Redneck Rampage: Suckin' Grits on Route 66

Hned po dohrání Redneck Rampage jsem se vrhl na datadisk a byl jsem jeho kvalitou příjemně překvapen. Hra sice nepřinesla vůbec nic nového, ale to staré přebalili autoři tak umně, že jsem toto pokračování schroupal za pouhé 4 dny pohodového hraní. Leonard a Bubba se totiž vydali na dovolenou a to by v tom byl čert, aby se jim do cesty nepřipletl šmejd z vesmíru.

Build engine byl zastaralý už v době vydání původního Rednecka, ale to nebylo nutně na škodu, protože kdo měl už tehdy 3D akcelerátor? A co přineslo polykání štěrku na dálnici 66? Zdánlivě nic nového. Přibyl jeden nový nepřítel (mnohokrát zmíněný aligátor), 12 nových levelů a něco málo nové grafiky. Co se ale změnilo velmi, to je level design. Přehnaně komplikovaná bludiště byla nahrazena menšími přehlednějšími levely a zjednodušené hledání tajného tlačítka bylo kompenzováno přitvrzením akce. Kde dřív byl jeden tlusťoch s brokovnicí jsou dnes tři nebo čtyři a k tomu návdavkem starý páprda s Magnumem.

Byl bych si býval přál, abych zde mohl napsat, že jsem Grits dohrál bez návodu. 11 levelů to vypadalo nadějně, ale v tom posledních mne potkal zákys z rodu žulových a trpělivost už prostě není taková jako zamlada. Akčnější pojetí hry je změna k lepšímu a střílet nepřátele (a umírat) mne bavilo daleko víc než bloudit po vystřílených chodbách prvního dílu. Jen ten respawn nepřátel by neměl být tak okatý.

Hra je bezcílným road tripem po jihu USA, ale i toto rozhodnutí hodnotím pozitivně. Jednotlivé lokace možná nejsou podle skutečnosti, ale dovedu si představit, že bych na podobná místa na jihu USA (minimálně v televizi) narazil. První epizoda, která nás provede přes pivovar, jatka či golfové hřiště není špatná, ale jen Carnival of Terror nás připraví na lepší příští. Už první level druhé epizody "House of ill repute" je dle mého gusta. Zanedbaná skupina stavení obsahuje obrovský arzenál zbraní. Přesně si dovedu představit, že podobně se někteří starousedlíci připravují na příchod federální bestie či medvěda, podle toho, kdo přijde dřív.

Zanedlouho navštívíme Camp Crystal Lake a už zpočátku jsem pocítil lehké mravenčení na zádech. Má předtucha se potvrdila poté, co jsem v jednom karavanu (nebo baráku?) nalezl potápěčskou soupravu. Oni po mně opravdu budou chtít, abych se potopil TAM DOLŮ! A pak to přišlo. Jezero a na něm loďka. Za mě skvělý zážitek, jen ten Jason se bohužel někde zdržel a nedorazil. Od následujícího levelu značně ubylo nábojů a životů, a tak byl člověk přinucen obojím začít šetřit. Level s bigfootem obsahuje jediné průserové místo datadisku, což je trénování střelby na terč těsně před koncem. Na přesné a rychlé míření ale bohužel není build vůbec stavěný a odezva zejména třetího tlačítka je hodně nepřesná. Nesmím zapomenout ani povedenou návštěvu Hooverovy přehrady, kde si pohrajeme s úrovní vodní hladiny.

Nová grafika vypadá placatě. Buďto to posoudíme v neprospěch autorů, nebo budeme předpokládat, že vystavené pamětihodnosti jsou opravdu postaveny ze stojícího kartonu. Podobný "podvod" by skvěle doplnil odlehčené pojetí hry. Ve hře jsem narazil i na jeden moment, který mne rozesmál. Po odprásknutí šerifa jsem otevřel jeho skříň, kde se ukrývala vixen. Zřejmě jeho mimozemská milenka?

Suckin grits jsou výborným pokračováním Redneck Rampage a pro mě se jedná o zábavnější střílečku než původní hra. Vidlácký jih USA je správně rozpadlý a degenerovaný a když se tak zamýšlím nad výsledkem hry a nad tím, zda oba hrdinové vůbec nalezli to hledané podsvinče, napadá mne, že tato nejistota jen podtrhuje kolorit hry. Za mě "kup to, nebo to ta slepice koupí!"