Už první spuštění pokračování legendárního Dungeon Mastera dává tušit, že hráče čeká další atmosférou nasáklá výprava do temných prostor chladných kobek, slují a zamlžených hvozdů - jak se patří v duchu tohoto žánru. Tentokrát se vše odehrává uvnitř pevnosti Skullkeep a jejího přilehlého okolí, které zde slouží jako taková menší příprava před závěrečným blouděním vně pevnosti, řešením prostorových hádanek a samozřejmě vytrénováním vaší čtveřice reků.
Ze začátku, v roli Zeda Torhama, bude možno vyvolat další tři dobrodruhy z jejich spánku a postupně je dostat na nejvyšší úrovně v jejich preferovaných oborech. Ztotožnění s nimi není vůbec obtížně, především díky povedeným portrétům a menšímu, ale o to pestřejšímu výběru z jejich řad. Pak už nově probuzenou skupinku čeká klasicky řešený boj se zástupy (i když ne zcela početnými) různých potvor, na která platí buď zbraně, nebo kouzla, která jsou řešena stejně jako v díle prvním. A to znamená geniálně. Neškodilo by sice zařadit o trochu více kouzel a magie, jak to známe z Dungeons & Dragons, k ještě většímu prohloubení taktiky a plánování, pak by ale vznikl menší zmatek v zapamatování si kombinací run. Škála protivníků je dostatečně široká, často se přemísťují a útočí ze stran na slabší magicky zaměřené postavy. Suroviny a předměty z nich vypadnuté (či nalezené na herní ploše) lze směnovat v obchodech za drahé kameny, které zde slouží jako platidlo.
Prvotním úkolem je získat čtyři části klíče od pevnosti. To vyžaduje prozkoumání čtyř menších oblastí obývaných vlky, duchy nebo zvláště nepříjemnými zloději. V druhé polovině už začíná průzkum samotného Skullkeepu s úkolem znovu zprovoznit chod strojů na otevření finální, astrální sféry. Pater není mnoho (pět), ale různě řešitelných puzzlů je více než dostatek, a tak se vám probití do poslední části relativně protáhne v porovnání s úvodem na čerstvém vzduchu.
Přestože jde pouze o vcelku jednoduchý koncept zlepšování hrdinů a objevování nového, hratelnost je hnána do takových pater, že dokud není DM2 pokořen, není klidu a četnost znovu zapnutí hry se počítá v řádu desítek za den (i kvůli tomu, že ve hře není implementována funkce nahrání pozice a smrt je relativně častá). Podobně mě naposledy vtáhly pouze tituly jako Ultima VII nebo Beast Within, což o sobě samo značí to nejvyšší ocenění, jaké mohu The Legend of Skullkeep poskytnout.
Hra sice mohla být o trochu rozsáhlejší, ale tím výčet negativ končí. Dungeon Mastera II je možno hrát klasicky přes DOSBox, nebo i za pomoci freeware portu Return To Chaos, jenž obsahuje i díl první a rozšíření Chaos Strikes Back. Ten jsem volil i já, především díky zachování menu kouzlení z prvního dílu a možnosti hrát ve widescreenu (je ale pouze ve verzi 0.49, a tak obsahuje několik bugů či absencí předmětů). Měl by ale opravit i nějaké chybky a trochu vybalancovat nějaké mechaniky.
Milovníci dungeonů už jistě hráli, ostatním mohu jen doporučit. Dungen Master II zachovává fantastickou hratelnost dílu prvního a přidává větší rozmanitost a pestřejší grafickou stránku. Není sice tak gigantický jako král dungeonů Wizardry VII, ale o to více je vhodný na zahrání, pokud nedisponujete volnými týdny.
Ze začátku, v roli Zeda Torhama, bude možno vyvolat další tři dobrodruhy z jejich spánku a postupně je dostat na nejvyšší úrovně v jejich preferovaných oborech. Ztotožnění s nimi není vůbec obtížně, především díky povedeným portrétům a menšímu, ale o to pestřejšímu výběru z jejich řad. Pak už nově probuzenou skupinku čeká klasicky řešený boj se zástupy (i když ne zcela početnými) různých potvor, na která platí buď zbraně, nebo kouzla, která jsou řešena stejně jako v díle prvním. A to znamená geniálně. Neškodilo by sice zařadit o trochu více kouzel a magie, jak to známe z Dungeons & Dragons, k ještě většímu prohloubení taktiky a plánování, pak by ale vznikl menší zmatek v zapamatování si kombinací run. Škála protivníků je dostatečně široká, často se přemísťují a útočí ze stran na slabší magicky zaměřené postavy. Suroviny a předměty z nich vypadnuté (či nalezené na herní ploše) lze směnovat v obchodech za drahé kameny, které zde slouží jako platidlo.
Prvotním úkolem je získat čtyři části klíče od pevnosti. To vyžaduje prozkoumání čtyř menších oblastí obývaných vlky, duchy nebo zvláště nepříjemnými zloději. V druhé polovině už začíná průzkum samotného Skullkeepu s úkolem znovu zprovoznit chod strojů na otevření finální, astrální sféry. Pater není mnoho (pět), ale různě řešitelných puzzlů je více než dostatek, a tak se vám probití do poslední části relativně protáhne v porovnání s úvodem na čerstvém vzduchu.
Přestože jde pouze o vcelku jednoduchý koncept zlepšování hrdinů a objevování nového, hratelnost je hnána do takových pater, že dokud není DM2 pokořen, není klidu a četnost znovu zapnutí hry se počítá v řádu desítek za den (i kvůli tomu, že ve hře není implementována funkce nahrání pozice a smrt je relativně častá). Podobně mě naposledy vtáhly pouze tituly jako Ultima VII nebo Beast Within, což o sobě samo značí to nejvyšší ocenění, jaké mohu The Legend of Skullkeep poskytnout.
Hra sice mohla být o trochu rozsáhlejší, ale tím výčet negativ končí. Dungeon Mastera II je možno hrát klasicky přes DOSBox, nebo i za pomoci freeware portu Return To Chaos, jenž obsahuje i díl první a rozšíření Chaos Strikes Back. Ten jsem volil i já, především díky zachování menu kouzlení z prvního dílu a možnosti hrát ve widescreenu (je ale pouze ve verzi 0.49, a tak obsahuje několik bugů či absencí předmětů). Měl by ale opravit i nějaké chybky a trochu vybalancovat nějaké mechaniky.
Milovníci dungeonů už jistě hráli, ostatním mohu jen doporučit. Dungen Master II zachovává fantastickou hratelnost dílu prvního a přidává větší rozmanitost a pestřejší grafickou stránku. Není sice tak gigantický jako král dungeonů Wizardry VII, ale o to více je vhodný na zahrání, pokud nedisponujete volnými týdny.
Pro: atmosféra, hratelnost, role-play systém, prostorové puzzly
Proti: mohlo být delší (za tři dny pohodového hraní hra skončí)