Poslední Deponia je za mnou... díky bohu. Co mám vlastně o hře psát? Ovládání, grafika, herní principy, nelogické kombinace, šílený humor (reTardis, univerzita plná nerdů, doslovný dědečkův paradox), nic z toho se nezměnilo. Rufus už není tak šílený idiot, ale jeho činy působí stále stejnou destrukci, takže tady taky změna žádná. Je tu opět spousta miniher, nejvíce mě pobavila variace na klasický čtverečkový dungeon. Některé minihry přináší otravný, myš ničící "button mashing". A pár míst přináší ještě otravnější časový limit. Kupodivu to herně nebylo zas tak obtížné jak předchozí díly, ale ani tady jsem se bez návodu neobešel.
Nejotravnější novinkou jsou achievementy, které jsem v původní trilogii v GOG verzi neměl, ale tady jsou. Hledání ukrytých čepic jakoby vypadlo z těch všech hidden object her, achievementy jsou povětšinou totální stupidity typu nech kozu 10* přeskočit ze střechy na střechu. A protože jsem sběratel, tak jsem zkusil získat všechny... což se mi skoro povedlo. Jeden achievement ovšem předpokládá vytvoření 243 kombinací zvířátek v jedné minihře. Ta obsahuje tři cartridge, jejich přehazování, programování a následné testování... a na to jsem prostě neměl nervy... zabralo by to odhadem tak 3-4 hodiny a zkrátka sběratelství má své hranice. K čemu proboha potřebuje adventura achievementy?
Takže hlavní novinky se týkají příběhu. Bez SPOILERů se neobejdu - Rufus na konci původní trilogie umírá. Jak na to navázat? Inu máme tu Rufuse z minulosti, který žije v Kuvaqu, chodí s Toni a má sny o budoucnosti. Do toho se zaplete (ne)jeden cestovatel časem a zápletka může začít. Rufus se konečně podívá na Elysium hned ve dvou časech, dostává se do paradoxního času kde různé časy existují vedle sebe a všude způsobuje chaos a destrukci. Cestování časem také znamená backtracking a několik scén, kde musíte znovu sesbírat a použít věci, občas trošku jiným způsobem.
Řekněme tak šesti z osmi kapitol se hra drží relativně při zemi, ale na konci vypukne peklo. Milion časových portálů, prolínající se a ovlivňující se časy, několik verzí Rufuse, Goal a několik časových smyček. Viděl jsem spoustu filmů, seriálů, her či knížek s cestováním časem, časovými smyčkami či alternativními realitami, ale přiznám se, že ten chaos, maglajz a totální šílenství na konci jsem absolutně nechápal, pochopit jsem se ho ani nesnažil a myslím že to nepochopili ani tvůrci. Všechno to vede k jasnému, očekávaném konci, tradičnímu to klišé příběhů o cestování časem že minulost se změnit nedá a každá změna vede k totální katastrofě.
Závěrem? Deponia Doomsday, stejně jako celá série mě relativně bavila. Bylo fajn dohrát nějakou sérii kterou jsem ještě nehrál. Herně to byly opravdu tuhé, obrovské adventury ze staré školy, humor se nezastavil opravdu před ničím a i ten herní svět se mi líbil. Jen škoda, že autoři neznali co se týče příběhových zvratů míru a škodolibě servírovali jeden pitomý konec za druhým.
Nejotravnější novinkou jsou achievementy, které jsem v původní trilogii v GOG verzi neměl, ale tady jsou. Hledání ukrytých čepic jakoby vypadlo z těch všech hidden object her, achievementy jsou povětšinou totální stupidity typu nech kozu 10* přeskočit ze střechy na střechu. A protože jsem sběratel, tak jsem zkusil získat všechny... což se mi skoro povedlo. Jeden achievement ovšem předpokládá vytvoření 243 kombinací zvířátek v jedné minihře. Ta obsahuje tři cartridge, jejich přehazování, programování a následné testování... a na to jsem prostě neměl nervy... zabralo by to odhadem tak 3-4 hodiny a zkrátka sběratelství má své hranice. K čemu proboha potřebuje adventura achievementy?
Takže hlavní novinky se týkají příběhu. Bez SPOILERů se neobejdu - Rufus na konci původní trilogie umírá. Jak na to navázat? Inu máme tu Rufuse z minulosti, který žije v Kuvaqu, chodí s Toni a má sny o budoucnosti. Do toho se zaplete (ne)jeden cestovatel časem a zápletka může začít. Rufus se konečně podívá na Elysium hned ve dvou časech, dostává se do paradoxního času kde různé časy existují vedle sebe a všude způsobuje chaos a destrukci. Cestování časem také znamená backtracking a několik scén, kde musíte znovu sesbírat a použít věci, občas trošku jiným způsobem.
Řekněme tak šesti z osmi kapitol se hra drží relativně při zemi, ale na konci vypukne peklo. Milion časových portálů, prolínající se a ovlivňující se časy, několik verzí Rufuse, Goal a několik časových smyček. Viděl jsem spoustu filmů, seriálů, her či knížek s cestováním časem, časovými smyčkami či alternativními realitami, ale přiznám se, že ten chaos, maglajz a totální šílenství na konci jsem absolutně nechápal, pochopit jsem se ho ani nesnažil a myslím že to nepochopili ani tvůrci. Všechno to vede k jasnému, očekávaném konci, tradičnímu to klišé příběhů o cestování časem že minulost se změnit nedá a každá změna vede k totální katastrofě.
Závěrem? Deponia Doomsday, stejně jako celá série mě relativně bavila. Bylo fajn dohrát nějakou sérii kterou jsem ještě nehrál. Herně to byly opravdu tuhé, obrovské adventury ze staré školy, humor se nezastavil opravdu před ničím a i ten herní svět se mi líbil. Jen škoda, že autoři neznali co se týče příběhových zvratů míru a škodolibě servírovali jeden pitomý konec za druhým.
Jack Keane 2: The Fire Within