Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Blood II: The Chosen

68
140 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
31.10.1998 PC
Vývojáři:
Monolith Productions
Oficiální stránky:
http://www.lith.com/Games/BLOOD-II--The-Chosen
Pokračování úspěšné FPS akce Blood se tentokrát odehrává v nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy se nemrtvý hrdina Caleb po století stráveném snahou o oživení padlých přátel opět vydává na cestu plnou smrti a krve v boji proti novému zlu. Megakorporace CabalCo se snaží ovládnout svět a stojí za ní síly mocnější než kdy předtím.

Hra obsahuje SP kampaň o čtyřech epizodách a umožňuje si vybrat ze stejného počtu postav, ať už jsou to Caleb, Ophelia, Ishmael nebo Gabriella. Ty se drobně liší svými zbraněmi, kterými na začátku disponují. Krom toho se cutscény zobrazují pouze při hraní za Caleba, a jedna úroveň ve hře chybí, nehrajete-li právě za tuto postavu. V New game si hráč vybírá ze tří obtížností pojmenovaných Genocide, Homicide a Suicide, jež svými názvy znázorňují daný obtížností stupeň.

Blood II je opět plný krve, násilí, morbidního humoru a odkazů na filmy a hry. Budete využívat zbraně známé z prvního dílu jako světlicové pistole, brokovnice, uzi, zbraně hromadného ničení či okultní panenku voodoo. Tentokrát vám v cestě budou stát jak zombie, tak i vojáci a démoni. Kromě grafického zpracování, které v době vzniku patřilo k těm nejpokročilejším, hře dominuje i výborná zvuková stránka, od křiků a nářků nepřátel, až po temnou, dynamickou hudbu.

Blood II: The Chosen se dočkal jednoho datadisku Blood II: The Chosen - The Nightmare Levels.


Poslední diskuzní příspěvek

Tarhiel: Jak jsem kdysi psal, hra je radikálně změněna, což se projevuje zhoršením gameplay složky. Kdežto verze 4.0, můj upload, je pouze…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Z určité nostalgie z dob, kdy se u mne před třemi lety doma poprvé objevil comp, na němž jsem si začal užívat první hry, jsem znovu rozehrál Blood II, který patřil mezi moje herní začátky. Přestože bych tuto 12 let starou hru mohl s klidným svědomím zařadit mezi herní veterány, musím i po těch letech uznat, že její grafika vypadá velice slušně, takže jsem se zdržel veškerých opovržlivých pohledů jako u některých jejich vrstevnic, ne-li dokonce her mladších. Jde o jakousi parodii na akční hry s patřičnou dávkou černého humoru a s tím souvisejících peprných hlášek hlavního hrdiny, a nejen proto si hra velmi brzy získala moje nemalé sympatie.

Jak už to bývá, ve hře jsou různé typy nepřátel. Moje výtka patří těm nejstandardnějším, kteří používají střelné zbraně. Jejich muška je totiž neuvěřitelně přesná. To samotné bych jim snad ani moc nezazlíval, ale pokud z úkrytu na vteřinu s maximální opatrností vystrčíte nos (bohužel se nelze vyklánět) a jste naprosto neomylně zasaženi sprškou kulek, nemá to zrovna alespoň trocha té herní reality a působí to poněkud stresově. Ale budiž, není to nic, co by se byť s pár šrámy na těle nedalo úspěšně přežít.

Dalšími pro mnoho her nezbytnými protivníky jsou bossové, které jsou pro většinu hráčů určitou noční můrou, ovšem nutno konstatovat, že oni samozřejmě ke správné akční hře bezesporu patří. Souboje s některými nejsou zrovna nejjednodušší, o to více poněkud naštve, že ten závěrečný je ze všech realtivně nejméně složitý, zato je ale boj s ním zbytečně a neúměrně natahován a snaží se tak hráče přesvědčit, že jeho zdolání se mu sice povede, ale munice při tomto boji bude mít hodnotu zlata.

Co tedy dodat? Kromě souboje s prvním bossem, kde jsem tvrdě narazil a nemohl najít styl na jeho eliminaci, nebyly ostatní zmiňované negativy ničím, co by mi hru markantním způsobem otrávilo, takže její druhé hraní a tentokrát zcela bez cheatů jsem vnímal jako perfektní akční nářez, který jsem si užíval do posledního okamžiku a téměř se klaněl nad hochy z Monolithu, jak mohli před tolika lety vytvořit takhle dobrou řežbu.

Pro: na svoje stáří velice slušná grafika, dobrá akce, zdařilá parodie, černý humor

Proti: občas nevyvážená obtížnost, souboje s některými bossy

+28
  • PC 75
Tuto hru jsem hrál krátkou dobu když vyšla. Pokud si vzpomínám neměl jsem s ní žádný problém, ale v tehdejší konkurenci (Half-Life, SiN, Unreal) jsem na ni pozapomněl. Letos jsem tak doplnil svou mezeru touto poměrně slušnou střílečkou. Začnu od technologie. Hra využívá engine LithTech 1.0, který sice nevypadá úplně špatně, ale má na moderních počítačích technické problémy. Naštěstí jsem po prvním spuštění trefil správné rozlišení a hra za celou dobu spadla pouze jednou. Bohužel tmavý obraz jsem nevyřešil takže jsem některé pasáže řešil mnohem déle a otravněji než tvůrci zamýšleli.

Hrál jsem na prostřední obtížnost, která se mi zdála tak akorát i když ke konci už přituhovalo. Souboj s prvním bossem jsem zvládl napodruhé - nepoužíval dupání. Nejprotivnější jsou pijavice a podobná verbež. Jdou sice odstranit, ale často uberou dost života takže jsem častěji používal load. Obecně doporučuji hru často ukládat.

Design levelů je poměrně slušný a často jsem musel chvíli pátrat co dál. Prostředí se bohužel poměrně často opakuje, takže se rychle okouká. Přesto se člověk nenudí a díky dostatku nepřátel a hledání cesty to tolik nevadí. Atmosféra je asi největším zklamáním pro fanoušky prvního dílu, humor a pop-kulturní narážky již nejsou takové (přesto se něco najde viz. zajímavosti).

Pokud máte rádi starší FPS akce a Blood 2 jste nehráli určitě ho zkuste. Jde o zajímavou hru u které se nebudete nudit. Ovšem pokud to má být jediná podobná hra z té doby doporučuji se ohlédnout jinde.
+22
  • PC 75
Poctivá old-school střílečka, která jakoby z oka vypadla Kingpinu, Soldier of Furtune nebo modernějšímu F.E.A.R.u. Přestože je graficky už notně zastaralá, tak tehdy byla v tomto ohledu docela na výši a těží z něho i dnes. Především díky flexibilnosti použitého LithTech Enginu, jenž se stará o deformaci mnoha předmětů, stopy po kulkách na zdech, statické stíny postav, kvalitní modely nepřátel, podporu widescreen rozlišení, cákance krve, kouřové efekty a podobně. Koncem roku 1998 a de facto i po většinu roku následujícího, nebylo z mého pohledu graficky dokonalejší FPS.

Herně rovněž ukazuje skvělou vyváženost, kterou právě postrádal zmiňovaný F.E.A.R od stejného studia, alespoň co se týče level designu, logické návaznosti z něho vyplývající a dostatečného počtu rozmanitých nepřátel a bossů. Pozadu je Blood 2 naopak s umělou inteligencí, nicméně vojáci v maskáčích dokáží solidně potrápit i protřelé gamery. Stačí vykouknout zpoza rohu a vidí-li cizí objekt, hned bez rozmýšlení střílí. Neplatí to sice vždy a kolikrát jdou sejmout po pár loadech levou zadní, ale tam kde jim chybí uvažovaní, mají nastaveny hitpointy zranitelnosti, usmrcenosti na pokročilé úrovni a s neprůstřelnou vestou tak i něco vydrží, stejně jako do půl těla svlečení zombíci ohánějící se nožem.

Spolu s variabilitou jednotlivých úrovní a dostatečnou zásobou zbraní, je umožněn dobrý pocit ze hry, nepostrádající atmosféru výše zmíněných, ale i řady jiných, dobových FPS. Při hraní mi občas na obličeji přistála jakási obdoba facehuggera nebo heardcraba. Z perfektních a osvěžujících vychytávek, lze zmínit např. srdce doplňující životy, čemuž se nelze divit, když je hlavním hrdinou nemrtvý Caleb. Dále Voodoo panenku sloužící jako zbraň, možnost použít několik věcí z inventáře, všechny postupně vlastněné zbraně, zobrazitelné na obrazovce spolu se stylovým rámečkem informujícím o aktuálních instrukcích, lze je ale ignorovat, a výsledný interface s HUDem tak je po stranách obrazovky originální, hře dodávající na unikátnosti. Hlavně to zavírání a otevírání nápovědy se mi moc líbilo.

Nicméně, i přes spoustu kladů má Blood 2 různé nedomyšlenosti nebo bugy, které akorát naštvou. Např. mrtvá těla nepřátel se vždy po loadingu znovu sesunou k zemi, místo aby na ní trvale ležela. Lze tomu ale předcházet rozsekáním jejich bezvládných těl na kousky. V případě uložení pozice u některého z protivníků nebo bossů se stává, že útočí i poté, kdy hráč znovu nahraje pozici z okamžiku, která předtím těsně předcházela chvíli, v níž se s nimi chystal pustit do boje. Protože hra si už po opětovném loadingu pamatuje proběhlý souboj a oni tak útočí, i když by ještě vůbec neměli. Což vyžaduje následně velkou opatrnost, která ale ne vždy vyjde a je tak nutné některé úseky znovu opakovat. Poslední, co stojí z potíží za zmínku, je časté padání hry s chybou "Client MFC Application". Projevuje se zejména na widescreen rozlišeních, jediné funkční a širokoúhlé bylo v mém případě 1360x768, těch normálních s poměrem stran 4:3 se ta chyba netýkala. Nebylo ale výjimkou její vyskytování i při pár loadinzích nebo vyhrocených soubojích.

I přes výše zmíněné jsem se dobře bavil, jako před lety a ačkoli mě pár bossů dalo zabrat, nebo se mi nevyhnuly některé zákysy a chyby, nemám tomuto počinu od Monolithu nic za zlé. Je totiž názornou ukázkou toho, jako má vypadat dobře zvládnutá first-person akce.

Pro: Dostatečně akční, brutální, krvavé, dlouhé a obtížné, tak aby si příznivci žánru přišli na své.

Proti: Nedostatečně vybalancované technické záležitosti zmíněné ve čtvrtém odstavci.

+17
  • PC 70
Na konec to nebylo tak špatné. Ukazuje se, že stará pravda nerezaví a neradno je tedy hodnotit knihu podle obalu. Ze škaredého kachněte se tak vyklubala celkově povedená oddychovka, která (na nejlehčí obtížnost) sice nekrotí prudké vášně velkých vyzyvatelů, baví ale nečekaně spolehlivě.

Nebýt těch otravných pádů, nadbytečné temnoty (spíše frustrující než atmosférické), velmi nízké (až žádné) AI, zasekávající své poligony o digitální omítku a jednoho kiksu, kdy jsem nemohl otevřít dveře, protože nějaký bug asi sekl se svou dobročinností, byl jsem skutečně nad očekávání spokojen.

Bavil mě Caleb a jeho hlasovým fond, kvitoval jsem vtipné hlášky, zbraně (co se týče množství a ztvárnění) a nápaditý level design. A u žánru fps nižší kategorie se také nečekaně objevil jistý druh fištrónu, kterým byly řešeny herní situace - vůbec takový jev nepovažuji za samozřejmý a hra tím jen získala další plusové body.

Na závěr už zmíním jen povedené "velikonoční vajíčka", které odkazují na filmové klasiky 80. let a herní portfólio vývojáře. Za nadílku tohoto druhu muselo položit svůj život nespecifikované množství velikonočních zajíčků a toho je si potřeba vážit.

Pro: Caleb, zbraně, easter egg, level design

Proti: Ai, pády, temnota

+17
  • PC 60
Po dlouhé době jsem si zahrál Blood II: the Chosen, protože jsem tuto hru kdysi hrál, ale nedohrál nebo si to nepamatuju :)) tak jsem si ji vybral do první kategorie herní výzvy 2017.
Nečekal jsem žádné potíže, ale ty přišly a s hrou jsem se celkem trápil, i když nakonec jsem byl úspěšný a hru dokončil. Ještě že tam jde udělat „Save“ kdykoliv.
Trápení spočívalo jak v nedostatku nábojů a života (takže obtížnost i když jsem zvolil střední), tak občasné sekání a časté pády hry.
Bossové mi až takový problém nedělali jako někteří nepřátelé jako například sakra přesní a všímaví vojáci. Nebezpečnější a odolnější nepřátele jsem často kvůli úspoře nábojů vynechával prostým proběhnutím kolem. Občas jsem měl problém najít cestu díky tmavému prostředí.
Na to jak je hra stará tak bych pochválil nápaditost prostředí i rozmanitost nepřátel i počet zbraní které jsou ve hře dostupné. Asi nejvíc mě pobavila Voodoo panenka.
Jak jsem se s hrou trápil tak jsem si ji po dohrání měl chuť zahrát znovu.

Pro: rozmanitost neřátel a zbraní, deisgn některých levelů

Proti: Tmavé prostory, pády hry

+15