Diskuze

@T0mmy (14.11.2014 20:45): Ne.
Každopádně budeš plně spokojen s jakýmikoliv rozhodnutími. Druhá série není rozhodnutími z první série nijak zásadně ovlivněna. Vždy jde jen o drobné reference.

@T0mmy (14.11.2014 20:11): Můžeš to hrát i bez savů. Na začátku druhé sezóny se vygenerují náhodná rozhodnutí pro první sezónu.
A pokud chceš nějaká konkrétní rozhodnutí, tak to musíš specifikovat.

Tak mě napadá, jestli jsou nějaké hry, kde hráč doopravdy rozhoduje o příběhu?
Protože takové musí být strašně těžké vytvořit. Znamená to vytvořit několik příběhů. Většinou je to o tom, že se vytvoří pár drobných odboček nebo falešných odboček, protže autor má nějaký příběh a nechce, aby divák/hráč zapadl do nějaké obskurní větve a unikl mu jeho geniální příběh.

@M.a.t.t. (31.07.2014 14:36): To je o tom, co daný člověk preferuje. Pokud preferuje příběh, jeho podání, vcítění se do postav a do příběhu, emoční stránku, unášení se hrou a ne akci, hloubání nad dalším postupem, frustrující hříčky, pak je přinejmenším blízko pravdě.
Co teprve říci o Dear Esther?

@LuccinyHry (31.12.2013 10:19): Možná. S určitostí můžu říct, že jsem omdlel s oběma rukama na žebříku. Celkově jsem omdlel možná čtyřikrát(?), jenomže do toho počítám omdlení před řezáním a po návštěvě hotelu. Také vypadal hůře. (Což by teda hůře vypadal snad kdyby si ruku uřízl, ale to je prkotina.) Ale nemělo to vliv na nic z herního pohledu.

Všechny situace, kde použil obě ruce, zvládl s jednou prakticky stejným způsobem. Při příchodu k hotelu měl ve zdravé ruce sekáček, do pokousané si vzal střep. Pak se lišilo několik dialogů.

Jenom bych čekal, že bude trošku jinak vypadat i gameplay. Samozřejmě ne nějaké příběhové odbočky, ale aby mělo uříznutí ruky trošku dopad. Každopádně zážitek při hře mi to nijak nezkazilo.

@SíDžej (29.12.2013 14:10): Souhlas. V tu chvíli, když se k tomu odhodlali, už to nemohlo pomoct, jelikož to muselo být dávno rozšířené. A přesně jak píšeš, citelně by mu chyběla. (Teda to by člověka napadlo v té chvíli.) Spíš bych chtěl, aby se tato drastická procedura provedla okamžitě po infekci. Ihned zaškrtit, ihned useknout, ošetřit a doufat.

Když nad tím zpětně přemýšlím, bylo by lepší, kdyby Klem Leeho zastřelila. Později se kvůli tomu bude cítit špatně. Ale nedokázal jsem to v té situaci. Myslel jsem na teď a ne na potom.

@Jack_Dark (17.12.2013 16:18): Já v tu chvíli myslel na to, co všechno musela prožít během tak krátké doby. A ještě měla na obličeji krev o zombíka, kterého ubila pálkou. Nechtěl jsem, aby musela podstoupit ještě to, že to bude ona, kdo mě zabije, a aby její poslední vzpomínka na mě byla s dírou v hlavě, kterou mi sama udělala. Ale rozhodně tím nemyslím, že bych se přel, co je lepší.

@hvezdosvit (17.12.2013 11:20): Tím myslíš, že jsi bral jako samozřejmost, že Tě Clem zastřelí? A která má být ta podobná událost? Zabití Ducka? To jsem teda udělal.

Nečekal jsem to, ale tohle je po čertech dobrá hra. Celé je to o ponoření se do příběhu, vžití se do pocitů přeživších a o vztazích s postavami.
Není tam hraní, nejsou tam hádanky, jsou tam chyby, ale celkově to funguje. Volby neovlivňují děj, ale prostředí. - postavy a chování postav. Bylo teda až moc, jak postavy umíraly jak na běžícím páse. A na závěr jsem se podvolil citům. A já jsem se nechal proměnit. Nechtěl jsem, aby mě musela Klementýnka zabíjet. Jinak přežili už jen Christa s Omidem. Jinak hezky badass průchod zombíky do hotelu.

A souhlas. Rozhodně by se mi nechtělo čekat 2 měsíce na další epizodu.

Srovnávat můžu jen s Fahrenheitem. U toho jsem už psal, že to není hra, ale film. A film je to špatný. Fahrenheit měl větší volnost, co se týče interakce. Ale v rozhovorech a ovlivňování čehokoliv žádnou. Je to sice lepší na vyblbnutí a je tam i ta minihra, ale tohle bylo prostě lépe zpracované.

Kdo byl takový necita, že nechal Clementine Leeho zastřelit?.

Musím říct, že scénáristé měli dobrý nápad s Clementine (ač nad ní váhali, zda ji raději nevyřadit). Lee se má tak o koho starat, navzájem si jsou oporou, ať se kolem děje cokoliv a umírá kdokoliv. Lee by bez ní neměl motivaci k ničemu. Ani udržet si lidskost. Ona v něm zase měli jistotu. A na konci tomu malé děvče dává nejsilnější možné emoce. A také dobře, že ji udělali tak hodnou, roztomilou, snaživou a šikovnou, aby bylo vážně těžké nemít ji rád.