I po těch letech mě Blood neskutečně bavil, i když to místy drhlo a na delší dobu jsem ho uložil k ledu. Především level-design je v některých částech poněkud nepřehledný, hledání cesty dál mě tak několikrát docela zdrželo. Černý humor a ďábelský smích dokonale nadabovaného Caleba přidává na zážitku, vypečený soundtrack spolu s velkou brutalitou dělá z celé hry opravdu jednu z nejukrutnějších krvavých řeží.
Blood přináší spoustu (na svou dobu) nevídaných věcí, jako je jízda na vozku, střelba ze dvou hlavní nebo zbraní zároveň, hořící sudy před výbuchem, náznaky fyzikálního enginu v podobě odrážejících se hlav zombíků a taky originální zbraně, které těžko někdo překoná i dnes. Nejlepší na tom je, že jsou zbraně parádně vyvážené a taková základní světelná pistole je na svůj sekundární režim tak silná, že jsem jí používal skoro celou hru. Magická hůl s lebkou se dá navíc položit na zem a využít ji jako obranou věžičku. Nejsem si jistý, jestli se všechny tyhle věci objevily dříve už jinde, ale Blood je nejstarší hra, u které jsem je zaregistroval, za což mu u mě patří prvenství. Aby toho nebylo málo, tak přidává velké množství (na FPS) použitelných předmětů, které pomalu strčí do kapsy i dnešní dumb-wannabe-RPG.
Pro: zbraně, monstra, levely, krev, easter eggy a vtipné momenty, nostalgie
Proti: neexistuje následovník v podobném ražení