Když jsem po hodně dlouhé době spustil hru Blood, jakožto v podstatě poslední střílečku, kterou jsem hrál, ale nikdy nedohrál, říkal jsem si "Sakra, tohle asi nedám". Zvolil jsem totiž střední obtížnost, která se jevila jako ideální, ale střední obtížnost je tady opravdu tuhá, podobně, jak to má spousta starších akcí. Po snížení na Uvnitř růžové už se ale dostavil ten správný pocit, který jsem zažíval před necelými třiceti lety a mohlo začít to pravé kosení roztodivných nepřátel.
I Live Again! Tato hláška, kterou pronese Caleb hned na začátku, je stejně legendární, jako třeba Let's Rock! z úst Duke Nukema. A podobně se to má i s vidlemi, jakožto zdejší základní chladnou zbraní. Blood má vůbec speciální arzenál. Sprej se zapalovačem zkoušel jistě použít nejeden z hráčů i v reálu, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že takhle účinný opravdu není. Signální pistole, jež po zásahu zapálí nepřátele se také v mnoha hrách nevyskytuje a super zbraní je i hůl s lebkou Life Leech, která při nedostatku munice z Caleba vysává život. Za zmínku stojí i boží Voodoo panenka, a především pak Tesla Cannon, který jsem ke konci používal asi nejvíce.
Samostatnou kapitolou jsou nepřátelé. Od klasických zombíků, kteří po jedné ráně nezemřou, přes hláškující kultisty, kteří neustále křičí Crudox Cruo (já vždy slyšel Bruno Bruno), a samý Marana sem a Marana tam, až ke zvracejícím tlusťochům. Ze zvířecích protivníků nikdy nezapomenu na žraločí mutanty, gargoyly nebo pekelné psy. No a samozřejmě mluvící ruce, kterých jsem se zbavoval hozeným dynamitem u zdi za cenu vlastní smrti, ale jak jsem nedávno zjistil, jde to i éčkem.
Je super, že se dá téměř vždy vrátit kamkoli na mapě po celou dobu a je možné si tak nechávat bonusy a munici na později. Přímo nesnáším, když se za mnou nadobro zavřou dveře, výbuch zničí chodbu nebo se teleportuji a zpátky se už nedostanu, což tak má většina stříleček. Blood vyniká také ponurými lokacemi a druhou nejlepší vlakovou úrovní, kterou jsem kdy ve hrách pokořil (po Commandos 3) a co teprve řev po dokončení jakéhokoli levelu nebo spousta popkulturních odkazů.
Takové maličkosti, které jsem měl v hlavě i po letech, jako je kopání do hlav zombíků nebo žijící tělo bez hlavy, připojené na přístroje, po jehož likvidaci se rozezní klasický smrtelný tón, mě nesmírně potěšily. Karnevalová úroveň včetně prvního setkání s rukou v kleci je po vlaku asi má nejoblíbenější, ale ani tajný obchoďák nebo nemocnice nejsou špatné. Nejlepší bossové jsou bezesporu ti z lichých epizod, tedy kamenný gargoyle Cheogh spolu s dvouhlavým psem Cerberem. Další dva, pavoučice Shial a závěrečný Tchernobog, mi moc nesedli a nepřišli mi ani tak tuzí.
Jedním z mála záporů hry je nepřehlednost některých lokací a následné bloudění. Čím víc se blížil konec čtvrté epizody, tím víc byly úrovně zvláštní, na můj vkus až přehnaně. Nepotěšila mne ani videa, která opravdu hodně zestárla a jsou vyloženě ošklivá. A nadevše ční kraťoučké nicneříkající outro. To však nic nemění na tom, že Blood je výborná akce z pohledu první osoby, která má spád, skvělé ozvučení a neskutečně dobrou hratelnost a řadím ji téměř na vrchol tohoto žánru, co se devadesátých let týče, hned za Doom a Duke Nukem 3D. A teď hurá na rozšíření.
I Live Again! Tato hláška, kterou pronese Caleb hned na začátku, je stejně legendární, jako třeba Let's Rock! z úst Duke Nukema. A podobně se to má i s vidlemi, jakožto zdejší základní chladnou zbraní. Blood má vůbec speciální arzenál. Sprej se zapalovačem zkoušel jistě použít nejeden z hráčů i v reálu, ale z vlastní zkušenosti mohu říct, že takhle účinný opravdu není. Signální pistole, jež po zásahu zapálí nepřátele se také v mnoha hrách nevyskytuje a super zbraní je i hůl s lebkou Life Leech, která při nedostatku munice z Caleba vysává život. Za zmínku stojí i boží Voodoo panenka, a především pak Tesla Cannon, který jsem ke konci používal asi nejvíce.
Samostatnou kapitolou jsou nepřátelé. Od klasických zombíků, kteří po jedné ráně nezemřou, přes hláškující kultisty, kteří neustále křičí Crudox Cruo (já vždy slyšel Bruno Bruno), a samý Marana sem a Marana tam, až ke zvracejícím tlusťochům. Ze zvířecích protivníků nikdy nezapomenu na žraločí mutanty, gargoyly nebo pekelné psy. No a samozřejmě mluvící ruce, kterých jsem se zbavoval hozeným dynamitem u zdi za cenu vlastní smrti, ale jak jsem nedávno zjistil, jde to i éčkem.
Je super, že se dá téměř vždy vrátit kamkoli na mapě po celou dobu a je možné si tak nechávat bonusy a munici na později. Přímo nesnáším, když se za mnou nadobro zavřou dveře, výbuch zničí chodbu nebo se teleportuji a zpátky se už nedostanu, což tak má většina stříleček. Blood vyniká také ponurými lokacemi a druhou nejlepší vlakovou úrovní, kterou jsem kdy ve hrách pokořil (po Commandos 3) a co teprve řev po dokončení jakéhokoli levelu nebo spousta popkulturních odkazů.
Takové maličkosti, které jsem měl v hlavě i po letech, jako je kopání do hlav zombíků nebo žijící tělo bez hlavy, připojené na přístroje, po jehož likvidaci se rozezní klasický smrtelný tón, mě nesmírně potěšily. Karnevalová úroveň včetně prvního setkání s rukou v kleci je po vlaku asi má nejoblíbenější, ale ani tajný obchoďák nebo nemocnice nejsou špatné. Nejlepší bossové jsou bezesporu ti z lichých epizod, tedy kamenný gargoyle Cheogh spolu s dvouhlavým psem Cerberem. Další dva, pavoučice Shial a závěrečný Tchernobog, mi moc nesedli a nepřišli mi ani tak tuzí.
Jedním z mála záporů hry je nepřehlednost některých lokací a následné bloudění. Čím víc se blížil konec čtvrté epizody, tím víc byly úrovně zvláštní, na můj vkus až přehnaně. Nepotěšila mne ani videa, která opravdu hodně zestárla a jsou vyloženě ošklivá. A nadevše ční kraťoučké nicneříkající outro. To však nic nemění na tom, že Blood je výborná akce z pohledu první osoby, která má spád, skvělé ozvučení a neskutečně dobrou hratelnost a řadím ji téměř na vrchol tohoto žánru, co se devadesátých let týče, hned za Doom a Duke Nukem 3D. A teď hurá na rozšíření.
Pro: Caleb, netradiční zbraně, nepřátelé, neuzavřené lokace, vlak, popkulturní odkazy, kopání do hlav, karneval
Proti: nepřehlednost některých lokací, videa v čele s outrem