Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

We Happy Few

78
7 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > akční adventura *
adventura > 3D adventura
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
10.08.2018 PCPS4XOne
Vývojáři:
Compulsion Games
Oficiální stránky:
http://compulsiongames.com/en/10/we-happy-few
Viděli jste film Equilibrium? Zápletka v We Happy Few je na stejné téma, všichni obyvatelé berou vládou nařízené pilulky Radosti. Ty naprosto radikálním způsobem zkreslují realitu a vnímání člověka, taktéž mažou jeho vzpomínky, zejména ty negativní. Náš hlavní hrdina si ale pilulku jednoho dne nevezme a stane se z něj Downer, ten, který kazí ostatním zábavu. A na takové Downery se volá policie, Downeři se loví.

Vaším úkolem je přežít, musíte také jíst, pít a spát. Pomoc nemůžete čekat od nikoho, protože pro "normální slušné a šťastné lidi" jste jen nebezpečný Downer. Děj hry se odehrává ve Velké Británii roku 1964, v alternativní minulosti, kdy Spojené království vede válku se Sovětským svazem. Kvůli paranoii z války a nástupu tvrdé diktatury vláda postupně zavedla do společnosti pilulky Radosti, aby tím otupila davy.

Hráč si musí probít cestu ke svobodě bojem chladnými i palnými zbraněmi, někdy se boj nevyplácí a proto bude muset řešit úkoly jinou cestou. Hra nabízí tři hratelné postavy – Arthur Hastings, civilním povoláním cenzor, je expert na zbraně na blízko, chemička Sally Boyle se specializuje na stealth a bývalý voják Ollie Starkey má k dispozici celou řadu explozivních hraček. Každá z postav má k dispozici i RPG systém schopností a vybavení.

We Happy Few nabízí krom zajímavého příběhu také velkou porci černého humoru, zajímavé postavy, obskurní prostředí a nevšední vizuální zpracování.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 60
We Happy Few je sice povedená, ale po všech stránkách velmi rozporuplná hra. Skvělé okamžiky se zde střídají s průměrnými až vyloženě špatnými. Pocity při hraní jsou pak jako na houpačce - nadšení vs. frustrace.

Na první pohled zaujme unikátní, graficky stylizovaný a od začátku otevřený svět, který je však pro potřeby obyčejné adventury zbytečně velký. Lokace vytvořené pro příběhové mise jsou vždy zajímavé a propracované. Zbytek světa ale působí dosti fádně a rychle se okouká. Především městské části vypadají hodně podobně, při průchodu stejnými ulicemi je nutné překonávat dlouhé vzdálenosti a kolem dokola až na pár obchůdků nikde nic není. O nějakém životě nemůže být ani řeč. Obyvatelé chodí od ničeho k ničemu a jejich jediným smyslem bytí je pouze zevlovat a prudit. Spáchání přestupku proti dobrým mravům kromě policie rozdivočí celé město. Prakticky není možné někam utéct a schovat se. Nejlepším řešením šílené situace je tak quickload. Anebo všechny pozabíjet.

Příběh je rozdělen do tří aktů a v každém je sledován osud jedné ze tří hratelných postav. Stejné události je proto možné vidět pokaždé z jiné perspektivy. Oproti běžným fantasy/sci-fi klišé je příběh originální, plný absurdního humoru a s lehkým filozofováním po vzoru Bioshocku. Celkový dojem sráží jeho nedotaženost a fakt, že kromě tří hlavních hrdinů ve hře nejsou žádné zapamatovatelné vedlejší postavy nebo hlavní záporák.

Některé hádanky jsou složité, dobře vymyšlené a vyžadují roztočení mozkových závitů. Vedle nich jsou však hádanky úplně primitivní, jakoby šité horkou jehlou. Např. pro vstup na párty je nutné sehnat pozvánku, která leží na zemi hned vedle recepce. Paklíč pohozený hned vedle zamčených dveří se ve hře dokonce vyskytuje několikrát.

Soubojový systém je založen na jednoduchém principu bum - blok - úkrok - žduch - a svůj účel splňuje. Mnohem hůře na tom jsou plíživé pasáže, kde se naplno projeví naprosto tupá inteligence nepřátel, kteří jsou často úplně zmatení a hráče nevidí, i když se zrovna rozhodl dělat bordel.

Významnou roli ve hře mají survival vopruzující a neustále nasírající mechaniky - pravidelný spánek, stravování, převlékání a správné užívání zázračné tablety Joy. Kromě nich má každá postava svoje vlastní osobní "problémy", které je nutné průběžně řešit. Když se k tomu přidá existenčně povinný sběr surovin a následná výroba předmětů, tak se z obyčejné adventury stává téměř hardcore RPG, přestože samotný vývoj postavy je velice prostý. Zkušenostní body se získávají pouze po dokončení úkolu.

We Happy Few je velká hra s ještě většími ambicemi, které se autorům bohužel nepodařilo dotáhnout do 100% úspěšného konce. Prvotní problémy sice odstranily patche, ale chyby v designu už zůstanou navždy. Přesto dohráno za pěkných 21 hodin.
+21
  • PC 100
We Happy Few bych asi neoznačil jako 3D adventuru, jedná se spíš o akční hru, nebo asi lépe řečeno stealth akci. Ale svéráznou. Hra se odehrává na počátku fiktivních 60. letech 20. století, se vším co k tomu patří. Je to hrozně pěkně a originálně designově provedeno, graficky se mi to moc líbí, hodně osobité a takové správně crazy, hra se opravdu nebere příliš vážně, i když vyloženě nějaká "funny" hra to úplně není. Velice se mi líbí, jak se autoři nebojí být sví, jít vlastní cestou, udělat si to prostě podle sebe, nepodbízet se. Ale možná taky proto bylo We Happy Few, tak vlažně přijato... nevím.. za mě palce nahoru.

WHF se odehrává v části Anglie, kde po 2. sv. válce zavládla totalita. Vše se točí okolo pilule zvané Joy, která obyvatele udržuje poslušné v radosti a zapomění. Na to vše dohlíží ve městě všudypřítomná policie a otravní doktoři, kteří vyčmuchají každého, kdo si pravidelně Joy nebere. Protože kdo ho nebere, není stále happy a tudíž je "downer" a má sakra problém. Mimo město je to divočejší, tam sice lidé Joy neberou, ale žijí v mizérii. Vy se pochopitelně dostanete do obou oblastí, přičemž za různými questy budete pendlovat tam a zpátky. Hra nabídne postupně 3 hlavní charaktery, jejichž cíl je vždy totožný - zdrhnout z toho pekla pryč. Každá postava má svůj příběh, stejně jako svoje perky, které jsou pro každou z nich jedinečné. A za získané zkušenosti lze "dokupovat" perky další.

Hra mě nenudila ani minutu, vím že jdu proti proudu, ale oproti celosvětově vlažným hodnocením já vidím hru jinak. Nevím, možná obsahovala v době vydání hodně bugů nebo nedodělků, které hru znepříjemňovaly, já ji hrál až v říjnu 2019 a nemůžu si stěžovat. Není to vůbec obtížné, dobře to odsýpá, hra nefrustruje, není repetitivní, všechny questy jsou zábavné a některé správně ulítlé, fakt mě to bavilo jako dlouho nic. Od WHF jsem nic extra nečekal a dostal maximum. Přijde mi velice dobře vymyšlená po stránce hratelnosti, připadá mi, že autoři si dali hodně práce s tím, aby se člověk pořád maximálně bavil a nebylo zde nic prudícího nebo takového toho "ach jo, nebýt tam tohle tak je to dobrý". Například víceméně všechny postavy musí pít, jíst, spát. Což je ze začátku zajímavé, občas se trochu musí člověk ohánět, aby sehnal jídlo, filtrovanou vodu bez joye, nebo aby si vycraftil potřebnou věc. Postupem času by to ale začalo být asi otravné, zvlášť, když už přece jen ve hře našel hráč víc věcí, čili se dá pořídit perk, kdy jíst není potřeba atd., podle mého je v tomto směru hra mimořádně a citlivě vychytaná, tak aby vás pořád udržovala v takovém správném napětí, opravdu asi nic mě na hře zbytečně neotravovalo a opravdu jsem se těšil, až si to večer zase zapnu, a to nemůžu říct často. Nebo když kradete po domech, což aspoň párkrát krást budete, bez toho byste to měli opravdu těžké, nejde hra uložit. Aby to zas nebylo úplně jednoduchý. A tak je tam pořád to napětí. Hra mi v tomhle směru opravdu kápla do noty, navíc to crazy podání pseudo 60. let... a přitom to není zase pořád nějaké ejchuchů, hra má i vážné momenty a ta vize společnosti, ta je děsivá.

Za mě hodnocení na max. a je mi jedno, že většina obyvatel planety Země to asi vidí jinak. Jenom říkám, nedejte na vlažné recenze a WHF zkuste, možná budete tak překvapení, jako já. K říjnu 2019 jsou zatím venku 2 DLCčka, a to

They Came From Below, kde se ujmete role postavy, se kterou se setkáte v průběhu hry, a to homosexuála Rogera Bacona, který spolu se svým přítelem řeší záhadu vražedných robotů. Já vím, že se odpůrcům moderního levicového progresivismu mohou ježit chlupy na těle a třeba to i kvůli tomu najust nehrát, ale tady je to fakt prostě jen sranda, hra vám žádné politikum necpe, a k WHF to sedí jak prdel na hrnec. Akorát je víceméně linerání, není to otevřený svět jako v základní hře a svým pojetím je to spíš střílečka. Dost mě to překvapilo, ale přestože jsem si to prošel rád, tolik jako ta základní hra mě to nebavilo. Ale špatné to není. Dalším dosud vydaným DLC je

Lightbearer, ve kterém se ujmete role místní rockové hvězdy Nicka Lightbearera, jehož "hity" znějí odevšad, pokud jste hráli základní hru, jistě víte o koho jde. Tady Nick řeší vraždu fanouška. Ale jak to tak bývá u rockových hvězd počátku 60. let, Nick se cpe návykovými a psychotropními látkami co to jen jde a podle toho to taky vypadá. Tady je to opravdu crazy, totálně halucinogenní momenty, kdy je Nick na špatném tripu jsou místy fakt úlet. Je to taky taková akční ?střílečka?, kdy nejde o toho někoho zabít, nebo nikdo nechce zabít Nicka. Jeho healthbar je příčetnost, a tu doplňujete různými drogami, které Nickovi dělají dobře, a o tu příčetnost ho chtějí právě připravit hysterické fanynky, které se na Nicka vrhají jakmile ho spatří, a také otravní reportéři. Vy je musíte "ustřílet" tóny na kytaru (ale samozřejmě zde vůbec nejde jen o střílení, abyste mě nepochopili špatně). Je to úlet a o dost lepší než předchozí DLC. Ale taky jednohubka, Lightbearera jsem dohrál cca za 2 hoďky.

Moc se těším na poslední DLC, které by mělo vyjít 2020, a fakt doporučuju.
+18