Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Quake Mission Pack No 2: Dissolution of Eternity

74
20 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
Forma:
placená hra
Rozsah:
rozšíření
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
31.03.1997 PC
Vývojáři:
Rogue Entertainment
Po Scourge of Armagon druhý datadisk do úspěšné řežby Quake přináší opět nové jak singleplayerové, tak multiplayerové levely, zbraně a monstra. Přidává také možnost u raketometu a granátometu nabít a vystřelit více ran najednou. Zajímavou inovací je Grappling Hook, použitelný pouze v multiplayeru, pomocí kterého se hráč může zachytávat na stěnách a zrychlovat svůj pohyb.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
Oba dva oficiální datadisky k prvnímu Quakovi jsem dohrál krátce po sobě, takže se nabízí možnost jejich srovnání.

Druhý datadisk vyšel jen asi měsíc po Scourge of Armagon, vyvíjený jinými vývojáři. Dissolution of Eternity je rozdělen na dvě části, mezi kterými si lze na začátku vybrat. Stejně jako v původní hře. Nicméně jsem začal od začátku.

Oproti prvnímu datadisku je zde velké množství nových monster. Některá jsou pouze přepracovaná z původní hry, jiná jsou úplně nová. Zejména v druhé části hry, je téměř v každém levelu na konci nějaký mini boss. Co mě velice překvapilo, byl závěrečný boss v podobě draka. Pokud si, stejně jako já, pamatujete první obrázky z Quake, tak na jednom z nich byl právě drak. Bohužel se ale do původní hry nedostal, takže toto je taková malá záplata, pro ty, kterým by snad podobný nepřítel ve hře chyběl.

Co se týká levelů samotných, tak tady se spíše jedná o zklamání. Přehnaně komplikované mapy, kdy situace se má tak, že jsem složitě hledal klíč, abych se následně vracel zpět na začátek levelu, kde jsem poté mohl otevřít zamčené dveře. Takto se zde bohužel vytratila možnost zkrácení si levelu pomocí rocket jumps, tak jak to bylo možné v původní hře. Pro ty, co to neznají, stačilo vyskočit střelit si pod nohy raketu a přeskočit tak nějakou zeď a level se tak mnohdy dal zkrátit třeba o polovinu. Nicméně i přes to mi nejdelší level vzal zhruba půl hodiny. Většinou se dají mapy proběhnout do 15 minut. Levely na sebe nijak nenavazují, a to ani tématicky a jsou více méně slepencem různých nápadů, který spíše dělá v celkovém konceptu zmatek. Jako celek hra nepůsobí konzistentně.

A v poslední řadě, co se týká zbraní, tady bych to viděl na kvalitnější arzenál, než v prvním datadisku. Alternativní střelivo do hřebíkometu, raketometu a bleskometu je přeci jen něco jiného než nové zbraně v Scourge of Armagon.

Celkový dojem z Dissolution of Eternity je slabší než u Scourge of Armagon. Sice jsou zde lepší zbraně a nepřátelé, ale celé to táhne dolů přehnaná komplikovanost a nesourodost levelů, která ruší jinak docela obstojnou atmosfétu. Zvuky jsou standardní, ale u verze ze Steamu nepochopitelně chybí hudba, která by mohla atmosféře ještě přidat. Co se týká obtížnosti, ta taky není nijak přehnaná.

Celková herní doba na Steamu - 3 hodiny.

Pro: Nové zbraně, noví nepřátelé

Proti: Přehnaně komplikované mapy

+13
  • PC 85
Druhý datadisk mi přišel skoro stejný jako ten první. A to prosím po všech stránkách. Podobný design levelů, podobná kupa nových nápadů (hlavně všudepřítomné cirkulárky), podobně zvláštní nová monstra a zbraně. A nakonec stejně ujetá hudba. Vidím, že na obou datadiscích pracovala jiná firma - tomu se mi skoro nechce věřit. Fajn, možná to vidím zkresleně kvůli tomu, že to hraji tak brzy po sobě… Nicméně…

Je to v podstatě jen taková odpočinková jednohubka, kterou lze dohrát za dvě hodiny (připadalo mi to jako hodina). Já si nemám na co stěžovat, protože jsem dostal vše, co od datadisku očekávám. Nové dobré mapy, nové zbraně, monstra a nápady. To vše, jsem dostal. Na rozdíl od prvního datáče mi tu nové věci sedly více, protože byly určitým způsobem stejnorodé, jako ty původní. Třeba u zbraní - víc, než nové zbraně, jsou to spíše ty původní s nějakou modifikací. Rotační kulomet, co místo hřebíků střílí žhavé hřebíky, granátomet, co jich vyprskne několik naráz, elektrická zbraň, co střílí firebally… Sedí mi to víc, než kdyby tam byly vyloženě úplně nové zbraně.

U monster to bylo horší (hlavně ti jacísi egypští bohové, co stříleli blesky či co :D), ale stejně se mi nějak líbily víc, než u prvního datadisku. První datadisk měl totiž ten problém, že ta monstra vypadala jako kdyby se teleportovala z jiné hry. Tady se opět jedná spíše o modifikace těch původních. Modrý hopkající sliz tu má bráchy ve formě zeleného hopkajícího slizu. Zmetek s motorovkou a granátometem tu má bráchy s motorovkou a lepším granátometem, co střílí těch granátů hned několik. To se mi tak nějak líbí víc, než když jsou monstra zcela nová, ale asi to tak mám jen já :) Jsem také rád, že každá epizoda má na konci bosse. Sice jsem je zabil téměř okamžitě, nic nevydrží, ale když vezmu v potaz Quakeovský vztah k bossům, tak je to víc, než povedené :) Zvláště když je final boss drak :)

Po prvním datáči jsem nějak nečekal, že by mohlo přijít nějaké nové, zajímavé prostředí. Ale Egypt jsem teda nečekal a celkem mi vyrazil dech. Egypt je mý oblíbený prostředí a je škoda, že se ve hrách tak často neobjevuje (max. Powerslave, HeXen II). Takže za tohle má Dissolution of Eternity u mě plus.

Závěr vždy nechávám záporům, takže.. Stejně jako u první datadisk je tohle krátké. Já to těm datadiskům vždy odpouštím, oni prostě nebývají dlouhé. Ale stejně… ještě bych si zahrál. A jinak jsem měl problém s jedním bugem, konkrétně v mapě s Overlordem, kde mi prostě odmítal jet výtah a já musel vyletěl pomocí Fly. To mě trochu štvalo…

Takže verdikt? Jak jsem psal, Dissolution of Eternity je jen taková malá jednohubka. Nic víc :)
+13
  • PC 75
Druhý datadisk Quaka se designem ještě víc odchýlil od původní hry. Hra je ještě přímočařejší. Víc než hledání klíčů si tady užijete hledání spínačů. Zajímavé je zasazení hlavně druhé epizody. K Egyptským reáliím to nemá daleko a celkově se autoři snažili někam posunout architekturu. Bohužel to také působí trocchu klaustrofobičtějším dojmem.

Tři nové druhy nepřátelů jsou fajn. Hlavně duch je docela nebezpečný. Hned jde k vám a jeho výbuch je překvapivě ničivý. Co se týče nových nepřátel, tak ale vyhrál předchozí datadisk, který byl přeci jenom pestřejší. Nové zbraně se tady nekonají. Jen silnější munice do starých zbraní. Sice to není nic moc novátorského a tvůrci si to tím vlastně zjednodušili. Na druhou stranu tentokrát všechno najde využítí a je to díky tomu jedodušší.

Moc mi nesedlo propojení "reality" z fantaskním světem. Tentokrát se portál, co vás přenese "někam jinam" nekoná. Namísto toho jsou nepřátelé namícháni z obou světů najednou. Člověk by čekal, že alespoň po sobě automaticky půjdou. Tak daleko ale ještě Quake není. Zato přibylo spoustu pastí, zemětřesení a někdy hra vyžaduje vyřešit i nějaký ten hodně elementární puzzle.

Celkově bych řekl, že hra trochu ztratila atmosféru původní hry. Už to není tak kulervoucí, i když akce je samozřejmě pořád stejně skvělá. Strážci na konci některých levelů byli fajn. Hlavní boss byl jen o málo nebezpečnější, než minule a hudbu jsem zase vypnul. Přijde mi, že ta neustála smyčka dělá ze hry komedii.

Předchozí datadisk byl maličko lepší.

Pro: pořád výborná akce, nová architektura, snaha to celkově posunout dál

Proti: hodně úzkých chodeb, ztráta atmosféry

+13
  • PC 50
Na rozdíl od prvního mission packu, který si drží styl a kvalitu designu původní hry, je Dissolution of Eternity spíše slabota.
Nové přídavky působí spíše splácané na koleni, třebaže jich je poměrně mnoho (bonusové střelivo, pár nových a několik přeskinovaných nepřátel). Level design, jakkoliv se zdá zpočátku zamotaný a komplikovaný, je vesměs vlastně docela lineární, hra vás celou dobu vede jednou cestou a když už tedy na konci těch dlouhých koridorů najdete klíč, objeví se někde teleport, který vás prostě k oněm zamčeným dveřím sám pošle (případně se nějakým zázrakem otevře „tajný“ průchod, kterým se stejně dostanete zpátky) a tak vlastně úplně odpadá nutnost přemýšlení nad level designem a zapamatování si důležitých bodů na mapě. Občas jsem měl spíše pocit, že hraji trochu složitějšího Serious Sama, než Quaka. Dobře, jakože aby to nebylo už moc, občas tam autoři vhodili nějakou menší spleť chodeb, v níž máte pomačkat čudlíky k otevření cesty dál, avšak Quakovská volnost se již nekonala.
Nadto ty levely ani nevypadají moc hezky a jedná se fakt jen o ty šedé/hnědé strohé chodby, nebo nějaký neurčitý mišmaš.
Se sourodostí levelů si taky autoři příliš hlavu nelámali a prostě tam naprali, co je zrovna napadlo a že už se to ke Quake stylu moc nehodí, to vem přeci čert. Takže tu máme Egyptské chrámy, Mayské zigguraty či levely s Řeckou tématikou, sem tam nějaké nudné jeskyně a Elemental Fury byl pak úplně nějaký prapodivný joke.

Hra je navíc díky overpoewered alternativnímu střelivu příliš jednoduchá (i na hard obtížnost), navíc vám hází pod nohy až přehršle munice (a to i té speciální) a lékarniček a ani před vás příliš často nestaví ta (nej)silnější monstra (která teda ale beztak padnou po pár zásazích multiraketama či menší salvě nažhavených hřebíků během chvilky).
Finální boss fight je pak fail jak hovado, nejen, že se do démonického Quake 1 universa ani vůbec nehodí, ale především vydrží jak kráva, zásahem vás vymrští přes půl mapy, při samotném souboji se třese země, čili to vypadá, že má hlavní hrdina nějaký pokročilý stupeň Parkinsonovi choroby a nadto samozřejmě zákeřní autoři nezapomněli narvat lávová jezírka, kam je zrovna napadlo, aby toho Parkinsona nějak „smysluplně“ využili.

Pravda, že několik málo levelů za to docela stálo, ale jinak imo naprosto mizerný slepenec všeho možného i nemožného s mnohdy nic moc level designem. Jakkoliv si původní Quake a první mission pack kdykoliv rád zopakuji, druhý mission pack už nikdy více, děkuji.
+12
  • PC 65
Druhý datadisk mě docela zklamal - důraz Quake na přímočarost a účelnou jednoduchost tu bere za své - nové zbraně jsou spíš na obtíž, munice je přebytek, mapy jsou zbytečně komplikované (něco jako osadit dálnici sérií retardérů), noví nepřátelé nějak zvlášť nezaujmou a obtížnost je oproti Scourge of Armagon (a nejspíš i původnímu Quake) nižší.

Pořád je to tedy Quake, ale hratelností už je u mě někde na pomezí zábavy a hraní z pocitu povinnosti. Kolem a kolem spíš ztráta času (pokud tedy člověk nemá chuť zahrát si FPS, nic jiného není po ruce a Quake (případně Scourge of Armagon už jsou moc obehrané)).

Pro: No, je to pořád tak trochu Quake, Grappling hook je přínos.

Proti: Odchýlení od jednoduchosti Quake - nové zbraně jsou zbytečné, mapy jsou zbytečně velké.

+9