Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Dungeon Master je skvělá hra a i při nedávném hraní si obhájil svou pověst. Druhý díl je považovaný za povedené pokračování lepší snad ve všech směrech. Oba díly jsem hrál už kdysi, jedničku dokonce několikrát, naopak ke dvojce jsem se vrátil až nyní. Začátek působí skvěle. Grafika urazila kus cesty a je opravdu na co koukat. Po několika menších prostorách následuje část na povrchu - tenkrát skvělé překvapení. Dnes jsou venkovní lokace již běžné, ale i tak jde po prvním díle o příjemné oživení. Atmosféru navíc dokresluje počasí a když začne pršet a všude kolem lítat blesky, jde o jedinečný zážitek. Déšť navíc komplikuje orientaci, naštěstí v tom zde může pomoci mapa. Ta je zde provedena perfektně, nejde o žádnou nepochopitelnou funkci. Postavy mohou najít tabulku ukazující nejbližší okolí. Tabulek je několik druhů a mají různé funkce, od ukazování nepřátel a neviditelných stěn po vypouštění různých pomocníčků.

Ovládání a interface vycházejí z prvního dílu a přináší několik novinek. Pozitivní změnou je obourukost postav, takže není problém mít dvě zbraně a likvidovat tak nepřátele ještě efektivněji. Nebo být připraven na různé protivníky kombinací silné a magické zbraně. Tohle bohužel zabralo více místa v bočním panelu a utrpělo tím kouzlení. To je nyní třeba otevřít pro každou postavu a zakryje se tím možnost bojování. Boje tak nejsou plynulé jako v jedničce. U soubojů musím také trochu zkritizovat obtížnost, respektive její nevyváženost. Většina hry je z tohoto pohledu spíše snadnější, až na pár míst s vysokým respawnem, díky kterému se ovšem dá rychle trénovat. Ale střecha pevnosti a především finální souboj jsou úplně jinde. Měl jsem u výcviku i výbavy postav rezervy, ale běžní nepřátelé byly už téměř neškodní. Nakonec se souboj podařil kombinací šťastné náhody a manévrování. Závěr prvního dílu byl mnohem plynulejší.

Hodně pochválit musím naopak prostředí a hádanky. Díky možnosti pohybu i v exteriérech je hra různorodá a není problém rychle poznat kde postavy zrovna jsou. Pro rychlý návrat k začátku, kde sídlí obchodníci lze využít několik teleportačních plošin. Obchod je další aspekt, který ovlivňuje hratelnost. Většinu zbraní a předmětů lze sice nalézt, ale během cvičení postav lze prodejem kořisti i slušně vydělat. Nedoporučil bych kupovat vše, není to nutné a časem se skvělá výbava najde. Postavy jsem z počátku cvičil univerzálně, ale na mistrovské úrovně se už specializovali. Nakonec jsem měl dva bojovníky, Anoraka a Lana, čarodějku Mierin a čarodějku/kleričku Moirain. Dungeon Master II je skvělá hra, kterou mohu jednoznačně doporučit, ale dokonalé vyváženosti svého předchůdce už nedosahuje.
+36
  • PC 90
Už první spuštění pokračování legendárního Dungeon Mastera dává tušit, že hráče čeká další atmosférou nasáklá výprava do temných prostor chladných kobek, slují a zamlžených hvozdů - jak se patří v duchu tohoto žánru. Tentokrát se vše odehrává uvnitř pevnosti Skullkeep a jejího přilehlého okolí, které zde slouží jako taková menší příprava před závěrečným blouděním vně pevnosti, řešením prostorových hádanek a samozřejmě vytrénováním vaší čtveřice reků.

Ze začátku, v roli Zeda Torhama, bude možno vyvolat další tři dobrodruhy z jejich spánku a postupně je dostat na nejvyšší úrovně v jejich preferovaných oborech. Ztotožnění s nimi není vůbec obtížně, především díky povedeným portrétům a menšímu, ale o to pestřejšímu výběru z jejich řad. Pak už nově probuzenou skupinku čeká klasicky řešený boj se zástupy (i když ne zcela početnými) různých potvor, na která platí buď zbraně, nebo kouzla, která jsou řešena stejně jako v díle prvním. A to znamená geniálně. Neškodilo by sice zařadit o trochu více kouzel a magie, jak to známe z Dungeons & Dragons, k ještě většímu prohloubení taktiky a plánování, pak by ale vznikl menší zmatek v zapamatování si kombinací run. Škála protivníků je dostatečně široká, často se přemísťují a útočí ze stran na slabší magicky zaměřené postavy. Suroviny a předměty z nich vypadnuté (či nalezené na herní ploše) lze směnovat v obchodech za drahé kameny, které zde slouží jako platidlo.

Prvotním úkolem je získat čtyři části klíče od pevnosti. To vyžaduje prozkoumání čtyř menších oblastí obývaných vlky, duchy nebo zvláště nepříjemnými zloději. V druhé polovině už začíná průzkum samotného Skullkeepu s úkolem znovu zprovoznit chod strojů na otevření finální, astrální sféry. Pater není mnoho (pět), ale různě řešitelných puzzlů je více než dostatek, a tak se vám probití do poslední části relativně protáhne v porovnání s úvodem na čerstvém vzduchu.

Přestože jde pouze o vcelku jednoduchý koncept zlepšování hrdinů a objevování nového, hratelnost je hnána do takových pater, že dokud není DM2 pokořen, není klidu a četnost znovu zapnutí hry se počítá v řádu desítek za den (i kvůli tomu, že ve hře není implementována funkce nahrání pozice a smrt je relativně častá). Podobně mě naposledy vtáhly pouze tituly jako Ultima VII nebo Beast Within, což o sobě samo značí to nejvyšší ocenění, jaké mohu The Legend of Skullkeep poskytnout.

Hra sice mohla být o trochu rozsáhlejší, ale tím výčet negativ končí. Dungeon Mastera II je možno hrát klasicky přes DOSBox, nebo i za pomoci freeware portu Return To Chaos, jenž obsahuje i díl první a rozšíření Chaos Strikes Back. Ten jsem volil i já, především díky zachování menu kouzlení z prvního dílu a možnosti hrát ve widescreenu (je ale pouze ve verzi 0.49, a tak obsahuje několik bugů či absencí předmětů). Měl by ale opravit i nějaké chybky a trochu vybalancovat nějaké mechaniky.

Milovníci dungeonů už jistě hráli, ostatním mohu jen doporučit. Dungen Master II zachovává fantastickou hratelnost dílu prvního a přidává větší rozmanitost a pestřejší grafickou stránku. Není sice tak gigantický jako král dungeonů Wizardry VII, ale o to více je vhodný na zahrání, pokud nedisponujete volnými týdny.

Pro: atmosféra, hratelnost, role-play systém, prostorové puzzly

Proti: mohlo být delší (za tři dny pohodového hraní hra skončí)

+33
  • PC 70
Druhý díl Dungeon Mastera toužebně vyhlíželi všichni milovníci RPG. Dočkali se příliš pozdě. V ten samý rok vyšla Arena The Elder Scrolls a System Shock, stavící na principech Ultimy Underworld. Jejich úspěch ukázal, že budoucnost dungeonů vypadá takto. Pokračování legendární hry proto působilo téměř zastarale.

Druhý díl stojí na mechanikách známých z dobrodružství v Chaosově bludišti. Vývojáři sem tam něco upravili a přidali pár nových nápadů. Evoluce se povedla tak napůl. Na první diskutabilní změnu jsem narazil hned v počáteční místnosti. Torham Zed je pevnou součástí party a při oživování ostatních postav chybí volba reincarnation. Hrdinové tedy nezačínají na nule a jejich jména se nedají změnit. Bojoval jsem s tím co to šlo, ale stejně jsem měl celou dobu pocit, že pokračuji v rozehrané hře někoho jiného. Dungeon Master II je docela krátký, a to iluzi o chybějícím začátku jen podporuje. Kdyby k úvodnímu dungeonu přibylo i pár podzemních pater, během nichž by se parta zelenáčů vyšvihla na použitelnou úroveň, vůbec bych se nezlobil a i dojem z výstupu na denní světlo by byl působivější.

Umístění příběhu na zemský povrch je naopak jedna z povedených novinek. Okamžitě po otevření dveří na mě dýchla hutná atmosféra typická pro první i druhý díl. Z neustále zatažené oblohy se valí proudy deště a z šedých mraků občas sjede blesk. Když se počasí umoudří, vypadá okolí téměř mírumilovně což ostře kontrastuje se smrtonosností nepřátel. Průzkum krajiny není žádná selanka. Obtížnost bojů je vcelku vysoká a ještě umocněná rychlým respawnem. Sotva jsem vyhladil obyvatele jednoho z paloučků, už se na mě vrhla nová várka. DM II je hektická hra. V přírodě se to projevuje neustálým doplňováním potvor, a v pevnosti nutností pobíhat sem a tam při zoufalé snaze obskakovat různá zařízení. Závěrečný souboj tento přístup vyhrotil ad absurdum.

Bitvy s nepřáteli neslouží jen jako zdroj expů a jídla. Součástí hry jsou obchodníci, prodávající potřebné vybavení a vykupující to přebytečné. Kromě klíčů a ještě pár výjimek není ve hře nic, co by se dalo nalézt a zároveň se nedalo koupit. Peníze se objevují ve třech variantách mincí a ve třech variantách drahokamů, které jsou vzájemně směnitelné. Za stejk z obrněného rohatého zvířete jsem dostal tuším tři stříbrné a dva měďáky. Když jsem zatoužil po krásném ohnivém brnění, musel jsem těchto agresivních čtvernožců vybít slušné stádo. Směnný obchod bohužel nefunguje, takže jídlo je nutné prodat v hospodě, posbírat měďáky a utíkat ke kováři, který je vymění za meč. Každá mince váží deset deka a po větších prodejích jsem proto tahal peněženku těžkou jako pytel cementu. Když jsem získal přístup k potenciálně nekonečné zásobě seker, proces se výrazně zrychlil.

Krajina okolo Skullkeepu není pro slabochy, ale průzkum je vcelku přímočarý. Je nutné najít několik klíčů oblastí a v nich čtyři klíče od pevnosti. Ta pravá výzva začíná vevnitř. Domov hlavního záporáka je plný pastí, složitých strojů a místností zamořených nepřáteli. Bohužel většina hádanek postrádá eleganci poklidného myšlenkového cvičení z Dungeon Mastera I a každá chyba je okamžitě potrestána. Zvlášť oblíbené jsou létající firebally, schopné vyhladit partu na jednu ránu. Na některých místech jsem mnohokrát nahrával, než jsem přišel na funkční postup. Jiná řešení jsou naopak viditelná na první pohled, ale obtížná na provedení. Puzzly využívají nové mechaniky, takže zkušenosti z prvního dílu ne vždy pomáhají a někdy jsou dokonce na škodu. Občas je nutné konzultovat situaci s magickou mapou. Ta je k dispozici v několika podobách; čím pokročilejší, tím užitečnější.

Dungeon Master II existuje i v upravené variantě z kolekce Return to Chaos. Vyzkoušel jsem obě verze a těžko říct která je lepší. Return to Chaos běží na modifikovaném enginu prvního Dungeon Mastera, takže je ochuzený o několik mechanik. Postavy bojují jednou rukou, grafika je trochu osekaná a ovládání občas těžkopádné. Respawn je zpomalen z nelidsky vysoké frekvence jen do otravné. Nepřátelé jsou sice hloupí, ale nebezpečnější. Podle ohlasů ostatních se zdá, že část ve Skullkeepu není tak zběsilá a hra je celkově pomalejší, i když pořád zbytečně rychlá.

Dungeon Master II se často uvádí jako příklad perfektního dungeonu. Při pohledu zpátky se ovšem neubráním jistému zklamání. Hra vypadá, jako kdyby vyšla ve spěchu, neodladěná a ještě z ní kus chyběl. Geniální mechaniky, úžasná atmosféra a hudba, skvěle dokreslující pocit z pošmourného, děsivě nebezpečného světa naštěstí spolehlivě zakryly většinu chyb a ty zbylé učinily snesitelnými.

Pro: skvělé mechaniky z DM 1, hudba, atmosféra, grafika, originální prostředí Skullkeepu

Proti: krátkost hry, příliš rychlý respawn, závěrečný souboj, časté úmrtí při řešení puzzlů

+28
  • PC 75
O Dungeon Masterovi toho bylo napsáno již mnohé a jistě bych z toho většinu mohl zopakovat i za sebe, nicméně čeho si na DM 2 nejvíce cením já a neviděl jsem o tom psáno, je především určitá smysluplnost a ucelenost celého toho světa a smysl pro detail, kterému se v té době dost možná vyrovnala pouze Ultima Underworld.
Ať už se jedná o pouhou změnu počasí, včetně intenzity bouřky/deště (a šance, že vaši partu zasáhne blesk), možnost zapálit oheň v krbu, či třebas že útoky nepřátel vám můžou poškodit určité údy, z čehož plynou postihy s nimi spojené (nohy- snížení rychlosti pohybu, ruka- snížení dmg atd.). Btw, zajímavě zpracována byla i možnost oživení postavy, které bylo možné pouze donesením ostatků vaší postavy na speciální oltář, jenž se nachází pouze na začátku hry.
Samotnou kapitolou je pečlivě naprogramovaná AI, pro každého nepřítele odlišná, ne nutně zcela agresivní- pokud si nevšímáte osamělých vlků, pravděpodobně si vás taky všímat nebudou, pokud vlkovi nevlezete přímo do cesty, pak vás sice sekne, ale dále si jde vlastní cestou. Jinak tomu je například u smečky, která cítí, že je v přesile a obklíčí vás. Pasoucí se monstrum podobné nosorožci si vás také všímat nebude, pokud mu nevlezete do cesty. Hra navíc z hlediska AI zacházela do takových detailů, že pokud hodíte vlkovi kost, pak si jí vezme a odnese do svého brlohu, pokud při tom musí překonat překážku v podobě jámy, s klidem jí přeskočí. Nepřátele navíc útočí docela inteligentně a systematicky, pokud jdou na vás dva, nezdráhá se druhý z nich obejít část mapy, aby vám vpadl do zad. Celkem chytře uhýbají fireballům/bleskům a často si k vám najdou cestu třebas i z úplně jiné lokace či jiného patra (viz. Attack Minioni). Na hru z roku 94 mě vážně propracovanost AI solidně překvapila.

Všechny tyhle „detaily“ solidně umocňují celkový dojem už z tak atmosferického světa, který byl naprosto mistrně do detailu vyveden na všech frontách. Famózní hudba skvěle doplňuje temnou deštivou krajinu (když se zvedla nejsilnější bouře a všude okolo burácel jeden blesk za druhým, opravdu to dokázalo vzbudit dojem a hráč se instinktivně snažil z toho nečasu uniknout do nějaké útulné jeskyně :)) a to vše podtrhuje detailní kreslená grafika. Ale hlavně je celý svět jedním velkým celkem, který je po čase průchozí křížem krážem a vlastně se sami přistihnete, že se v něm začnete po čase cítit jako doma, támhle se vydáte na pastviny ulovit pár pasoucích se „nosorožců“ kvůli doplnění zásob potravy, támhle si jdete nasbírat pár magických hub do lesa, které se dají solidně prodávat, přičemž vás po cestě přepadnou nepříjemní zlodějíčci či vás zaskočí tornádo. Běháte z jedné vesničky do druhé, protože každá z nich má jiný sortiment zboží a jiné prodejní ceny a tak nějak se při tom v onom nevlídném světě zabydlíte.
Od návštěvy samotného Skullkeepu zase začnou hrát prim docela povedené a hlavně originální hádanky, už mám pár dungeonů odehráno a občas mám pocit, že se v nich některé překážky a hádanky už začínají opakovat, to však není případ DM 2, který přišel s naprosto neotřelými a jedinečnými, při nichž mnohdy využijete i nějaké to kouzlo ze svého „spellbooku“ (nebo lépe řečeno ze své paměti :), pokud si nezapisujete kombinace) nebo naprosto originální minion map, s minionem, který je schopen přinést/odnést předmět klidně i přes několik pater spletitými cestičkami.
Ono mapy tu jsou vůbec vcelku originálním prvkem, jakkoliv mě nejdříve možnost používání pouhopouhé „minimapy“ v pravém rohu obrazovky moc nenadchlo, nakonec se ukázalo, že její zdokonalené verze jsou opravdu zajímavé a nabízejí spoustu originálních možností, třebas scout miniona (obří levitující oko), kterým můžete prozkoumat klidně celou lokaci, možnost zobrazit skryté zdi, letící střely či nepřátele, což samozřejmě spotřebovává větší množství many než při jejím klasickém používání. Ve hře se nicméně orientuje opravdu dobře, čili krom těch několika hádanek, kde jsou mapy nutné kvůli vyvolání oněch speciálních minionů, jsem je spíše využíval jen na odhalování iluzórních zdí v okolí. Zbytečný je i kompas, který jsem na začátku sice koupil, ale poté ani nemusel použít.
Zmínku si zaslouží i skvělé obchodování, které je prostě cool, jakkoliv prodávat více předmětů naráz či platit za drahé předměty drobnými bylo trochu zdlouhavější. Koupit lze navíc úplně vše, i ty nejsilnější předměty, které jsou zároveň velmi drahé, čili peníze zde hrají opravdu velkou roli. Na druhou stranu se dají solidně namastit kapsy na sekerách padajících z jednoho druhu nepřátel a následném prodávání v té úvodní vesničce. Tím jsem měl hrdiny plně vybavené už těsně před vstupem do Skullkeepu, čili všechny následující předměty co jsem tam našel, jsem už mohl nechávat ležet, jakkoliv Skullkeep odsýpal rychle a zase až tak moc nového v něm už nenajdete.
Systém kouzlení taky docela překvapil, třebaže nepředstavuje nic originálního a runový systém už jsem viděl od té doby mnohokrát (a měla jej v té době třebas i ta Ultima), zde nabývá větší smysluplnosti především kombinace run, které jsou znázorněné i určitým obrázkem, jsou jaksi stupňované (nejdříve přiřazujete sílu kouzla, poté element, formu atd.) a vlastně celkové sestavení kouzla dává nakonec dokonalý smysl a na většinu z nich jsem přišel ještě předtím, než mi kombinaci napověděla hra prostřednictvím nějakého itemu.

Ale abych tu jen nejásal, i zde se najde několik závažných negativ, které zbytečně znepříjemňovaly hraní a o kterých se jen málo fanoušků zmiňuje. Od těch drobných, jakože třebas UI je zbytečně zastaralé- klikání na „slash“, „stab“, „swing“ sice vypadá zprvu zajímavě, nicméně nakonec je beztak použitelný u každé zbraně pouze jeden z nich, který rozdává všem nepřátelům zdaleka nejvyšší dmg, čili je to v posledku spíše zbytečně zdržení a klik navíc (naprosto k smíchu je to pak u střelných zbraní, které nabízejí jedinou možnost a to překvapivě „shoot“ :)).
Respawn je v některých lokacích opravdu solidně přemrštěný a především pak ve Skullkeepu neuvěřitelně otravný (neustále být naháněn „attack minony“ je děs běs).
A poslední hádanka se zprovozněním všech systémů k otevřením finálního portálu spíše otravná, nutící hráče vracet se tam a zase zpátky pořád dokolečka (přičemž cestou pobijete samozřejmě zase x respawnovaných Attack Minionů).
Vývojový systém nepovažuji za tak geniální, jak se zde občas zmiňuje a vlastně nabízí zvyšování pouze pár schopností a je hodně jednoduchý, nicméně naštěstí nějaký přehnaný grind s neustálým házením něčeho někam, netřeba.
A hra je možná až moc krátká.

Jinak však velká spokojenost, DM 2 opravdu dostál svému jménu coby herní legendy.

Pro: Atmosféra, logické hádanky, level design, AI, hudba, grafika.

Proti: Krátké, respawn nepřátel, vývojový systém, lehce zastaralé GUI (i na svou dobu :)).

+26
  • PC 90
Dungeon Master 2 byly spolu s UFO: Enemy Unknown první dvě hry, které jsme s bráchou měli na prvním počítači a byli jsme absolutně nadšení z úžasné atmosféry, i když jsme hru tenkrát nedotáhli. DM2 vznikl v roce 1995 a se Stonekeepem tvořil poslední dva tradiční dungeony a zároveň také dvě nejlepší hry v ranku RPG/dungeon v tom roce. Po znovu dohrání musím uznat, že Stonekeep je o pár maličkostí lepší.

Stejně jako v jedničce je příběh jen v manuálu. Chybí i jakékoliv intro (jen pohled na Skullkeep), nejsou zde NPC a outro je vtipné a hezky nakreslené, ale nic moc neřeší.

Systém hry se naprosto nezměnil - je tu stejný interface, pohyby, ovládání, magie, styl boje, inventář, nutnost jezení i pití, statistiky, levelování. Opět si vytvoříte partu 4 lidí, se kterými se prosekáte až k hlavnímu záporákovi Dragothovi a zatnete mu tipec. Jen jeden z party je pevně daný, ale naštěstí to není žádné máslo. Jídlo a pití už není problém, vody je všude dost a jídlo se dá "nasekat" do zásob.

Protože základy jsou stejné, není problém se pustit do průzkumu a tady přichází obrovské plus. Než se Vám podaří dostat do pevnosti nějaký čas strávíte venku a atmosféra je fantastická. Grafika sice trochu zestárla (i když ne tolik jako u Stonekeep), ale pořád funguje. Procházíte temnými lesy, kde slunce nikdy nevyjde, zato slejváky a bouřky jsou na denním pořádku. Narážíte na pasoucí se dinosaury, háj plný obrů, bažiny plné lepícího se hnusu, děr a vlků. Občas uhodí blesk (a někdy i do Vás) nebo se z lesů vyloupne krvavá fontána či hororový hřbitov. Atmosféra funguje i v pevnosti, neboť se tvůrci nebáli trošku té techno-fantasy a tak mezi monstry či čaroději narážíte na mechanické oči, parní kotle, turbíny a vše vrcholí přes 4 patra táhnoucím se strojem na portál do jiné dimenze.

Ruku v ruce s touto změnou prostředí jde i hratelnost. Cílem je projít různě propojené lesní planiny, nasbírat 4 části klíče a pak projít relativně malou pevnost Skullkeep. Patra mají sice zlomek velikosti prvního dílu, ale za to jsou po okraj nabitá pastmi, propadly, tajnými chodbami a puzzly (otáčecí zrcadla či geniální chodba s "očičky"). Změnili se i nepřátelé - někteří Vás nechají být pokud necháte být Vy je, jiní útočí jen ve smečce, další uhýbají kouzlům, nebo vlétnou do skupiny. Vrací se i trpasličí zloději, kteří dostali velké bráchy - ultratuzí lesní obři, kteří mají ve zvyku Vám vytrhnout zbraně z rukou. Hra se na první pohled zdá malá a nebýt grindu, asi bych ji dohrál i dříve, ale ani na chvíli se nenudíte.

Naprosto fantastické je obchodování. Máte dvě obchodní čtvrtě, přičemž v jedné jsou nižší ceny než v druhé. Obchodníci prodávají na dvou stolech (výkupní a prodejní) a pokud se Vám podaří střelit nasyslené věci na tom prodejním máte lepší ceny. Jsou hlídání ultratuhými ninjy, které je kumšt zabít i v závěru, při známce problémů zavřou krám, dá se s nimi smlouvat, vykupují jen to co prodávají (žádné prodávání stejků obchodníkům se zbraněmi). Je tu šest druhů platidel (od měďáků až po modré diamanty), apartní peněženka a obchodník Vám klidně smění drobáky za větší. Navíc jim nikdy nedojdou peníze... a ano, luxusní věci jsou nekřesťansky drahé. Zkrátka obchodování je jedno z nejlepších co jsem kdy ve hrách viděl.

A tak jsem se do toho pustil. Vyhlídl jsem si palouček s dinosaury, kteří dávali maso a pomalu ztuha leveloval stejně jako v prvním díle všechny 4 vlastnosti u každé postavy. Dotáhl jsem to na experta, dále už jsem neměl sílu. S nabitými zkušenosti jsem počal genocidu obrů a prodejem seker vydělal majlant, za který nakoupil vysněné tech a poly brnění a vorax sekery. A přišlo první velké mínus. Moji ranaři se skoro 500 životy unesli v průměru kolem 60 kilo, přičemž už od 30-40 kilo začali být přetížení a táhli se jak sopel. S naprosto prázdnými inventáři byli přetížení, což jsem nakonec konstantě řešil obrovskou zásobou nápojů síly, ale je to neskutečně otravné a nesmyslné, člověk si vydělává v krvi a potu na vybavení a pak ho neunese.

Druhou a podstatnou výtkou je závěr. Ano Skullkeep je výborný dungeon, ale od vstupu na Vás začne Dragoth posílat armádu minionů, zubatých koulí střílejících blesky. Moje parta supermanů je většinou smázla na 2-3 rány, ale problém je, že jsou všude, pořád a otravují, vypínají oheň v peci, ubírají životy. Teleportují se portály, které se dají zavřít, ale záhy se znovu otevřou. Místo soustředění se na puzzly, hledání tajných stěn a tlačítek člověk trpí nekonečným respawnem.

Finální boj si pamatuju jako peklo, což se tentokrát nestalo. Měl jsem univerzálně vytrénované postavy s nejlepším brněním, zbraněmi a nápoji síly a sebe vytrénovaného v bitevním valčíku. Tak stačily fireshield a spellshiled a pěkně na férovku zblízka boj. Dragoth padl než stihl přivolat hordy minionů a to je konec pohádky.

Dungeon Master 2 přišel v roce 1995 bez příběhu, NPC a s relativně krátkou hratelností, ale i tak je to až na pár much stále fantastická záležitost.
+23
  • PC 90
Druhý díl určitě překonává svého předchůdce v grafice. Ta je dovedena až k hranici dokonalosti. Hra už nenutí pobývat pouze v temných kobkách, takže uvidíme i ten krásný svět tam nahoře. A nutno podotknout, že pochůzka za deště při častém osvětlení oblohy burácejícím bleskem je nanejvýš příjemná. Zůstalo i skvělé obchodování. Pokud bych musel něco vytknout bude to asi jedině kapku přepísknutá obtížnost posledního souboje. Ovšem jinak se jedná o vskutku geniální dílko.

Pro: grafika, obchodování, atmosféra

Proti: Záverečný souboj

+22
  • PC 85
Druhý Dungeon Master přináší oproti svému předchůdci několik změn. Tentokrát tu máme pevně daného prvního hrdinu Torhama Zeda (naštěstí jsou jeho vlastnosti dostatečně vyváženy, takže se může specializovat prakticky na cokoliv). Ten se společně s dalšími třemi dobrodruhy vydá do hradu Skullkeep, kde je portál do astrální sféry, kde se nachází Dragoth, mocný služebník Lorda Chaose.

Hlavní změnou je ale fakt, že se dobrodružství hrdinů neodehrává pouze ve stísněných podzemních kobkách, ale přibližně první polovinu hry strávíme po širým nebem, kde hodně často prší a často padají i blesky (který mohou zasáhnout a prakticky zabít celou partu). Dobrý nápad je i přítomnost obchodníků s nejrůznějším zbožím a také měny v podobě měďáků, stříbrňáků, zlaťáků a dalších 3 drahých kamenů. V obchodech jsou pak dostupné i ty nejlepší zbraně a vybavení, takže není problém si již na začátku hry nafarmit dostatek peněz a koupit si vše potřebné (např. nejlepší sekera ve hře je dostupná hned u druhého obchodníka ve třetí zóně s obry, které je sice na začátku trochu obtížnější zabíjet, ale na druhou stranu jsou jejich sekery dobrý prodejní artikl).

Bohužel ale možnost nákupu a přítomnost teleportů do první (relativně) bezpečné zóny s obchody vede k tomu, že tak trochu postrádá smysl nutnost jíst a pít. Ono totiž není problém se v případě potřeby kdykoliv (až na pár výjimek) otočit, pelášit na teleport a v obchodní zóně se napít vody a dokoupit potraviny (případně si skočit do nedaleké zóny s Thorned démony, po jejichž smrti zůstanou výživné steaky).

Jinak je to prakticky to stejné, co nabízela jednička, jen v trošku hezčím kabátku a s trochu plynulejšími pohyby nepřátel. Těch je ale na můj vkus docela málo (Venku je to fajn, ale uvnitř Skullkeepu je prakticky jen pár typů nepřátel + bossové a v nejvyšších dvou patrech není vůbec nikdo, teda až na neustále otravující miniony). Samotný finální souboj je pak svou obtížností trochu přehnaný, ale dá se to zvládnout. Dobrý nápad je v tom, že z Astrální sféry je možné spadnout do kterékoliv z dřívějších zón včetně místností v hradě Skullkeep (asi se prostě odtamtud nepadá dolů, ale do nějakého portálu, který se může otevřít kdekoliv).

Ačkoliv zde uvádím řadu záporů, tak jsem si dvojku v dětství hodně oblíbil a měl jsem ji raději než jedničku. Hodně mě bavila část před vstupem do hradu. Nyní už sice nacházím více chyb, ale pořád mě hra dokáže na pár hodin skvěle zabavit.

Pro: Grafika, hudba, obchody

Proti: Později málo nepřátel, minioni, finále

+21
  • PC 90
Jestli nektera hra dokazala pokorit legendarniho Dungeon Mastera, byl to pouze a jedine Dungeon Master 2. Nezapomenutleny zazitek v kombinaci s paradni detailni grafikou, skvele vyresenym smennym systemem v nakupovani zbrani a vybaveni, rozsah i design, to vse se radi k naproste spicce. Dodnes si pamatuju na depresivni atmosferu exterieru, kde jsem v obrovske bource a lijaku likvidoval kostlivce s macetami nebo treba jak jsem smlouval s obchodnikem. Tahle hra je zkratka legenda a to zaslouzene.

Pro: Skvela detailni grafika, atmosfera, hratelnost.

Proti: Nic.

+20