Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Captain Claw


Komentáře

< >
  • PC 85
Na tomto světě bylo distribuováno již mnoho her, ale ne mnoho z nich se může častovat s tím, že vyšla z PEKLA! Claw je přesně ten prokletý typ, který dohrálo do konce 5% šťastlivců, kteří neměli ani tušení o tom, jakému ďáblu se to upsali.

Claw je hra, která ve mě zanechala mnoho vzpomínek. Vykřikl jsem u ní svoje první sprosté slovo, dostal jsem u ní svoji první výchovnou facku a rozbil jsem vázu na kytky. Ta hra vlastně ze mě udělala pre-teenskýho gaunera. Claw je jednou z nejobtížnějších skákaček/her jakou jsem hrál a dohrál. Nějak se mi to povedlo a ani nevím jak.

Pokud ovšem opominu nekonečný kýbl frustrace a pravidelný nával berserker vzteku dojde mi, že ona hra má krásnou kreslenou grafiku, pěkné filmečky skoro jak s dílny Disney, rozmanité levely, dosti druhů nepřátel a mnoho levelů uživatelských.

Jednoduše řečeno....na tuto hru nikdy nezapomenu. Na rozdíl od Raymana jsem ji dohrál. Bez cheatů a bez pomoci. Jedná se pravděpodobně o můj nejcennější skalp mé dlouhé herní kariéry.
+32
  • PC 100
Ví se o mě, že tady sem tam seřežu nějakou modlu. V případě zapomenutého Captaina Clawa (dále jen CC) ale popravdě nemám co vytknout, přestože námět Kolumbovských dob na kočičí & psí způsob asi nikdy nebude kasovním trhákem. Mohu tak konstatovat především díky parádním, atmosférou velmi jedinečným levelům, těžkým přetěžkým bojům, kde opravdu JDE o zručnost a bossům, kteří na vás čekají cca co druhou úroveň a které si prostě nelze neoblíbit.

CC u mě osobně také drží hned několik podivných prvenství. Zaprvé, dodnes se jedná o jedinou hru, kterou jsem nedohrál proti vlastní vůli, ale proto, že jistý boss (Aquatis) nechtěl. Zadruhé, bylo to zřejmě naposledy, kdy jsem se pokusil nad hrou vyběhnout cheaty. :-)

Jelikož se jednalo o jeden z posledních pokusů udělat moderní plošinovku s příběhem, patří v tomhle Claw se svou cool kreslenou grafikou dodnes na špici (hudba a zvuk mimochodem také celkem 'píšou'). Respektive se o ni přetahuje s Abe's Oddysee, což je také mistrovská hra, jen trochu jinačím způsobem - Claw je 'to nejlepší z nostalgie', Abe zase celkem objektivně vzato velmi umělecká záležitost. Osobně mám ale kapánek raději CC.

Vřele doporučuji splašit si alespoň rip na netu, protože sehnat tuhle kulišárnu legálně je celkem na medaili.
+23
  • PC 95
Plošinovky jsou můj nejoblíbenější žánr a přesně takhle mají vypadat. Kapitán Drápek je přesný příklad toho, proč je tento žánr skvělý a proč patří ke špičce svého žánru. Byť je obtížnost extrémně vysoká, v době vydání jsme byli zvyklí, že nás hra nevede za ručičku, že nejsou autosave ani quicksave či neomezené životy. Je to vlastně takový Dark Souls mezi plošinovkami a můžu říct, že se jedná o jednu z nejtěžších her, co jsem měl tu čest hrát...

...ale za to jednu z nejzábavnějších. Hra disponuje krásnou barevnou grafikou se skvělými animacemi a cut-scény jako vystřižené z Disney animáku. Oceňuji také různorodost prostředí a pěkný level-design to vše napěchované ve 14 levelech, kde si ani na vteřinu neoddychnete. Zmíním ještě zvukovou stránku, která je fantastická. Úrovněmi nás provází jak skvělá hudba, který dokonale sedí do doby, ve které se odehrává, tak i kapitánův sympatický hlas. Pazourek hodně-krát komentuje situace, jež se právě dějí například: "Toto vypadá jako výzva", "Tato část není na mapě", "To bylo o fous" nebo v případě použití bambitky i "Sežer to". Už jsem se i několikrát přistihl, že hlášky jako "Yes, Fire Sword" a "Magic Claw" používám i ve skutečnosti a zvuk, který se ozve po sebrání žezla nebo kříže mi dá supr pocit sebe-uspokojení.

O anooo, poklady a zlato, jeden z hlavních prvků hry. Pokud vám nestačí jako výzva průchod úrovní z bodu A do bodu B, můžete si ji ještě vylepšit sbíráním pokladů, které se válejí všude, padají z nepřátel a některé dokonce vyžadují časový power-up v podobě zlaté nebo červené myši. Pořád to nezní obtížně? Dobře, co když vám povím, že stačí jedna chyba a k pokladu se už nikdy nedostanete? A co když vám povím, že životů můžete mít maximálně 9 a ani o jeden víc? A co když vám sdělím, že polovina překážek dává instakill? Jo to už je jiná, na konci levelu probíhá součet pokladů, které jste v úrovni sebrali a většinou jen smutně koukáte, protože nemáte ani půlku. Vtipné je, že pokud seberete všechny, dostanete extra život. Když máte životů devět, je vám to k hovnu, protože jich budete mít jednom devět. Pokud máte životů 8, najednou jich budete mít devět, ale je to taky k hovnu, protože hebnete na první překážce jen kvůli tomu, že pod sebou uvidíte zlatou lebku za 25000 bodů. A na nějaký podvádění zapomeňte. Ano existují oficiální číty na vyšší skok a tak, ale vývojáři vám za odměnu zruší ukládání hry.

Nicméně hra má perfektní ovládání s okamžitou odezvou, tudíž po pár hodinách už budete i bez obav experimentovat a výzev se bát nebudete. Hra dohrát jde, pokud cestou neděláte vylomeniny a šetříte si kouzla a náboje. S každým novým rozehráním je to už jen lepší a lepší :)

Pro: Obtížnost

Proti: Obtížnost

+21
  • PC 60
Tři měsíce po očistné a krví naplněné lázni přišel Monolith s další brutální hrou. Ovšem brutální zcela jiným způsobem. Captain Claw totiž postavil před hráče brutálně vysokou obtížnost, která v kombinaci s malým počtem životů a naprosto příšerným způsobem (ne)ukládání, dokázala udělat s jinak vynikající hry peklo na zemi.

Začátek se ještě nese ve volném tempu, ale po chvíli se hra zcela nekontrolovatelně zvrhne. Jedna těžká skákačka - vyžadující na setinu sekundy přesné načasování - je vzápětí vystřídána skákačkou ještě těžší. Do toho zástupy nepřátel takže není ani na chvíli oddychu. V některých okamžicích je na scéně tolik nepřátel a překážek, že si ani nelze v klidu další postup naplánovat. Každý level vyžaduje plné soustředění od začátku až do konce a sebemenší zaváhání je trestáno okamžitou smrtí. Při absenci quicksavu tedy načtení posledního checkpointu. A pokud přijdete o všechny životy následuje návrat k pevně uložené pozici, které jsou v každém levelu pouze dvě. Fyzické zhroucení na konci levelu po zabití ultratuhých bossů není vyloučeno.

Často jsem si zlámal vaz na nějaké obtížné skákací pasáži, kvůli které jsem musel znova opakovat půlku levelu, abych opět u té stejné skákací pasáže zase ztratil všechny životy...a tak pořád dokola...až mě hra přestala bavit a začala prudit. Pokud něco ve hrách nesnáším, tak je to opakování něčeho, co už jsem jednou udělal. Proč? Jaký to má smysl? Sedím snad za trest po škole, kde musím dokola psát jednu větu, nebo u hry, která mě má především BAVIT?! Tohle se tedy těžce nepovedlo. Způsobovat bolest a utrpení druhým je zábava, která se nikdy neomrzí, ale herní masochismus rozhodně není můj koníček. Kdyby hra neměla zajímavé téma, tak bych se takto trýznit nenechal a trápení hned na začátku ukončil...

A aby toho nebylo málo, tak hra má pouze jednu obtížnost – brutálně těžkou. Pomocí cheatu lze sice zapnout „easy mode“, který výrazně ulehčí přechod přes většinu zběsilých hopsaček, ale vysoká obtížnost přesto zůstane zachována. Akorát už není tak brutální. Jako dárek za podvádění se ale hra s okamžitou platností přestane ukládat. Opravdu nevím, co tím vším autoři sledovali, ale nic jiného, než srát lidi, mě nenapadá...

K čemu je potom nádherná grafika, skvělý pirátský příběh zasazený do výborně navržených lokací, podařený dabing a hlášky hlavního hrdiny, když hratelnost je díky výše popsanému takto zprasená?!

Už ani nevím, jak jsem hru dohrál, ale bez zapnuté nesmrtelnosti v kombinaci s nekonečnem životů, superskokem a neviditelností, by to asi nešlo. Škoda, mohla to být skvělá hra. Takto nezbyly moc pěkné vzpomínky.
+20
  • PC 90
Král rage quitů. A bezpochyby jedna z nejobtížnějších her, co jsem doposud hrál. Taktéž klasika mého dětství, během kterého jsem hru nějakým zázrakem dohrál, nicméně dnes, asi po 16 letech, toho nejsem schopnej, ten poslední level prostě NEJDE!!

Hra je nemilosrdná. Nesmírně.
První tři levely jsou ještě relativně v pohodě. ale od čtvrtýho už začnete tvrdě pociťovat, do čeho jste se vlastně pustili. Vašimi největšími nepřáteli nebudou protivníci z masa a kostí, to budou po většinu času jen otravní komáři, nýbrž zasraný močály, bodáky, láva a samozřejmě voda! Jediná chybička stačí k tomu, abyste žuchli do něčeho ze zmiňovaného, a máte po životě, kterých je setsakramentsky málo. Musíte zde být opravdu precizní, vaše skoky a reflexy musí být dokonalé, jinak se kurevsky dlouho potáhnete s "nultým" životem a budete kňučet po zlaté vlajce, která váš progres uloží i po vyčerpání všech životů. Jediná výjimka je snad pirátský level 9, kde sice žádné death jumpy nejsou, ale je tam tuna pastí a nepřátel, že to vlastně vyjde nastejno. A poslední level jsou vyložená jatka... Death jumpy, pasti, i ti nepřátelé jsou tuzí. (V oné části jsem už jen furt vykřikoval "Magic claw!!") Pak vás ale čekají bossové, kteří také rozhodně nejsou žádná ořezávatka, přičemž pokud vás sejmou, alou zpátky k tomu checkpointu 653527644523 km daleko od bossa, který vás právě porazil, a koukej to zkusit znovu! Že ti hra ani nedá šanci na bosse trénovat? Máš blbý, zvykej si!

Ale sakra hraje se to jinak skvěle! Ovládání, krásná grafika, hlášky našeho kočičáka a některých nepřátel... paráda. Dokonce i hudba se dobře pamatuje. I přes svou obtížnost je Kapitán Claw nesmírně zábavná hra, důkazem snad může být i ten fakt, že pokaždé když jsem hru rage quitoval, během minuty jsem ji spustil znovu. A to už něco znamená.

Pro: Grafika, hratelnost, Claw, hudba, obtížnost

Proti: na lootu po čase přestane záležet, obtížnost

+20
  • PC 90
Tak tady tato počítačová hra kapitán Kocour je fakt super nejlepší skákačka co sem kdy hrál. Strejda my ji sehnal kdysy v Německu za moc peňez ale v ňemčiňe a to bylo teda ješťe vtipňejší a navíc to stejnak platily rodiče tak co a mám ji doteďka. Hrála to celá rodina včetňe mamky, která při skakání kocoura skákala na židly s ním a po roku hraní se stejňe dostala jenom do levelu 4 a všichni se ji smály.
Moc se my líbily filmy celá ta grafika této hry a to že tam bojují kočky a psy mečem a pistolou a dinamitem a kouzlem co dělá ''medžik wááá'' a smete všechny ale je toho málo, ti bosi byly tež bezvadní.
Co mi teda facht vadilo že to bylo strasňe těžké a nikdy sem to nedohrál bez kódů do konce a to sem se fakt snažil ale nešlo to a já už nemňel nervy a bouchal pěstí do klavesnice. Nejdál sem se dostal na konec levelu 11 ale i takto doporučím lidem co to nehrály!
Minulý týden sem si Kocoura zahrál zase znova asi podvacáté a ze začátku to bylo úplňe super až do desátého kola kde mňe neustále dokola ňičil starý pes s papouškem a já sem nadával sprosťe jak nikdy a to se žeňe nelíbilo, tak zas oddinstall a na pár roků ahoj!

Pro: mečování s kočkama a psama, příběh, bosi, grafika, zbírání pokladu

Proti: ťežkost, totalní nervové vypjetí při padesátem opakování kola

+14 +15 −1
  • PC 80
Začínám mít pocit, že tvůrci tradičních plošinovek byli všichni do jednoho naprostí sadisti. Claw je opět naprosto brutální a nedohratelná záležitost, stejně jako drtivá většina těchto "oddechových" her "pro nejmenší". Mám pocit, že dítě, které se do něčeho podobného pustí musí nutně vyrůst do naprostého neurotika a magora. Já řval na celý barák vzteky, sousedi museli mít radost a divit se :) Ale popořádku.

Clawa jsem stejně jako většinu hopsaček z druhé půlky 90. let nikdy nehrál, po včerejším dohrání Lomaxe a přečtení recenzí a výživné diskuze jsem dostal chuť. Po x pokusech najít zprovoznitelnou hru nakonec vyhrála verze 1.3, která má být oproti originálu jednoduchá. A skutečně, první dojem byl vynikající. Claw uvádí naprosto parádní kreslené intro plné akce, které mi připomnělo stylem animačky z Outlaws či třetího Monkey Island (také z roku 1997). Poctivá, ručně kreslená animačka zkrátka nestárne jako některé rendery z té doby.

Intro nás zavede do pirátských dob, kde je kapitán Claw přepaden konkurencí, posádka zmizí a on sám je uvržen do vězení. Z toho utíká, aby našel amulet 9 životů a do něj 9 drahokamů. Zkrátka tradiční dobrodružný/pirátský příběh, až na to že Claw kocour, nepřátelé jsou psi a okolí tvoří různá polidštěná i normální zvířata.

Po zapnutí mě přivítala neméně krásná grafika, která malebně vykresluje různorodé a rychle se střídající prostředí. Samotný Claw se ovládal skvěle, kromě skákání a šplhání bojuje mečem či pěstmi, střílí z pistole, hází magii a dynamit. Kromě toho se na pár sekund dá sebrat ohnivý, bleskový či mrazící meč, který zlikviduje příslušným živlem vše v dosahu. Nepřátelé jsou nazdárkové, co nic nevydrží, skoky jsou přesné, první ze 14 kol je rychle za mnou.

Libí se mi, že hra uloží pozici nejen na začátku kola, ale i ve dvou pevných bodech ve hře, kromě nich jsou tu checkpointy. Dostal jsem se do pátého kola, zbyl mi jeden život a rozehrál to znovu, tentokrát se snahou neumírat. Každé liché kolo jsem našel část mapy, každé sudé bojoval s nějakým z konkurenční bandy pirátů ala bossem, po jehož zničení našel další drahokam a přehrála se další animace, kterých je opravdu spousta. Během noční pařby jsem se dohrál 8 ze 14 kol s tím, že dneska to dojedu a budu dělat něco užitečného.

No spletl jsem se. Začalo přituhovat a brutálně. Skoky se stávaly více a více šílenými, proti mě stály potvory na těch nejblbějších místech, objevovaly se různý šípostříly, padající kameny, mizející plošinky, časované plošinky. Checkpointy byly tuze daleko, byly tu místa kde musíte ztratit energii. S vypětím sil jsem postupoval, ukládal se stále menším počtem životů, až jsem se dostal s posledním životem do třetí části 13 kola a po asi 100 pokusech jsem vzdal snahu dohrát to poctivě. Pád do neznáma na plovoucí plošinky, časované plošinky na které musíte skočit s předstihem a skákat rychloskoky, jinak zahučíte do propasti, kombinace mizejících plošinek s padajícími šutry, které Vás zabrzdí a nestihnete odskočit. Na konci té šílené, neudělatelné pasáže čekal ve 13. kole překvapivě boss, který útočil naprosto náhodně a nedal mi šanci.

Zadal jsem cheat na nekonečně životů s vědomím, že nebudu moc ukládat. A přišlo 14. kolo, které jsem i s nekonečně životy a všemi checkpointy hrál asi 3 hodiny. Nejšílenější kombinace skoků většinou s lávou namísto záchranné sítě, tygři kteří se nedají naprosto ničím zabít kromě kouzla, který jsem ale vyplýtval a jako vrchol boss.

Něco podobné jsem nezažil. Boss je v podzemí, krytí ohnivým či ledovým štítem. Vy podle toho musíte přeskákat překážkovou dráhu pro ohnivý či ledový meč, přičemž na Vás kape láva, ze stěn šlehají plameny, musíte přeskákat lávu, sebrat meč, rychle se vrátit, spadnou na mrňavé místo, kde na Vás střílí láva, které nemůže uhnout a trefit díru ve štítu. Ovšem buďto je mizerná detektce, nebo jsem lama, nebo je tam asi mikrosekundový interval, většinou jsem netrefil i když jsem mířil dobře a umíral a umíral a umíral. To vše je nutno udělat 4*. Nakonec se mi to jednou povedlo, jen abych zjistil, že boj se přesouvá nahoru, kde je nutno 4* přeskočit lávu s vystřelujícím ohněm a zároveň střílejícím bossem a trefit ho mečem. Což se mi samozřejmě nepovedlo a chcíp. Nakonec jsem zkouknul strategii na youtube a asi na 200 pokus to udělal. Kdybych při zpětném přeskakování lávy pro poslední drahokam do ní zahučel, asi letí počítač z okna.

Proč se takhle rozepisuji? Protože Claw přes nelidskou obtížnost je skvělá hra, není to sračka jako Zool apod. Parádní grafika, animace, na plošinovku slušný příběh, různorodé prostředí, perfektní pocit z boje i ze skoků. Jen tvůrci byli jako obvykle sadisti - přitom Monoliťácké 3D akce nejsou zas tak těžké.
+12