Na hru Divine Divinity jsem se těšil prakticky již od první dobové recenze v herním magazínu z roku 2002. Přišla na ni řada až o osmnáct let později. A upřímně, moc nadšený tedy nejsem. Kdybych se byl býval svého času nerozhodl, že každou rozehranou hru prostě dokončím i za cenu nervového zhroucení (viz hopsačky z devadesátých let), tak bych se na to vyflákl už někdy před půlkou, možná dříve.
Jelikož jsem nevěděl, jakou náročnost si na mě hra připraví, zvolil jsem klasicky silovou cestu válečníka. A dobře jsem udělal, ke konci už je toto RPG sakra těžké a nic jiného než devastaci silných a ještě silnějších nepřátel neřešíte. Celkem otrava smíchaná s nudou a pocitem: ''Ať už to prosím skončí, stačilo mi..''.
Herní svět je řádně rozlehlý, na moje poměry možná až moc. Pro někoho tento fakt ale může být obrovské plus. Množství předmětů, lokací a hlavně vedlejších úkolů vás zabaví klidně i na několik desítek hodin.
Dialogy jsou opravdu celkem záživné a vůbec jsem neměl potřebu se náhodně proklikávat ke konci rozhovoru bez čtení daného textu. Grafická stránka hry a celkově jakási zpomalenost postav a celého dění nebo jak to nazvat, tak to mě fakt nebavilo.
Strašně mě láká nainstalovat a zahrát si přímé pokračování, kde hrajete za dvě hlavní postavy zároveň, přičemž jakmile zemře jedna, zemře i druhá, ale když si uvědomím, jakou psychickou torturou jsem si prošel zde, odkládám Beyond Divinity na dobu neurčitou.
Jelikož jsem nevěděl, jakou náročnost si na mě hra připraví, zvolil jsem klasicky silovou cestu válečníka. A dobře jsem udělal, ke konci už je toto RPG sakra těžké a nic jiného než devastaci silných a ještě silnějších nepřátel neřešíte. Celkem otrava smíchaná s nudou a pocitem: ''Ať už to prosím skončí, stačilo mi..''.
Herní svět je řádně rozlehlý, na moje poměry možná až moc. Pro někoho tento fakt ale může být obrovské plus. Množství předmětů, lokací a hlavně vedlejších úkolů vás zabaví klidně i na několik desítek hodin.
Dialogy jsou opravdu celkem záživné a vůbec jsem neměl potřebu se náhodně proklikávat ke konci rozhovoru bez čtení daného textu. Grafická stránka hry a celkově jakási zpomalenost postav a celého dění nebo jak to nazvat, tak to mě fakt nebavilo.
Strašně mě láká nainstalovat a zahrát si přímé pokračování, kde hrajete za dvě hlavní postavy zároveň, přičemž jakmile zemře jedna, zemře i druhá, ale když si uvědomím, jakou psychickou torturou jsem si prošel zde, odkládám Beyond Divinity na dobu neurčitou.
