Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Soldier of Fortune II: Double Helix

71
150 hodnocení Platformy
Žánr:
akce > 1st person akce *
akce > stealth akce
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
20.05.2002 PC
17.06.2003 Xbox
Vývojáři:
Raven Software, Gratuitous Games (Xbox verze)
Soldier of Fortune II: Double Helix je pokračováním velice úspěšné střílečky Soldier of Fortune, která se proslavila především svou brutalitou. Detailně zpracované zásahové zóny společně s pestrou paletou smrtelných animací zajistily této hře místo mezi nejznámějšími tituly žánru a druhý díl v tomto trendu pokračuje.

V Double Helix se ujmete role Johna Mullinse, žoldáka pracujícího pro tajnou protiteroristickou organizaci The Shop a vaším úkolem bude zjistit, kdo stojí za připravovaným biologickým útokem na Spojené státy. Hra začíná misí v Praze, a dále zavede Mullinse napříč světadíly od Ameriky přes Asii až po Evropu.

S 15 různými zbraněmi projdete přes 60 úrovní, mezi něž byly zařazeny i stealth mise. Autoři zahrnuli do hry také generátor náhodných misí, kde jen vyberete cíl, denní dobu a můžete vyrazit. Pokud vás singleplayerová složka omrzí je zde ještě multiplayer, který obsahuje obvyklé módy Deathmatch, Team Deathmatch, Capture the Flag, ale i méně obvyklé Infiltration a Last Man Standing.

Série dále pokračuje třetím dílem pod názvem Soldier of Fortune: Payback.


Poslední diskuzní příspěvek

nevim jesi sem hral nejakou vylepsenou verzi ale na grafika mi prisla na rok 2002 nadcasova srovnatelna s Half Life 2

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Druhý Soldier mě určitě nezklamal. Začátek je sice takový rozporuplný. Tmavé mise plné hloupých českých vojáků co mluví rusky. Říkal jsem si: No co, alespoň jsou zpracované dobře zbraně a hra je dostatečně krvavá.

Až v džungli nabrala hra ty správné grády. Zabít nepřítele už není tak jednoduché jako dřív. Nejenže už má i nějakou inteligenci (a to překvapivě na vysoké úrovni), ale hlavně zbraně už nejsou na dálku tak spolehlivě smrtící. Nepřátelé při tom uhýbají, hází granáty, nebo si volají posily. Chvíli vám kreje záda dokonce i vojenský tým. Mírný posun k realitě, ale opravdu jenom mírný. Fantazírování o realitě mě záhy přešlo po misi, kdy plníte roli kulometčíka v helikoptéře.

To co mě ale nejvíc vytáčelo byli stealth mise. Do téhle hry se absolutně nehodí. Kdyby byli alespoň pořádně zpracované. Působí dost frustrujícím dojmem. Kolikrát jsem se vztekal. Kdo mě asi tak mohl vidět?! Naštěstí to vždycky potom napraví brilantní kosící mise. S hlavním hrdinou Johnem Mullinsem opět procestujete velký kus světa, a proplétáte se šíleně béčkovým příběhem o nějakých teroristech, viru atd..

Grafika působí dost nevyrovnaně. Přes opravdu ošklivou Prahu, po opravdu hezkou Kolumbii. Zpravidla to bývá tak, že tam kde je tma, není nic k vidění. I když ono už asi z toho enginu Quaka III víc dostat nešlo. Ozvučení, hlavně ozvučení zbraní je výborné. Obtížnost nastavitelná. Na střední to chvilku vydrží.

Brutalita je tu vylepšena do nových rozměru. Když střelíte protivníka brokovnicí do hlavy, nezmizí mu kamsi jako v jedničce, ale ustřelíte mu třeba jenom část obličeje. Což je fajn, stejně tak i větší množství kulek co je vidět na těle. Od této hry nemůžete čekat nějakou oduševnělou myšlenku. Tady můžete akorát tak vystřelit duši z člověka v zábavné akci. A to je taky fajn.

Pro: překvapivě dobra AI (kromě Prahy), brutalita, zbraně, nenáročná akce, délka, mise v Kolumbii

Proti: Praha, steatlh mise, nevyrovnaná grafika

+23
  • PC 85
Soldier Of Fortune 2: Double Helix je druhý díl slavné střílečky. Kdysi byl tento druhý díl pro mě oblíbenější než díl první, po letech a po několika dohráních obou dílů však musím konstatovat, že je to spíše jednička, která se stala legendou.

Začátek hry vypadá na první pohled velice lákavě. První mise se odehrává v Praze a srdíčko českého hráče zaplesá. Bohužel, zároveň je to mise, která se příliš nepovedla a rozhodně patří mezi ty nejhorší mise v celé hře. Od druhé mise je však hratelnost mnohem lepší a dosahuje kvalit prvního dílu.

Mezi mé oblíbené mise vždycky patřily akce v Kolumbii, odehrávající se v krásně zelené džungli a která má na můj vkus úžasný hudební doprovod, a mise na Kamčatce, která vrcholí systémem laboratoří a výzkumných zařízení.

Brutalita, která byla tak známá z prvního dílu, se samozřejmě vyskytuje i zde a ještě o něco propracovaněji, a to i z důvodu lepšího a detailnějšího grafického zpracování než v prvním díle.

AI protivníků je na slušné úrovni, zbrojní arzenál je více než vyhovující a celková hratelnost výborná. Přesto se neubráním pocitu, že první díl je přeci jen o trošičku hratelnější a levelově propracovanější. Nicméně i Double Helix je skvělá pařba, která rozhodně stojí za těch několik příjemně strávených podzimních večerů s panem agentem Johnem Mullinsem.

Pro: Mise v Kolumbii a na Kamčatce, hratelnost, zábava

Proti: Horší zpracování první mise v Praze

+16
  • PC 85
Druhý díl krvavé střílečky se nese v duchu toho prvního a v mnohém ho překonává. Pokud je mi známo, světem kolují minimálně dvě verze, přičemž jedna je v pořádku a ta druhá je tak zabugovaná, že dohrát ji je snad za trest. Odlišnosti v obou verzích jsou však značné (od designu map, přes modely nepřátel, po rozmístění zbraní). Právě díky těmto změnám by mě lákalo onu verzi vyzkoušet, ale zpět k této normální verzi, na níž je komentář napsán a upřímně doufám, že komentáře ostatních uživatelů taktéž.

SoF II mě překvapil už při samotné instalaci, která není typickou přehlídkou screenshotů, ale fiktivním zpravodajstvím, které informuje hráče o pozadí dění ve světě. Po spuštění a nastavení hry, jež se od prvního dílu nijak výrazně nezměnilo, následoval tutorial. Ten mě ani tentokrát nezklamal a krom pěkně provedené střelnice a překážkové dráhy přišel s menší stealth akcí. Právě stealth postup ve hře povýšil na důležitou součást několika misí, což jedině vítám. Volba nastavitelné obtížnosti zůstala a tak jsem nastavoval dle toho, jak mi to vyhovuje – vyšší obtížnost bojů, 5 ukládacích pozic na úroveň, nepřesná střelba a maximální omezeni nosnosti, což v tomto případě neznamená jen omezení nosnosti zbraní, ale i munice. S sebou jsem už netahal muniční sklad, ale třeba jen dva tři zásobníky. To pak naučí člověka šetřit municí, ale nedá se říci, že bych měl permanentně prázdnou zbraň. Munice po nepřátelích zbývá totiž celkem dost a navíc zbraně nikdy nezmizí – nemusíte se bát, že než se otočíte, opodál ležící brokovnice bude fuč.

Po stránce příběhu hra začíná přesně tam, kde skončil první díl… tedy ne tak docela, neboť první mise je vlastně jakousi vzpomínkou Teprve poté následuje návaznost na první díl řeči o nedávné smrti Hawka, nová Mullinsova parťačka a záležitost v jižní Americe Příběh je stále jako vystřižený z akčního filmu, ale ne žádného stupidního béčka. Dochází tu ke zvratům, ne zas až tak vyhraněnému představování záporáků, i smutným událostem Smrt Taylorové mě pořádně nasrala. Kdyby Mullins nebyl takový suchar, mohly by se z toho dostat i slušné emoce, ale pořád lepší suchar než frajírek házející jednu hlášku za druhou.

Počátek hry mě tak nějak utvrdil v tom, že autoři se sice snaží o pestrost, co se týče prostředí, a tak posílají Mullinse napříč světem, ovšem o některých místech nevědí ani zbla a patrně čerpají jen z fotek a pohledů. Kdyby vyslali do každé země jednoho chlapíka vybaveného kamerou a zápisníkem, udělali by lépe a možná by jim došlo, že krátce po revoluci to u nás nevypadalo jako v osmašedesátém a nemluvili jsme rusky.

Jak hra pomalu postupovala, začínal jsem studovat nepřátele, jejich schopnosti a možnosti jejich likvidace. Opět je tu rozmanitá škála modelů nepřátel a ti opět disponují velkou škálou zbraní s tím, že někteří už nenosí jen jednu zbraň ale dvě (pistoli jako zálohu). To značí, že když nepříteli zbraň 'vystřelím', nezačne zběsile pobíhat sem a tam s rukama nad hlavou, ale vytasí pistoli anebo, a to je velice zajímavé – vystřelenou zbraň zase sebere či najde jinou. Nechávat za sebou řadu vzdávajících se nepřátel je tak o život. Další postřeh ohledně nepřátel se týká jejich inteligence. Nepřátelé se již kryjí, ustupují a reagují na granáty jinak, než že se nad ním skrčí a zvednou ruce nad hlavu. Navíc je možné nepřítele nejen zabít, ale i omráčit, což ovšem neznačí, že je od něj pokoj. Ano, nepřítel se po nějaké době opět probere a opět mi půjde po krku (pokud nalezne zbraň). V žádné jiné FPS s důrazem na akci jsem nic podobného neviděl.

Misí je spousta a jejich délka je značně proměnlivá. Zatímco některé mise jsou typicky akční, jiné jsou klidné a jejich cílem je obvykle pohovořit s určitými lidmi a někam dojít, během čehož se odkrývá pozadí děje. Stejně jako v prvním dílu, tak i zde je před každou misí výběr zbraní a u nich se na chvíli zastavím. Právě na výčtu zbraní se podívám na zbývající důležité aspekty hratelnosti…

1. V první skupině se nachází jen nůž – ideální to nástroj na ničení beden a krabic, kterýžto je v mapách požehnaně. Naštěstí je jejich rozmístění jakš takš logické a tak se nestane, že při procházení džunglí najednou potkáte hromadu papírových beden.

2. Druhá skupina patří pistolím, a protože Mullins umí používat dvě najednou, je možné je kombinovat a to i s drobným samopalem Uzi. Jakožto nápad je to dobré, ale v praxi to funguje většinou jen při použití dvou stejných zbraní, protože není možné střílet jen jednou zbraní a tu druhou třeba šetřit a použít jí až té první dojde munice. Co je skvělé je možnost přidání na moderní druh pistole vylepšovák – tlumič, baterku, či laser. Díky tomu ani pistole neztratí po většinu hry svůj význam. Ještě na okraj - laser se může zdát být k ničemu, ale zkuste si hrát bez zaměřovače...

3. Třetí kategorie patří brokovnicím a tedy ideálním zbraním na vyzkoušení zásahového systému těl. Ten je oproti prvnímu dílu reálnější. Zásahových zón je mnohem více, a když střelíte nepřítele do prsou, nerozprskne se mu krev po celé hrudi. Oproti SoF I se zdá, že zbraně jsou vesměs účinnější anebo, že protivníci nevydrží zas až tak přehnaná zranění. Zatímco brokovnice si v prvním díle neporadila s obrněnými nepřáteli, tentokrát už neprůstřelné vesty tak neprůstřelné nejsou a brokovnice je ve stísněných interiérech k nezaplacení.

4. Čtyřka je místo především pro Uzi. Mnoho zbraní, včetně Uzi, má nastavitelný mód střelby. Zatímco se zapnutým automatem nestrefíte na dálku ani náklaďák, dávka nebo jednotlivý výstřel funguje bezvadně.

5. Místo pro útočné pušky, typu M4. Granátomet na zbrani není v SoF žádnou novinkou, ale tentokrát už musí být dobíjen samostatným druhem munice. Další zajímavosti páté skupiny zbraní je lahůdka – OICW je zbraň jako z armádního teleshoppingu. Kombinace optiky, nastavitelného granátometu, nočního vidění a kvalitní pušky se autorům povedla na výbornou. Málokdy dostanete ve FPS do ruky zbraň, s níž si můžete doslova vyhrát.

6. V kategorii šest je pouze sniperka, ke které se toho moc říci nedá. Snad že díky jinému enginu jsou mapy podstatně větší a boje na velkou dálku jsou v některých misích na prvním místě. I když je pravda, že taková džungle je ve skutečnosti úzká oblast, kde je tu strom a tam kámen či chatrč.

7. Těžké zbraně v prvním díle zahrnovali nereálné kusy. To nyní už neplatí a tvůrci se snažili o výhradně skutečné zbraně. Možná je to obtížností, ale těžké zbraně jsem v rukou nepřátel viděl jen výjimečně, což je škoda.

8. Granáty všeho druhu, to je osmá kategorie. Základní druhy jsou čtyři, avšak nejběžnějších střepinových granátů je ve hře asi 8 verzí s minimálními odlišnostmi. Zatímco u většiny dnešních FPS se granát stisknutím tlačítka prostě vyhodí, zde je třeba ho nejprve vzít do ruky namísto zbraně. Tím odpadá házení granátů jak na běžícím pásu přímo tváří v tvář nepříteli. Co je bohužel dost přehnané je četnost s jakou protivníci rozhazují granáty. Každou chvíli jsem zaslechl cvakavý zvuk říkající jedno – 'běž a nezastavuj nebo tě předběhnou vlastní končetiny.' Je to hrozné a tím spíše, že jediný granát je povětšinou smrtící. Tvůrci měli granáty omezit a v interiérech je nepřátelům úplně vyškrtnout.

9. Poslední kategorie patří předmětům jako dalekohled, noční vidění anebo termovize. Právě termovize je vychytávka jako hrom a opatrný hráč, který si nehraje na Ramba, může každou místnost prohlédnout a zjistit, co uvnitř čeká.

Dále bych se mohl zmínit o grafické a zvukové stránce hry, ale tady moc není o čem hovořit. Grafika je na svoji dobu více než slušná a i když se to v první mlhavé misi nemusí zdát, vykreslovací vzdálenost je obstojná. Design map je vesměs zdařilý, ačkoli by autoři měli ubrat s všelijakými skladovacími prostory. K hudbě bych výtku rozhodně neměl a některé motivy (např. v džungli) jsou na poslech velmi zajímavé.

Co mě potěšilo, byla přítomnost spojeneckých vojáků v některých misích. Není to žádný učiněný zázrak, ale když postupujete džunglí s partou ostřílených hochů, kteří nejsou úplně marní střelci, hned je to zajímavější.

Jako zajímavost uvedu tzv. generátor misí. Hra vygeneruje mapu umístěnou do exteriérů, byť značně koridorovou, a dle zadání upraví úkoly mise. Někdy je tak zapotřebí uniknout z vězení, jindy podminovat vyznačené body, či zabít bosse. Za dobré ukončení mise dostane hráč nějaké ty medaile (něco jako archievementy)

Finální verdikt v mých očích nemůže být díky vybroušení chyb ze SoF I, novým prvkům a stále parádní hratelnosti jiný. Myslím, že SoF měl na to, aby se postavil vedle velikánů typu MoH nebo CoD. Těžko říct, proč vše skončilo druhým dílem (třetí nepochází od Ravenů), když ani do současnosti zasazené hry ze zmíněných sérií se podle mě nemohou se SoF II rovnat. Hratelnost, pestrost a řadu možností nahradila plytkost a přehnaný důraz na audiovizuální stránku. Škoda.

Pro: Zbraně a nepřátelé, desing úrovní, rozmanitost prostředí, generátor misí, přítomnost spojenců, vylepšený systém poškození těl

Proti: Občas jednotvárné prostředí (skladiště), moc granátů v rukou nepřátel, místy slabá AI

+15
  • PC 70
Druhý díl SoF to je úplně jiný než jednička a to snad ve všech ohledech. Stejně jako první jsem si ho nepamatoval, takže to byl pro mě nový zážitek a to zážitek pořádně nervydrásající.

Začnu tím, co jsem nejvíce vyčítal jedničce - totiž grafikou a příběhem. Takže ve dvojce SoF nějaký příběh je. Nechybí nějaký ten zvrat, zrada, animace v enginu hry a závěr odehrávající se překvapivě v sídle těch hodných. Mullins se vydává po stopě nějakého ultraviru a teroristů, kteří chtějí zničit svět, aby se mohli válet bohatí na pláži... zkrátka taková ta neurážející klasika, nic více člověk od 3D akce čekat nemůže.

Grafika - tvůrci naštěstí upustili od nešťastného Quake II enginu, ten z Quake III sice taky není žádná hitparáda, ale určitě nevypadá jako stavebnice z kostek a hra vypadá opravdu jak z roku 2002. Ocitneme se v džungli, na ruské základně, v Hongkongu či na velké lodi a všude to vypadá celkem věrohodně. Enginové chyby jako vznášející se předměty ale stále zůstávají, nově se k nim přidávají prosvítající těla (voják za dveřma, z kterého vidíte třeba nohu a briskně mu ji můžete ustřelit - funguje ovšem i obráceně!)

Autoři vymysleli celkem 11 misí, které jsou rozděleny na mnoho částí a některé jsou opravdu obrovské (například Kamčatka). V rámci misí nechybí nějaké ty úkoly a občasné přemýšlení kudy dál. Hra je celkem lineární, ale občas se musíte někam vrátit, nebo naopak někam vylézt kam by Vás to nenapadlo. Za zmínku stojí legrační představa Prahy z roku 89, ale nemůžu to mít amíkům za zlé... já bych taky netušil jak to chodí v Alabamě nebo Arkansasu.

Kamenem úrazu jsou samotné boje a to takovým, že jsem si málem vylámal zuby. Jednička šla na nejlehčí obtížnost projít tak hladce, že jste měli pocit, že hrajete s nesmrtelností. Tvůrci se toho lekli a obrátili o 180 stupňů - takže nejlehčí obtížnost Amateur odpovídá Hard v jiných hrách. Každá level je zabydlena desítkami nepřátel, přičemž každý úsek znamená 5-10 kousků. Nepřátelé jsou tuzí, jen tak nějaká rána je nerozhodí, utíkají, kryjí se, krčí se, pokud se zašijete během sekundy Vám přiletí granát a mušku mají takovou, že Vás trefí přes půlku mapy, zatímco Vy je ani s maximální zoomem sniperky nevidíte. Nepomůže krčit se, nepomůže zběsile běhat, protože Vás prostě udolají přesilou.

Zbraní máte sice požehnaně a některé po zásahu dělají z nepřátel krvavou kaši - pokud se trefíte. Nepřátelé jsou fakt rychlí a navíc u všech zbraní (nejvíce u automatů) se Vám totiž při opakované střelbě rozjíždí zaměřování, takže ve výsledku nepostřílíte dávkou ani trojici enemíků z jednoho metru. Stejně tak stačí zamířit o milimetr vedle a netrefíte. Aby toho nebylo málo, nepřátele se respawnují, samozřejmě jak jinak než do zad a samozřejmě z míst, které jste před chvíli vyčistili.

Stealth Vám nepomůže, protože hra se v určitém momentě rozhodne a nepřátelé o Vás ví, sniperování je na houby, protože trefíte jednoho a další už Vám nedají šanci.

Zkrátka obtížnost je tak přestřelená, že i přes save/load odcházíte z každého boje z pořádnými šrámy a modlíte se za lékárničky a brnění (naštěstí pokud poctivě hledáte je jich dost). Nakonec jsem to po dvoudenní pařbě s vypětím sil dohrál, ale nikdy více.

Pro: Slušná grafika, dobrý leveldesign, spousta misí.

Proti: Na mě moc obtížné díky rozjíždění míření a respawnu

+15
  • PC 80
Dvojka bezesporu překonává jedničku po grafické stránce, je detailnější, porcování protivníků je mnohem drsnější, krev je víc krev... atd. Příběh ale kopíruje některé pasáže z jedničky, jako třeba likvidace helikoptér na střeše, nebo mise s japonskou Yakuzou. Ale proč ne, když je to v novém kabátě. Teroristů je na výběr opravdu hodně, stejně tak vašich jednotek a různých postav ve hře, v různých mundůrech. Je jich určitě přes sto. Jsou tam i uniformovaní vojáci ČSLA. Zbraně jsou pěkně modelované a již pouze reálné, žádné plazmomety apod. Teroristé na vás pálí buď z kalašníkovů nebo uzin, podle toho do jakých končin světa zavítáte a neustále něco pokřikují tou svojí hatmatilkou. Akorát nevím proč jednotky ČSLA mají samopal M3A1 a mluví rusky :) Ve hře už to není tolik o brokovnici, jako v jedničce, kde se s ní dalo projít každou mapu. Tady má dost krátý dosah, navíc hodně misí je venkovních, takže mnohem častěj je potřeba střílet z automatických zbraní. Ale ani ve dvojce neztratila svoje kouzlo a vyčistit s ní nějakej kumbál s teroristy je parádní. Přibyla automatická brokovnice se zásobníkem na 10 patron, asi nejbrutálnější zbraň ve hře. Dál přibylo pár druhů granátů. Krom nočního vidění máte k dispozici nově termobrýle alá Predator, se kterými vidíte přes zeď. Výborná věc při procházení budov. Mezi jednotlivými misemi jsou zde i jakési odpočinkové a tak se např. učíte v Shopu ovládat nově vyvinutou zbraň apod. Inteligence protivníků není moc vysoká. Většinou když vás zvětří, sami se rozutíkají k vám a běží přímo do rány, takže je to o tom líp zamířit a rychleji pálit. Ovšem v MP je tomu už jinak... Multiplayer k této hře je asi nejzábavnější, jaký jsem kdy hrál, je to hotový masokombinát. Už samotný herní základ obsahuje spoustu skinů postav a výborné mapy. Nehledě na to co vše už k tomu vzniklo a dá se stáhnout.

Pro: Realita zásahů, špičkový multiplayer (ten hodnotím 100%)

Proti: Inteligence nepřátel

+13