Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

The Walking Dead - Episode 5: No Time Left

20.11.2012
21.11.2012
22.08.2013
09.04.2014
14.10.2014
28.08.2018
kompatibilní
85
334 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Pátá epizoda herní série The Walking Dead je zde a uzavírá celý příběh. Ten dospívá konce a je jen na vás, jak vše dopadne.

V naší skupince přeživších zbylo již pouze pár šťastlivců, ale schytávají jeden problém za druhým. Maličkou Clementine někdo unesl a aby toho nebylo málo, hlavní protagonista hry Lee je pokousán. A co teď? Říct to ostatním a nebo si toto nemilé překvapení nechat pro sebe? To vše záleží na vás a podle vašeho rozhodnutí se budou chovat i vaši kolegové.

Pátá epizoda je nejkratší ze všech dílů. Měla by zabrat něco kolem 2-3 hodin. Ale za to nabízí největší množství emotivních scén a zvratů. V současné době vývojáři připravují již druhou pětidílnou sérii této hororové adventury.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
A tak se Lee nadechl a odpověděl.

Velkolepé a emocemi našňupané finále je zde. Dramaticky nabušená pětka pokračuje v nabušené atmosféře, kterou nám zanechal už konec čtyřky. Záchrana Clementine se pro hráče stává až osobní záležitostí, kterou prostě musí dotáhnout do vítězného konce. Musím říct, že únos Clem byl od tvůrců velice chytrý krok, v průběhu předešlých epizod jsme si k ní stihli udělat tak láskyplný vztah, že teď, když víme, že ji proti její vůli drží někdo jiný, tak se z nás stávají nastartované lvice, které chtějí své mládě za každou cenu dostat zpátky. A při nejlepším zabít toho, kdo se toho dopustil. Záchrana Clementine je pro Leea asi tím nejdůležitějším posláním, jaké za celou dobu hry musel vykonat. Zbytek vašich parťáků vám v tom samozřejmě pomůže, nicméně zde z nich zazáří především Kenny, Leeovo největší přítel/rival, se kterým zde máte ty nejzajímavější a nejintenzivnější dialogy. Hráč už navíc ví, jak tento svět a hra fungují, tudíž si dá dvě a dvě dohromady, přičemž mu dojde, že tahle hra dost pravděpodobně neskončí nějakým skvělým happy endem. I přesto ale i hráč kráčí dál. Proč? No protože nám ty postavy už natolik přirostly k srdci, že je přeci teď, na konci všeho, nemůžeme opustit. A také proto, že je to napínavý jak sviňa. A to od začátku do konce. Druhá polovina je pak už maso. Ani tolik ne to doslovné, čemuž by se zde dalo i věřit, ale spíše to emoční. Epizoda pět totiž je ve své filmo interakci na samotném vrcholu. Husí kůže mi během hraní přeběhla po zádech tak stokrát, k tomu jsem ještě s úžasem a úsměvem kroutil hlavou, jak nádherně ty scény postupují. Adrenalin? Ano. Bylo ho dost? Bylo ho dost natolik, abych si párkrát na uklidnění vydýchl, až v takovém napětí jsem byl.

A ten konec. No… je prostě skvělej. Nutno dodat, že před Walking Dead jsem si znovu zahrál celou trilogii Mass Effectu, kde jsem byl, byť přes úděsné konce, i tak dojatý tou finální atmosférou, kdy moje cesta končí, že jsem si říkal, že to nic nemůže překonat. A překonalo. Nejen že má TWD lepší konec, taktéž je ale tak našpichovaný emocemi, jako žádná jiná hra. Mluvím samozřejmě o posledním dialogu ve “vy víte které“ scéně. Její úžasnost je jasným důkazem toho, že pokud se povede skvělá chemie mezi dvěma hlavními představiteli, ono následné rozloučení je potom audiovizuální lahůdka, na kterou se prostě nezapomíná. Seriál i komiksy by měly smeknout. A to jako fakt. Ne, nebrečel jsem, ale neměl jsem od toho daleko, a to jsem většinou velkej necita.



Clementine: Vyskytne se vlastně až na konci. A veškeré události, které se zde stanou, jsou pro ni v podstatě zkouškou dospělosti, takovou předčasnou maturitou. Její první půlku završila zastřelením člověka. Tu druhou završila tím samým, akorát s tím rozdílem, že to tentokrát byl člověk, na kterém jí záleželo, který ji chránil, který ji učil, a přiznejme si, který ji miloval. Na Clem se zde v poslední části valí velké emocionální zkoušky, ale jak už jsem mnohokrát zmiňoval, je to neskutečně silná holčina. A všechno to zvládla na jedničku. Naděje z toho, že se někdy radostně přivítá se svými rodiči, se drasticky vypaří, jakmile je zahlédne mezi řadami bezduchých walkerů. K tomu smrt jejího mentora, nejlepšího přítele a ochránce, kterou navíc musí vykonat sama. (Ano, nechal jsem ji to udělat.) A i přes to všechno, Clem se nezhroutila. Jde dál. Její šance na přežití se dramaticky snížily, ale i tak se nevzdala. Takže jestli tohle není ta nejsilnější dětská postava ze světa počítačových her, tak už nevím, kdo jiný by to mohl být. Hodně štěstí, little one. Budeš ho potřebovat mraky…
Kenny: Ach, ten Kenny… V této části ani tolik nezáleží na vztahu mezi ním a ostatními, ale hlavně mezi ním a Leem. Jak jsem již v předchozím komentáři psal, s mým Leem si nakonec moc nesedl. Ze začátku ještě jo, pak se to ale zjevně zhoršilo, což dokázalo i jeho rozhodnutí nejít s Leem na záchrannou výpravu na konci čtyřky. Nyní je však jeho sen dostat se pryč na lodi v tahu, a nakonec se i on vydává na poslední cestu naší velké skupiny. V průběhu děje se však zdá, že se s Leem smiřuje. Jakoby začínal více vnímat ty dobré věci, které pro něho Lee udělal. (A on je dělal.) Proč? Inu, možná, protože ztráta Clem mu moc připomíná ztrátu jeho syna, a ve své podstatě to trochu dělá i pro sebe. Ke Kennymu jsem měl někdy ze začátku třetí epizody takovou zvláštní pachuť, věděl jsem, že to není zlej člověk, ale jeho povaha, která v jistých ohledech připomínala seriálového guvernéra, mi trochu napovídala, abych z něho příliš velkého hrdinu nedělal. Ale až teprve na konci svého působení Kenny ukázal, že je to borec. Tragická a dramatická scéna, ve které Ben spadne z balkónu, to potvrdila. Samozřejmě jedna věc je ta, že se obětoval, aby Lee, kterým se cítil ukřivděn, mohl pokračovat ve své cestě za záchranou Clem. Ale druhá, pro mě působivější věc, bylo jeho doražení Bena. Ben byl ztracený, to bylo jasné. Kenny měl jen pár kulek, každá důležitá jak prase. A on jednu vyplýtvá na Benovi. Na Benovi, který mnohokrát ohrozil skupinu svou hloupostí, na Benovi, kterého nikdy neměl rád, ale především – na Benovi, kterýmu kladl za vinu smrt jeho ženy a syna. I přesto se ale Kenny smiloval a dopřál mu rychlou milosrdnou smrt na svůj úkor. Připravil se o odlákání, kulku a snížila se mu tím šance na přežití. Kenny z herní scény nakonec odchází jako hrdina. A tak to platí i o filmech… pokud má film povedený konec, člověk mu mnoho věcí odpustí.
Ben: Ben vzal v poslední epizodě do hrsti tolik rozumu, kolik jen mohl pobrat. Můj Lee se k němu choval vždycky celkem dobře, pouze občas na něho vystartoval, když něco fakt zvoral. Možná proto zde projevuje Leeovi takovou loajálnost. Strach má pořád, dokáže ho už však celkem dobře potlačit. Jeho tragická smrt byla z hlediska interaktivního filmu naprosto fantastická. Bylo mi ho líto, ale neoplakal jsem ho. Nicméně nezemřel jako zbabělec. Vydal se na výpravu pro záchranu někoho, s kým v podstatě nemá moc co společného. Z člověka to hned nedělá hrdinu, ale přeci jenom musí být nějaká odvaha, aby někdo něco takového přijmul. Tak zemřel Ben. Sice ne hrdinsky, ale rozhodně také ne zbaběle. Což pro něj byl od druhé epizody dlouhý (byť poslední) důstojný krok.
Omid a Christa: Byť neznali Clementine příliš dlouho, oba byli odhodlaní ji zachránit a navrátit do Leeovo náruče. Omid získal zpět svůj optimismus, ale stále si uvědomuje závažnost situace hlavních hrdinů, a tak odhodlaně kráčí Leeovi po boku. Stejně tak Christa, která si mého Leea velice oblíbila a byla připravena udělat cokoliv pro to, aby došel svému cíli. A také jsou oba za to náležitě odměněni – můžou se totiž pyšnit vzácným privilegiem, že celou sérii přežili, což je v této hře opravdu dar z nebes. A jsem za to velice rád.
Stranger: (Ne)hlavní záporák, tajemný cizinec je dalším smutným výplodem tohoto nového zlého světa. I když von je to výplod už ze světa předešlého, pomstu jsme už znali před tím, ten zombie svět ho však přemutoval do mnohem děsivější podoby. Byť je to padouch, cítíme k němu jistou lítost a pochopení, když se dozvíme, co je vlastně zač a proč to dělá. Sám si ale říkám, proč se zaměřil prioritně na Leea a Clementine a už ne na zbytek skupiny. Možná mu až příliš moc připomínali sebe?... Hráč je ale už natolik upnutý na tom nádherném vztahu, který mezi sebou Lee a Clem mají, teď je nicméně ve vážném ohrožení, proto hráč nebere ohled na lítost a prostě chce vidět cizince mrtvého. A uvidí. Zastřelila ho Clem. A je to tak lepší.

A Lee: Byl to prostě Tyreese z původních Walking Dead. Rozumný, obětavý, soucitný a milosrdný. Taktéž ale výbušný, tvrdohlavý a, díky bohu, sprostý. Byla radost za něj hrát. A jeho památka nebude zapomenuta. Rest in peace, pal.


Nejvýraznější moment: Jsou v podstatě dva. První je zastřelení zraněného Bena Kennym. Druhá samozřejmě závěrečný rozhovor Leea a Clementine.

Zakončení první série TWD je prostě jak herní, tak i (interaktivně) filmový skvost. Hra vlastně na mě udělala až takový dojem, že silně uvažuju o tom, že si ji zařadím, jako svou TOP desátou nejoblíbenější hru, neboť zatím jsem jich měl pouze devět, na tu devátou jsem furt jaksi čekal. Tak že by právě velkolepý příběh Leea a Clementine uzavřel tyhle vrátka? Je to dost možné, navíc mít v TOP desítce adventuru je vždycky fajn, posílí to inťošské ego. Jinak jsem opravdu velice rád, že se ke mně tenhle klenot dostal. Sakra! Takových her by mělo být víc! Emoce dokážou kvést i v PC hrách, dyť se na to podívejte, čéče!

Asi udělám podobnou sérii komentářů i k druhé sérii, nicméně rozhodně né v nejbližší době, už taky chci psát vo něčem jiném.

A na závěr ještě jednou zopakuji: Good luck, Clementine. You´re gonna need a whole lot of it…
+25
  • PC 90
A je to tu. Konec 1 série TWD. Konec, který je velmi zdrcující, smutný, emotivní a vysaje z vás slzu, jako mně.

Tato epizoda už byla taková, jakou jsem očekával. Drsná a velmi vypjatá. A ten konec tomu dodal prostě šťávu. Nečekal jsem, že se mě ten konec až takto dotkne. Jasně, Lee. Oblíbil jsem si ho hned ze začátku a teď?? Nic, konec cesty. A pak ten závěr, no to už byl prostě konec.

Celou 1 sérii jsem si užil náramně a rozhodně jsem nebyl zklamán. Takže dávám svých standartních 90%.

Pro: Příběh, Dialogy, Napětí, Konec

Proti: Vaše rozhodnutí ne vždy ovlivní příběh

+22
  • PC 80
Tak a je to za mnou, čeká mě už jen DLCéčko.

Doufal jsem, že finální ukončovací epizoda nabídne skutečný rozhodnutí ve smyslu: kdo zemře, kdo bude žít, jak to dopadne a kde se skupina přeživších usadí. Neustále jsem omlouval autory, že nemohli tolik variací zpracovávat v předchozích dílech, má-li mít daná epizoda pokračovaní. Tady už se mohli kluci pořádně rozjet...

Pravda několik zajímavějších voleb zde je, nicméně konec příběhu je, zdá se, neměnnej, předurčenej - pokud jde o Kennyho – vrátil jsem si 2x zpět pozici, že ho jako zachráním za každou cenu, když to spolu táhnem tak dlouho. Bohužel, ať jsem volil cokoli, byl to vždy on, kdo nakonec na střeše zařval. Jako vrchol mi potom přišla situace, kdy jsem si nechal uříznout ruku, aby se stejně nic nezměnilo, krom pár dialogů.

Pátá epizoda taky nějak šetří hudbou, což nevím proč to. Přestože má série na skladě dobrý a jen jednou využitý skladby (epizoda 4 – Lee hledá Clemetine po domě a na dvorku), který by se daly použít, tak je tady ve mnoha situacích naprostý ticho a tak atmosféru scén nemá co hlouběji dokreslovat.

Poslední díl tedy dosáhne na 80% a nejlepší díl série byl pro mě tedy ve výsledku díl první – ten když jsem ještě myslel, že hru hraju já sám a ne scénáristé.

Člověku jako já, co má rád postapokalyptický náměty a zálibu v TV seriálu, má tato série co říct díky atmosféře WD a příběhu. Nicméně zamrzí, že je to opravdu spíš interaktivní film, jehož volby mi přijdou jen tak na okrasu. Díky tomu už se k této hře bohužel dlouho nevrátím. Mám pocit, přestože jsem se u ní dobře bavil, že napodruhé už mi nemá, co nabídnout.

Pro: Walkig Dead, příběh, dabing

Proti: ovládání, malá interaktivita, předurčenost děje

+21
  • PC 95
Tento komentář hodnotí celou první sérii The Walking Dead.

Tato série bude už navždy zapsaná v herní historii jako jeden z největších mezníků na poli adventur. Ale je to vlastně ještě adventura? Rozhodně ano. Pokud na tento žánr budeme nahlížet tak, že jsou pro něj klíčové dobře napsané postavy a dialogy, kvalitní příběh a atmosféra, pak bych si troufnul zařadit The Walking Dead mezi nejlepší adventury všech dob. Další charakteristické rysy žánru byste ale hledali marně. Inventář po většinu času zeje prázdnotou, aktivních míst je na obrazovkách minimum a na logickou hádanku nenarazíte vůbec. Ale v tomto případě to ničemu nevadí, protože v těch aspektech, na které se hra soustředí, funguje na výbornou.

A teď bych se pokusil rozebrat jednotlivé složky hry detailněji. Na prvním místě musím začít postavami. Asi žádné jiné hře se nepovedlo, abych si vytvořil vztah k tak velkému množství postav jako v The Walking Dead. Jejich charaktery jsou detailně propracované a v průběhu hraní se o nich budete dozvídat slušnou řádku informací, takže vám nebude dělat problém, prožívat s nimi jejich příběhy. Co pro mě ale bylo asi nejdůležitější, že Leeho jsem si oblíbil hned od úvodní scény a považuju ji za jednu z nejlépe napsaných postav v celé videoherní historii.

K čemu by ale byly propracované postavy, kdyby se vám chtělo brečet pokaždé, když otevřou pusu. A tím se dostávám k dialogům. Ty jsou jednoduše excelentní. Za celou hru jsem ani jednou neměl chuť ukončit některý dialog předčasně. Navíc se mi líbilo, že na odpověď máte omezené množství času, takže to není jako v ostatních adventurách, že si nejprve přečtete všechny odpovědi a pak si jednu z nich vyberete. Naopak odpovědi proletíte v rychlosti a pak odpovíte instinktivně tak, jak byste nejspíš reagovali vy sami na danou situaci.

Atmosféra a příběh jsou další výtečnou složkou hry. Atmosféru pomáhá vytvářet grafika, která sice působí poněkud zastarale, ale nedá se jí upřít osobitý styl a svému účelu slouží více než dobře. Hlavně ale The Walking Dead těží z toho, že je napsaná podle kvalitního komiksu, který využívá zombie apokalypsu k vytvoření silných příběhů. A těch je v tomto případě také velké množství. Vztah Leeho a Clementine se s každým dalším dílem prohlubuje, až nakonec dospěje k jednomu z nejdojemnějších vyvrcholení, s jakým jsem se kdy v životě setkal. Neskutečně silný je i příběh Kennyho rodiny. Ale zajímat vás budou prakticky všechny postavy, se kterými budete procházet tímto zdevastovaným světem.

Na závěr bych si nechal to nejspornější téma a tím jsou rozhodnutí. Budu na ně nahlížet s pohledu prvního hraní kdy jsem ještě nevěděl, že na nich zase tak moc nezáleží a přiznám se, že jsem je opravdu prožíval a že jsem si je náležitě užil. Podobně jako v případě rozhovorů jsem v nich jednal naprosto instinktivně a tak, jak jsem v danou chvíli považoval za správné.

První sérií této hry vytvořili Telltale Games velice specifický žánr, který až na pár vyjímek zastupují pouze jejich vlastní hry. Některé série jsou lepší a některé horší, ale jasným králem nadále zůstává The Walking Dead

Pro: postavy, dialogy, příběh atmosféra, volby

Proti: opakované hraní už není tak působivé

+18
  • PC 100
Lee a Klementýnka. Sledujeme vývoj nielen ich putovania ale aj začínajúceho sa vzťahu od prvej epizódy a koniec piatej ma dojal ako nijaká iná hra. Joel a Ellie z Last of Us je oproti tomuto slabá káva. Už na konci štvrtej epizódy som vedel, ako sa približne hra skončí, no aj tak ma koniec dostal. A to si, milí užívatelia, zaslúži plný počet.

Klementýnka ako postava si u mňa získala oveľa väčšie sympatie, pretože bola úplne bezmocná (nie ako Ellie) a jej emócie na hráča pôsobili skutočne... a som rád že nezomrela a objaví sa v ďalšej epizóde (to sa o Lee povedať nedá).

Zase si na druhej strane pokladám naštvanú otázku: Prečo nám autori do pekla museli vziať loď, Klementýnku a všetko ostatné, čo sme si pracne vybudovali v štvrtej epizóde?! Štvrtá epizóda pritom vôbec nemusela byť, namiesto toho mohli ísť späť k vlaku, neukradli by Klementýnku, Lee by nebol pohryzený.

Od celej prvej série som dostal, čo som čakal a ešte viac. Postavy pôsobili živo a ich vzťahy sa s vami dynamicky menili v závislosti na vašich rozhodnutiach. Rozhodovanie koho zachrániť a komu dať za pravdu bolo ťažšie než vo Witcherovi :D. Cítil som sa ako pri sledovaní seriálu, kedy máte moc ľahko zmeniť priebeh - síce sa smer putovania nezmení, postoj postáv k vám alebo kto bude žiť sa mení.

Tiež mi niekedy vadilo, že sa zombíci ukázali za chrbtom postáv, pritom reakcie mŕtvol boli pomalé, neviem prečo im ľudia jednoducho neutiekli - až tak veľa ich v mestách nebolo.

Najviac ma nas*alo, že Lilly zabila Carley, moju obľúbenú postavu, ktorá neurobila nič zlé a nedalo sa to nijako zmeniť. Za to som tú kravu nechal hniť uprostred cesty "plnej" zombíkov (boli tam asi dvaja :D)...

Moje rozhodnutia:
Neodrezal som si ruku :D, pretože som vedel, že to aj tak nepomôže...
+17