Dohrál jsem Lost Horizon 2, při psaní komentáře jsem si vzpomněl na další dvojici adventur z roku 2015, které už jsem hrál a tak jsem neodolal a v jednu ráno si stáhl Tormentum, které se mi po paměti docela líbilo. Za 4,5 hodiny dohráno a tak můžu sesmolit další koment.
Tormentum je výjimečná hra. Jste tvorem bez paměti, beze jména, v kápi ve které není vidět obličej. Vzducholoď Vás spolu s krysím monstrem přiváží na hrad, kolem zuří meteorický déšť, všude hoří ohně, kolem jsou monstra a Vás šoupnou do kobky, kde Vám natěšený strážný vysvětlí, že z Vás mučením dostane každou kapku zla, co je ve Vás. Kolem jsou kostry předchozích obyvatel a tak prcháte z cely, prcháte z hradu, ani nevíte kam a proč, zkrátka pryč od toho šílenství. Ale šílenství je na každém kroku kolem Vás, obří pavouci, monstra nejhrůznějších tvarů, krvelační strážní, vražedná mlha, zrádné postavy. Krev, mučení, brutalita, zvěrstva, prastaré zlo všude kolem. A spousta krvavého, brutální a nechutného umírání. Když už potkáte někoho kdo Vás nechce zabít nebo zradit, tak je to nešťastná, utrápená duše, nebo někdo kdo umírá. Tormentum je úplně odlišnou adventurou od těch všech heroických záchran světa či komických dobrodružství. Je to spíše taková reinkarnace devadesátkových šíleností typu Hell, Harvester, I Have No Mouth and I Must Scream či Dark Seed 1-2. Hlavní postava nechápe co se kolem děje a vy nechápete s ní. Je to famózní, originální záležitost, která má jednu chybu: Už při prvním hraní mě bylo jasné, že to nemůže být skutečné a vzhledem k tomu, že jsem to dohrál zhruba ve stejné době jako Limbo, došlo mi vzápětí kde se nacházím a co se děje.
Ruku v ruce s pozadím jdou ABSOLUTNĚ DOKONALÁ grafika. Je v tom cítit H.R. Giger a jeho styl pokřivených monster, lokací a vůbec celého světa, každá obrazovka je hororovým uměleckým dílem a zcela chápu recenzenta na jednom serveru, který típal snad každou obrazovku, než mu došlo že by prozradil celý děj. Tormentum je originalitou, uměleckým dojmem a celkově atmosférou na míle vzdálený většině nových adventur, které jsem kdy hrál. V takovém opojení člověk snadno odpustí, že tu nejsou žádné animace, příběh je vyprávěn statickými, či mírně rozhýbanými obrázky a psaným textem.
A jak se to hraje? Inu jak jsem psal, sedl jsem k tomu a za 4,5 hodiny bez návodu hotovo. Tormentum je hratelností spíše než pravá adventura spíše taková lepší hidden object hra. Máte odemčený určitý počet místností a další odemykáte, ve většině z nich je nějaký předmět s jasným využitím či úkol, spočívající v nějakém jednoduchoučkém puzzle, které jste nejspíše už viděli někde jinde. Hraje se to opravdu jednoduše - předmětů máte jen hrstku, místností také, pokud všechno splníte, hra Vás vykopne dál bez možnosti návratu. Jediný průšvih je občasný pixelhunting... hra sice upozorňuje na skryté předměty září, ale párkrát mě to trvalo, než jsem si na vizuálně bohaté/přeplácané obrazovce něčeho všiml. Na obrazovce nechodíte, ale pevně stojíte, novinkou je pouze posun obrazu do stran. Úkoly většinou spočívají v tom otevřít si cestu dál či zlikvidovat nějakou potvoru. Zkrátka až příliš jednoduchá hratelnost, díky které chápu nižší hodnocení tady.
Podstatnou částí hratelnosti tvoří originální, leč trošku nefér morální volby, kterých je ve hře deset. Nefér protože při prvním hraní netušíte kam to směruje a některé volby nejsou jednoznačné. A stačí pokazit jednu a můžete se rozloučit s happy endem. Hra má dva konce, ale nějaké špatné volby vezmete zpět těžko, ve hře se totiž nedá ukládat, pouze uložit a odejít pod jednu pozici. A i když si hru uložíte, to jaká Vaše volba měla následek se dovíte v podstatě až na konci. Já si takhle při prvním hraním vybral blbě skoro na konci (ptačí muž) a čekalo mě peklo :D Takže i když jsem hrál bez návodu, seznam rozhodnutí jsem měl otevřený, abych vidět happy end.
Tudiž i když hratelnost není stoprocentní, úžasná grafika, atmosféra, prostředí, famózní pointa a vyvrcholení na konci mě nutí tomu zvednou hodnocení na 90%.
Tormentum je výjimečná hra. Jste tvorem bez paměti, beze jména, v kápi ve které není vidět obličej. Vzducholoď Vás spolu s krysím monstrem přiváží na hrad, kolem zuří meteorický déšť, všude hoří ohně, kolem jsou monstra a Vás šoupnou do kobky, kde Vám natěšený strážný vysvětlí, že z Vás mučením dostane každou kapku zla, co je ve Vás. Kolem jsou kostry předchozích obyvatel a tak prcháte z cely, prcháte z hradu, ani nevíte kam a proč, zkrátka pryč od toho šílenství. Ale šílenství je na každém kroku kolem Vás, obří pavouci, monstra nejhrůznějších tvarů, krvelační strážní, vražedná mlha, zrádné postavy. Krev, mučení, brutalita, zvěrstva, prastaré zlo všude kolem. A spousta krvavého, brutální a nechutného umírání. Když už potkáte někoho kdo Vás nechce zabít nebo zradit, tak je to nešťastná, utrápená duše, nebo někdo kdo umírá. Tormentum je úplně odlišnou adventurou od těch všech heroických záchran světa či komických dobrodružství. Je to spíše taková reinkarnace devadesátkových šíleností typu Hell, Harvester, I Have No Mouth and I Must Scream či Dark Seed 1-2. Hlavní postava nechápe co se kolem děje a vy nechápete s ní. Je to famózní, originální záležitost, která má jednu chybu: Už při prvním hraní mě bylo jasné, že to nemůže být skutečné a vzhledem k tomu, že jsem to dohrál zhruba ve stejné době jako Limbo, došlo mi vzápětí kde se nacházím a co se děje.
Ruku v ruce s pozadím jdou ABSOLUTNĚ DOKONALÁ grafika. Je v tom cítit H.R. Giger a jeho styl pokřivených monster, lokací a vůbec celého světa, každá obrazovka je hororovým uměleckým dílem a zcela chápu recenzenta na jednom serveru, který típal snad každou obrazovku, než mu došlo že by prozradil celý děj. Tormentum je originalitou, uměleckým dojmem a celkově atmosférou na míle vzdálený většině nových adventur, které jsem kdy hrál. V takovém opojení člověk snadno odpustí, že tu nejsou žádné animace, příběh je vyprávěn statickými, či mírně rozhýbanými obrázky a psaným textem.
A jak se to hraje? Inu jak jsem psal, sedl jsem k tomu a za 4,5 hodiny bez návodu hotovo. Tormentum je hratelností spíše než pravá adventura spíše taková lepší hidden object hra. Máte odemčený určitý počet místností a další odemykáte, ve většině z nich je nějaký předmět s jasným využitím či úkol, spočívající v nějakém jednoduchoučkém puzzle, které jste nejspíše už viděli někde jinde. Hraje se to opravdu jednoduše - předmětů máte jen hrstku, místností také, pokud všechno splníte, hra Vás vykopne dál bez možnosti návratu. Jediný průšvih je občasný pixelhunting... hra sice upozorňuje na skryté předměty září, ale párkrát mě to trvalo, než jsem si na vizuálně bohaté/přeplácané obrazovce něčeho všiml. Na obrazovce nechodíte, ale pevně stojíte, novinkou je pouze posun obrazu do stran. Úkoly většinou spočívají v tom otevřít si cestu dál či zlikvidovat nějakou potvoru. Zkrátka až příliš jednoduchá hratelnost, díky které chápu nižší hodnocení tady.
Podstatnou částí hratelnosti tvoří originální, leč trošku nefér morální volby, kterých je ve hře deset. Nefér protože při prvním hraní netušíte kam to směruje a některé volby nejsou jednoznačné. A stačí pokazit jednu a můžete se rozloučit s happy endem. Hra má dva konce, ale nějaké špatné volby vezmete zpět těžko, ve hře se totiž nedá ukládat, pouze uložit a odejít pod jednu pozici. A i když si hru uložíte, to jaká Vaše volba měla následek se dovíte v podstatě až na konci. Já si takhle při prvním hraním vybral blbě skoro na konci (ptačí muž) a čekalo mě peklo :D Takže i když jsem hrál bez návodu, seznam rozhodnutí jsem měl otevřený, abych vidět happy end.
Tudiž i když hratelnost není stoprocentní, úžasná grafika, atmosféra, prostředí, famózní pointa a vyvrcholení na konci mě nutí tomu zvednou hodnocení na 90%.
Jack Keane 2: The Fire Within