Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Cryptic Passage for Blood

09.08.1997
80
28 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
rozšíření
Multiplayer
ano

Tento datadisk od SunStorm Interactive přidává s tichým souhlasem Monolithu ke hře Blood celkem čtrnáct nových úrovní, z toho deset pro singleplayer a čtyři pro multiplayer, dále novou hudbu, nové textury, efekty, jako například jezdící stěny, a v neposlední řadě též více bludišť, čímž se stává trochu obtížnější. Atmosféra je ještě temnější než v původní hře, protože se Caleb podívá např. do staré opery, středověké knihovny, zapomenutého kláštera, na temný hřbitov, nebo do tajemného horského průsmyku. Monstra jsou všechna z původní hry, ale vyskytují se ve hře ve větších skupinách a nouze není ani o původní bosse z předchozích epizod.

Datadisk už je dnes brán jako pevná součást hry, ostatně už v červenci 1998 vyšel ve speciální edici One Unit: Whole Blood, která obsahovala původní hru, tento přídavek a ještě oficiální datadisk Blood: Plasma Pak. V rámci hry je pak Cryptic Passage pátou epizodou s původním pracovním názvem Passage to Transylvania, protože se odehrává právě v Transylvánii, kde Caleb hledá prastarý svitek, který může narušit řád celého světa.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Velmi povedený datadisk k původnímu Bloodu - CPfB v sobě skrývá vše podstatné, v rovině zábavnosti dokonce v míře vrchovaté. Sic je hráči předložena pouhá jedna kapitola o 9 epizodách a jedné bonusové, to však nemění nic na faktu, že jsem se bavil od začátku do konce.

Jednotlivé epizody jsou navrženy s nápadem (extra vypíchnutí zaslouží 05 - Lost Monastery nebo 09 - Mountain Pass) a nebojím se říct, že v jistých částech jest převýšeno i původní dílo. I zde se samozřejmě nacházejí určité kiksy, jež vedou k občasnému bloudění a zdlouhavému hledání páky, která většinou nešťastně splývá s texturou zdi, na které trčí - na vině je částečně zblbnutí z dnešní her, kdy se hráč ani nepokusí o skok na vzdálenější římsu, protože si myslí, že by Caleb nedoskočil. O to víc si to člověk začne užívat, když přijme mechanismy hry, kdy jej nic nenutí to udělat tak či onak - řezničinu na nebohém (a nezměněném) bestiáři lze provést dle vlastní režie, arzenál je i nadále bez připomínek.

Ke kladům ještě musím přičíst sarkastické a humorné Calebovi frky a zvukový podkres, hutně dotvářející atmosféru (brebentění dětí). Naopak mínusem je krátkost (sice stále delší než dnešní DLC standard, ale...) a občasné zasekávání nepřátel a z toho plynoucí výhody.
+22
  • PC 75
Blood je klasika, která se v mé tehdejší dětské sociální bublině v pořadí popularity zařadila těsně za Doom 2 a Duke Nukem 3D. Tedy mílový krok před Quake. A přesto když jsem měl nyní možnost obě hry porovnat vedle sebe, musím uznat, že Blood zestárl o poznání více. Samozřejmě je to dáno tím, že Quake má skvělý grafický remaster, zatímco Blood (Fresh Supply) hru spíše jen zprovozňuje na moderních strojích ve full HD rozlišení, přičemž celkové vzezření nijak nemění (každopádně sláva Night Dive Studios za práci na obou titulech).

Blood byl v prvé řadě unikátní a kontroverzní svou brutalitou. S tím ruku v ruce šly také tehdejší moderní technologické vychytávky, které umožňovaly nejen ono pověstné kopání do válících se hlav na zemi, ale např. i zapálení nepřítele, který následně za řevu agónie několik vteřin zmateně pobíhal okolo a až poté zahynul bídnou a vskutku ne příliš příjemnou smrtí. Blood tedy ždímal potenciál Build enginu na maximum, nicméně i tak si troufám říct, že od o rok staršího Quake v tomto ohledu dostává na prdel.

Z dnešního pohledu nepůsobí úplně příjemně vertikální pohyb myší, z kterého někdy až bolí oči (nezapomeňte, že se jedná o tzv. 2,5D hru, nikoli „pravé“ 3D). Také pohyb leteckých a vodních monster v prostoru je velmi zmatený a nepřirozený. Každopádně takový je Blood, je to retro. Technická stránka se podepisuje i na designu nebo spíše stavbě levelů. Člověk sice musí uznat, že lépe to vlastně tehdy udělat nešlo a skutečně pasáže, kde je použita fantazie namísto snah o „realističnost“ působí skvěle jak co se týče vzhledu, tak atmosféry, ale… Ale naopak místa, kde přímo za rohem, či zavřenými dveřmi čeká parta somráků s brokárnou, jsou laciná, někdy až na přes držku. Hrál jsem na obtížnost Well Done, která ještě zdaleka není nejvyšší a quick save se velmi rychle stal mým nejlepším kamarádem. Nedokážu ani spočítat kolikrát jsem zpoza rohu dostal vyloženě během jediné vteřiny spršku klidně za 50-80 hitpointů. Jsou lokace, které skutečně nejde projít na první dobrou za použití pouhé intuice.

Celkově jsem si ale datadisk až na hledání pár méně nápadných tlačítek docela užil a vlastně můžu konstatovat, že velmi dobře odpovídá původní hře. Herní doba se u mě přiblížila až k nečekaným 5 hodinám, takže milovníkům retro FPS nelze než doporučit.
+18
  • PC --
Jestliže měla Plasma o třídu lepší level-design než původní hra, pak Cryptic Passage je o třídu lepší než Plasma. Ačkoli se nejedná o dílo Monolithu, kvalitativně jej s přehledem předčí. Mapy na sebe dokonce tak nějak navazují a to včetně tajného levelu. Jedinou vadou na kráse je semotamo superskryté tlačítko, superpotřebné pro další postup. Také respawn nepřátel za zády není nic příjemného.

Ale jinak je to parádní tečka za celým tímhle Blood maratonem.
+16
  • PC 85
Po nějaké době jsem se opět pustil do hraní dalšího Blooda. Blood není akcí, kterou bych si oblíbil na první dobrou. Nejinak to bylo i u tohoto datadisku. V jádru je to totiž docela těžká hra a důležité je být rychlejší než nepřítel. To znamená rychlý úkrok do místnosti, výstřel a zpět. Taktika spálené země také není k zahození. Každopádně, kromě vidlí se tady hodí všechny zbraně.

Hra má opět skvělou atmosféru. Má to výbornou hudbu. Dekadentní prostředí a spritové nechutnosti na každém kroku. Nepřátel je dost a krve z nich je také dostatek. Na každého z nich víc platí trochu jiná zbraň. Design úrovní je opět perfektní. Občas je sice potřeba najít skryté tlačítko. Není to ale nic, na co bychom ze starých her nebyli zvyklí. Humorem a easter eggama je hra opět prosycena až po okraj.

Moc se mi nelíbil respawn nepřátel. Na druhou stranu mi nepřátelé díky tomu často ukázali správnou cestu dál. Zasekávání nepřátel o překážky zase usnadňovalo jejich likvidaci. Bohužel hře chybí nějaká novinka. Až na posuvné zdi. Taková přehlédnutelná maličkost. Že tu nenajdeme žádnou novou zbraň nebo nového nepřítele už je vidět dost. Na jednu epizodu je hra dost dlouhá a celou dobu zábavná.

Závěrečný souboj byl dost těžký. V tu chvíli jsem kvitoval, že si nepřátelé moc nerozumí s enginem. Blood je klasika. Má skvělý pocit ze střelby a hodně krve, která je žádoucí. Má hororovou duši.

Pro: humor, pekelná atmosféra, design, krvavá střelba

Proti: zasekávání nepřátel, zbytečný respawn

+15
  • PC 60
Pro mě slabší přídavek než Plasma Pak. Né že by byl Cryptic Passage špatný, pořád tu mluvíme o starém dobrém Bloodovi (atmosféra, krev, zbraně, hudba a podobně), jen už jsem asi svoji bloodolačnost nasytil předchozí epizodou. Mapy v CP se mi zdají designově povedené (klasika jako hřbitov, chrám atd.), bohužel tu ale chybí výraznější novinky (zbraně či nepřátelé) a ani třeba nových textur jsem si téměř nevšiml.

Pokud by měl někdo chuť si zahrát oba datadisky, doporučím jako první zahrát Cryptic Passage, jenž přináší méně změn a obtížnost je o dost nižší/vybalancovanější než u PP, hlavně co se týče počtu nepřátel.
+7