Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Dungeon Master II: The Legend of Skullkeep

85
75 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
leden 1994 SegaMDAmigaFMT
01.07.1995 PC
Vývojáři:
FTL Games
Dungeon Master II: The Legend of Skullkeep je pokračovanie legendárneho dungeonu Dungeon Master z roku 1987 (Atari ST), ktorý zaviedol akýsi nepísaný štandard v tomto sub-druhu RPG hier. Kým Dungeon Master: Chaos Strikes Back - Expansion Set #1 bolo akési polopokračovanie, Skullkeep je plnohodnotným následníkom pôvodného Dungeon Masteru. Systém hry ostal zachovaný – klasický štvorčekový dungeon so špecifickou runovou mágiou. Napriek tomu, že hra bola svojim spôsobom kratšia a jednoduchšia (v rámci požiadaviek doby pribudla napríklad automapa) ako predchodcovia.

Novinkou je začiatok hry odohrávajúci sa v klasickej krajine, malom mestečku s obchodmi a okolitými lesmi. Až potom sa hráč dostane pod povrch zeme a začne riešiť náročné rébusy a obtiažne súboje.

Vzhľadom k menším predajom a celkovo zastaralému konceptu bol Dungeon Master II: The Legend of Skullkeep posledným dielom klasickej série (exkluzívne v Japonsku ešte vyšiel Dungeon Master Nexus) a tretieho dielu sa už fanúšikovia nedočkali.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak portal otevřen, byl to bug. Zkusil jsem nahrát pozici předtím, než jsem do místnosti vstoupil (tj. předtím, než jsem přeházel páky…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Už první spuštění pokračování legendárního Dungeon Mastera dává tušit, že hráče čeká další atmosférou nasáklá výprava do temných prostor chladných kobek, slují a zamlžených hvozdů - jak se patří v duchu tohoto žánru. Tentokrát se vše odehrává uvnitř pevnosti Skullkeep a jejího přilehlého okolí, které zde slouží jako taková menší příprava před závěrečným blouděním vně pevnosti, řešením prostorových hádanek a samozřejmě vytrénováním vaší čtveřice reků.

Ze začátku, v roli Zeda Torhama, bude možno vyvolat další tři dobrodruhy z jejich spánku a postupně je dostat na nejvyšší úrovně v jejich preferovaných oborech. Ztotožnění s nimi není vůbec obtížně, především díky povedeným portrétům a menšímu, ale o to pestřejšímu výběru z jejich řad. Pak už nově probuzenou skupinku čeká klasicky řešený boj se zástupy (i když ne zcela početnými) různých potvor, na která platí buď zbraně, nebo kouzla, která jsou řešena stejně jako v díle prvním. A to znamená geniálně. Neškodilo by sice zařadit o trochu více kouzel a magie, jak to známe z Dungeons & Dragons, k ještě většímu prohloubení taktiky a plánování, pak by ale vznikl menší zmatek v zapamatování si kombinací run. Škála protivníků je dostatečně široká, často se přemísťují a útočí ze stran na slabší magicky zaměřené postavy. Suroviny a předměty z nich vypadnuté (či nalezené na herní ploše) lze směnovat v obchodech za drahé kameny, které zde slouží jako platidlo.

Prvotním úkolem je získat čtyři části klíče od pevnosti. To vyžaduje prozkoumání čtyř menších oblastí obývaných vlky, duchy nebo zvláště nepříjemnými zloději. V druhé polovině už začíná průzkum samotného Skullkeepu s úkolem znovu zprovoznit chod strojů na otevření finální, astrální sféry. Pater není mnoho (pět), ale různě řešitelných puzzlů je více než dostatek, a tak se vám probití do poslední části relativně protáhne v porovnání s úvodem na čerstvém vzduchu.

Přestože jde pouze o vcelku jednoduchý koncept zlepšování hrdinů a objevování nového, hratelnost je hnána do takových pater, že dokud není DM2 pokořen, není klidu a četnost znovu zapnutí hry se počítá v řádu desítek za den (i kvůli tomu, že ve hře není implementována funkce nahrání pozice a smrt je relativně častá). Podobně mě naposledy vtáhly pouze tituly jako Ultima VII nebo Beast Within, což o sobě samo značí to nejvyšší ocenění, jaké mohu The Legend of Skullkeep poskytnout.

Hra sice mohla být o trochu rozsáhlejší, ale tím výčet negativ končí. Dungeon Mastera II je možno hrát klasicky přes DOSBox, nebo i za pomoci freeware portu Return To Chaos, jenž obsahuje i díl první a rozšíření Chaos Strikes Back. Ten jsem volil i já, především díky zachování menu kouzlení z prvního dílu a možnosti hrát ve widescreenu (je ale pouze ve verzi 0.49, a tak obsahuje několik bugů či absencí předmětů). Měl by ale opravit i nějaké chybky a trochu vybalancovat nějaké mechaniky.

Milovníci dungeonů už jistě hráli, ostatním mohu jen doporučit. Dungen Master II zachovává fantastickou hratelnost dílu prvního a přidává větší rozmanitost a pestřejší grafickou stránku. Není sice tak gigantický jako král dungeonů Wizardry VII, ale o to více je vhodný na zahrání, pokud nedisponujete volnými týdny.

Pro: atmosféra, hratelnost, role-play systém, prostorové puzzly

Proti: mohlo být delší (za tři dny pohodového hraní hra skončí)

+24
  • PC 90
Druhý díl určitě překonává svého předchůdce v grafice. Ta je dovedena až k hranici dokonalosti. Hra už nenutí pobývat pouze v temných kobkách, takže uvidíme i ten krásný svět tam nahoře. A nutno podotknout, že pochůzka za deště při častém osvětlení oblohy burácejícím bleskem je nanejvýš příjemná. Zůstalo i skvělé obchodování. Pokud bych musel něco vytknout bude to asi jedině kapku přepísknutá obtížnost posledního souboje. Ovšem jinak se jedná o vskutku geniální dílko.

Pro: grafika, obchodování, atmosféra

Proti: Záverečný souboj

+17
  • PC 90
Jestli nektera hra dokazala pokorit legendarniho Dungeon Mastera, byl to pouze a jedine Dungeon Master 2. Nezapomenutleny zazitek v kombinaci s paradni detailni grafikou, skvele vyresenym smennym systemem v nakupovani zbrani a vybaveni, rozsah i design, to vse se radi k naproste spicce. Dodnes si pamatuju na depresivni atmosferu exterieru, kde jsem v obrovske bource a lijaku likvidoval kostlivce s macetami nebo treba jak jsem smlouval s obchodnikem. Tahle hra je zkratka legenda a to zaslouzene.

Pro: Skvela detailni grafika, atmosfera, hratelnost.

Proti: Nic.

+15
  • PC 85
O Dungeon Masterovi toho bylo napsáno již mnohé a jistě bych z toho většinu mohl zopakovat i za sebe, nicméně čeho si na DM 2 nejvíce cením já a neviděl jsem o tom psáno, je především určitá smysluplnost a ucelenost celého toho světa a smysl pro detail, kterému se v té době dost možná vyrovnala pouze Ultima Underworld.
Ať už se jedná o pouhou změnu počasí, včetně intenzity bouřky/deště (a šance, že vaši partu zasáhne blesk), možnost zapálit oheň v krbu, či třebas že útoky nepřátel vám můžou poškodit určité údy, z čehož plynou postihy s nimi spojené (nohy- snížení rychlosti pohybu, ruka- snížení dmg atd.). Btw, zajímavě zpracována byla i možnost oživení postavy, které bylo možné pouze donesením ostatků vaší postavy na speciální oltář, jenž se nachází pouze na začátku hry.
Samotnou kapitolou je pečlivě naprogramovaná AI, pro každého nepřítele odlišná, ne nutně zcela agresivní- pokud si nevšímáte osamělých vlků, pravděpodobně si vás taky všímat nebudou, pokud vlkovi nevlezete přímo do cesty, pak vás sice sekne, ale dále si jde vlastní cestou. Jinak tomu je například u smečky, která cítí, že je v přesile a obklíčí vás. Pasoucí se monstrum podobné nosorožci si vás také všímat nebude, pokud mu nevlezete do cesty. Hra navíc z hlediska AI zacházela do takových detailů, že pokud hodíte vlkovi kost, pak si jí vezme a odnese do svého brlohu, pokud při tom musí překonat překážku v podobě jámy, s klidem jí přeskočí. Nepřátele navíc útočí docela inteligentně a systematicky, pokud jdou na vás dva, nezdráhá se druhý z nich obejít část mapy, aby vám vpadl do zad. Celkem chytře uhýbají fireballům/bleskům a často si k vám najdou cestu třebas i z úplně jiné lokace či jiného patra (viz. Attack Minioni). Na hru z roku 94 mě vážně propracovanost AI solidně překvapila.

Všechny tyhle „detaily“ solidně umocňují celkový dojem už z tak atmosferického světa, který byl naprosto mistrně do detailu vyveden na všech frontách. Famózní hudba skvěle doplňuje temnou deštivou krajinu (když se zvedla nejsilnější bouře a všude okolo burácel jeden blesk za druhým, opravdu to dokázalo vzbudit dojem a hráč se instinktivně snažil z toho nečasu uniknout do nějaké útulné jeskyně :)) a to vše podtrhuje detailní kreslená grafika. Ale hlavně je celý svět jedním velkým celkem, který je po čase průchozí křížem krážem a vlastně se sami přistihnete, že se v něm začnete po čase cítit jako doma, támhle se vydáte na pastviny ulovit pár pasoucích se „nosorožců“ kvůli doplnění zásob potravy, támhle si jdete nasbírat pár magických hub do lesa, které se dají solidně prodávat, přičemž vás po cestě přepadnou nepříjemní zlodějíčci či vás zaskočí tornádo. Běháte z jedné vesničky do druhé, protože každá z nich má jiný sortiment zboží a jiné prodejní ceny a tak nějak se při tom v onom nevlídném světě zabydlíte.
Od návštěvy samotného Skullkeepu zase začnou hrát prim docela povedené a hlavně originální hádanky, už mám pár dungeonů odehráno a občas mám pocit, že se v nich některé překážky a hádanky už začínají opakovat, to však není případ DM 2, který přišel s naprosto neotřelými a jedinečnými, při nichž mnohdy využijete i nějaké to kouzlo ze svého „spellbooku“ (nebo lépe řečeno ze své paměti :), pokud si nezapisujete kombinace) nebo naprosto originální minion map, s minionem, který je schopen přinést/odnést předmět klidně i přes několik pater spletitými cestičkami.
Ono mapy tu jsou vůbec vcelku originálním prvkem, jakkoliv mě nejdříve možnost používání pouhopouhé „minimapy“ v pravém rohu obrazovky moc nenadchlo, nakonec se ukázalo, že její zdokonalené verze jsou opravdu zajímavé a nabízejí spoustu originálních možností, třebas scout miniona (obří levitující oko), kterým můžete prozkoumat klidně celou lokaci, možnost zobrazit skryté zdi, letící střely či nepřátele, což samozřejmě spotřebovává větší množství many než při jejím klasickém používání. Ve hře se nicméně orientuje opravdu dobře, čili krom těch několika hádanek, kde jsou mapy nutné kvůli vyvolání oněch speciálních minionů, jsem je spíše využíval jen na odhalování iluzórních zdí v okolí. Zbytečný je i kompas, který jsem na začátku sice koupil, ale poté ani nemusel použít.
Zmínku si zaslouží i skvělé obchodování, které je prostě cool, jakkoliv prodávat více předmětů naráz či platit za drahé předměty drobnými bylo trochu zdlouhavější. Koupit lze navíc úplně vše, i ty nejsilnější předměty, které jsou zároveň velmi drahé, čili peníze zde hrají opravdu velkou roli. Na druhou stranu se dají solidně namastit kapsy na sekerách padajících z jednoho druhu nepřátel a následném prodávání v té úvodní vesničce. Tím jsem měl hrdiny plně vybavené už těsně před vstupem do Skullkeepu, čili všechny následující předměty co jsem tam našel, jsem už mohl nechávat ležet, jakkoliv Skullkeep odsýpal rychle a zase až tak moc nového v něm už nenajdete.
Systém kouzlení taky docela překvapil, třebaže nepředstavuje nic originálního a runový systém už jsem viděl od té doby mnohokrát (a měla jej v té době třebas i ta Ultima), zde nabývá větší smysluplnosti především kombinace run, které jsou znázorněné i určitým obrázkem, jsou jaksi stupňované (nejdříve přiřazujete sílu kouzla, poté element, formu atd.) a vlastně celkové sestavení kouzla dává nakonec dokonalý smysl a na většinu z nich jsem přišel ještě předtím, než mi kombinaci napověděla hra prostřednictvím nějakého itemu.

Ale abych tu jen nejásal, i zde se najde několik závažných negativ, které zbytečně znepříjemňovaly hraní a o kterých se jen málo fanoušků zmiňuje. Od těch drobných, jakože třebas UI je zbytečně zastaralé- klikání na „slash“, „stab“, „swing“ sice vypadá zprvu zajímavě, nicméně nakonec je beztak použitelný u každé zbraně pouze jeden z nich, který rozdává všem nepřátelům zdaleka nejvyšší dmg, čili je to v posledku spíše zbytečně zdržení a klik navíc (naprosto k smíchu je to pak u střelných zbraní, které nabízejí jedinou možnost a to překvapivě „shoot“ :)).
Respawn je v některých lokacích opravdu solidně přemrštěný a především pak ve Skullkeepu neuvěřitelně otravný (neustále být naháněn „attack minony“ je děs běs).
A poslední hádanka se zprovozněním všech systémů k otevřením finálního portálu spíše otravná, nutící hráče vracet se tam a zase zpátky pořád dokolečka (přičemž cestou pobijete samozřejmě zase x respawnovaných Attack Minionů).
Vývojový systém nepovažuji za tak geniální, jak se zde občas zmiňuje a vlastně nabízí zvyšování pouze pár schopností a je hodně jednoduchý, nicméně naštěstí nějaký přehnaný grind s neustálým házením něčeho někam, netřeba.
A hra je možná až moc krátká.

Jinak však velká spokojenost, DM 2 opravdu dostál svému jménu coby herní legendy.

Pro: Atmosféra, logické hádanky, level design, AI, hudba, grafika.

Proti: Krátké, respawn nepřátel, vývojový systém, lehce zastaralé GUI (i na svou dobu :)).

+15