Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

CyberMage: Darklight Awakening

30.04.1995
74
6 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

V roce 2044 vládnou světu nadnárodní korporace, ty mezi sebou soupeří ve zbrojení a snaží se vytvářet pomocí implantátů supervojáky. Jednomu z těchto nepovedených supervojáků náhodou zachráníte život, ovšem za cenu vlastního. Brzy se proberete v neznámé laboratoři s tajemným krystalem na čele. V tu samou chvíli ale na laboratoř zaútočí armáda korporace NeCromu. Vaším úkolem bude utéct před pronásledovateli a zjistit, co se s vámi stalo.

CyberMage je komiksová cyberpunková střílečka z pohledu první osoby, která kloubí moderní technologie s magií a nadpřirozenem. Většinu času hráč kosí rozličné nepřátele, buď zbraněmi nebo kouzly. Munice do zbraní je nedostatek a proto častěji dostane slovo magie, omezená pouze pomalu se doplňující manou. Z nepřátel po zabití vypadávají duše, které lze sbírat a zlepšovat si tak základní atributy (životy a manu). Hráč má omezený inventář a může do něj sbírat přístupové karty, lékárny, zbraně a zbroje. Na často odlehlých místech jsou k nalezení i peníze, které není na škodu utrácet v obchůdcích se zbraněmi a v nemocnici. Finance jdou také rozmnožit na automatech nebo při vsázení na gladiátorské zápasy. Během vašeho putování se můžete projet v obrněném voze či se proletět vznášedlem.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
CDA je bezkonkurenčně nejtěžší důmovka všech dob. Jak akční tak adventurní část hry představuje ultimátní výzvu určenou jen pro nejtvrdší kolíky s letitou praxí, protože saláti zde snadno zahučí i s návodem v ruce. Vědomi si vysoké obtížnosti, implementovali autoři malou nápovědu přímo do manuálu a to ve formě vtipných odpovědí na očekávané zákysy. Pro úplné zoufalce je tu pak dokonce i podrobný návod s mapou, který má bez šesti listů neuvěřitelných 100 stran.

Příběh je dobře popsán v popisu hry, takže ho netřeba popisovat. Stačí jen říct, že ho v průběhu hraní postupně objasňuje celá řada plně nadabovaných postav a díky tomu dává krve prolévání smysl.

Ve hře je celkem deset velkých levelů, které mají několik vzájemně propojených pater a dohromady vytváří komplexně zpracovaný svět, který je nutné pro úspěšný postup pečlivě prozkoumávat. Z laboratoře, přes kanály a slumy, do města a futuristického sídla SARCorp, přes skalnatý průsmyk, podzemní štoly a lesy, až do starobylého chrámu kultistů, kde se ve svém doupěti skrývá hlavní záporák NeCrom. Každý level je v rámci možností originální a obsahuje prvky, které se už dál znovu neobjeví. Např. sázení na gladiátory v aréně, teleporty, ovládání vznášedla/tanku, spolupráce s NPC, audiology.

Přestože je CDA střílečka, tak adventurní část zabere dobrou polovinu herní doby, která bude i na nejlehčí obtížnost atakovat hranici 20 hodin. Nejlehčí obtížnost je totiž ve skutečnosti kurefsky těžká. Zdání klame. Na první pohled neškodný chcípák tě párkrát trefí a prdíš do hlíny. Při střílení je používáno automatické navádění střel na nejbližšího nepřítele, ale na obrazovce chybí zaměřovací kříž, takže vystřelování mozků z hlavy je prakticky nemožné. Kybermág je však mág, a proto ovládá celou řadu magických schopností, které jinak průměrnou akci oživují. Základní statistiky - zdraví a mana - je potřeba vylepšovat a po vylepšovácích neustále pátrat.

Řešení hádanek, překonávání překážek a hledání cesty dál v neskutečně rozlehlých lokacích vyžaduje dobrý postřeh a ještě lepší paměť, protože vše je vymyšleno velmi důmyslně. Kromě otvírání zavřených dveří pomocí klíčů/karet/hesel je nutné také používat správné předměty na správném místě. K tomu navíc skrytá tlačítka, tajné chodby, teleporty, výtahy, falešné zdi, propadla a člověk si připadá skoro jako v smrduté kobce. Aby také ne, když hlavní designér David Bradley má na svědomí Wizardry 5,6,7. V některých lokacích jsem si říkal, jestli neměl být náhodou CDA původně krokovací dungeon, ale vývojáři se z něj na poslední chvíli rozhodli udělat akční hru.

Celkovou kvalitou se CDA může směle zařadit po bok svých slavnějších vrstevníků, ale oproti nim už dnes i přes řadu pozitiv působí značně zastarale. Při hraní jsem se nemohl zbavit pocitu, že je to jenom vylepšený Wolfenstein 3D. Důvodem jsou především prázdné místnosti, dlouhé tunely tvořící šílená bludiště jakoby narýsovaná podle pravítka, statické/pomalé chování nepřátel a nepovedený experiment s interaktivním ovládáním inventáře, který se změnil v prstolam. Tady prostě Kybermágovi ujel vlak a jedinci narození po našem vstupu do Evropské unie ho budou těžko dohánět. Jako hráč narozený v Československé socialistické republice však vím, co to znamená - dívat se Mistrovi do tváře.
+12
  • PC 75
Tak jsem zase oprášil jednu fosílii z dětství. Coby mládě jsem Cybermage dost žral, páč hned v několika ohledech se mi trefil do vkusu a zároveň se dost lišil od stříleček na build enginu (Duke, Blood, Shadow Warrior), které jsem v té době považoval za vrchol bambitkového žánru. Za prvé mě Cybermage dostal komiksovým nádechem, Třináctka ani Comix Zone to sice není, ale své kouzlo rozhodně má. Za druhé je tu můj oblíbený systém sbírání duší vypadlých z nepřátel, jenž nutí člověka bojovat aktivně, ideálně tváří v tvář (jako například u Trona či Painkillera). A za třetí je tu zlepšování základních vlastností (jako... jako u spousty stříleček, ale tahle byla první kde jsem to viděl). I když jde jen o životy a manu, člověka potěší, když vidí svojí postavu sílit. Upgrady taky slouží jako další motivace k prohledávání každého koutu úrovně, no však to znáte. Na svou dobu musím pochválit technickou stránku hry, jak grafiku, tak hudbu a zvuky (dabing).

Dnes už se mi Cybermág hrál hůře. Design úrovní působí dost old school, na rozdíl od dnešních stříleček se hráč babrá s každým čudlíkem na stěně, nejen že jsou titěrné a záludně schované (a pokud je přehlédnete, máte zaděláno na adventurní zákys), ale nalezením čudlítka úkol teprve začíná, poněvadž po jeho aktivaci musíte vždy oběhnout půlku úrovně, aby jste zjistili, kde se co otevřelo. Je ale pravdou, že některé levely jsou vydařené a například v kruhovém patře s kancelářemi Sarcorpu jsem běhal sem tam jak pometlo několik hodin a ani mi to moc nevadilo (páč jsem problém vyřešil ještě před fází "teď si dojdu pro kladivo/klávesnice stála jen pár stovek"). Dále mi hru znepříjemňovali drobné nedotaženosti a nevybalancovanosti, jako příklad uvedu problém v misi se vznášedlem: nejen že se nemotorně ovládá, navíc jsou nepřátelské hlídky několikanásobně obratnější a tak nezbývalo, než přistát a pěkně po svých je po jednom lákat a sestřelovat. Vlastně celé ovládání je mírně klávesnicolomné (kladivo je v tom nevině), ale to je možná o zvyku.

Já si dám nostalgických 75%, ale z dnešního pohledu: Nehrát.
+11