Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Blood II: The Chosen


Komentáře

< >
  • PC 80
Z určité nostalgie z dob, kdy se u mne před třemi lety doma poprvé objevil comp, na němž jsem si začal užívat první hry, jsem znovu rozehrál Blood II, který patřil mezi moje herní začátky. Přestože bych tuto 12 let starou hru mohl s klidným svědomím zařadit mezi herní veterány, musím i po těch letech uznat, že její grafika vypadá velice slušně, takže jsem se zdržel veškerých opovržlivých pohledů jako u některých jejich vrstevnic, ne-li dokonce her mladších. Jde o jakousi parodii na akční hry s patřičnou dávkou černého humoru a s tím souvisejících peprných hlášek hlavního hrdiny, a nejen proto si hra velmi brzy získala moje nemalé sympatie.

Jak už to bývá, ve hře jsou různé typy nepřátel. Moje výtka patří těm nejstandardnějším, kteří používají střelné zbraně. Jejich muška je totiž neuvěřitelně přesná. To samotné bych jim snad ani moc nezazlíval, ale pokud z úkrytu na vteřinu s maximální opatrností vystrčíte nos (bohužel se nelze vyklánět) a jste naprosto neomylně zasaženi sprškou kulek, nemá to zrovna alespoň trocha té herní reality a působí to poněkud stresově. Ale budiž, není to nic, co by se byť s pár šrámy na těle nedalo úspěšně přežít.

Dalšími pro mnoho her nezbytnými protivníky jsou bossové, které jsou pro většinu hráčů určitou noční můrou, ovšem nutno konstatovat, že oni samozřejmě ke správné akční hře bezesporu patří. Souboje s některými nejsou zrovna nejjednodušší, o to více poněkud naštve, že ten závěrečný je ze všech realtivně nejméně složitý, zato je ale boj s ním zbytečně a neúměrně natahován a snaží se tak hráče přesvědčit, že jeho zdolání se mu sice povede, ale munice při tomto boji bude mít hodnotu zlata.

Co tedy dodat? Kromě souboje s prvním bossem, kde jsem tvrdě narazil a nemohl najít styl na jeho eliminaci, nebyly ostatní zmiňované negativy ničím, co by mi hru markantním způsobem otrávilo, takže její druhé hraní a tentokrát zcela bez cheatů jsem vnímal jako perfektní akční nářez, který jsem si užíval do posledního okamžiku a téměř se klaněl nad hochy z Monolithu, jak mohli před tolika lety vytvořit takhle dobrou řežbu.

Pro: na svoje stáří velice slušná grafika, dobrá akce, zdařilá parodie, černý humor

Proti: občas nevyvážená obtížnost, souboje s některými bossy

+31
  • PC 75
Tuto hru jsem hrál krátkou dobu když vyšla. Pokud si vzpomínám neměl jsem s ní žádný problém, ale v tehdejší konkurenci (Half-Life, SiN, Unreal) jsem na ni pozapomněl. Letos jsem tak doplnil svou mezeru touto poměrně slušnou střílečkou. Začnu od technologie. Hra využívá engine LithTech 1.0, který sice nevypadá úplně špatně, ale má na moderních počítačích technické problémy. Naštěstí jsem po prvním spuštění trefil správné rozlišení a hra za celou dobu spadla pouze jednou. Bohužel tmavý obraz jsem nevyřešil takže jsem některé pasáže řešil mnohem déle a otravněji než tvůrci zamýšleli.

Hrál jsem na prostřední obtížnost, která se mi zdála tak akorát i když ke konci už přituhovalo. Souboj s prvním bossem jsem zvládl napodruhé - nepoužíval dupání. Nejprotivnější jsou pijavice a podobná verbež. Jdou sice odstranit, ale často uberou dost života takže jsem častěji používal load. Obecně doporučuji hru často ukládat.

Design levelů je poměrně slušný a často jsem musel chvíli pátrat co dál. Prostředí se bohužel poměrně často opakuje, takže se rychle okouká. Přesto se člověk nenudí a díky dostatku nepřátel a hledání cesty to tolik nevadí. Atmosféra je asi největším zklamáním pro fanoušky prvního dílu, humor a pop-kulturní narážky již nejsou takové (přesto se něco najde viz. zajímavosti).

Pokud máte rádi starší FPS akce a Blood 2 jste nehráli určitě ho zkuste. Jde o zajímavou hru u které se nebudete nudit. Ovšem pokud to má být jediná podobná hra z té doby doporučuji se ohlédnout jinde.
+25
  • PC 70
Na konec to nebylo tak špatné. Ukazuje se, že stará pravda nerezaví a neradno je tedy hodnotit knihu podle obalu. Ze škaredého kachněte se tak vyklubala celkově povedená oddychovka, která (na nejlehčí obtížnost) sice nekrotí prudké vášně velkých vyzyvatelů, baví ale nečekaně spolehlivě.

Nebýt těch otravných pádů, nadbytečné temnoty (spíše frustrující než atmosférické), velmi nízké (až žádné) AI, zasekávající své poligony o digitální omítku a jednoho kiksu, kdy jsem nemohl otevřít dveře, protože nějaký bug asi sekl se svou dobročinností, byl jsem skutečně nad očekávání spokojen.

Bavil mě Caleb a jeho hlasovým fond, kvitoval jsem vtipné hlášky, zbraně (co se týče množství a ztvárnění) a nápaditý level design. A u žánru fps nižší kategorie se také nečekaně objevil jistý druh fištrónu, kterým byly řešeny herní situace - vůbec takový jev nepovažuji za samozřejmý a hra tím jen získala další plusové body.

Na závěr už zmíním jen povedené "velikonoční vajíčka", které odkazují na filmové klasiky 80. let a herní portfólio vývojáře. Za nadílku tohoto druhu muselo položit svůj život nespecifikované množství velikonočních zajíčků a toho je si potřeba vážit.

Pro: Caleb, zbraně, easter egg, level design

Proti: Ai, pády, temnota

+22
  • PC 75
Poctivá old-school střílečka, která jakoby z oka vypadla Kingpinu, Soldier of Furtune nebo modernějšímu F.E.A.R.u. Přestože je graficky už notně zastaralá, tak tehdy byla v tomto ohledu docela na výši a těží z něho i dnes. Především díky flexibilnosti použitého LithTech Enginu, jenž se stará o deformaci mnoha předmětů, stopy po kulkách na zdech, statické stíny postav, kvalitní modely nepřátel, podporu widescreen rozlišení, cákance krve, kouřové efekty a podobně. Koncem roku 1998 a de facto i po většinu roku následujícího, nebylo z mého pohledu graficky dokonalejší FPS.

Herně rovněž ukazuje skvělou vyváženost, kterou právě postrádal zmiňovaný F.E.A.R od stejného studia, alespoň co se týče level designu, logické návaznosti z něho vyplývající a dostatečného počtu rozmanitých nepřátel a bossů. Pozadu je Blood 2 naopak s umělou inteligencí, nicméně vojáci v maskáčích dokáží solidně potrápit i protřelé gamery. Stačí vykouknout zpoza rohu a vidí-li cizí objekt, hned bez rozmýšlení střílí. Neplatí to sice vždy a kolikrát jdou sejmout po pár loadech levou zadní, ale tam kde jim chybí uvažovaní, mají nastaveny hitpointy zranitelnosti, usmrcenosti na pokročilé úrovni a s neprůstřelnou vestou tak i něco vydrží, stejně jako do půl těla svlečení zombíci ohánějící se nožem.

Spolu s variabilitou jednotlivých úrovní a dostatečnou zásobou zbraní, je umožněn dobrý pocit ze hry, nepostrádající atmosféru výše zmíněných, ale i řady jiných, dobových FPS. Při hraní mi občas na obličeji přistála jakási obdoba facehuggera nebo heardcraba. Z perfektních a osvěžujících vychytávek, lze zmínit např. srdce doplňující životy, čemuž se nelze divit, když je hlavním hrdinou nemrtvý Caleb. Dále Voodoo panenku sloužící jako zbraň, možnost použít několik věcí z inventáře, všechny postupně vlastněné zbraně, zobrazitelné na obrazovce spolu se stylovým rámečkem informujícím o aktuálních instrukcích, lze je ale ignorovat, a výsledný interface s HUDem tak je po stranách obrazovky originální, hře dodávající na unikátnosti. Hlavně to zavírání a otevírání nápovědy se mi moc líbilo.

Nicméně, i přes spoustu kladů má Blood 2 různé nedomyšlenosti nebo bugy, které akorát naštvou. Např. mrtvá těla nepřátel se vždy po loadingu znovu sesunou k zemi, místo aby na ní trvale ležela. Lze tomu ale předcházet rozsekáním jejich bezvládných těl na kousky. V případě uložení pozice u některého z protivníků nebo bossů se stává, že útočí i poté, kdy hráč znovu nahraje pozici z okamžiku, která předtím těsně předcházela chvíli, v níž se s nimi chystal pustit do boje. Protože hra si už po opětovném loadingu pamatuje proběhlý souboj a oni tak útočí, i když by ještě vůbec neměli. Což vyžaduje následně velkou opatrnost, která ale ne vždy vyjde a je tak nutné některé úseky znovu opakovat. Poslední, co stojí z potíží za zmínku, je časté padání hry s chybou "Client MFC Application". Projevuje se zejména na widescreen rozlišeních, jediné funkční a širokoúhlé bylo v mém případě 1360x768, těch normálních s poměrem stran 4:3 se ta chyba netýkala. Nebylo ale výjimkou její vyskytování i při pár loadinzích nebo vyhrocených soubojích.

I přes výše zmíněné jsem se dobře bavil, jako před lety a ačkoli mě pár bossů dalo zabrat, nebo se mi nevyhnuly některé zákysy a chyby, nemám tomuto počinu od Monolithu nic za zlé. Je totiž názornou ukázkou toho, jako má vypadat dobře zvládnutá first-person akce.

Pro: Dostatečně akční, brutální, krvavé, dlouhé a obtížné, tak aby si příznivci žánru přišli na své.

Proti: Nedostatečně vybalancované technické záležitosti zmíněné ve čtvrtém odstavci.

+20
  • PC 70
O Bloodu 2 jsem psal u komentáře k Sinu, že si ho přes minimálně dvojité dohrání vůbec nevybavuju. A není se čemu divit, protože tohle je jedno z nejdivnějších herních pokračování, co jsem viděl. Kromě hlavního hrdiny a pár zbraní nemá prakticky vůbec nic společného s prvním dílem. Změnil se příběh, vizuál, atmosféra, prostředí, zmizela hororovost a v podstatě i humor. Ale popřadě.

Caleb už se neachází v roce 1928, ale o sto let později. Z temného kultu Cabal plného zombie, mnichů a monster se stala korporace se speciálními jednotkami a vrtulníky.. A Caleb nemá jinou motivaci, než nakopat prdel novému vůdce Gideonovi, protože mu vykolejil vlak. Honí se za ním přes 3 epizody, nakonec se k tomu přidá i nějaké prolínání realit a záchraná starých známých, ale celé je to na okraji jak příběhu, tak Calebova zájmu.

Změnila se i grafika a s tím i celá atmosféra. Litech engine byl špičkový, takže grafika vypadá i letech výborně, teda pokud se tvůrci nerozhodnou že bude černočerná tma. To Vám pak nepomůže ani zabugovaná baterka, která svítí jak se ji to hodí a na některé povrchy světlo odmítá reagovat. Bohužel atmosféra jedničky plné starých domů, kobek, jeskyní a chrámů je pryč. Dvojka je tradiční a projdeme si různé stokrát viděné laboratoře, kancly, základny. Občas se najde skvělá výjimka typu vzducholoď, ale občas naopak tvůrci recyklují až za hranu - 3x se vrátíte do vlaku, několikrát si projdete jedno patro kanclů či stanice metra.

Spolu s grafikou se vytratily veškeré odkazy, atmosféra, hororovost a humor. Ano Caleb občas něco zahláškuje a mezi epizodami jsou nějaké humorné popisky, ale není to vůbec vtipné. Zůstala tak obyčejná, tradiční a mimořádně krvavá střílečka v pělné grafice, což by nebylo málo.

Monstra celkem ujdou, sice u počátečných slaboučkých agentů jsem měl pocit že lovím nějaké mrňavé blechy, ale nakonec se dočkáme pár pěkných kousků korunovaných opravdu luxusním finálním bossem. Nejvíce času ale strávíte bojem se speciálními jednotkami, které moc nevydrží, ale umí nepříjemně překvapit.

Zbraní je moc. Přesněji 17 a poberete jich jen 10, což samozřejmě znamená, že něco musíte oželet. A ne že by to byl takový problém. Tvůrcům se podařilo ve zbraních zpackat co se dalo. Je tu dvojice naprosto slaboučkých raketometů. Rotačák který se roztáčí tak dlouho že než se roztočí jste mrtví. Naprosto neúčinná pistole na světlice a voodoo panenka. Tesla kanón, který Vám nablízko ubere víc než monstra. Zbytečné pistole, SMG (všechny zbraně na olovo používají stejné náboje). Naopak sniperka zabije jednou ranou prakticky cokoliv, totéž platí o dvojici upilovaných brokovnic a na rychlejší souboje postačuje slabší, ale funkční útočná puška.

Přes veškeré výtky by byla dvojka Blooda celkem pohodová střílečka, jenže pak jsou tu ještě bugy a to šílené. Hra (GOG verze) se v některých rozlíšeních prostě nespustí. Po chvíli se Vám začne třeba ruka se zbraní jako u Parkinsona, což vyřeší konzole a napsání "maxfps 60". Bohužel při každým loadu to musíte udělat znova, pokus o zápis téhož do autoexecu nezabral. Občas vypadnou textury, kusy těl a nábytku visí ve vzduchu, některé dveře prostě neotevřete i když předtím oteřít šly, Příšery se zasekávají, mrtvoly při loadu ožívají, občas někde prostě neprojdete, lezení po žebříku je horor.

Zkrátka a dobře, pokud odhlídnu od toho že jde o pokračování a přivřu oči na bugy, tak je Blood 2 nenáročná, svižná a krvavá střílečka, která mě sice chytla a nepustila, ale jako předtím si z ní za chvíli nebudu nic pamatovat.

Pro: Pěkná grafika, krvavost, svižná akce bez záseků

Proti: Neskutečně zabugované, abscence všeho, co se mi líbilo na jedničce

+18 +19 −1
  • PC 60
Po dlouhé době jsem si zahrál Blood II: the Chosen, protože jsem tuto hru kdysi hrál, ale nedohrál nebo si to nepamatuju :)) tak jsem si ji vybral do první kategorie herní výzvy 2017.
Nečekal jsem žádné potíže, ale ty přišly a s hrou jsem se celkem trápil, i když nakonec jsem byl úspěšný a hru dokončil. Ještě že tam jde udělat „Save“ kdykoliv.
Trápení spočívalo jak v nedostatku nábojů a života (takže obtížnost i když jsem zvolil střední), tak občasné sekání a časté pády hry.
Bossové mi až takový problém nedělali jako někteří nepřátelé jako například sakra přesní a všímaví vojáci. Nebezpečnější a odolnější nepřátele jsem často kvůli úspoře nábojů vynechával prostým proběhnutím kolem. Občas jsem měl problém najít cestu díky tmavému prostředí.
Na to jak je hra stará tak bych pochválil nápaditost prostředí i rozmanitost nepřátel i počet zbraní které jsou ve hře dostupné. Asi nejvíc mě pobavila Voodoo panenka.
Jak jsem se s hrou trápil tak jsem si ji po dohrání měl chuť zahrát znovu.

Pro: rozmanitost neřátel a zbraní, deisgn některých levelů

Proti: Tmavé prostory, pády hry

+17
  • PC 75
Blood 2 byl jeden z mých dávných restů. Poprvé jsem ho rozehrál někdy v roce 2000. Hru jsem nedohrál, protože mi tehdy došli náboje. Hra mi připadala dost těžká, a neměl jsem vůli jí dokončit. Kdybych věděl, jak už jsem byl daleko.

Nedávno jsem si řekl, že už jsem po propaření spousty akcí snad konečně dozrál a hru jsem rozjel nanovo. Obtížnost jsem si nastavil na střední, a musím říct, že hra je pořád těžká. Na první pohled se to nemusí zdát, ale zkuste si po dohrání spočítat, kolikrát jste asi tak zařvali. Holt, tlačítka save a load jsou všemocné. Využíval jsem je často, protože zvlášť ke konci hry se stává, že vykouknete zpoza zdi, a než se rozkoukáte, dostanete dvě rychlé rány odstřelovačkou a load. O pijavicích, lepících se na ksicht, či skoro nesmrtelných obrů ani nemluvě.

Naštěstí, nebo bohužel se to dá obejít. Umělá inteligence je tak blbá, že zvlášť větší nepřátelé mají tendenci buďto úplně stuhnout, jít proti zdi nebo střílet do zdi. Místo toho, aby jí obešli. Vám stačí odkrytá polovina jejich těla. Vzít si zbraň s dobíjejícím se střelivem, zatížit myšítko třeba botou a jít se vyčůrat. U vojáčků zase stačí vystrčit na chvilku čumák zpoza zdi, přezbrojit na dvě upilované brokovnice a čekat až si přijdou pro smrt. Dělat to ale nemusíte. Hra tím ale chytne ty správné grády a v přestřelkách vře adrenalin v krvi.

Technická stránka je celkově na mizerné úrovni. Výbuchy se prolínají zdí, často vypadává obraz v menu, nebo hra úplně spadne. To ani nemluvím o tom, že jsem si musel hrát alespoň půl hodiny s grafickým nastavením abych hru vůbec spustil.

Pokud tohle vydržíte, odmění se vám hra poctivou akci ze staré školy, plná vtipného, černého humoru, ve které neexistují zásobníky. Mimochodem, zbraně jsou slušně vyvážené. Na každý druh protivníka se hodí něco jiného. Nepřátel je docela slušný počet druhů. Bossové jsou docela tuzí (pokud nevyužijete výše popsanou taktiku). U hry jsem se slušně bavil. Kvůli délce bohužel ne moc dlouho.

Pro: Svižná, zábavná a dobře hratelná střílečka ze staré školy plná černého humoru

Proti: strašná umělá inteligence spojená se strašnou, nedodělanou technickou stránkou (pro grafiku to neplatí)

+12
  • PC 80
"When you get to hell, tell them I sent you. You will get a group discount."

Toto je, prosím, skvělá ukázka zcela nekompromisní temné atmosférické rubanice, respektive tedy spíše střílenice. S hlavním (anti)hrdinou Calebem, který od začátku do konce hláškuje jako o život a jeho neméně ostrými kumpány jsem se poprvé setkal kolem roku 2000. Tedy mnohem dříve, než se slavným Half-Life, zajímavým SiN nebo revolučním Unreal ze stejného roku vydání. Možná i proto je Blood II: The Chosen ze všech zmíněných titulů mým nejoblíbenějším. Těsně na paty mu šlape akorát Unreal.

"They're gonna need a bucket and a mop when I'm done with you!"

Autoři se zde s ničím nemazlí, nepřátelé a třeba i obyčejní kolemjdoucí se po zásahu z upilované brokovnice, nebo ještě lépe ze dvou upilovaných brokovnic, rozprsknou doslova na sračky. Zbyde po nich většinou jen životní esence v podobě lidského srdce. Stejně tak je lze naporcovat základním nožem nebo dalšími nápaditými zbraněmi. Oceňuji především možnost zdvojení určitých typů střelných "rozprašovačů". Nechybí dokonce ani voodoo panenka z prvního dílu a další mystické ujetosti v podobě hůlky s lebkou nebo automatického "vyklešťovače" pod tajemným názvem "The Orb".
O příběh zde jde až ve třetí řadě, nic světoborného se samozřejmě nekoná, nakonec proč taky. Děj je zasazen sto let po konci Blood. Čekají vás čtyři středně dlouhé kapitoly nabité nápaditými levely, na konci každé kapitoly nesmí chybět bossfight s nějakou bytelnou potvorou.
Vše doplněno o úžasný hlas ústřední postavy prostřednictvím dabéra Stephana Weyta.
Grafika je na svou dobu povedená a ani dnes mi nepřipadá nějak šíleně směšná.
Mnozí se mnou asi nebudou souhlasit, ale tady prostě nostalgie a skvělá řeznická zábava, neberoucí se v žádném případě vážně, vítězí. 80%.

"Rest in pieces..."
+12
  • PC 80
Výborná záležitost, bohužel z mého pohledu postrádá atmosféru prvního dílu, ta je sice stále temná a tajemná, ale změna prostředí do modernějšího hávu dle mého trochu ubírá na atmosféře prvního dílu kde katedrály, hřbitovy, sklepení plné zombií a další a další ulítlé lokace dodávaly na atmosféře. Grafika mě tehdy hodně uchvátila, byla to špička a my jen koukali jak je to pěkné a jak se to pěkně trhá : ) Hned úvodní jatka v metru naznačují, že o krev nebude nouze, zbraně jsou parádně zpracovaný a jejich hodně, nepřátel neni moc, ale vojáci jsou výborní, nejvíce jsem baštil jatka v muzeu s dvěma uzinami. Nejvíce mě vždycky dostávaly zvuky a hudba, parádně to doplňovalo atmosféru a některé hudební motivy maji grády. Caleb má pořád dobrý hlášky.

Celkově to už ale není takový Blood v atmosféře jakou známe z prvního dílu.

Pro: grafika, zbraně, hudba a zvuky, hlášky

Proti: slabší atmosféra, méně ulítlé a méně brutální,

+7
  • PC 75
Já vám nevím. Nikdy jsem se nedostal dál, než za první asi hodinu hraní. Nevím, co jsem to měl za verzi, něco s ní asi bylo špatně. Nebylo pak už kam jít, návody mluvili o něčem úplně jiném... a tak jsem jen lítal všude možně s procházením zdí a střílel nepřátele s nakódovanými zbraněmi. Jenomže z nějaké důvodu to byla DĚSNÁ zábava.

Pro: krev je prostě super, má své specifické kouzlo

Proti: víceméně jen lineární střílečka

+6
  • PC 35
Když jsem se setkal s Blood2 poprvé, bylo to na mým úplně prvním PC, na kterým se to nehratelně škubalo.

Podruhé to bylo na mým druhým pc, kdy mi hru vypálil kámoš, ale on nevypálil instalátor, on vypálil svoji vlastní složku. Takže jsem hru měl sice portable, ale nějak tam byla celá řada chyb. Chybělo mnoho zvuků (byl tam jen zvuk pistole), skla a voda nebyli průhledný, místo nich jen černý "plachty" a hra padala při sebrání některých předmětů. Dostal jsem se tehdy jen asi do druhé kapitoly a dál už ne.

Když jsem našel tuto databázi, napadlo mě, že bych si tuhle hru mohl zvopáknout, už jen abych věděl, jak hru hodnotit.

Takže jsem si ji sehnal z jinýho zdroje, než z CD, které mimochodem pořád mám, a nainstaloval ji. Překvapilo mě, že tam najednou byly zvuky a jaký zvuky. Vtipný hlášky hlavního hrdiny (I wish you didnt do that! You son of a...! You paid for that! You're dead! Everybody Dies! atd...). To šlo ruku v ruce s dost perfektním humorem. Třeba jak postavy mluvily mezi sebou... Co se týče humoru, je ho tu vlastně dost. Nejlepší je chodba v jednom letadle, kde jdete dveřmi, pak dalšími menšími, pak ještě menšími. Připomnělo mi to díl Simpsnových, kdy Flandersovi postavili dům, po tom, co mu ho zničil hurikán.

Ne všechny zvuky mě potěšily - zvuky, který vydávaly přísavky, nebo ti odporní pavoučci, z těch mě málem trefil šlak. Celkově jsem měl hrůzu z těchto tvorečků, kteří skočili na xicht a nešly jen tak dolů.. A jelikož byly skoro v každým levelu, nedokážu říct, jestli je vnímat jako klad nebo zápor. Ale spíš zápor, protože vím jistě, že tuhle hru už nechci znovu hrát a nechci vidět ani datadisk, protože mám pavoučků nebo přerostlých klíšťátek dost. Zvláště když tyhle potvory zničily akci - vlítnu třeba do chodby, kde je tisíce vojáků a já je střílím kulometem a tuhle mi něco skočí na xicht... výborně!

Technických chyb sice nebylo tolik, jako u mé starší "portable" verze :) ale stejně jich tu bylo víc než dost. Např. sem tam jsem se zasekl o vzduch, se tam zmizela stěna nebo strop (jako textura) a bylo vidět, co je za tím. Občas se nepřátelům (i vojákům) podařilo dostat na zajímavý místa, třeba na strop, na rám dveří, nebo na moji hlavu. Taky paráda. Když jsem nožem píchl třeba do telefonu, do automatu na kafe, nebo do židle, tak někdy se ta věc rozpadla na kusy a někdy explodovala (?!), taky divné. Ve hře se vyskytují i neviní lidé, kteří po vás nejdou jako nepřátelé a na jednoho jsem mířil nožem a on křičel "dont shot me!" :-D

Pak další technický věcičky, třeba dveře se hodně rychle zavíraly, že jsem ani nestihl do místnosti hodit granát, některý tlačítka při stisknutí nic neudělaly, nevydaly zvuk a ani nezajely do zdi "jakože jsem je zatlačil". Díky tomu jsem si nebyl jistý, zda jsem je skutečně aktivoval a díky tomu mě ujel nejeden výtah.

Asi jsem měl nějakou bugovou nepatchovanou verzi či co, neumím si to vysvětlit.

Ale přejdeme dál a to k designu map...

Některý mapy byly přímo výborný a některý zase příšerný. Chodby se dost podobají a díky tomu jsou mapy nepřehledný a často se mi stávalo "že jsem nevěděl kam dál". Někdy nešly otevřít dveře a odemkly se, až jsem něco udělal (někoho zabil, něco rozbil, nebo sebral), což mi hra nijak nedala vědět. Častokrát jsem byl nucen se vracet a ne jenom kousek, ale třeba celý level. Dost často jsem se taky vyskytl na stejným místě jako o několik map dřív, s tím, že se tam otevřely nový dveře atp. Za chvilku mě už z toho docela hrabalo. Přišlo mi to celé odfláklé a nic moc... Protože když už se vyskytla mapa, kde jsem se nemusel ani vracet, ani jsem nebyl na místě, který je mi důvěrně známé, tak stejně mapka byla jen ve stylu rovných chodeb. Na konci navíc do toho všechno přibyly i nějaký legrácky jako "klíč schovaný pod stolem" nebo "tlačítko schovaný pod židlí" a další věci, díky kterým jsem nevěděl 3/4 hodiny, co dál...

K tomu můžu přečíst docela nevyváženou obtížnost, protože na střední jsem neměl skoro vůbec zdraví a ani náboje a furt jsem schípal, zatímco na nejlehčí se každý monstrum dá zneškodnit jedním výstřelem, takže se to celý stává procházkou růžovým sadem :)))

No a nakonec - blood2 má s prvním dílem společnej jen název a hlavního hrdiny a jednu texturu tlačítka...

No smůla :)

Pro: Občas zábavné přestřelky, humor, hlášky hlavního hrdiny, dobrý nápady sem tam...

Proti: Příšerný mapy, pavouci nebo klíšťata nebo co to bylo + přísavky ala facehugger, extrémní počet technických bugů, skoro žádný strašidelná atmosféra, extrémní rozdíly v obtížnostech...

+4 +6 −2
  • PC 60
Druhý díl Blood dle mého nebyl žádným zázrakem. Na tehdejší dobu byl příšerně neoptimalizovaný. Co se týče grafiky, je to pouze můj názor, je vyloženě nesympatická - tím myslím nehezký vzhled zbraní a postav narozdíl od prvního dílu. Prostředí bylo zcela jiné, převedené do ještě modernější doby, což taky hře nepřidalo. Ovládání bylo příšerné, pamatuji si jak naprosto vytočenej skáču na žebřík a čekám až se Caleb milostivě uchytí, abych mohl vyšplhat.

Pro: Zbraně, Multiplayerové řežby + editace charakteru s tím spojené

Proti: Neoptimalizované + na tehdejší dobu vysoké nároky, špatně ovladatelné

-2 +2 −4