Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Divine Divinity

75
73 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
17.09.2002 PC
Vývojáři:
Larian Studios
Oficiální stránky:
http://www.larian.com/Site/english/divinit…
Klasické single-player RPG s jedním hrdinou v hlavní roli. Na první pohled vám sice bude hra, dle obrázků, připomínat Diablo II, ale zdání klame. Zde máme čistokrevné, poctivé a do jisté míry hardcore RPG.

Se svým avatarem putujete po temném, depresivním světě, plníte klasické, ale i netradiční questy. Rozsah hry je ohromný, herní svět je tvořen více než 20 000 herními obrazovkami. Kromě mnoha prošlapaných páru obuvi, nebude zahálet ani váš meč a ústa vašeho virtuálního alter ega se taktéž nezastaví.

Poslední informace. Pokud máte již plné zuby klasických "klišé" fantasy RPG, tak zde jste na správné adrese. Ne že by celá hra byla doslova od klasického patosu oprostěna, to ne. Ale na rozdíl od jiných "vážných" fantasy RPG si Divine Divinity dokáže dělat legraci sama ze sebe.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Už notnou chvíli přemýšlím zda Divine Divinity zařadit či nezařadit mezi dohrané tituly, protože hru jsem NEDOHRÁL a asi ani nedohraju. Může za to naprosto šílený závěrečný dungeon, který představuje přesně to, co na hack’n’slash RPG nesnáším. Na závěr jsem se raději podíval na Youtube a faktem je, že už není ani o co stát. Ale nepředbíhejme, protože Divine Divinity má do tohoto místa rozhodně co nabídnout.

Hra mě svou atmosférou vtáhla do děje prakticky ihned. Po splnění několika jednoduchých questů a prorubání se úvodní kobkou se přede mnou otevřel rozlehlý svět, jehož prozkoumávání mi zabralo několik desítek hodin a obsahuje přesně to, co má správné RPG mít. Chuť jít za dobrodružstvím, objevovat nové lokace, sbírat předměty a piplat si svého hrdinu. Do toho pár hlavních a HROMADY vedlejších questů nadprůměrné kvality. Divine Divinity je i dost ukecaná hra (s parádně napsanými dialogy), ale osobně bych ji měl radši ještě ukecanější a ubral na po čase dost monotónních soubojích. Těch postupně přibývá, a zatímco zpočátku hraje roli taktika, ke konci se na vás valí čím dál tím větší hordy, které sundáváte jedním kliknutím, což mě bavilo o poznání méně.

I když budu nejspíš „chcát proti větru“, graficky mi to naprosto sedlo. Atmosféra světa je vykreslena příjemně ponuře a špinavě, hudební podkres je perfektní a ani po mnoha a mnoha hodinách nezačíná lézt na nervy, což je jednoznačné plus.

Vše je fajn do okamžiku, kdy jste v závěru příběhu teleportováni do jakési opuštěné země, kde začíná to pravé hráčské peklo. Zatnul jsem tedy zuby, využil nového kouzla v podobě „Přeměny v ducha“ a prolétl celou mapu až k jejímu konci. Tam ale na mě čekala ještě větší podpásovka v podobě šíleného dungeonového bludiště plného tuhých monster. Přibližně hodinu jsem se probojovával k bossovi, kterého jsem nakonec i skolil. Ale jakmile jsem se v návodu dočetl, že mám skolit bosse ještě další čtyři, tak jsem to ukončil. Je to škoda, takové zakončení si hra rozhodně nezasloužila a doteď nechápu, co tvůrce k podobným šílenostem vede. Ne, tohle přece nemůže nikoho bavit. -10%.

Verdikt: Pokud přehlédnu ten zmiňovaný závěr, je Divine Divinity parádní RPG pařba, která vydrží na desítky hodin – pro někoho klad, pro někoho zápor.

Pro: desítky hodin zábavy, hromady questů, průzkum světa, skvěle napsané dialogy, humor

Proti: někdy až moc akční gameplay, ZÁVĚR

+35
  • PC 85
Fantasy svet čeliaci škretej hrozbe, hlavný hrdina, ktorý nemá minulosť a jeho osudom je byť "Vyvolený" a hlavný záporák, čo pochádza z brán pekelných. Ako sa dá vymyslieť ešte niečo klišoidnejšie? Keď som to čítal o tejto hre, tak som sa rozhodol do nej pustiť ako do akejsi vedľajšej bokovky, ktorú by som hrával iba občas, keby som mal chuť pustiť si nejakú 2D izometrickú diablovku. Proste iba na odreagovanie, občas si zaklikať, pobiť pár stoviek enemákov a zase ju na pár týždňov odložiť.

Nakoniec to ale dopadlo trochu inak. Už o chvíľu som zistil, že hlavná kostra príbehu je síce klasické klišé, ktoré si nevyžaduje moju trvalú pozornosť, ale pod týmto povrchom sa skrýval prekvapivo komplexný svet a aj ten príbeh nebol ani zďaleka taký jednoduchý. Dosť ma už v úvodnej dedinke zarazila nezvyčajne vysoká interakcia prostredia. Do každého domu sa dalo vliezť, každá truhla otvoriť a každý aj ten najzbytočnejší kameň, či balík zdvihnúť a odhodiť. Často to síce bolo k ničomu, ale červík pochybnosti vždy hlodal... čo keď sa pod tým balvanom niečo skrýva, čo keď tie balíky nahádzané v roku miestnosti skrývajú zamaskovaný vstup niekam? No a tak som šmejdil po dedinke aj jej okolí, prehadzoval balvany, balíky a hra ma začala pomaly chytať do svojich osídiel. Takmer všetko, na čo som narazil, ma príjemne prekvapilo. Prečítal som si na náhrobku nápis, aby som nedával kvetiny na hrob chlapíkovi menom Jake a špeciálne nie od jeho manželky. Samozrejme som náročky na Jakov hrob presunul kvetiny práve z hrobu vedľa ležiacej manželky a odmenou mi bol súboj s naštvaným zombíkom Jakom. Vtedy mi začalo byť jasné, že autori majú aj zmysel pre humor a nadsádzku, akurát som stále nevedel, či sa hra nezvrhne na fantasy paródiu. Ale našťastie nie. Ďalší vývoj jasne potvrdil, že Larian to myslia s príbehom vážne, akurát časté humorné odkazy a vsuvky sú tu zrejme na odľahčenie inak dosť temného príbehu. Ale ani to som nemal úplnú pravdu.

A tento neurčitý mix humoru a vážnych, často tragických situácii, či tiež mix starých mechaník a nových nápadov je typický pre celú hru. Napríklad starosta, trpaslík z významného mesta bol ťažký opilec, ktorého zaujímal hlavne prísun sudov z medovinou. Vyzeral celú hru ako typická zábavná postavička na odľahčenie, až pokiaľ som v záverečnej časti nakoniec nezistil, že nie je len ťažký opilec, ale aj ťažký zradca.

Izometrické 2D zobrazenie ako by Diablu 2 z oka vypadlo, ale extrémna interakcia všetkého je v tomto žánri výnimočná. Príbeh, ktorý sa mi sprvoti javil ako nejasný, ale ľahko predvídateľný, začal prekvapovať nečakanými príbehovými zvratmi počas celej hry až do konca. Vedľajšie úlohy, ktoré sú často pre mňa v hrách ako osina v zadku, keďže zvyknú len umelo zdržovať od hlavného príbehu, som tu plnil s chuťou. Vedľajšie NPC, ktorí v iných hrách zadávajú nudné generické questy, v Divine Divinity ponúkajú zábavné alebo často aj záhadné úlohy. V niektorých častiach sa spustil doslova gejzír nápadov a zaujímavých situácii, aby bol striedaný zaujímavým exploringom rozsiahlych oblastí a sprevádzaný zábavným bojom.

Vývoj postavy sa mi páčil takisto. Hra ma nenútila do žiadneho prísne daného povolania ako napr. u hier zo sveta Dungeons Dragons. Plne som to samozrejme využil. Na konci mala moja postava najviac vyvinuté dva opačné extrémy: Inteligenciu a silu. No ale aj tak som najviac využil zlodejskú schopnosť pokladania pascí a to konkrétne slávneho škorpióna. Prečo slávneho? Pretože toto trochu autori asi nevyvážili. Použitie škorpióna je skoro ako cheat. Je neskutočne silný po celú hru. Už v počiatku zabíjal takmer všetko a ja som sa len v podstate prizeral. A aj keď v závere riadne prituhlo, nebol problém si schopnosť "Deadly Gift" vylepšiť na toľko, že som požíval až 5 škorpiónov naraz a tých si tiež vylepšiť až na maximálnu 5 úroveň. S takouto elitnou armádou som bol ušetrený tej často spomínanej frustrácie v poslednej štvrtine hry.

Apropo, tá záverečná, toľko kritizovaná časť hry... Hmm, zrejme asi zapôsobil aj fakt, že som bol na výraznú zmenu atmosféry hry pripravený, ale osobne mi sadla. Prečo by som sa mal len tak túlať krajinou a plniť nejaké nepodstatné úlohy, keď sa situácia vyvinula tak dramaticky? Po vážnych tragických udalostiach je celkom logické, že v závere ide všetko nabok a hlavný hrdina sa prebíja k záverečnému zúčtovaniu. A kritika, že sa zmení nielen atmosféra, ale aj riadne prituhne v nekonečných bojoch, ktoré tromfnú aj Diablo? No ale autori predsa jasne naznačujú, že záverečná lokácia je už mimo tohto sveta tak je dobré, aby ju hráč prebehol vo forme ducha a vyhol sa tak ťažkým a početným bojom. Keď si ale zvolí svojský, férový prístup s mečom v ruke a v normálnej podobe, je to jeho voľba...

Ja som problém nemal. Púštnu oblasť, aj záverečný dungeon poriešila moja armáda škorpiónov ani som ju neprebehol vo forme ducha, tak ako bolo odporúčané. A tak ani záver hry nemohol na mojom konečnom , celkovo pozitívnom hodnotení už nič zmeniť.

Záverečné štatistiky:

Odohraný čas: 63 hodín (Steam) CZ verzia

Úroveň: 40 Mág

Sila: 74

Hbitost: 45

Inteligence: 101

Výdrž: 40

Pro: Pekné detailné 2D prostredie, veľa skrytých vecí. Inteligentné úlohy, ktorých splnenie často vyžadovalo premýšľanie, či čítanie zdanlivo nepodstatných odkazov a kníh. Vyváženosť medzi bojom, exploringom a príbehom. Nadhľad autorov a ich zmysel pre humor

Proti: Nevyváženosť schopnosti (niektoré takmer na nič, niektoré účinné až príliš) Oslovovanie postavy ako "Vyvolený" mi liezlo na nervy celú hru a keď som dostal prívlastok dokonca „Božský“, tak to dorazili autori už úplne...:)

+24
  • PC 60
Zajímavé RPG, ve kterém si přijdou na své jak příznivci akčnějších RPG, tak i příznivci méně lineárních a ukecanějších RPG např. Baldur's Gate. Právě ona kombinace Akce a většího množství úkolů se mi na této hře tak líbila, když k tomu připočteme ještě kvalitní příběh, rozlehlost okolí (volnost) a nelinearitu, tak nám vznikne velmi dobře zpracované RPG. Výběr máte ze 3 povolání (a šesti postav 3 muži, 3 ženy), které se trénují ve čtyřech oblastech a klidně i bojovník se může naučit něco z kouzelnických vlastnosti, což hře dává určitou volnost ve vývoji a hráč si tedy může vytvořit postavu podle svého gusta. Jen mi zde vadily po čase jednoduché souboje, zkrátka jak si postavu pořádně vytrénujete, tak téměř každého nepřítele na 1-2 rány skolíte a ani s bossy již není takový problém. Navíc, i když se mi ta rozlehlost a volnost ve hře zpočátku líbila, tak časem mi docela i lezla na nervy, i když jsou ve hře teleporty, tak stejně je cesta k nim většinou velmi dlouhá. Bohužel největší rána nastane ve druhé polovině hry, která se mi zdá již příliš odbytá, jednoduchá a nezáživná a o úplném závěru ani nemluvě. Vesměs se i tak jedná o vcelku kvalitní RPG, ovšem znovu bych ho hrát již nemusel.

Pro: Příběh,volnost, délka hry, kombinace akce a rozhovorů

Proti: jednoduché souboje v pozdější fázi hry, dlouhé pobíhání mezi lokacemi, druhá polovina hry je slabší

+15
  • PC 80
Velmi povedený "kecací" RPGčko, který má narozdíl od svejch známějších bratrů akčnější pojetí. Zahrál jsem si ho i přes úvodní obavy o grafiku a jakousi "neoriginalitu"(podle recenzí). Ale člověk si musí všechno vyzkoušet sám, aby na věc získal kvalitní(tedy vlastní:) názor...

Grafika mi přišla vážně líbivá, povedená a vůbec mi nijak nevadila...asi proto, že člověk už teďka nepřemejšlí nad tim, jestli je hra z roku 1998 nebo 2002, ale jednoduše počítá s tim, že je starší. Ale jak říkam, i na 20" to vypadá slušně...
To, že DD není samo o sobě nijak extra originální, je sice pravda, ale pokud si to člověk zahraje v dnešní době(jakož i já), kdy už žádný originální RPG pecky nevycházej a poslední pořádný hrál před X lety, tak bude zaručeně spokojenej.

Bohužel jsem na starý kolena zjistil, že 100+ hodinová hratelnost(která mi kdysi tak vyhovovala, a byla pro mě vlastně i jakousi zárukou kvality) už asi není nic pro mě...protože jsem ZATÍM nebyl schopnej hru dojet dokonce. Ale savy mam schovaný a časem to dotáhnu ;)

Pro: Kvalitní oldschool RPG, slušná ukecanost, která už se dneska moc nevede, volnost

Proti: Asi časová náročnost, která už dneska taky neni moc v kurzu :) a taky linearita bojů

+14 +15 −1
  • PC 90
No, musím připustit, že tu hru jsem zatím nikdy nedohrál (narozdíl od Diablo a Diablo II). Ale připouštím, že v sérii všech těch RPG, které využívají více či méně isometrickou grafiku je tento o něčem trochu jiném.

A to především proto, že příběh je, no, trochu odlišný od ostatních, neboť k konci nevede přímá cesta jako v případě výše zmíněných dvou her řady Diablo. A navíc je možné coby výzbroj použít i alternativní předměty, jako třeba hrábě, lopaty, hrnce, a jiné.

Podobně jako v DII a DII:LoD i zde je možné předměty vylepšit vložením speciálních kamenů. Nicméně tyto runy mají jen ten účinek, který je u nich napsaný a vložením v určitém pořadí žádný další účinek nepřibývá.

Hra je dosti ukecaná, ale dialogy jsou, přestože někdy značně dlouhé, velmi zábavné, třebaže ne tak moc jako v případě volného pokračování jménem Beyond Divinity.

Pro: alternativní předměty použitelné jako výbava, nepřímý postup hrou

Proti: ne vždy přehledná grafika

+13