Komentáře

Pamatuji si to jako by to bylo dnes, nic na pc z her už nás nebavilo a tak jsem se snažil s kamarády zabavit nějakými těmi kolektivními real hrami, takže jsme si často hráli na honěnou, ale i to nás časem přestalo bavit a tak bylo na čase zase časopisy schovat pod postel, vždy vyhrával ten s nejdelším a nejtvrdším a po malé inovaci i s vlhčím smotkem časopisu, pod jehož úderem se rýsovala na našich kůži docela pěkná červená jelita. Nutno podotknout, že tato značně inovační hra na honěnou většinou končila slzami a vzájemnými si výhrůžkami rodiči, ale nový den se vždy jelo nanovo a většinou to končilo již zmíněným scénářem. Avšak jen hrou na honěnou se nemůže dítě zabavit a tak značně vyhoněni a patřičně zadýcháni(ostatně uznejte sami jak dlouho jste se vy jako děti dokázali honit) a vysportováni, jsme se pak scházeli u kolektivního paření her na jednom pc. Kde se bude pařit většinou záleželo i na dalších benefitech s tím spojených. Toho dne padla volba na kamarádovo pc, jelikož měl přijet jeho strýc s kamarádovo dědečkem, přičemž z obou dvou ejakulovaly benefity. Z jeho strýce vždy nové hry, které se blesku rychle rozlezly po všech pc s rychlostí a hbitostí ruky katolického kněze ve spodním prádle školaček, přičemž z jeho dědečka pak jeho domácí klobásy, které byly vážně luxusní a často jsme se tak na jeho dědečka těšili více, než na samotné hraní a zkoušení nových her od jeho strýce. Jelikož nebylo nad teplou klobásu od jeho dědečka. Pamatuji si to jako dnes jak tu teplou velkou klobásu držím svýma drobnýma ručičkama a pomalu ji soukám do stejně drobných úst přičemž po prvním kousnutí do špičky klobásy, se mi po celých ústech rozstříkla její lahodná šťáva, je to jedna z těch krásných dětských vzpomínek při kterých se ještě dnes zachvěji rozkoší, když na to jen pomyslím. Toho dne jsme si tedy spokojeně a mlčky mlaskali nad chutí klobás a na pc střídali jednu novou hru za druhou. Pamatuji si to přesně bylo odpoledne a venku se už stmívalo, měl jsem na sobě kraťasy a tričko s obrázkem, tuším že to na něm byl mikymáus, vlastně možná to nebyl mikymaus ale prostě nějaký obrázek veselého zvířátka, vlastně i dost možná místo zvířátka to mohl být Pepek námořník, který nepatřil mezi mé oblíbené hrdiny a už vůbec jsem nechápal proč se na tu Olí nevykašle. Raději jsme měli spidermana a transformery. Je sice pravdou, že naší nejoblíbenější zábavou byly klacky a kamení, ale stejně tak jsme měli rádi i zmrzlinu. Nuže abych nezabředával do zbytečných a nic vám říkajících detailů. Měl jsem tedy modré tričko s Pepkem námořníkem, v jeho klasické silácké póze a kraťasy barvy šedé, na nichž byly bílé květy. Kamarád Pepa, které mu jsme příhodně říkali Pepku, nebo taky debile a kreténe, často totiž právě záleželo na vyhrocené emotivní situaci, jako výsledku našich her, avšak v těchto situacích jsme všichni vůči sobě užívali i horší přízviska, Nuže Pepek toho času byl na řadě s hraním a zrovna ve chvíli kdy jsme spouštěli hru Blood. Pamatuji si, že v tu chvíli se stala hitem a velice dlouho nás bavila. Na svou dobu výborná first person střílečka a na dlouho jsme své klacky a kamení odložili. Grafika na svou dobu výbornou a atmosféra taky, často jsme se u toho i báli, ale vzhledem k věku to bylo pochopitelné. Nejraději vzpomínám na level ve vlaku, kdy jste se za hlavního hrdinu museli prostřílet všemi kupéčky. Vzpomínám pak i na zákazy od našich rodičů které však jsme vesele obcházeli tím, že jsme začali hrávat u Tomíka, jelikož po našem početném příchodu, se jeho rodiče vždy odebrali odpočívat do postele, tenkrát jsme prvně zjistili že člověk během spánku kromě chrápání může vydávat i jiné zvuky, jako třeba hlasitý smích.
Těžko tuto hru hodnotit ale co 80 %