Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
SiN je jedna ze stříleček, kterým zkomplikovalo život vydání Half-Life. SiN, Blood 2, Turok 2 nebo Star Trek: Klingon Honor Guard mohly být mnohem úspěšnější. Zmiňované hry jsou opravdu dobré a byla by škoda je minout a SiN je z nich asi nejpovedenější. Ano při vydání trpěl velkým množstvím chyb a nekonečnými nahrávacími časy. Mnoho vylepšil už první patch se kterým jsem hru kdysi "celkem" bez potíží dohrál. Oznámení remasteru a povýšení Steam verze na SiN Gold byly impulzem pro zopakování hry. Chyby jsou pryč, nezažil jsem jediný pád do Windows (10 64bit), žádní trvale zaseknutí nepřátelé a nahrávací čas je asi dvě vteřiny. Plynulé akci tedy nic nebrání. Engine Quaka 2 vypadal ve své době skvěle, ale dnes je na něm již notně vidět stáří. Během hraní to moc nevadí, grafika je dostatečná a podporuje vysoká rozlišení, ale animace v enginu vypadají špatně - především modely postav. Jediné co vypadá stále dobře je renderované outro.

Zbraně a nepřátelé ničím nevybočují z tehdejší klasiky, stejně jako příběh. Za největší plusy považuji samotné levely. Jsou docela nápadité, hezky navržené a člověk se v nich nenudí. Průchod hrou je navíc částečně nelineární a tak je v některých levelech možné pokračovat různými způsoby. V každém levelu je také možné splnit nějaké úkoly, primární i sekundární, ale je možné pokračovat i bez toho. Škoda, že úkoly nejsou více využity (odměny...) a alespoň některé nejsou povinné, takto je možné velké části levelů vynechat, což je škoda. V levelech jsou také klasické secrety. Dobrý nápad je také používání počítačů k odemykání cesty, vypínání bezpečnostních systémů a dalším činnostem, umožňujícím postup. Lze z nich také získávat informace nebo ukrást peníze hlavní záporačce Elexis. Obecně je ladění hry spíše humorné a plné nadsázky. Párkrát je také možné ovládat vozidla nebo stroje, nejvíce mi to připomnělo Shadow Warriora (stavba). Interaktivita a různé drobné činnosti (telefony, umyvadla) zase připomínají Duka. Dobré jsou překvapivě i stealth mise, které jinak moc nemusím. Příběh sice není žádný zázrak, ale spolu s informacemi a cut-scénami buduje slušnou atmosféru.

Umělá inteligence sice nedosahuje kvalit Unrealu, ale na rozdíl třeba od Bloodu 2, existuje. Zaujmou i doplňující materiály - manuál a zápisník hlavního hrdiny. Ve výsledku je SiN slušná hra, která rozhodně baví. I když obsahuje pár chybek, jako celek působí dobře a já se už těším na datadisk. Ten jdu hrát poprvé.
+33
  • PC 65
Oproti třeba Half-Life nebo Unreal je tenhle třetí do party asi trochu slabší, ale spíš je to tím celkovým vyzněním, než že by na SiNu bylo něco moc špatně. Je to spíš prostě taková kravinka, kdežto Unreal a Half-Life byly smrtelně vážné hry.

Mise jsou opravdu rozličné, někdy frenetické, jindy spíše sniperovací, jindy něco jako stealth.

Graficky je to na svou dobu na úrovni. Co se týče linearity nemůžu souhlasit. Sice se chodí z bodu A do bodu B, ale ve většině misí je mnoho dvěří, kam jít a dokonce, a to mě skutečně dostalo, i více východů, díky kterým pak můžete buď některé mise zcela přeskočit nebo si naopak dojít ještě pro nějaké navíc. S tím se ale pojí i nepříjemná věc, a sice, když něco přeskočím, mám skoro pocit, jakobych cheatoval.

Bugy tu jsou, mnohokrát jsem se zaseknul v nějaké miniškvíře a nemohl ven. Naštěstí to platí i pro nepřátele. Bez zasekávání bossů o velké překážky bych to možná ani nedohrál, protože do závěrečné příšery jsem nasázel padesát ran z raketometu, všechnu elektřinu a patnáct ran ze sniperky a fakt nevím, jak bych tohle všechno zvládnul bez zaseknutí pana velkomutanta. I tak jsem byl skoro mrtev.

Ve zkratce; zbrojní arzenál je pestrý a zábavný. Mutanti mi nevadili. Výborná interaktivta prostředí, Příběh je plytký, ale aspoň nějaký je. Hlavní hrdina je nesympatický, ale....aspoň nějaký je. No a vlastně to samé platí třeba i o hudbě. Kolem a kolem je to ale zkrátka a dobře fajn střílečka.
+22
  • PC 85
SiN mě okouzlil svými nápaditými misemi, které měly šťávu a dodávaly mu ten správný švih, s nímž jsem si užíval souboje. Oplývající vlastnostmi známého a licencovaného enginu. Takže brutalita do hry dobře zapadala a v kombinaci slušného množství nepřátel jí dodávala nádech neustávající frenetické řežby. Ta si své tempo po celou dobu držela poměrně vysoko, proto se nedostavoval stereotyp z Wages of Sin. Jen závěr byl oproti datadisku méně vygradovaný, přesto mě ani zde závěrečný souboj nezklamal.

S obtížností nebyl po stránce hratelnosti problém. Akorát v jedné z úrovní docházelo k neustálému respawnu nepřátel. A jak známo tyto situace příliš nepotěší, o to méně pokud je nedostatek healthu a armoru, a dojde ke quick save v nesprávnou chvíli. V mém případě to spravil restart levelu a následná opatrnost ve zmíněném úseku. Dále, bylo dosti náročné splnit všechny tři Darwinovy komory. Ve zbylých lokacích už náročnost byla v normálu.

Quake 2 engine předváděl to nejlepší co mohl, v rámci možností. Zážitek to byl o to lepší, díky verzi SiN Gold s vylepšenými 16-bitovými texturami. V menu bylo možné si nastavit i stíny pro všechny postavy ve hře, nejvíce patrné byly v cut-scénách. Ty představovaly další z nepostradatelných věcí, dotvářejících skvělou atmosféru a přispívaly k vyprávěnému příběhu. Ten byl rozvíjen i nahrávacími obrazovkami, skrze krátká shrnutí z absolvovaných misí.

Mohlo by se zdát, že se mission pack a původní hra hráli stejně, ale bohužel, nehráli. Ritual totiž zaujal i logickými hádankami, propracovanějšími úkoly a lepším designem úrovní. To vše tedy přispělo k mému výbornému hodnocení. V základu sice bylo totéž i v oficiálním rozšíření, jen v notně osekanější podobě. Ale každý nějak začínal, i vývojáři z 2015. V neposlední řadě obě hry působí jako nebe a dudy, i pokud jde o vybalancování „denních a nočních“ misí. Zatímco tady jsem si užil stylovou misi hned na začátku a s dobrou viditelností, ve WoS tomu tak nebylo. Přesto ani v prvním dobrodružství Johna R. Bladea nebyla nouze o temnější úrovně, ať již v metru, kanálech nebo přehradě. Stále ale byla viditelnost dobrá a absence baterky nebo brýlí tedy vůbec nevadila.

Pro: Po celou dobu hraní zábavné, stejně jako v závěru Wages of Sin.

Proti: Respawn a úsek s Darwinovou komorou, sice originální ale hodně těžký.

+19
  • PC 85
Sin môžem prirovnať vďaka jeho hrateľnosti k oldschool hrám typu Doom, Quake alebo Duke Nukem. Mnohí túto hru porovnávajú s Half-Life aj keď tieto hry sú viditeľne po odohraní dosť rozdielne, táto hra dokázala/dokáže zaujať hlavne vyrozprávaním príbehu, ktorý je na rozdiel od Half-Life vedený cez herné videá a príbehové dialógy sú na viac otitulkované, čo podľa mňa Half-Life-u chýbalo (no musím aj tak hre vytknúť ten typ písma, niekedy sa to čítalo fakt hrozne, keďže absencia diakritiky v cz natiahne trochu času pri čítaní a ešte keď máš lúštiť ten text...). Hra sa snaží o humor v podaní hlavnej postavy Bladea a jeho pomocníka mladého hackera JC-a. Plus tak isto ako aj Duke, Blade počas súbojov chŕli hlášky, ale musím priznať že tie Duka sú chytľavejšie.

Hra ponúka len minimum možných rozlíšení v menu, čo je škoda, ale problémom to nie je, keďže hra aj na svoj vek je pekne nadizajnovaná a prostredia sa neustále striedajú, len tie tváre už v súčasnosti vyzerajú divne, ale prečo hrať staršie hry keby sme chceli hrať len kvôli grafike ? Základom dobrej hry je podľa mňa príbeh a tento bod Sin určite splnil.

Herný tutoriál nie je súčasťou kampane, môžete si ho zvoliť v menu hry. Tutoriály hrám z príncípu, či ma hra nadchne, ale tento ma sklamal, no našťastie som dal hre šancu. Väčšina tutoriálov je strašne ukecaná a vy sa len modlíte kedy už konečne skončia, ale súčasťou tohto je len cesta vo výťahu a návšteva 4 tréningových miestností, kde si s jednotlivými zbraňami zastrieľate na terče a snažíte sa prekonať vopred určený rekord. Tutoriál koniec ani nemá, kedykoľvek ho môžete vypnúť, ja som to vzdal pri streľbe s brokovnicou na frizbí.

Dej hry sa odohráva v roku 2037 a vy v úlohe plukovníka Johna R. Bladea máte zabrániť vylúpeniu banky, tento úvod ešte pôsobí trochu v štýle Robocopa, ale v priebehu hrania zisťujete, že pointou príbehu nie je len zastavenie zločincov ale predísť niečomu horšiemu, ovládnutiu sveta s pomocou mutantov, čo má na svedomí majiteľka spoločnosti SinTek Elexis Sinclair.

Postupne tak navštívite oblasť banky, rozpadnutej budovy, staveniska, džungle, hlbokomorskej ropnej veže a s tým spojeným podmorským svetom a rôznymi vedeckými komplexmi, až sa dostanete do sídla hlavnej antagonistky. V hre je viditeľný upravený Quake 2 engine, tvorcovia si taktiež požičali motív kybernetických laboratórií Strogov.

Každá misia má určité hlavné úlohy a niektoré majú aj vedľajšie. Splniť vedľajšie úlohy vás hra nenúti a tak po ukončení misie mnohokrát zistíte, že ste niečo nesplnili. Niektoré vedľajšie úlohy sa možno ani nedajú splniť, napr. vyhnutie sa alarmu alebo hneď v prvej misii minimalizovať straty HardCorps.

Taktiež bolo pre mňa šokom, že niekedy nie je nutné ani splniť všetky hlavné úlohy a vy môžete prejsť ďalej. Niektoré misie majú viac východov a niekedy môžete misiu opustiť skôr ako splníte všetko, ale neviem, čo je na tom výhoda okrem kratšej hernej doby.

Zbraňový arzenál pozostáva z klasických zbraní od pištole až po raketomet a niekoľkých extra vychytávok. Využitie mnohých zbraní je ale minimálne, sklamala ma napr. brokovnica, ktorá je pomerne slabá, ale v priebehu hry som prišiel na to, že ozbrojenci SinTeku sú zraniteľnejší práve brokovnicou ako headshotmi. Skríženie guľometu a granátometu sa tiež často nevidí. Výbušné zbrane som sa počas hry snažil využívať čo najmenej, keďže efekty výbuchu mi spomaľovali hru. Špeciálne zbrane ako elektrické delo a dezintegrátor fungujú na rovnakú muníciu takže ich veľmi často nevyužijete. Nechápem, prečo harpúna nemá priradenú klávesovú skratku a vy ju musíte v čase nedostatku munície hľadať.

To že hra funguje na princípe lekárničiek to je jasné, pokiaľ hodnota vášho zdravia stúpne nad 100 tak sa postupne znižuje až späť na túto hodnotu. Čo ma prekvapilo je systém brnenia, ktoré je rozdelené 3 časti – helma, trup a dolné končatiny. Vaše brnenie si taktiež nedopĺňate, ale prehľadaním padlého nepriateľa si ho môžete prezliecť za lepšie.

Blade má aj svoj mini inventár, kde si uchováva potrebné karty a kľúče, ale aj rôzne power-upy ako je adrenalín alebo dočasná nezraniteľnosť, ale každý power-up môže mať v inventári len raz. Tiež môžete zozbierať mince, bankovky, vrecia peňazí alebo fosforeskujúce tyče, v hre je minimum temných lokalít, takže baterka v hre nebola potrebná.

V hre máte možnosť si vyskúšať aj pár vozidiel ako je štvorkolka, bager alebo vysokozdvižný vozík. Ovládanie je ale tažkopádne, no napriek tomu sa nepriatelia zraziť predsa len dajú. V asi 2 levloch máte možnosť navštíviť v potápačskej kombinéze morské hlbiny.

Čo je ale novinkou, ktorú hra priniesla, sú interaktívne počítače, v ktorých môžete vypínať bezpečnostný systém alebo odomykať dvere resp. zisťovať kódy pre iné systémy.

Nepriatelia sú rôznorodí, od tých najslabších na začiatku, cez kyborgov až po mutantov a elitných ozbrojencov s elektrickými obuškami. Ako by povedal agent Smart - Nikdy som nevidel Bonda medzi krysami a hovnami a pozri krysa pláva na hovne - tak týchto malých stvorení je v hre plno a život vám budú strpčovať skoro na každom kroku krysy vás prenasledujú a vy si ich väčšinou všimnete, až keď sa vám začervená obrazovka. No vaším najväčším nepriateľom budú zrejme dvere, hrdina sa v nich často zasekáva čoho následkom je pokles HP. Počas stealth misii je to najlepší spôsob ako sa prezradiť, veď kto iný môže byť agentom ako ten, čo dostal s dverami po nose. Zasekávanie hrdinu nie je len jeho problémom, bossovia tiež často zostanú krúžiť na jednom mieste a vy ich môžete ľahšie zlikvidovať.
Umelá inteligencia nepriateľov je na veľmi dobrej úrovni, navzájom sa kryjú, uhýbajú pred vašimi výstrelmi alebo čakújú, kým sa neukážete ako prvý vy.

Pomáhať a chrániť to je vaše heslo, ale hru vám budú strpčovať najmä civilisti, ktorí sú schopní si čupnúť medzi dvere a už sa stade nepohnúť. A potom že minimalizuj straty na civilistoch.

Po preliatí hektolitrov krvi a prejdení po rozsekaných telách jednotiek SinTeku a mutantov som hru odohral za 9 hodín a musím povedať, že hra ma bavila až do konca. Aj táto staršia hra je schopná stále niečím prekvapiť, a donútiť hráča trochu porozmýšľať pri hľadaní cesty vpred cez zamknuté oblasti a hordy nepriateľov.

Pro: príbeh, dialógy a titulky k nim, humor, outro, AI, zbraňový arzenál

Proti: zasekávanie postáv, mohlo to byť aj trochu dlhšie

+14
  • PC 70
Pamatuji si, že někdy ke konci roku 1998 vyšly v jednom měsíci tři velké FPS hry. Sin, Blood 2, , Half-Life. Paradoxně měla největší kvalitu třetí zmiňovaná, od které se nic nečekalo. Protože je Half-Life opravdu úplně nikde jinde, tak se přímo nabízí srovnání s Bloodem 2.

Věc, kterou mají hry nejvíc společného jsou souboje s velkými protivníky. Stačí se schovat do výklenku a počkat až se zaseknou o roh. A to jsem hrál nejnovější opravenou verzi. Naštěstí je to jediná velká technická chyba. Na začátku hry, namlsán Bloodem 2, jsem byl šokován z titěrnosti nepřátel v dálce (oproti Bloodovi, kde byli všichni pomalu přes obrazovku). Do nepřátel se i špatně trefuje. Jsou relativně chytří. Uhýbají, přivolávají si posily atd. To je rozhodně plus. Zbraně jsou fajn, akce je slušná.

Kdyby hra udržela stejné tempo i v druhé polovině. Zábavnost ustane s úbytkem akce. Mě takové mise, jako byla procházka v Darwinově komoře po opuštěném baráku plným pastí, souboje z odstřelovači nebo jakési náznaky frustrující stealth ve tmě, nebaví. Co mě ale rozčilovalo nejvíc, že jste mohli opustit misi aniž byste jí prohledali alespoň s poloviny a splnili primární úkol. Když ho nesplníte, na další průběh to nemá vliv. Nulová motivace. Alespoň trochu to zachrání finální boss, který opravdu stojí za to. Klišovitý příběh o zloduchovi, co chce ovládnout svět, je docela dobře kompenzován zábavným humorem.

Grafika mi přišla, že je to takový barevnější Quake 2 s zničitelnějším prostředím (jestli to nebude tím enginem). V tomhle bych řekl, že vyhrává Blood. Stejně tak i se zpracováním brokovnice. V Sinovi vypadá jak špuntovka s malým rozptylem a účinkem. Naštěstí to zachraňuje skvělý samopal. Ozvučení a dabing je na super úrovni.

Kdybych to měl všechno shrnout. Blood 2 mě i přes velké chyby bavil víc. Sinovi k dokonalosti chybí hodně, ale kozy Elexis Sinclair skáčou dokonale.:-)

Pro: první polovina hry, samopal, Elexis Sinclair, AI

Proti: druhá polovina hry, brokovnice, zasekávání velkých zmetků o překážky, krysy

+13
  • PC 95
V době vydání vypadal vedle Half-Life jako mladší bratříček odsunutý na vedlejší kolej, podobně pak a neprávem, dopadl v některých recenzí..

Od Sinu se kdysi čekalo v preview opravdu hodně, naopak Half-Life byl daleko spíše pro všechny překvapením roku. Snad proto Sin dostával v jistých článcích povážlivě nízká čísla závěrečného hodnocení a překvapil pak o to více, když jsem ho po dohrání Half Life spustil a zahrál..

Sin má vynikající styl hry ve stylu starého Duke Nukema. I zde jde o zábavu především, o nadhled, o spoustu volovinek a o humor. Svým přístupem tak proti vážnému Half-Life byl opravdu příjemným odlehčením a byť těch slibů před vydáním hry byla spousta, Half-Life, vzpomenme, taky sliboval..Sliboval realistickou brutalitu, engine umožňující ustřelovat končetiny, demolici prostředí..I s tím a s mnohem víc, si dle mého poradil daleko lépe Sin, jenž i ve svém opakovaném hraní nabízel v mém případě vyšší potenciál, než naskriptovaný Half-Life těžící především z první zkušenosti..

Takový je bohužel Sin. "Hříšně" přehlížená a nedoceněná hra, tvrdě zašláplá botou vládnoucího half-Life..

Pro: humor, spád, demolice, brutalita, zábava, pestrost misí, recenze J. Modráka

Proti: příliš mnoho slibování a smůla, že se Sinem vyšel souběžně Half-Life:-/..Jinak v zásadě nic

+12
  • PC 75
Rok 1998 přinesl v 3D akcích pár bezejmenných her či zapomenutých her jako Trespasser či Star Trek: Klingon Honor Guard. Pak samozřejmě hvězdnou bitvu Half-Life vs. Unreal. A dvojici her, která jim měla konkurovat - Blood 2 o kterém můžu říct, že stejně jako Quake 2 jsem jej dohrál a nepamatuju si nic. A Sin, tehdy kritikou hlavně ve Score shozený jako strašná kravina. Takže jsem se Sin podíval na zoubek a budu trochu smířlivější, v něčem měly recenze pravdu, v něčem ne.

Příběh je z budoucnosti, kde se tupý drsňák John Blade honí kozatou dominu Elexis Sinclairovou, která se snaží udělat z lidstva mutanty. Je to dementní až na půdu, ve filmu by to odpovídalo nějakému devadesátkovému céčku s Oliverem Grunnerem nebo Michaelem Parém, Elexis má neskutečně patetické proslovy a totéž v bleděmodrém je Blade, jehož rádobyvtipné debaty s hackerem JC doporučuji ignorovat. Nicméně v této podobě plné dialogů se příběh v 3D objevuje skoro poprvé, navíc umí překvapit brutálním zvratem ve 3/4 hry když se z hrdiny stává monstrum a samozřejmě i naštvat na konci kdy záporačka zmatek hrdinu tím že mu málem ukáže frndu a on zaváhá a nechá ji utéct.

Grafika je prostě stará, ani ve své době nebyla nic extra, zejména enginové intro je hrůzostrašné, ale na druhou stranu se tvůrci činili, vymodelovali spoustu prostředí a koukat se na to celkem dá. V tmavých scénách opět neuvidíte ani prd, což bych asi nekladl za vinu tvůrcům jako spíše mému dosluhujícímu monitoru, nicméně v pár místech kde je černočerná tma a máte něco najít si myslím, že by žádný lepší monitor nepomohl.

Hratelnost je ale překvapivě povedená. Tvůrci přišli s celkem 36 misemi, které nejsou úplně krátké, v každé z nich je spousta primárních i sekundárních úkolů, občas nějaký ten secret a hlavně spousta misí se větví. Kolikrát můžete odejít očividným východem, nebo pátrat, udělat něco jinak a získat nějaké dalších kola k dobru (a nebo si naopak cestu zkrátit, záleží na Vás). Úkoly jsou občas jen o tom někam dojít, ale většinou je to slušně vymyšlené, třeba postupná deaktivace vodárny je parádní, stejně jako snaha zastavit krádež nukleárních raket ze sila.

Specialitou jsou počítače, kde nejenže vypínáte zabezpečení, kulomety, otevíráte dveře či hledáte passwordy, ale můžete i občas použít klasické dosovské příkazy a třeba si převést peníze z účtu záporačky na svůj. No která hra Vám umožní v první misi okrást hlavní antagonistku?

A samotná akce? Tady to trochu skřípe. Nepřátelé variují od obyčejných lumpů přes speciální jednotky a roboticky upravené nepřátele až po různé muanty. Jsou rychlí, uhýbají a občas je problém je trefit. Zbraní je dost a využije je všechny, jenže ne proto jak jsou super. V každé "epizodě" začínáte s něčím jiným, většinou nenacházíte moc nábojů a ještě ke všemu jsou nepřátelé brutální odolní. Je jedno, jestli pižláte potvory brokovnicí, kulometem, rotačákem či raketometem, vystřílíte jim celou dávku do hlavy, stejně ne a ne padnout. Dalších zbraní si zas moc neužijete, protože granátomet a miny jsou k ničemu, plazmovku máte asi 2x za hru, vrhač slizu 1x za hru a ultimátní sniperka se dlouho rozbaluje. Abych jen nekritizoval, míření je skvělé a přesné a na lehčí obtížnost Vám nepřátelé zas tak moc nedělají, takže to tolik neva, ale na hard bych to asi nedohrál.

A pak je tu spousta bugů a nedodělků, které hru neskutečně sráží. Co na tom, že můžete projít další kola a splnit další úkoly, když to nemá prakticky žádný efekt. Jak se vyvolává inventář (F11) a zoomuje sniperkou (vybrat sniperku nulou a znovu nulou zapnout/vypnout zoom) jsem musel přijít v návodu. A to všudypřítomné zasekávání. Při nahrání nové mise, o sebemenší texturu a či spousta záhadných smrtí, kdy mě zabila pohybující se textura, či dveře.

Zkrátka Sin má daleko k dokonalosti, ale bohatě to vynahrazuje herní náplní, úkoly a délkou hry, kterou rozhodně za jedno odpoledne nedohrajete.

Pro: Leveldesign, náplně misí, délka, alternativní cesty do dalších kol.

Proti: Neúčinné zbraně, spousta bugů, opravdu dementní příběh.

+12
  • PC 60
Takřka přesně rok po Quake 2 přišla na jeho enginu další akční řezanice... ale víc než k němu samotnému odkazovala svým stylem spíš ke staršímu Duke Nukem 3D.
Sin se stejně jako on odehrává ve většinou celkem civilním prostředí, které jen sem tam zpestří výletem pod vodu nebo do sci-fi továrny na mutanty. Stejným způsobem je v něm zpracovaná i na svou dobu celkem slušná interaktivita prostředí, byť jde většinou jen o zesložitění klasického konceptu "najdi červený klíč a můžeš do dalšího levelu" (ovšem používání počítačů potěší). A nakonec, hlavní hrdina Blade chce být, stejně jako nesmrtelný Duke, hustodémonský drsňák, který příručním raketometem vykydlí všechny a všechno, cedí při tom přes zuby vydrslé macho hlášky a ještě si stíhá dělat srandu z parťáka na telefonu i z hlavní záporačky Alexis (chce ovládnout svět a ve výstřihu by mohla schovat i Laru Croft, klasika).

Problém je ovšem v tom, že mu tahle snaha moc nevychází - a to ne kvůli tomu že by neuměl kydlit a že Duke je jenom jeden, ale hlavně proto že je Blade ošklivá nesypatická guma, a jeho hlášky a obdivné komentování rozstřílených krvavých flaks jsou všechno, jen ne vtipné. A kromě nich se tu pak o nějaké odlehčení nesnaží vůbec nic - ani nějaká originální zbraň, ani parodické shazování retardovaného příběhu (Blade hodný, Alexis zlá, Blade zabít Alexis a happily ever after), ani nepřátelé kteří by svou zajímavostí stáli za zmínku (když dojdou lidé, nastoupí mutanti, když dojdou mutanti, nastoupí větší mutanti).

Takže je to v důsledku tupá střílečka, které se o náznacích nelinearity ani nesnilo a jejíž level design se sice dá označit za snesitelný, ale ani náhodou ne za výrazněji zdařilý. Potěší snad jen zmíněné používání počítačů a sem tam dokonce i vozidel (ovšem s příšernou ovladatelností)... a jeden menší herní zvrat v poslední části hry, který mi trochu evokoval novější Far Cry... který ale velice rychle vyšumí zpět do šedého normálu střelby na živé terče.

Jde ovšem také, vzhledem k dynamičnosti, délce a celkové... ehm... myšlenkové nenáročnosti, o střílečku docela vhodnou na odreagování a vyblbnutí se za doprovodu šplíchanců krve.

Pár méně podstatných detailů už jen telegraficky:
- Graficky samozřejmě odporné, bez stylu a bez čehokoli vizuálně zapamatování hodného.
- AI na svou dobu standartní, leč vzhledem k životnosti nepřátel před hlavní neurážející.
- Výzbroj nudná, stokrát viděná.
- Herní doba velmi krátká, což vlastně i celkem potěší.
- Zásahový model nepřátel slušný, headshoty fungují, brutalita vysoká - nejen tímto hra připomíná novější (a výrazně lepší) Soldier of Fortune
- Respawn nepřátel ve hře je, ale většinou ve vcelku snesitelných mezích, při rychlosti s jakou hra ubíhá otravný příliš není.
- Kompatibilita s novějším hardware - na notebooku s Win 7 bez nejmenších problémů.

Pro: Rychlá, nenáročná řežba na odreagování, která potěší slušnou dynamikou a brutalitou... a rychle skončí a odebere se do zapomnění.

Proti: Vcelku průměr a šeď, i na poli mindles rubanic je mnoho lepších kousků. SiN nemá styl.

+7 +8 −1