Oddworld: Abe's Oddysee

Konečně se mi po 23 letech od vydání podařilo Abeho zdolat! Jednak už mi těch klasických nedohraných arkád zbývá jen pár, jednak jsem se do něj už párkrát pustil, hrál ho poprvé už někde v době vydání na playstationu, ale nikdy jsem se nikam nedostal.

I tentokrát se mnou ta hra bojovala. Na vině je jediná věc, kterou budu kritizovat a za kterou dávám "jen" 85% a to je prokletý save systém. Ve hře se ukládá na checkpointech. Checkpoint poznáte podle toho, že se Vám nad hlavou objeví čtvereček a tu chvíli můžete uložit a uloží se Vám celý postup, včetně zničených nepřátel, pastí a zachráněných Mudokanů. Jenže hra Vás nechá myslet si, že uložit můžete kdekoliv, prakticky se ovšem nic nestane. Checkpointy jsou od sebe občas pekelně daleko, naštěstí jsem na netu našel fintu - pokud uložíte hru, můžete se vrátit zpět k předchozímu checkpointu a uložit si ji znovu a pak zpět. S tímhle systémem se z nehratelné hry stává sice brutálně obtížná, ale hratelná záležitost.

Jinak můžu jen chválit. Grafika je temná, renderovaná, barvami zrovna nehýří, ale umí vykreslit i celkem pěkné prostředí, animace jsou parádní, oddělují důležité mezníky hry a tvůrci párkrát přejdou z animace plynule rovnou do hry, což je poměrně působivý efekt na dobu vzniku.

Příběh je parádní. Na planetě Oddworld žije rasa Glukkonů, která s pomocí brutálních vojáků Sligů vede továrnu na maso. V tom jsou zpracovávány méně vyspělé druhy (Paramiti, Scrabové) a jako otroci pracují slabí Mudokani se zašitými pusami. Jedním z nich je Abe, který náhodou objeví, že novým masem mají být právě jeho druhové. A začíná útěk, boj za svobodu a ve finále i devastace celé továrny Rupture Farms. Ultimátním a bez návodu prakticky nesplnitelným cílem je najít a zachránit všech 99 Mudokanů. Pokud jich nenajdete aspoň 50, dočkáte se špatného konce, za více je dobrý konec a za nalezení všech Vám hra dá možnost si znovu pustit všechny filmečky.

Pakliže Glukkoni jsou mozkem, Sligové jsou brutální silou, která se spoléhá na kulomet, věrné "psy" Slogy. A i ostatní druhy mají ostré drápy a zuby. Abe naopak nemá nic, žádnou zbraň, střetnutí s čímkoliv končí rychlou smrtí. Abe toho ale umí jinak opravdu hodně, čemuž odpovídá i množství použitých kláves. Chodí, běhá, plíží se, ve stylu Prince of Persia se zachycuje na zdi a slézá z nich, umí kotoul, přepínat páky, deaktivovat bomby (což je dost oříšek), házet nalezené kameny či bomby (trefit se je opravdu kumšt), skrývá ve stínech.

Kromě toho má asi 8 hlasových příkazů z nich ty nejdůležitější (ahoj, pojď za mnou, počkej) slouží ke komunikaci s Mudokany. Pomocí nich donutíte Mudokana aby šel za Vámi, ideálně ho dovedete k portálu, otevřete mu ho a sledujete jak mizí za svobodou.

Otevírání portálů probíhá pomocí zaříkávání, což je dost podstatná věc. Tím můžete nejen otevírat portály, ale také posednou libovolného Sliga. Ten poté ve Vašich rukou může postřílet nic netušící kamarády, otevřít nepřístupnou bránu, či komunikovat s pejsky. A až Vás to omrzí, efektně ho pomocí zaříkávání proměníte na krvavý flek. Samozřejmě to není tak snadné, Sligové nesmí být s Vámi na jedné úrovni, jinak Vás zastřelí, nesmí mít kam utéct a nesmí tu být neutralizační sondy, které Vám při pokusu o zaříkávání dají pořádnou ránu.

Hra toho obsahuje samozřejmě ještě mnohem více - miny, bomby, výtahy, trampolíny, jsou tu nepřátelé imunní vůči zaříkávání, zajezdíte si na podivném velbloudovi. Je tu tuna secretů, který bych bez návodu asi nikdy nenašel a které jsou životně nutné k nalezení všech Mudokanů. Jsou tu chrámy, kde postupně řešíte jednotlivé místnosti, abyste se v té hlavní účastnili běhu o život proti hordě naštvaných monster. Občas získáte speciální schopnosti jako ničení min či ničení všeho na obrazovce.

Čili Abeho Odysea toho nabízí opravdu hodně, spíše než tradiční plošinovka je to taková logická arkáda s adventurními prvky, kde ovšem musíte mít opravdu pevné nervy a stoprocentní postřeh. Hratelnost je v některých pasážích opravdu pekelná - musíte vymyslet jediné možné řešení a to řešení na milimetr přesně udělat. Řešení se skládá z mnoha úkonů, použijete v těch složitějších pasážích opravdu všechny schopnosti a já si na klávesnici občas připadal jako chobotnice.

Nebudu lhát, Abe je těžký, míra frustrace nad 50* opakovanou pasáží je obrovská, v závěrečné části přibude vražedný časový limit. Občas se mi stalo, že jsem nevzal nějaký secret, který jsem bláhově myslel že najdu sám a musel opakovat obrovskou dlouhou pasáž. Vztekal jsem se, nadával, ale přesto je to parádní hra, která nabízí opravdu spoustu možností. Jsem zvědavý na druhý díl s možností quick save. Arkáda roku 1997.