Oddworld: Stranger's Wrath

Sérii Oddworld samozřejmě znám. Setkal jsem se s ní už jako dítě, když jsem poprvé spustil demo řekl bych dnes už legendární plošinovky Abe´s Oddysee. Do dnes jsem ale netušil, že z tohoto prostředí existuje i 3rd/1st person akce a popravdě by mě vůbec nenapadlo, že by to mohlo i fungovat. Leč funguje a já i díky Retro klubu zde z Databáze her,  jsem rád, že jsem se s touto veskrze povedenou hrou mohl setkat a užít si s ní pár hodin (něco mezi 10-15) zábavy.  

Kromě toho, že se odlišuje žánrem, je na ní nicméně zajímavé i to, že ji můžete hrát ze dvou úhlů pohledů. A to právě buď z pohledu třetí osoby, tak z pohledu první osoby. Zároveň se ve hře neobejdete ani jednoho pohledu, protože v obou případech svět vidíte trošku jinýma očima a hlavně v obou případech děláte trošku jinou akci, což je zajímavé. Sic jsem se s podobným mixem, tuším, již někdy v minulosti setkal, nikdy to nebylo tak výrazně odlišné, abych měl důvod neustále mezi dvěma pohledy přepínat. Zajímavé, můžeme říct originální, ale rozhodně nápadité. Navíc obstojně funkční ve hře, o které se v rámci série příliš neví. A je to, řekl bych, docela i škoda.  

Příběh je pak hodně primitivní. Podstatě jste nájemný lovec, nic víc v tom nehledejte. Postupujete jednotlivými scenériemi od vesnice přes městečko, kde si vždycky dojdete k místnímu nabízeči práce, který Vám vypíše seznam místních gaunerů, jejichž skalpy by rád uzmul výměnou za pár místních zlaťáků. K těm se pak postupně poměrně lineárně prokousáváte formou tradičního mícení nepřátel, abyste je ve výsledku ulovili – a to buď živé, nebo mrtvé. Takže takový typický western v netypickém prostředí zrůdiček, které jsou pro znalce série poměrně známí. No a když už si hra vyčerpá prostředí vesnice, města, loděnice a s ní spojené řeky, tak Vás dostane do prostředí místního maličkého národa, který si z Vás udělá modlu. No a jelikož ho další gauneři poměrně obstojně tyranizují, bude se ve Vás muset hnout trocha toho svědomí, abyste jim pomohli a vykosili i ty, kteří jim nedávají spát. Samozřejmě za cenu nějakých těch dalších zlatek…  

Hra má ale na svůj žánr poměrně solidní délku. Navíc se tu pořád vyvíjí munice do Vaší kuše, kde z devíti možností každá má nějakou funkci a musím říct, že se mi ve všech ohledech pořád pletla. Nakonec jsem si stejně oblíbil pár z nich – především blesky a výbuchy – což v prostoupení hry v příběhové linii ve výsledku bohatě stačilo. No a aby toho nebylo málo a hra nebyla příliš těžká, nabízí Vám i možnost se v průběhu hry léčit, což je fajn utilita, která mnohdy pomůže i v momentech, které lehké vůbec nejsou. Po pár pokusů/omylů si ale většinou tu cestu přes aktuálního bosse vždy nějak najdete.  

Oddworld: Stranger´s Wrath je tak hodně zajímavý a nápaditý počin. Říká vlastně, že v jednoduchosti je krása. Přičemž nabízí úplně jiný pohled na svět, než který hráči znalí světa Oddworld znají. Já byl překvapen a ve výsledku i z počinu vybraného pro Retro klub, spokojen. Zajímavý kousek a škoda, že hra nezískala větší popularitu. Na svojí dobu se určitě jedná o podařený kousek, který i v dnešní době umí obstojně pobavit.