Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

A Plague Tale: Innocence

14.05.2019
81
90 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ve 14. století zažívá Francie jedno z nejtemnějších období své historie. Zemi sužuje morová nákaza, často přezdívaná jako černá smrt. Zatímco společnost napříč zemí žije ve strachu a zoufalství a život jim neulehčují ani vojska inkvizice či všudypřítomné krysy, má před sebou mladá dívka Amicia ještě novou výzvu. Tou je život jejího bratra Huga, kterému je pět let a jeho fyzické i duševní zdraví je v těchhle časech křehčí než by se mohlo zdát. Společně se tak vydávají na cestu za přežitím, na níž je čeká sebepoznání či mnohá tajemství.

A Plague Tale: Innocence se v první řadě orientuje na vyprávění příběhu dvou sourozenců v těžkých časech. Jelikož ani jeden z nich není trénovaný voják či jinak bojově schopný, hratelnost je spíše adventurního rázu se stealth prvky. K boji sice lze využívat třeba prak, ale podstatnější roli hraje dané prostředí, které lze využít ve svůj prospěch. Pomocí interakce s prostředím tak může hráč například poštvat proti sobě své nepřátele, kterými jsou vojáci a krysy, a to třeba zhasnutím louče, které se krysy bojí. Mimo stealth pasáže se pak průchod sestává převážně z logických hádanek či hledání předmětů pro crafting.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Pokud bych to chtěl zkrátit, tak jednoduše řeknu, že Plague Tale je takové historické The Last of Us. Vážně. Pokud se vám tahle hra líbila, tak s výletem do Francie 14. století budete nejspíše nadmíru spokojeni. Ovšem trochu to rozeberu a hned zpočátku se omlouvám, že dílo od vývojářů z Naughty Dog budu používat opakovaně jako srovnání. Podobnější hra mě totiž nenapadá.

A v čem že si jsou podobné? No... ve všem. Téměř. Samotná struktura hratelnosti je nejspíše nejvýraznějším prvkem. Plague Tale totiž není pouhou stealth záležitostí, ale k mému překvapení jde také hrát dosti akčním stylem. Jistě, pravděpodobnost, že dospělého chlapa na místě zabije rána kamínkem z praku, je nízká, ovšem herně to funguje dobře a vůbec bych se nedivil, kdyby prak teď začal hromadně nahrazovat populární luk. Tyhle stealth/akční pasáže se pak nepravidelně střídají s průzkumem prostředí, sbíráním materiálů a rozmluvou s vašimi parťáky či malým bráškou. A pamatujete, jak Joel neustále tahal nějaké kontejnery? Amicia má bedny na kolečkách podobně v oblibě. Hádankám ale nelze upřít jistý nápad a proměnlivost, tudíž rozhodně nenudí. A stejně je na tom i akce, která díky získaným alchymistickým schopnostem a dějovým zvratům prochází neustálou proměnou. Stereotyp tak není to, čeho byste se zde měli obávat.

Příběh pak sleduje velkou ségru ochraňující malého bratra, který je svým způsobem vyjímečný a pro inkvizici má obrovskou hodnotu. A tak jsou tihle dva na cestě za lepšími zítřky, potkávají různé lidi a upevňují svůj vztah. Vidíte tu podobnost? Nečekejte od Huga další Ellie nebo dokonce Clementine z Walking Dead. Je to pětileté dítě a taky se tak chová. Kvákání žabiček, poletující motýli nebo krmení prasátka. Zdroje radosti uprostřed zoufalství. I jakožto bezdětný člověk s klidným srdcem přiznávám, že jsem měl místy slzy v očích a to čistě z Hugovy reakce na danou situaci. Zdejší svět zahlcený krysami a hrůzami inkvizice dokáže být totiž krutý nad očekávání. Dvojici pak v průběhu hry dělají společnost i další postavy, které sice přímo nepřilnou k srdci, ale rozhodně jsou kvalitně napsané a starají se jak o dramatické, tak i o odlehčující momenty.

Nemůžu ale hře odpustit pár drobností. Tou první je linearita. Nechápejte mě špatně, miluju lineární příběhovky a Plague Tale rozhodně není jen přímý tunel. Jednotlivé lokace bývají mnohdy otevřené tak akorát, aby šlo promyslet taktiku a často zvolit několik různých způsobů jak se dostat do cíle. Problém ale nastává v případě, kdy vyberete příběhovou cestu a nemáte možnost se vrátit. Hra nabízí spoustu detailů a situací, které se spustí jen v případě, že projdete kolem určitého bodu, tudíž pak zamrzí, že jste něco minuli jen kvůli nezvratitelné cutscéně nebo zavřeným dveřím. Stejně tak se lehce míjí collectibles, což zas úplně nezamrzí, ovšem koukat na Huga, jak dává květiny do vlasů své sestřičce s pár hezkými slovy k tomu, je rozhodně příjemným zpestřením.

To vše je ale spíše nepodstatnou vadou na kráse a samotnou hratelnost a požitek to nijak zvlášť neovlivňuje. Co ale sráží hru trochu dolů, je samotné zakončení spojené s krysami. Krysy samy o sobě fungují dost dobře a jsou využity často kreativním způsobem, což umocňuje i závěrečná schopnost, o niž se nebudu rozepisovat kvůli spoilerům. Faktem ale je, že konec překvapí a to jak v dobrém, tak špatném. Špatná je náhlá změna, kdy se začnou vyskytovat boss fighty, hra nabere na akci a celkově mi závěr přišel trochu přehnaný vzhledem ke komornímu pojetí zbytku. Netvrdím ale nutně, že je to nudné nebo přímo špatné, to ne. Jen se to příliš nehodí.

S audiovizuálem pak hra rozhodně nezaostává. Grafika je opravdu špica, tvůrci si vyhráli hlavně se světly, které hrají i značnou roli v samotné hratelnosti, ale celkem dobře se jim daří udržovat pochmurnou atmosféru podpořenou podzimem a následujícím přechodem do zimy. Malinkou výtku možná budou mít třeba rozmlsaní hráči staršího Hellblade, protože úroveň detailů a mimiky postav zde na takové výši bohužel není. Jestli ale rádi típáte screenshoty, s Plague Tale budete mít žně. Olivier Deriviere se pak postaral i o krásný hudební doprovod. Že je to skladatel vysokých kvalit dokázal již několikrát, ale tohle se mu nadmíru povedlo. Krásně se to poslouchá i mimo hru, tudíž vřele doporučuji. V tomhle ohledu tak nejvíce pokulhává anglický dabing a nebál bych se ho označit za vyloženě špatný. Naštěstí šetrné řešení přichází v podobě dabingu francouzského. Ten je naopak výborný a dost možná i původní.

Jsem si docela jistý, že Plague Tale i přes své pozitivní ohlasy tak trochu zapadne. Vydat lineární příběhovou akci v době open worldů a metroidvanií rozhodně nebyla sázka na jistotu, ale ujišťuji vás, že i přes nižší cenovku, menšího vydavatele a téměř neznámý vývojářský tým, jde o hru áčkových kvalit a může se s klidem rovnat singleplayerovým velikánům jako jsou exkluzivity od Sony.
+47 +48 −1
  • PS4 85
A Plague Tale: Innocence je jeden z těch typů her, které mi v současnosti sedí. Lineární příběhovka s pohodovou hratelností s optimální herní dobou okolo deseti hodin. Na hru už jsem se těšil od prvního traileru a zklamaný rozhodně nejsem.

Nejlepší na celé hře je výborně odvyprávěný příběh a povedené charaktery. Ty jsou napsané uvěřitelně a chovají se na svůj věk, což není vždy ve hrách úplně zvykem. Vztah Amicie a Huga je zábavný sledovat a najde se moře dojemných i napínavých chvil, které jejich vztah dotváří. Další charaktery jsou také fajn, ale Amicia a Hugo jsou ty, které jsem si nejvíce oblíbil. Hru jsem hrál s anglickým dabingem a hlasy mi k ústředním charakterům seděli (hlavně Amicia je skvělá, úplná šlechtična :)), ostatní jsou spíše průměr, který neurazí. Až na Mellie. Ta má tak otravný hlučný hlas, až mi byla chvílemi otravná.

Po hratelnostní stránce se dá toho jen málo vytknout. Nejdůležitější je zde stealth, přímá konfrontace je zde totiž až na malé výjimky sebevraždou. Během hry získává Amicia různé vybavení, které výrazně pomůže při překonávání nepřátel. Od prostého odlákávání vojáků šutrem se tak dostáváme k jejich eliminaci, ale i tak je lepší vše dělat ze zálohy. Celé je to fajn, malou kaňkou je ale to, že nepřátelé zrovna moc rozumu nepobrali, takže se tu a tam stane, že hra vypadá takhle. Ale není to až tak časté a vlastně je to dnes takový standard.

A pak tu jsou krysy. Hejna krys. Zpracované jsou dobře, bál jsem se, aby to nebylo furt to samé, ale nestalo se. Stejně jako u ostatních mechanik, i zde až do konce přichází vývojáři s něčím novým.

Grafika, atmosféra a hudba jsou na top úrovni. Každá lokace je krásně detailní a člověk se opravdu cítí jak ve středověku. Atmosféra je úplná špička, z některých scenérií dost mrazí (např. bojiště nebo mučírna).

Těžko se hledají nějaké výrazné negativa. Hra vtáhne a nepustí, nenudí snad ani chvilku, pořád se něco děje...není čas hledat chyby :) Tak snad jen ta umělá inteligence nepřátel a zjištění, že kvůli platině budu muset zopakovat čtyři kapitoly, protože jsem neměl dostatek kůží na vylepšení batohu :(

Celkově jsem dostal přesně to, co jsem od hry očekával. Příjemnou hratelnost, výborný příběh, skvěle vykreslené charaktery a důvod nakoupit pořádné pasti na krysy.

Pro: Příběh, hratelnost, grafika, atmosféra, charaktery, krysy

Proti: UI lehce pokulhává, Anglický dabing vedlejších postav mohl být lepší (Francouzský dabing je celkově kvalitnější)

+35
  • PC 85
Amicii je teprve 15 let, měla by si užívat časy bezstarostného mládí. Jenže osud to chtěl všechno trochu jinak. Její pětiletý bratr Hugo trpí zvláštní chorobou, kvůli které byl většinu svého dětství zavřený v pokoji, a tak o světě tam venku nemá příliš velkou představu. Ještě že tak. Ono ve 14. století na území Francie nepanují úplně nejpříznivější podmínky. Po ulicích se pohybují hordy nenasytných krys a ve vesnicích řádí mor. Podaří se jim v takovém světě přežít? Budou muset, v patách je jim inkvizice.

Na Amicii tak padá zodpovědnost se s Hugem vydat co nejdřív pryč, ideálně za doktorem, který by byl schopný pokračovat v léčbě jeho nemoci. Sourozenci se příliš neznají, což mi přijde od autorů jako vynikající tah, který má i pádný důvod, a tak Huga teprve pomalu poznáváte z pohledu jeho sestry. Neprocházíte zrovna pěknými místy. Pochmurná atmosféra se line všude a stejně tak se začínají šířit i krysáci. Od těch si budete držet odstup díky ohni či světlům a stejně tak této znalosti můžete využít v případě kontaktu s nepřátelskými hlídkami. Do toho sbíráte materiály na vylepšení, sběratelské předměty se zajímavými popisky a stejně tak můžete hledat i květiny a něco si o jejich dobovém využívání přečíst. Škoda jen, že když dojdete do klíčového bodu, už není cesty zpět. To, co vám uteklo, už zpětně nevysbíráte. Já to beru jako částečnou motivaci, proč si to zahrát v budoucnu znovu. Jop, i bez toho si to ráda zopakuju.

Koridor potěší. Obzvlášť dneska. A navíc pokud je takto povedený. Vizuálně se jedná o velmi pěkně zpracovaný počin. Hlavně ty detaily! Postavy možná nemají až tak propracovanou mimiku obličejů, ale rozhodně si neodnesete dojem, že by to na dnešní dobu nestačilo. A pak si všimnete jak jsou postavy v obličeji ušmudlané, všemožných malých jizviček, škrábanců, vad na kráse a nedokonalostí, a to zkrátka působí dobře! Audio rozhodně nezaostává. Hudební podkres je vynikající, namluvení taktéž a zvuk krysích spletenců je něco. Vůbec, celé ty kupy, hromady a hejna krys jsou něco!

Stealth je zábavný, ale nepřišlo mi, že by na mě fungoval jako napínavý herní prvek. (To se však nedá říct během hraní za Huga. Ta bezmoc malého chlapce, který se nemá jak bránit, fungovala.) Občas však docházelo k situacím, kdy pokulhávala umělá inteligence nepřátel. Nevšímali si mě, když měli, a naopak. Nic tak hrozného, ale hráč se nad tím pozastaví a ušklíbne. Amicia je k tomu všemu vybavená prakem, který se dá využít jak k zapalování či hašení, tak i ke shazování visících předmětů. A nakonec lze v nouzi sáhnout po smrtícím řešení. Strážný dostane kamenem pěknou šlupku do kebule a skácí se k zemi. Líbila by se mi možnost, se tomu zcela vyhnout.

Lokace jsou zpracovány moc pěkně. Nechci spoilerovat jaké kulisy vás čekají, ale našly se jak pěkná milá místa, tak vyloženě pasáže, jak vystřižené z hororu. Jdete přes mrtvoly, doslova. Podíváte se jak do vesnice, tak na venkov, a i do zřícenin. Moc pěkná je práce i světel a stínů. Hra se odehrává v období podzimu přecházejícího do zimy, což také přidá na atmosféře, a navíc nenastal jediný moment, kde by mi problikávala textura, někde mizel nějaký objekt nebo se cokoliv problematicky vykreslovalo. To by měla být samozřejmě automatika, ale řekněte si. Kdy naposledy jste viděli těsně po vydání takhle odladěnou hru.

Víc toho nejspíš nemám co dodat. Hra splnila očekávání a v budoucnu si ji velice ráda zopakuju. Audiovizuálně krásně zpracována, se zajímavými postavami a hlavně zasazením. Atmosféra, které dokáže konkurovat jen zlomek her. Potemnělých počinů se nemůžu nabažit, a tak to pro mě ani nemohlo dopadnout jinak. I když, přiznám se, chvilkami jsem před vydáním trnula, aby to v něčem neselhalo. Oddechla jsem si.

Pro: Atmosféra, audiovizuální zpracování, detaily, hlasové herecké výkony, hratelnost, postavy, propracované různorodé lokace, špetka dobových informací, zpracování krys a jejich dojem na hráče

Proti: Nemožnost si zpětně vysbírat předměty, umělá inteligence nepřátel

+30
  • PC 80
Pro mě vcelku milé překvapení. Her s důrazem na příběh je dnes jak šafránu, takže jsem rád za každý nový přírůstek.

KLADY
Rozhodně nejsilnějším aspektem hry je příběh a především jeho výprava. Po průserech s mlčícím hrdinou (FarCry, Crysis, Metro…) si užívám každou hru, kde hrdina mluví a vyjadřuje emoce. Amicia je hodně sympatická a anglický dabing je příjemně roztomilý. Na druhou stranu mi trošku neseděl Hugo. Někdy byl až moc rozmazlený, ale je fakt, že v pěti letech jsem byl asi horší. Hra příjemně utíká a nestihne moc nudit. Musím říct, že jsem jí dohrál asi tak za šest možná sedm spuštění, což se mi nestalo opravdu hodně dlouho.
Druhou nejsilnější stránkou hry je soundtrack. Jako fakt, tak perfektní soundtrack jsem za posledních deset let slyšel akorát u třetího Witchera. Na hru se i hezky kouká. Grafika je hezká a hra vcelku dobře optimalizovaná, jen na některých místech byly menší propady FPS, ale nic katastrofálního.

ZÁPORY
Na to, že je hra založena na stealth akci je až k neuvěření, jak hloupou AI studio vytvořilo. Skoro se to zdá, že to byl záměr, aby průchod hrou nebyl pro nezkušené hráče tak těžký. Opravdu se vám během hraní stane nespočet absurdních scén jako třeba - vyběhnu přímo před stráž a už jen to, že jim nabíhá bar zpozorování, když jsem metr od něj, je směšný. Dobře, nakonec si všimne, že mu stojím před nosem, stihnu se otočit a uteču. Protože je hra značně linearní, uteču jen jednou cestou. Ztratím se za rohem, stráž se zastaví, chvilku čumí do země a pak odchází se slovy: "Zmizeli, stejně mám lepší věci na práci."
Absurdity na mě čekaly především v knihovně, kdy jsem v místnosti s jednou stráží a jedním alchymistou. Toho zabiju kamenem, stráž se zvedá od přehrabování knih, prohlédne si alchymistu a pak se, po nějaký trefný hlášce, v klidu vrací k prohrabování knih a vůbec mu nevadí, že je na zemi mrtvola. V další místnosti nechám krysy sežrat jednu stráž, přímo druhé stráži za zády, která si toho vůbec nevšimne, ač právě žraná stráž řve bolestí. Neschopnost stráží ohnout se a podívat pod stůl, když si před třema sekundama všimli člověka u stolu je demence z úplně jinýho levelu.
Ve světě Plague Tale je světlo (oheň) něco jako kyslík. Prostě ho musíte mít, jinak umřete. Fakt mi vadí, když najdu hromadu dřeva a Amicia si z něj vezme jeden klacík, kterej hoří rychlostí metr za sekundu. Nemůže si prostě vzít víc klacků? Nemůže si udělat pochodeň? Nemůže, prosím, používat lucerny, jako většina stráží? Nemůže zapálené klacky házet do prostoru? Tvůrci se ještě rozhodli, že zvýší napětí tímhle jejich designovým přešlapem, takže si vezmete z hromady klacků jeden klacík a s ním se musíte dostat o pár metrů dál než dohoří, kde bude další hromada klacků, z který si vezmete opět jeden klacík. AAAAAaaggrrrrrr! Tohle se mělo vymyslet jinak.

ZÁVĚR
A Plague Tale: Innocence je hra s poutavým příběhem jehož atmosféru dokrasluje perfektní soundtrack. Hra nenudí a nutí vás postupovat v příběhu dál, ale nedokážu jí odpustit odfláknuté herní mechanismy, jinak bych šel s hodnocením výš.

Pro: Příběh, výprava, soundtrack, Amicia ♥

Proti: !! AI !!, některé herní mechanismy

+26
  • PC 95
Když se tak člověk ve světě her občas zasní, promítne se mu občas před očima hra s nějakou obzvláště vymazlenou grafikou, pomalu plynoucím příběhem, sympatickými postavami a hratelností, kde se nahodile střídá vícero herních stylů, nejlépe pak stealth s mírnější akcí. Přiznám se, že po něčem podobném jsem dlouho toužil a najednou se stal zázrak v podobě tohoto titulu, který se pro mě zjevil takřka odnikud.

Historický příběh sestry a mladšího bratra, který oplývá poněkud jinými schopnostmi než jeho běžní vrstevníci, nemusí asi každému vonět a může působit možná i ohraně. Ne tak u mě. Historické prostředí, kterému nejsem ve hrách pokaždé nakloněn, bylo působivé a se zvláštní potemnělou atmosférou, kterou jsem se rád nechal intenzivně ovlivňovat. Do mnou zmíněných dvou herních stylů jsou do hry namíchány prvky adventurní, což mi z hlediska hratelnosti hru kvalitativně posunovalo do výšek téměř závratných. Pokud jsem zmínil akci, hlavní dívčí postava v ní coby hlavní smrtící zbraň používá pouze prak, což v kombinaci s různými metodami nalákáním všudypřítomných krys na bezcitného nepřítele nepůsobí nějak extra drasticky.

Mám-li se zmínit o grafické stránce hry, z ní jsem byl doslova uchvácen a užíval si každý detail, ať už byl sebedrobnější.

Co dodat? Až na několik desítek pokusů zvládnutý finální boj jsem zažil porci toho, o čem jsem již delší dobu snil, obtížně hledal a nakonec přece jen našel.
+26