Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

GoldenEye 007

25.08.1997
27.01.2023
67
13 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Goldeneye 007 je 1st person akcia podľa rovnomenného filmu z roku 1995 s Pierceom Brosnanom. Príbeh nasleduje verne dej filmu, v ktorom sa James Bond snaží zastaviť kriminálnu organizáciu vedenú bývalým agentom MI6 pred použitím satelitu na spôsobenie finančného chaosu v Londýne.

Ide o jednu z prvých význačných FPS hier pre konzoly. Celkovo obsahuje 18 hlavných misií a dve skryté. K dispozícii sú 3 úrovne náročnosti a jedná špeciálne nastaviteľná. Misie sa odohrávajú v otvorených prostrediach na rôznych miestach ako napríklad Archangeľsk, Monte Carlo, Petrohrad a Kubánska džungľa. Náročnosť ovplyvňuje nielen silu a inteligenciu nepriateľov, ale aj množstvo úloh a umiestnenie predmetov. Okrem niekoľkých ikonických zbraní v hre Bond používa aj špeciálne gadgety. Ak sa hráčovi podarí prejsť hru na vyšších náročnostiach, tak odomkne rôzne zbrane, cheaty alebo postavy a mapy do multiplayeru. V hre sú aj výrazné stealth prvky a často je potrebné vyhýbať sa kamerám, strážcom a používať hlavne pištoľ s tlmičom, aby nebol spustený alarm.

Význačným komponentom hry je aj split screen multiplayer pre 2 až 4 hráčov s 5 deathmatch módami. Normal, kde je cieľom zabiť čo najviac protivníkov, You Only Live Twice, kde každý hráč môže zomrieť len dvakrát, The Living Daylights, kde hráč musí držať vlajku čo najdlhšie, The Man With the Golden Gun, kde sa na mape nachádza špeciálna zlatá zbraň čo vie zabiť hráča jediným zásahom, a Licence to Kill, v ktorom každý hráč padne po jedinom zásahu.

Goldeneye 007 je jedna z najpredávanejších hier pre Nintendo 64 a jedna z najúspešnejších konzolových FPS hier vôbec, dodnes sa jej predalo viac ako 8 miliónov kusov. V roku 2010 vyšiel Remake pre Nintendo Wii a neskôr aj pre ostatné konzoly.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak tohle je aids, naprosto nehratelný na Switchi. Nejde o button mapping ale o to, že pohyby páčkou sou moc citlivý a tak se nedá absolutně mířit, sem si téměř jistej že na N64 se dalo mířit bez problémů.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • N64 75
Pro Nintendo 64 vzniklo překvapivě dost povedených FPS a GoldenEye patří mezi ně. Hra je založena na postavě agenta Jamese Bonda, konkrétně filmu Zlaté oko a je to vidět nejen na příběhu a lokacích. V každé úrovni máte totiž hned několik cílů, které je třeba splnit. Nejde tak jen o to prostřílet se k východu, jak bylo v té době časté. Volba obtížnosti také přidává počet úkolů a užijete si tak umísťování bomb, stahování dat nebo přerušování nepřátelské komunikace. Rozhodně tak doporučuji hrát na nejvyšší obtížnost 00 Agent, jinak by vám mohlo uniknout kouzlo tohoto titulu. Za odměnu se navíc odemknou bonusové mise inspirované staršími filmy. Ale zrovna první bonusová mise je asi nejtěžší v celé hře.

Obtížnost dost záleží na opatrnosti při postupu a navíc ji dost komplikuje ovládání. Lze si na to ale zvyknout a díky krátkosti jednotlivých úrovní není problém najít nejvhodnější postup. Délka jednotlivých misí je nejčastěji kolem 10 minut, ale většinu jsem musel alespoň jednou opakovat. Občas byl také problém splnit úkol na minimalizování ztrát civilistů, nepřátelé totiž žádné takové příkazy nemají. Nechybí žádná slavná scéna z filmu a ano dočkáte se i řízení tanku.

Hudební doprovod je správně plný filmových melodií. Grafika už na dnešní dobu dost zestárla a je to vidět především na modelech postav. Naopak zbraně vypadají stále celkem slušně. Manuál je proveden hezky, ale obsah je tradiční. V závěrečných titulcích jsou dvě další překvapivé postavy, které jsem v celé hře nepotkal a dle wiki jsou dostupné pouze pro multiplayer. Škoda, už jsem doufal v další tajné mise. Multiplayer GoldenEye také proslavil, ale nezkoušel jsem ho. Celkově jde stále o povedenou hru se zajímavými nápady, která stojí za zahrání, ale je třeba překousnout nepříliš pohodlné ovládání.
+27
  • N64 70
Předtím než se objevili Halo a Medal of Honor a v době kdy konzolové FPS pozůstávali jen z portů PC her jako Doom a Wolfenstein přišla tahle hra která zaznamenala revoluci a s kterou se porovnávají všechny ostatní James Bond hry. Speedrunneři se ji pořád dnes snaží co nejrychleji projít.

Hned ale třeba říct, že na téhle hře se výrazně podepsal zub času a není tak nadčasová jako Doom a Half-Life. Modely postav a veliké prázdné místnosti vypadají směšně, zbraně nemají reload animace, na originálním hardvéru hra často padá na úroveň 20 FPS a ten děsný N64 ovladač s jednou analogovou pákou opravdu není na FPS hry ideální. Proto hru dnes doporučuji hrát jen na emulátoru s moderním ovladačem (nebo i myší, i když ta dělá hru moc jednoduchou) anebo hrát Xbox 360 remaster, který se nedávno dostal na internet. Hudba je ale pořád dobrá napříč své jednoduchosti.

Když zanecháme technickou zastaralost, tak tady ale máme pořád solidní hru která poměrně věrně následuje děj filmu a která se vyznačuje promyšleným designem úrovní, který zaujme i dodnes. Téměř každá mise je něčim zajímavá a úvodní level na vodní přehradě patří mezi ty nejvíc ikonické FPS levely, v jedné si dokonce i zajezdíme na tanku. Na rozdíl od mnoho jiných her, kde obtížnost ovlivňuje jen sílu a odolnost nepřátel, tady vyšší úroveň přidává nové úkoly, které je potřebné splnit. A nejde jen o prosté střílení nepřítel, protože hra se snaží mít i hloubku a někdy je lepší plíživý stealth přístup nebo je třeba ochraňovat společníka. To přidává hře na znovuhratelnosti a po překonání úrovně se dají odemknout dvě extra mise, hratelné postavy nebo i cheaty jako nesmrtelnost, neomezené náboje, zlatá zbraň a veliké hlavy.

Jedním z největších taháků hry, který byl notoricky přidán až na poslední chvíli byl ale split-screen multiplayer mód až pro 4 hráče, který byl schopný narušit dlouholetá přátelství. Ten ale nemůžu nejlépe posoudit, protože jsem hrál jen Source verzi proti botům a pár náhodným lidem.

Celkově tedy jde o důležitý kus herní historie, který dnes pořád stojí za to hrát napříč nesrovnalostem, představoval veliký krok v rozvoji konzolových her a jeho vliv jde vidět dodnes. Jeho tvůrci později vyvinuli i duchovní nástupce ve formě Perfect Dark a Timesplitters.

Pro: Level design, hudba, multiplayer

Proti: Grafika, framerate, ovládání

+25
  • N64 70
Velká legenda žánru FPS, která ale zůstala u nás trochu utajená, protože Nintendo 64 tady mělo málo lidí. Konzole, která sice uměla pěknou 3D grafiku, ale už jí nebylo kam uložit. Konzole, která sice měla třetí madlo na ovladači, ale chyběla mu druhá analogová páčka. Takže ve všech 3D FPS chybělo spoustu zvuků a dabing. Zároveň se to dost blbě ovládalo. Nintendo 64 FPS žánru nepřálo a stejně na něm vznikla legenda. Díky multiplayeru, který někde jinde ve světě asi hráli. Mít tady někdo N64 a ještě k tomu čtyři ovladače. To byla solidní podivnost.

V dnešní době už (naštěstí) existují slušné emulátory. Které sice do hry nepřidají víc zvuků než výstřely a hroznou muziku. Umí ale solidně emulovat myš a dokonce nabízí polofunkční quick save/load. Takže už se člověk nemusí bát hru zapnout na obtížnost 00 agent. Ze začátku se to i výborně hraje. Jdete dopředu, střílíte nabíhající nepřátele a občas splníte nějaký úkol. Nepřátelé jsou hodně solidně rozpohybovaní. Zvláště jejich reakce na zásahy umocňuje dobrý pocit ze střelby. Zásahové zóny v roce 1997 také nebyli úplně běžné a působí svěže i dnes.

Aby to nebylo tak snadné, po pár pohodových misích přijdou mise s permanentním respawnem. Pohoda skončila. Teď najednou musím každou minutu zastřelit skupinu nepřátel za zády. Následně se musím vrátit, abych posbíral jejich munici, kterou nutně potřebuji. Plnění úkolů je najednou vopruz. Protože v hodinkovém menu se čas nezastaví. Tyto části hry mi hodně připomněly Aliens versus Predátor. Jenže o dost debilnější. Hra by také mohla s hráčem víc komunikovat. Jakmile totiž minete nějaký úkolový bod, ke kterému se už nemůžete vrátit, hra nedá nic vědět. Jako že, díky dnes už schématické grafice a žádnému barevnému odlišení kritických míst, je to častá a nemilá věc, co mě ve hře potkala.

Na druhou stranu jsou jednotlivé mise hodně krátké jejich opakování zábavu tolik neruší. Na třetí stranu to je jen 20 pětiminutových misí. Krátká hra, která sázela na nepohodlné ovládání a na opakování do zblbnutí. Ještě, že je to samotné střílení zábavné. Nikde se nebloudí a vlastně celkem dobře odsýpá.

Ježdění v tanku je fajn, ale střílení z něho velké utrpení.
Němý Bond, němá Bond girl, dynamické, ale hrozné hudební smyčky. Nintendo 64 byla fakt zoufalost.
Druhá bonusová mise je lepší.
Jestli tam má má být někde stealth, tak nevím kde. Spíš je to čistokrevná frenetická střílečka.

Před naším letopočtem

Pro: pohyby nepřátel při zásahu, zásahové zóny, pocit ze střelby, přímočarý design úrovní

Proti: častý respawn za zády (v některých misích nepřetržitý), minimum zvuků - hrozná hudba, přehlédnutelné úkoly, se zvládnutým ovládáním šíleně krátké

+16