Blood 2 byl jeden z mých dávných restů. Poprvé jsem ho rozehrál někdy v roce 2000. Hru jsem nedohrál, protože mi tehdy došli náboje. Hra mi připadala dost těžká, a neměl jsem vůli jí dokončit. Kdybych věděl, jak už jsem byl daleko.

Nedávno jsem si řekl, že už jsem po propaření spousty akcí snad konečně dozrál a hru jsem rozjel nanovo. Obtížnost jsem si nastavil na střední, a musím říct, že hra je pořád těžká. Na první pohled se to nemusí zdát, ale zkuste si po dohrání spočítat, kolikrát jste asi tak zařvali. Holt, tlačítka save a load jsou všemocné. Využíval jsem je často, protože zvlášť ke konci hry se stává, že vykouknete zpoza zdi, a než se rozkoukáte, dostanete dvě rychlé rány odstřelovačkou a load. O pijavicích, lepících se na ksicht, či skoro nesmrtelných obrů ani nemluvě.

Naštěstí, nebo bohužel se to dá obejít. Umělá inteligence je tak blbá, že zvlášť větší nepřátelé mají tendenci buďto úplně ztuhnout, jít proti zdi nebo střílet do zdi. Místo toho, aby jí obešli. Vám stačí odkrytá polovina jejich těla. Vzít si zbraň s dobíjejícím se střelivem, zatížit myšítko třeba botou a jít se vyčůrat. U vojáčků zase stačí vystrčit na chvilku čumák zpoza zdi, přezbrojit na dvě upilované brokovnice a čekat až si přijdou pro smrt. Dělat to nemusíte. Hra tím ale chytne ty správné grády a v přestřelkách vře adrenalin v krvi.

Technická stránka je celkově na mizerné úrovni. Výbuchy se prolínají zdí, často vypadává obraz v menu, nebo hra úplně spadne. To ani nemluvím o tom, že jsem si musel hrát alespoň půl hodiny s grafickým nastavením abych hru vůbec spustil.

Pokud tohle vydržíte, odmění se vám hra poctivou akci ze staré školy, plná vtipného, černého humoru, ve které neexistují zásobníky. Mimochodem, zbraně jsou slušně vyvážené. Na každý druh protivníka se hodí něco jiného. Nepřátel je docela slušný počet druhů. Bossové jsou docela tuzí (pokud nevyužijete výše popsanou taktiku). U hry jsem se slušně bavil. Kvůli délce bohužel ne moc dlouho.