Cryptic Passage for Blood

Po nějaké době jsem se opět pustil do hraní dalšího Blooda. Blood není akcí, kterou bych si oblíbil na první dobrou. Nejinak to bylo i u tohodle datadisku. V jádru je to totiž docela těžká hra a důležité je být rychlejší než nepřítel. To znamená rychlý úkrok do místnosti, výstřel a zpět. Taktika spálené země také není k zahození. Každopádně, kromě vidlí se tady hodí všechny zbraně.

Hra má opět skvělou atmosféru. Má to výbornou hudbu. Dekadentní prostředí a spritové nechutnosti na každém kroku. Nepřátel je dost a krve z nich také dostatek. Na každého z nich víc platí trochu jiná zbraň. Design úrovní je opět perfektní. Občas je sice potřeba najít nějaké to skryté tlačítko. Není to ale nic, na co bychom ze starých her nebyli zvyklí. Humorem a easter eggama je hra opět prosycena až po okraj.

Moc se mi nelíbil respawn nepřátel. Na druhou stranu mi díky tomu často ukázali tu správnou cestu. Zasekávání nepřátel o překážky zase usnadňovalo jejich likvidaci. Bohužel hře chybí nějaká novinka. To, že je novinka posuvné zdi bych si snad ani nevšiml. To, že tu nenajdeme žádnou novou zbraň nebo nového nepřítele už je vidět dost. Na jednu epizodu je hra dost dlouhá a celou dobu zábavná.

Závěrečný souboj byl teda dost těžký. Ještě, že si nepřátelé moc nerozumí s enginem. Blood je prostě klasika. Má skvělý pocit ze střelby a v tomhle směru je krev žádoucí. Má to hororovou duši.