Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Far Cry 5

27.03.2018
03.11.2020
kompatibilní
74
269 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Pátý návrat série Far Cry vás obuje do bot zástupce šerifa z okresu Hope County ve státě Montana. Chudé místo sužuje nemálo problémů, největší trable však působí náboženská sekta Eden's Gate klanu Seedů. Kazatel Joseph Seed prorokuje brzký konec světa a jeho militantní přívrženci pro svou spásu neváhají terorizovat široké okolí.

Otevřený svět rurálního severozápadu Spojených států přináší doposud největší mapu, přičemž zdejší vzdálenosti jde opět překonávat jak pěšky, tak za pomoci nejrůznějších dopravních prostředků, nejnověji doplněných letadly. Terénní práce vyšetřovatele zahrnuje především návštěvy po okresu rozesetých usedlostí, vesnic a městeček. Státním zaměstnancům tam vesměs nedůvěřují ani ti, kteří Seedovu fanatickou věrouku odmítají. Není proto divu, že sektáři vás považují za cíl číslo jedna.

Mimo editoru postav debutuje i tzv. "dynamická AI." Nepřátelé přizpůsobují taktiku vašemu počínání a každá konfrontace se sympatizanty sekty by tak měla být trochu jiná. Vedle nejlepšího přítele člověka si lze na pomoc přivolat spolubojovníky, například majitelku baru či třeba pastora. Tyto zemité charaktery si žijí vlastní životy i mimo občanskou válku nízké intenzity a každý dovedly k odporu vlastní pohnutky. V případě online kampaně vás může kdykoliv podpořit druhý hráč jakožto co-op parťák.

Far Cry 5 obohatila tři větší rozšíření pod názvy Hours of Darkness, Lost on Mars a Dead Living Zombies, které přivádí hratelnost původního do značně odlišných prostředí.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Od již pátého dílu Far Cry jsem příliš nečekal, vlastně jsem se až docela nedávno dozvěděl o jeho motivu a zasazení. Poměrně kritické recenze a názory, které šlo po vydání nalézt snadno a lehce, ovšem mají často naopak nádech naléhavosti si takovouto hru vyzkoušet na vlastní kůži - takže na rozdíl od čtvrtého dílu, který jsem vynechal vzhledem k jeho blízkosti k FC3 a minimálním rozdílům, jsem se pátý díl rozhodl vyzkoušet bez časové prodlevy. A ono sláva, ono jde v jistém smyslu k návratu ke druhému dílu - vedle Operace Flashpoint a Vietcongu mé nejoblíbenější videoherní "střílečce".

Pozitiv bezprostřední po dohrání vidím dostatek, a myslím, že tento velmi kvalitní zážitek není jen chvilkový, ale i přetrvá. Netradičně musím začít od hudby a zvuků, které mají lví podíl na smyslovém prožitku a společně s vynikajícím vizuálním zpracováním tvoří výraznou kombinaci. Dan Romer dokáže navodit specifickou atmosféru, která je zde v rámci série asi nejpovedenější (When the Morning Light Shines In, We Will Rise Again). Shodou náhod jsem ve stejném čase narazil na tři díla zabývající se náboženským kultem ve vyspělé, moderní, společnosti. Jedná se tedy o Far Cry 5, Outlast II (u kterého se už nezbavím dojmu, že jde o hororovou variantu na Far Cry 5) a také Murakamiho 1Q84 - v jistých ohledech tak mám na toto téma odlišné pohledy a to myslím ještě o nějaký kus zvyšuje výsledný zážitek. Příběh, který je recenzenty často kritizován, jsem si užil a Josepha Seeda samozřejmě oblíbil (o poznání než oblíbeného Vaase z FC3), ačkoliv jeho role je spíše minimální. Stejně tak jsem se bavil u samotného hraní. Jako celek je vše kompaktní, nic nepřibývá, nic nechybí. Jde o klasický princip sandbox hry, kdy záleží jen a jen na přístupu. Mně například vyhovovalo hrát v menších úsecích, ale v častějších intervalech. Stereotyp typický pro hry od Ubisoftu se nedostavil ve větší míře, nicméně jasně musím přiznat, že bych FC5 po dokončení nějaký čas nezapnul.

Hratelnost je zcela typická pro sérii, mnoho možností v poměrně se opakujících akcích a úkolech. Stále mně však překvapuje, že i v tomto konceptu dokáží tvůrci přicházet s něčím ne tak okoukaným a oživovat zavedené postupy v game designu. Využití vzdušeného prostoru a silné inklinaci k parťákům jen schvaluji, stejně jako nápad jasného konceptu tří regionů, a sbírání bodů za plnění rozličných akcí. Nicméně i vůči bezproblémové a zábavné hratelnosti u mě hrál prim příběh, respektive některé jeho nuance, které bez pochyb mohou působit i například hloupě až nepatřičně (citáty hlavních postav, pár více bizarních úkolů, celé poselství a jeho podání...) tak já jej naopak přijal jako hlavní bod titulu. Ač tedy v mírně sebe parodizujícím oparu. Dokonce i čtyři "záporáci" jsou zde (ovšem znovu, jen v omezeném čase) vykresleni logicky a důvody, proč to či ono dělají (v rozšířeném konceptu war - famine - pestilence - death) jsou patrné. Jako určitý komentář k pomyslném úpadku civilizace není FC5 vůbec tak špatné, jak je někdy popisované. Naopak.

Silná osmička, s tím, že jde o velmi povedenou hru, která mě utvrzuje v tom, že Ubisoft se v AAA prostoru snaží často o trochu více než konkurence a jiné "střílečky". Povedený dojem podtrhují i malé HW nároky (a tedy plynulost hraní) a ideální hrací dobu okolo 15 až 20 hodin. Navíc, nemohu najít něco, co by mě na Far Cry 5 přímo vadilo - naopak je mi celá hra sympatická.

Pro: hratelnost, příběh, hudba a zvuky, game design, perky

Proti: drobnosti

+52 +53 −1
  • PC 60
FC5 úspěšně pokračuje v likvidaci základního stavebního kamene celé série a původně čistou střílečku přetváří v uzoufání nudný kolovrátek volno časových aktivit a misí založených na plnění nesmyslných výzev. Více než plnohodnotný díl působí hra dojmem narychlo spíchnutého DLC. Obzvlášť ve srovnání s nedávno vydaným Assassins Creed: Origins od stejné firmy je FC5 jen chudý příbuzný. Prostě obyčejné pískoviště, kde někdo bezmyšlenkovitě rozházel hračky.

DLC vejvaru odpovídá i nezajímavý a špatně vyprávěný příběh s triviální zápletkou a nulovými zvraty. Po slibném úvodu příběh jakoby usne a většinu herní doby se vůbec nic neděje. Dochází pouze k postupnému odhalování osobností a motivací hlavních záporáků. Vedlejší postavy prakticky nejsou. Vesměs jde o známosti na jednu noc, které něco zablekotají a pak se po nich slehne zem.

To, co bylo dříve ve hrách přítomno automaticky hned od začátku, je nutné v FC5 získat přes otravný systém perků. Chceš mít v kapse více než jednu zbraň? Vezmi lopatu, zabij 10 krtků a za odměnu dostaneš body, za které si můžeš odemknout zázračnou super schopnost Nosič dvou zbraní. Nebo tří, když zabiješ krtků dvacet. Vopruz, který ale jednoduše odstraňuje čít Já chci všechno hned.

Když však přijde na střílení - je to zábava. AI nepřátel sice vyvádí psí kusy, ale obléhání a dobývání nepřátelských pozic nabízí mnoho možností, jak se vyřádit. Lokace jsou pokaždé zajímavě navrženy a skrývají nejedno překvapení. Bohužel intenzivní akce trvá zhruba 3 až 5 minut a pak spadne řemen. Hratelnost nemá žádné tempo, chybí spád a závěrečná gradace se nekoná. Díky neustálým únosům hráče z herního světa do neznáma je herní zážitek zcela rozbitý.

FC5 názorně ukazuje, jak nudné a života pusté jsou otevřené herní světy, pokud se nejedná o plnohodnotné RPG. Designérská zoufalost a neschopnost naplnit svět kvalitním a zábavným obsahem je vidět na každém kroku. Někomu možná stačí ke štěstí chytat lelky, mě ne.
+34 +37 −3
  • PC 65
Na cestě k poznání budou ovečky trpět neboť Bůh nás obdařil respawnem a stíhačkami - Slovo Ubisoftovo, verš 4.

Vlastně nevím, jestli jsem někdy věnoval tak rozporuplné hře takový množství času. Steam hodiny se zastavily na až neuvěřitelné číslovce 30. Čas se s Far Cry 5 zabíjí krásně, obecně jako v každé open world hře. Tentokrát mě ale nedržela příběhová linka nebo skvělý gameplay. Myslím si, že kdyby hra nebyla zasazená v mém oblíbeném prostředí severní Ameriky a kdybych nebyl na neschopence, asi bych to zabalil po pár hodinách.

Úvodem jsme dostali po třetí to stejné jak přes kopírák. Hlavní záporák Joseph si zotročil kus země, vydáte se mu vstříc, něco se podělá, někdo vás zachrání, vylezete na věž, UI nestíhá blikat, aby vás upozornilo na všechno, co budete muset ve hře sbírat, zkoumat, klikat, běhat, střílet a craftit a jde se osvobozovat. Už na začátku se mísí různé pocity. Hra je nádherná. Když jsem poprvé vylezl od Dutche z bunkru, jenom jsem čučel a rozjímal. Šlohnu první pistol a samopal a zjišťuju, že zvuky výstřelů a zásahů jsou hutné, gunplay je typicky farcryovsky intuitivní. Tutoriálový mini ostrůvek prolítnu jak prd a jsem dostatečně navnazenej na Johnův revír.

A tady začne to peklo. Není keř, zatáčka, strom nebo sloup, u kterýho by nestáli tři vidláci, nespotli vás na 100 metrů a nezačli po vás zběsile střílet. Přejet z prvního stanoviště k další misi je utrpení. Nemám žádné vyexpené perky, žádné peníze, vydržím 3 rány, pokud náhodou seženu neprůstřelnou vestu, stačí 2 hity a je pryč. No a jakmile si protrpíte pár genericky osvobozujících misí, přijde peklo v pekle.

Stíhačky. Tak idiotsky vymyšlenou mechaniku jsem ve hře snad ještě nezažil. Jdu k bábě vzít příběhovou misi a uprostřed povinného gulášového obkecávání mezi nás spadne bomba, protože stíhačka. Po druhé mi to stihne doříct, tak vyjedu džípem a za minutu vyskakuju se zlomkem života ven, protože mě rozstřílela stíhačka. Po pár pokusech o sestřelení zjišťuju, že je lepší (a levnější) se prostě nechat zastřelit, protože při respawnu stíhačka zmizí. Obecně nekonečné spawnování nepřátel je hodně kontraproduktivní, protože nutí k používání fast travelu (nebo minimálně v pozdější fázi hry vrtulníku). I tak se mi jich podařilo zabít 1766.

Co se týče idiotských mechanik, nesmím opomenout unášení. Až teprve u Jacoba (kterého jsem hrál naposled) mi došlo, že je v tom dokonce systém. Během hry vaši postavu unesou asi tak 12x. Klidně uprostřed stanoviště mezi 10 přátelskými NPC nebo ve chvíli, kdy se blížíte k další misi, protože máte nějaký plán, jak je plnit, ale toto vám to krásně przní. S tím souvisí dobrej a zároveň blbej příběh. Záporácká rodina mi přijde vesměs hodně zajímavá, především Joseph a Faith jsou pěkně prokreslené a tak nějak chápu jejich motivaci. Co ale nechápu, proč vás někdy mezi 5. a 8. uvězněním už dávno nezabili, když vidí, jak jim nemilosrdně rozkládáte jejich fanatické impérium pod rukama. Obhajování, že MUSÍTE POCHOPIT nebo že posloužíte jako zbraň proti přátelům tu prostě neobstojí. Působí to tupě.

Stejně jako celý setting. Ve FC3 to působilo relativně věrohodně. Přece jen neznámý ostrov uprostřed oceánu, hlavní záporák financovanej narkobaronem. Ve FC4 to už začne skřípat, vymyšlená země v Himalájích a podrobení tamního lidu působí divně. Ale FC5 je v tomto ohledu sci-fi. Vím, že se o američanech říká, že jsou hodně hloupí, ale nechat si v zemi, kde může mít zbroják snad i pes, takto vzít svobodu, jde mimo moje chápání. Působí to nevěrohodně. Nicméně konec je kulervoucně depresivní a vytahuje hodnocení o dost výš.

Mise jsou taková všehochuť. Od předchozích dílů ubylo stanovišť k osvobození, přibylo více vedlejších questů. Některé jsou vtipné (býčí koule, kopání "zombíků do ohně), některé debilní (přejíždění jelenů, obecně zabíjení zvířat nemám moc rád ve hrách, některé frustrující (bránění čehokoliv na čas), ale já si nejvíc užíval ty hikingové. Lezení po skalách nebo procházky lesem za nějakým cílem byly pro mě zážitkem (pokud mi to nekazila zasraná stíhačka). Šmatlání v přírodě tu má svoje kouzlo.

Asi jsem už přišel, proč se mi tak líbí FC3, ale dalším dílům nemůžu přijít na chuť. Byl prostě první, který přinesl tuto formu gameplaye a zároveň je relativně uvěřitelný. New Dawn určitě vynechám a FC6 by se mělo vrátit nohama zpět na zem. Jak přepáleným settingem/příběhem, tak množstvím událostí, které se na hráče hrnou z každého kouta. A i když hodnotím lehce nad průměrem, je pro mě FC5 vlastně hrozný zklamání. V nejlepší formě se tu vrací gunplay, immersive audiovizuál, skvělá hudba, zajímaví záporáci. Zbytek je ztráta času.
+27
  • PC 65
Hehe. To koukáš, viď? Zase jsme Tě dostali. Napumpovali jsme do Tebe hromadu omamných látek a teď si s Tebou budeme dělat co budeme chtít… Jen si odskočím, nechám tu “omylem” položnou tu bednu ve které je pistol, což jako nevíš, a Ty tu na mě počkáš, jo? Dík…

Série Far Cry dnes neskutečně vykrádá sama sebe. Jako kdyby někdo v Ubisoftu neznal jinou verzi hraní her a otevřeným světem, než jak nám to předvádí Far Cry. Ne vše je tu ale nutně špatně.

Čím Far Cry 5 doslova ohromí je grafické zpracování, navíc s příjemným hudebním podkresem a fajn zvuky. Uvěřitelnost přírody, kde na vás útočí velmi povedený vizuál ukazující jak lesy, tak pole, hory, řeky, údolí, den i noc, je jednoduše veliká. Jestli jste nikdy nebyli v americké Montaně, tak po hraní Far Cry 5 budete mít pocit, že to tam znáte jak své boty. Vše je na svém místě, chatky, tábory, silnice, cedule upozorňující na zvěř.Tahle stránka věci je ve Far Cry 5 jednoduše skvělá a v tomto směru poklona směrem k autorům. Na Ultra nastavení ve vysokém rozlišení a s HD texturami vypadá hra velice dobře.

Pochvala také musí mířit směrem k pohybu prostředím, které je bezproblémové, gunplay je zábavný a hra, co se týká technické stránky věci, je jednoduše taková, jakou ji hráč očekává. Pohyb a akce v Hope County je na první pohled, pokud se podíváte na hru jako někdo kdo ji nezná, opravdu skvělý.

Bože, kde to jsem? To je zase nějaký sklep? Ach ne, to je zase bunkr jednoho ze sourozenců. Už zase. Další. Stejnej. Ach jo….

Problém u Far Cry 5 začne v momentě, kdy si uvědomíte, že jste to samé hráli i ve Far Cry 4 a to samé jste předtím hráli ve Far Cry 3. Někdo kdo je dostatečně vyšinutý dělá někde problémy, vy se tam nějak dostanete, obratem jste v situaci kdy musíte utíkat o život, poté jste zachráněni, poté se dostanete na obří mapu a postupně se před vámi začne objevovat co všechno můžete najít, dělat apod.

Hledali jste v předchozích dílech sošky? V pohodě, tady budete hledat staré LP desky. Dobývali jste pevnosti? Jo, tady budete taky. Lezli jste na stožáry? Tak tady je změna, ve Far Cry 5 téměř nemusíte. Přesto, v momentě kdy polezete na první stožár, protože vás k tomu hra donutí, tak posmívání se postavy ve vysílačce, že to musí být pěkně otravné se někam drápat, jakožto pomrknutí k předchozím dílům kde to otravné bylo, je střelba do vlastních chodidel. Ano, může to být vtipné, problém je ten, že to vtipné není. Protože přesně v tento moment vám dojde, že Far Cry 5, ať se tváří jakkoli, je opět sprostá kopírka předchozích dílů.

Hele, potřebuju tady všem okolo udělat pořádné steaky. A víš jaké jsou nejlepší? Z přejetejch jelenů. Jo, prostě musí to být pořádně sražené zvíře, jinak to nemá tu správnou chuť. Jo a vem si pořádně velkou káru, ať je to fakt maso...

Far Cry 5 je plný stupidních mechanik, chyb v designu a hlavně kolikrát do očí bijících nesmysl pramenící z lenosti tvůrců. Jedna z nejvíc pitomých aktivit je nahánění jelenů v kamionu, abych mohl donést maso ze sražených kusů v rámci úkolu. Nebo hledání sudů s pořádně uloženým alkoholem na dně jezera pro dámu, která stojí jak solnej sloup na jednom místě, neustále povídá jak potřebuje sudy pro rozjetí výroby nového pití kvůli receptu po tatínkovi, přičemž za barákem se jí odehrává přestřelka, všude se bojuje, ale dáma tam stojí jako kdyby se nic nedělo a čeká, až jí přitáhnete hromadu sudů s pitím.

Stejně jako u předchozích dílů nechybí unášení hráčovo postavy. Problém je ten, že postavu unese každý ze sourozenců + otec 3×. Takže dohromady je hráč unesený 12×. Dvanáctkrát vás dostanou, dvanáctkrát si vás nechají utéct, dvanáctkrát vás nechají vystřílet jejich army do posledního. A nic. Prostě nic. Každý ze sourozenců má XY šancí hráče v těchto příběhových předělech dostat, mučit, cokoli. A nedělají vůbec nic. Bububu, to nesmíš, TyTyTy, a to je všechno.

První dva únosy OK, pak to začne být už unavující. Největší peklo je ale, jak hráče unesou vždy v momentě, kdy se k tomu hra sama rozhodne. K únosu prostě dojde kdykoli a kdekoli. Jste uprostřed základny plné přátelských NPC? Nevadí. Odněkud zasviští šipka, hráč je uspaný a probudí se ve sklepě jednoho ze sourozenců dle toho, na jakém území se nachází. Jdete po louce, kilometr všude okolo vás nikde nikdo? Nevadí, zasviští šipka a šup, jste ve sklepě. Největší bizár ale bylo, když jsem udělal jednou výsadek do vzduchu, byl přes 2 km vysoko ve vzduchu, zasvištěla šipka a… probudil jsem se ve sklepě. Hra je v těchto a dalších věcech neuvěřitelně hloupá.

Vystřílíte osazenstvo čerpací stanice? Otočíte se, vydáte se proběhnout lesem za stanicí, vrátíte se a… všichni jsou zpět, jako kdyby se nic nestalo. Jedete po cestě z bodu A do bodu B? Zapomeňte na pohodovou jízdu americkou krajinou. Za každým třetím keřem, zatáčkou, stromem, šutrem na vás bude čekat partička frajerů čekající na svojí likvidaci. Všechny zlikvidujete, ale po chvíli až pojedete stejnou cestou znovu, budou zpět. Je to otravné, je to nelogické, je to stupidní.

Dostaň se do baráku, připrav tam nálože a já je na dálku odpálím jo? Co? Proč by jsi ty nálože měl po přípravě odpálit Ty, až je rozmístím? Hele, prostě je aktivuj a já je odpálím jo? Neřeš, že jsem na druhé straně regionu. Udělám to až mi řekneš že jsou ready. Jsou ready? Tak jo, 3… 2… 1….

Příběh je ve své podstatě zajímavý, ale hra sama sebe strhává dolů hromadou nesmyslů v rámci questů. Příklad uvedený výše mi ležel v žaludku dlouho. Měli jsme zaminovat barák. Ne, nemohl jsem to odpálit já, až to bude připravené, což by bylo logické. Měl jsem jenom připravit nálože. Jak jsem to udělal, do vysílačky se mi ozvalo něco o dobré práci a začal brutálně krátký odpočet. Chcípli jsme tam. Pokus č. 2 již vyšel. Ale pouze mě, oba moji UI parťáci zařvali v baráku. Celý do té doby aktivní barák se během vteřiny proměnil v neaktivní kostku. Okna, které ještě před vteřinou byla vyrvaná výbuchem, tak byla najednou zatlučená dřevěnými deskami. Dveře které vedli do baráku najednou přestali být aktivní. Prostě a jednoduše, barák přestal existovat jako barák a začal existovat jako vyhořelá dekorace do které nešlo vstoupit - během vteřiny po výbuchu. Poslechl jsem si slova chvály ve vysílačce jak jsem šikovnej a hotovo. Jede se dál. Hloupost a lenost vývojářů zde doslova ze hry křičela.

Jednou jsem prošel farmu, na kterou jsem náhodou narazil. A nikde nikdo. Doslova nikde nikdo. Poté jsem si aktivoval příběhovou misi, která mě, náhodou, poslala zajistit právě tuto farmu. Říkám si, nesmysl, teď jsem tam byl pět minut zpět, tam nic není. Ale dle ukazatele mise jsem na místo dorazil a všude stráže, střílny, zaparkované auta. Hra si jednoduše upravuje svět podle sebe, bez ohledu na hráče. A to je špatné, hodně špatné

Tyto omezení si uvědomíte, že tam kde jste ve Far Cry 3 zůstali na ostrově bez prostředků, a tedy se dalo vysvětlit že se nemůžete spojit s někým kdo vám pomůže, tak tady poměrně rychle získáte přístup k helikoptéře a co vám brání odletět a přiletět s pomocí proti zfanatizovaným sourozencům a otci? Správně, brání vám v tom hláška “Dostáváte se mimo zónu, vraťte se”. Kromě neviditelné zdi to nejvíce hloupé omezení, jak udržet hráče v určité herní zóně. Ach jo.

Hra umožňuje kooperativní hraní, bohužel postup mapou se zapisuje pouze hostujícímu hráči. Ostatní ve své hře po odpojení z koopearace žádný postup nevidí., Což byl také důvod, proč jsem Far Cry 5 nakonec s kamarádem v kooperaci nehrál. Opravu ani jeden z nás nestál o to, že nebudeme mít na mapě ve své hře žádný postup, byť v kooperaci ty samé místa budeme mít projitý.

Na Far Cry 5 se dá koukat ze dvou pohledů. Pokud jste nikdy nehráli Far Cry 3 a Far Cry 4, je veliká šance, že se vám bude Far Cry 5 opravdu hodně líbit, byť vás třeba mohou štvát perky pro zisk schopností, místo klasických XP bodů. Hra je plná aktivit, možná až přespříliš, má poměrně zajímavý příběh a nádherný audiovizuál. Na druhou stranu, pokud jste hráli předchozí díly, tak zjistíte že podání zápletky je stejné, aktivity jsou stejné, pobíhání po mapě a dobývání pevností je stejné a že je hra vlastně jeden velký grind plný hloupých mechanik.

Far Cry 5 je prostě a jednoduše stále to samé a i když má hra několik velmi pozitivních vlastností, hloupé chyby v návrhu, repetetivnost a nepříliš dobře podaný příběh strhávají Far Cry 5 dolů.

Pro: Nádherný audiovizuál, možnost (ale ne nutnost) mít parťáky, zábavný gunplay, možnost kooperace

Proti: Hromady hloupých úkolů, neustále se opakující aktivity, kooperace je špatně udělaná, neustálé restartování nepřátel

+24
  • PS4 70
Rychle a zběsile videoherního průmyslu. Každý díl je o něco zmatenější než ten předchozí a jeden by už skoro zapomněl jak celá série vlastně začínala. Pro mě série začala dvojkou, protože jedničku jsem sice s vypětím všech sil dohrál, ale kromě grafiky mě tehdy nezaujala téměř ničím. Dvojka přinesla nejzábavnější gunplay z celé série a nejimerzivnější (to je slovíčko, panečku) přestřelky. Trojka vylepšila papírově úplně vše a zážitek z ní mám nejsilnější, ale nějak tam všechno moc blikalo a všude bylo moc zvířat. Čtyrka byla totální peklo, po kterém jsem nad sériíí zlomil hůl... dokud mi pětku neukázal táta a já si neřekl, že to vypadá celkem pěkně.

Prostředí mě nalákalo a bavilo mě po celou dobu hraní. Ihned jsem si vymazal z hlavy myšlenky o logice příběhu a nechal se unášet naprosto chaotickým, ale zábavným gameplayem, kde hořící medvědi zapalují louky a desítky fanatiků se nechávají kropit hlava nehlava. Storylejno není vůbec špatné. Hlavní záporák je skutečná svině - nosí totiž man bun. A mimochodem taky vede fanatický násilnický kult a chce zničit svět atomovkama, ale ten man bun je jeho největší hřích. Ti dva bráchové mi trochu splývají, ale bosá holčina pobíhající v šatech po lukách by v drogovém opojení zlákala nejednoho zoufalce a tím tato postava působí poměrně "věrohodně".

Věci, které mi vadily:

- prosím, pojďme se kolektivně shodnout, že lovení zvířat už bylo dost. Já už to nechci dělat. Před 10 lety mi to přišlo cool, ale dneska už ne. A to nemluvím o nutnosti přejíždění bizonů, sekání krav kombajnem a dalších zhovadilostí, které by mě bavily ve 12 letech, ale ne teď
- nevím, proč je tam takový provoz - člověk poprvé vyjede na silnici a potká tři jeepy, v nich sedí magoři a ihned poznají že nejsem jeden z nich a dostávám od nich kotel
- letadla - proč?
- luk - prosím už dost, už stačilo
- na to, jaké má ubi zdroje, by celá hra měla být hezčí a záporáci by měli mít víc než dva skiny
- zombie
- ufo

Věci, které mě potěšily:

- není to tak repetetivní (po první prepper stash jsem čekal, že každá bude stejná, ale mýlil jsem se, protože nakonec to na celé hře bylo to nejzábavnější)
- že mě hra nenutila rybařit
- občas sebekritický humor vývojářů (i když mi to přišlo spíš takové alibistické, ale i tak pobavilo)
- možnost volby v cutscénách (poučen ze čtyřky jsem nikdy nic nemačkal a nedělal a dočkal se alternativního konce)
- hudba
- parťáci jsou taková fajn zbytečnost, reagují i na věci kolem, a oživují gameplay (i když někdy uběhly hodiny, kdy jsem zapomněl na možnost jejich zapojení)
- hlavní linka je příjemně krátká

Podtrženo sečteno - je to prostě Far Cry, ale výrazně povedenější než je čtyřka (a samozřejmě slabší, než trojka a dvojka). Tvůrci bohužel neustále používají stejné tropy (drogová deliria, šílené NPC, promluvy se záporáky atd.) a tím ostříleného hráče unudí k smrti, ale jakmile dojde na gameplay, hráč se baví. To šílenství, ktere se během 10 vteřin může rozpoutat, je motorem této série. V kombinaci s prostředím, ve kterém mě nejvíc bavilo chodit jen tak po lese, se jedná o fajn herní zážitek.

Pro: gunplay, gameplay, prostředí

Proti: takovýty ubi blbiny, nutnost týrat zvířata, slabší grafika

+23