Lorelai

Tak jsme se dočkali. My nadšenci potemnělých atmosferických věcí či stylu vyprávění Michalskiho. A jaká tedy Lorelai je? Napadají mě slova jako barevnější, kontrastnější co se projevu emocí týče a technicky vymakanější. I když i to přineslo svoje proti. Jsem ráda za snahu hru posunout dál. Za experimentování na novém enginu a tím pádem možnost změnit rozlišení. Také za snahu o zahrnutí 3D a propracovanější mlhu. Jenže to se na slabších strojích či při streamování projeví. Nebojím se však, že by to ještě zpětně nezkoušeli doladit.

Lorelai je mladá dospívající slečna, která to doma rozhodně nemá lehké. Čeká ji tam totiž věčně zmlácená máma, nepříjemný nevlastní otec a pak také malá Bethany, její malá nevlastní sestra, která se o sebe ještě nemá šanci postarat. Jenže ono odejít není tak jednoduché. Není odvaha ani odhodlání a Lorelai tak zůstává u stavění vzdušných zámků. V noci se situace opět vyhrotí a z kuchyně se ozývá řev, který končí hrobovým tichem.

Co mi na hře nesedělo je snaha o pár světlých momentů, rádoby humorných chvilek, které nejspíš měly navodit kontrast mezi tím vším svinstvem, které se Lorelai děje a snad nějakou pomyslnou nadějí. Když se na to zpětně divám, ono jich možná nebylo zase tolik, ale mně osobně zkrátka nesedly a o to víc vyčnívají. Stejně tak mi některé "mindfuck" momenty, které ke hrám Harvester Games patří, přišly tak trochu nucené, prvoplánové. Aby se zavděčili fanouškům a to co nejdříve. Nejspíš to tak není, ale dojmu se nezbavím. Celkově je hra oproti předešlým dílům akčnější, barevnější a nese se v jiném tempu. To nabízí spoustu prostoru pro experimentování. Například hrátek s barvami se rozhodně nebáli.

Příběh je vyprávěn stejným stylem. Opět se dozvídáte věci, které velmi pěkně zapadají do celého světa, občas narazíte na zmínku či postavu, kterou už z The Cat Lady nebo Downfallu znáte a vše to dohromady moc pěkně lícuje. Zápletka je silná, příběh poutavý, nastanou momenty, kdy je Vám opravdu smutno, pozastavujete se nad zoufalostí situace a může to s Vámi nepěkně zamávat. Možná je to místy tlačeno až do extrému. V tomhle hra opět není pro každého. A Lorelai? Je možná silnější a důležitější, než by si kdy sama dovedla představit.

The Cat Lady byla má prvotina a doposud nejoblíbenější hra svého žánru. A nejspíš jí i nadále zůstává. Lorelai mě za těch 6 odehraných hodin sice nahlodala dost, ale příběh Susan mi sedl asi o něco víc. Každopádně kousek je to opět vynikající. Splnil očekávání, maličko šokoval tempem, potěšil hudebním podkresem a změnami a občas trochu zaškobrtl. Užila jsem si to a jsem ráda, že se může zařadit ke hrám, které si s jistotou ještě několikrát projdu.