Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Call of Cthulhu

Call of Cthulhu: The Official Video Game

30.10.2018
08.10.2019
kompatibilní
69
58 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ostrov Darkwater je sice z Bostonu vzdálen coby kamenem dohodil, ale jistě není místem, které by lákalo k trvalému životu. Jeho ponuré pobřeží s téměř neustále přítomným mlžným oparem, který nedopřává slunečním paprskům, aby prohřály prochladlé kosti několika starousedlíků, již u mnoha lidí vyvolalo nepříjemné mrazení v zádech. Když na ostrově konečně dohoří poslední ohniska obrovského požáru, místní obyvatelé začínají sčítat škody. Popelem lehlo celé panství malířky Sarah Hawkinsové a při požáru zemřela nejen ona sama, ale i celá její rodina. Policie případ odložila jako nehodu a ke zdánlivě banálnímu případu je otcem zesnulé povolán Edward Pierce. Válečný veterán Edward je vtažen do tak temných blasfemických tajemství ukrývajících se hluboko pod povrchem ostrova, že si je lze jen stěží představit...

Hororová a detektivní adventura s RPG a stealth prvky, která vzdává hold Lovecraftovu dílu, jeho mýtu Cthulhu a současně je adaptací pen & paper RPG hry od společnosti Chaosium. Atmosferický a temný příběh vyprávěný z pohledu očí soukromého očka Edwarda Pierce vás provede částečně otevřeným světem a přinutí vás k průzkumu zdánlivě opuštěného zámku. Hra vám umožní různé způsoby postupu a nabídne detektivní mód navázaný na vývojový strom vašeho hrdiny. Právě rozhovory s NPC otevírají další možnosti a cesty k překonání překážek.

Vývojáři si zde zakládají na originálním přístupu a na budování atmosféry nejistoty, kdy hlavní hrdina nakonec nemůže věřit ani sám sobě a pohybuje se na hranici vlastní příčetnosti. Jím učiněná rozhodnutí navíc ovlivní vztahy a osudy ostatních postav, což vyústí v několik možných zakončení celé hry.


Poslední diskuzní příspěvek

@Atreides (13.03.2021 13:49): Nejlepší by samozřejmě bylo, kdyby se k tomu vyjádřil někdo, kdo obojí hrál. Já jsem dohrál DCotE, ale co do tohoto CoC jsou to jen mé dojmy po shlédnutí pár gameplay videí a přečtení recenzí.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 30
Začal jsem věřit na možnost cestování v čase. Nebo jak jinak si vysvětlit vcelku moderní produkci francouzských Cyanide (Styx: Shards of Darkness) a jejich odvedenou práci na hře Call of Cthulhu, která působí jako by do dnešních měsíců vypadla přímo z roku 2006?

Historie studia může napovědět, že toto žádní odborníci na adventury nejsou, a proto jsem k tomuto titulu přistupoval krajně rezervovaně, i přes nadstandardně velkou propagaci a sympatická vyjádření tvůrců o možnostech a rozsahu hry. Call of Cthulhu ovšem působilo, minimálně z propagačních materiálů, jako sbírka jinde vykradených nápadů nalepená na stále více populární značku "Lovecraft". A to se i postupně začalo projevovat a po závěrečných titulcích i potvrdilo.

Kvalita hry jde s každou kapitolou (celkově patnáct) dolů. Po slibném začátku je ale hráč konfrontován s krajně omezenou linearitou, která se ale snaží maskovat za větší kulisy. Po příjezdu do městečka Darkwater lze očekávat klasickou detektivní práci. Realita je ovšem taková, že si promluvíte s pěti obyvateli, použijete tři předměty a zjistíte, že jedna věc tu nesedí. Střih. A následuje další kapitola v podobném, krajně minimalistickém, duchu. Ne, nezlepší se to a první kapitoly jsou opravdu také ty nejvíce zajímavé. Možná i proto, že repetivnost a absence jakékoliv výzvy je zastřena povedenou atmosférou a začátkem rozplétání záhady. Abych ovšem nesliboval něco, co hra nenabízí. Tu zmíněnou záhadu je třeba brát s trochu větší rezervou. Trochu zkušenější hráč, znalý klišé používané v tomto žánru, asi nejspíše odhadne děj Call of Cthulhu během druhé a třetí kapitoly. Napovím jen, že ano, tipli jste si správně - podivní lidé v podivném městě, léčebna pro duševně nemocné (ta nemůže chybět, jsme přeci v roce 1924) a stále populárnější "snové" sekvence. Autoři hráli všechny podobné hry, a z každé si vzali něco. Máme tu kus z Dark Corners of the Earth, něco zase z John Saul's Blackstone Chronicles, pro změnu zase kapitolu jako vypadlou z Dishonored. Nechybí ani "stealth", "role play" prvky a akční pasáže (s asi nejpodivnější mechanismem střelby, jaký jsem u videohry viděl). Autoři to chtěli mít prostě vše. A to jsem ani nezmínil akční útěk ala Uncharted: Drake's Fortune.

O to méně snahy ale bylo investováno do samotné kvality jednotlivých prvků, a hra jako celek působí pouze negativním dojmem. Nezlepší to zcela obyčejný detektiv Edward Pierce (dabér je stajný jako u Vampyre, takže pak se nelze divit, že všichni "hrdinové" jsou jako přes kopírku), nudný příběh s několika plot twisty a ani animace, které někdy hororovou hru mění na komedii. Pokud by nešlo o novinku a nemělo by Call of Cthulhu: The Official Video Game krátkou hrací dobu (6h), těžko bych se přemáhal k dalšímu zapnutí. Zvláště když 3/4 hry už jsem viděl jinde, a daleko lépe zpracované. Opravdu, zahrajte raději Darkness Within: In Pursuit of Loath Nolder, Scratches nebo Layers of Fear. Možná i Conarium. Call of Cthulhu je klasická budgetová hra od budgetových tvůrců, která funguje jen jako další titul pro příznivce Howarda Phillipse Lovecrafta do sbírky.

A já ji mohu s klidem řadit k Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth, Prisoner of Ice a Necronomicon: The Dawning of Darkness. Tedy k podprůměrným adventurám (s nálepkou lovecraft brand), které nedosahují kvalit konkurence.

Pro: brzy to končí

Proti: level design, příběh, postavy, adventurní části, akční pasáže, "role play" prvky, animace

+33 +35 −2
  • PC 60
Vývoj hry Call of Cthulhu začal již v roce 2014, kdy dostalo vývoj na starosti ukrajinské studio Frogwares známé hlavně populární adventurní sérií se Sherlockem Holmesem. V následujících měsících se však tvůrci rozkmotřili s vydavatelským domem Focus Home Interactive. Obě strany se rozešly a zatímco Frogwares začali pracovat na jiné lovercraftovské hře The Sinking City, práce na Call of Cthulhu byly svěřeny francouzskému studiu Cyanide. Jak se tvůrcům vesměs průměrných sportovních, strategických a v poslední době také akčnějších stealth her podařilo vstoupit do adventurního žánru?

Hra je postavena na oficiální licenci na deskovou RPG hru ze stejnojmenného prostředí. Možná i proto je hra nazývána mixem RPG a adventury, ve skutečnosti tomu tak ale není. Jedná se o koridorovou adventuru založenou hlavně na chození, komunikaci s postavami či různými dokumenty a řešení několika málo logických puzzlů. To vše je doplněno, bohužel, akčnějšími a hlavně stealth pasážemi. Samotné RPG je tu zastoupeno jen body, které je potřeba postupně rozdělovat mezi vlastnosti hráče. Ty však děj příliš neovlivňují, maximálně umožní hráči získat víc informací nebo udělat některý úkol snadnější cestou.

V úvodu se vžijete do postavy Edwarda Pierce, válečného veterána, toho času soukromého detektiva v Bostonu utápějícího se v alkoholu a depresích. Práce není mnoho a tak přijímáte nabídku na pátrání po smrti jedné rodiny na ostrově Darkwater. Takže nezbývá nasednout na loď a vyrazit.

Po příjezdu na Darkwater začíná vyšetřování, které na první pohled působí zajímavě. Hráč jde do hospody prokecat místní obyvatele, dozvědět se něco o místním folklóru i historii. Totéž pokračuje na stanici kapitána i snaha dostat se do skladiště jakožto jediné pořádné stopy. Dokonce i příjezd na panství Hawkingů a prozkoumávání strašidelného domu je ještě v pohodě. S postupujícím časem však začne ubývat adventurních prvků, naopak začne přibývat blouznění hlavní postavy doprovázené rozmazaným obrazem, neustálé chození po pár místnostech případně hodně lineárním koridoru, otravné a zdržující stealth pasáže a dokonce i trocha toho střílení.

A je to velká škoda. Příběh, i když plný klišé, je celkem zajímavě napsaný, pořád se něco děje a hra svým drajvem táhne hráče dál směrem k očekávanému rozuzlení. Na druhou kolej jdou informace získané ze spousty knih i pěkně napsaných profilů jednotlivých postav, míst či přízraků v deníku. Hráč si většinou vystačí s informacemi z rozhovorů s postavami, které v drtivé většině v příběhu přicházejí a odcházejí ve zběsilém tempu, takže se s nimi hráč nestihne ani pořádně seznámit či sžít. Příliš tak ani nevadí, že nebyla dodržena slibovaná otevřenost světa, hráč má k dispozici vždy jen omezený prostor, kam se může podívat. A mezi těmito jednotlivými prostory přichází loadovací obrazovka a většinou i přechod do další kapitoly. A čím pozdější kapitola, tím méně adventuření a více toho "ostatního".

Call of Cthulhu by byl celkem pěkný interaktivní film výrazně šmrncnutý walking simulátorem se správně hutnou lovercraftovskou atmosférou. Zbytečné akčnější a stealth pasáže v pokročilejších fázích hry však brzdí rozjeté tempo a výsledný dojem hodně sráží.

Pro: většinou atmosféra, většinou odsýpající napínavý příběh, možnost více způsobů řešení některých úkolů

Proti: stealth a akční pasáže, nedostatek adventurních činností a puzzlů

+28
  • PC 80
Klíčem k této hře je přistoupit na pravidla, které stanoví už první kapitola. Tedy, že se bude jednat o walking simulator a nikoliv o plnohodnotnou adventuru nebo snad dokonce RPG. Pokud se vám to podaří, máte vyhráno. Z počátku je sice nastoleno pomalejší tempo, ale už od prvních momentů na vás dýchne neskutečně hutná, pochmurná atmosféra, která vydrží po celou dobu a pro mě byla největším kladem. I děj a postavy se mi líbili a určitě bych vyzdvihla "slabosti" hlavního hrdiny, protože jednak klaustrofobie či úzkosti se u herních protagonistů terminátorů z pravidla neobjevují a jednak o to víc umocňují celkový dojem propadu do šílenství, který je kapitola sama o sobě. Když totiž halušky začnou nabírat na obrátkách, je to fakt jízda. Celková hratelnost je pravda velice lineární, ale aspoň odpadá ztrácení se na obřích lokacích a potěšilo mě i více možností řešení různých problémů. A ještě je fajn, že se hra velice často ukládá kdykoliv učiníte jakékoliv rozhodnutí, které tak nelze vzít zpět, a které vás posouvají k více možným koncům. Co se mi naopak moc nelíbilo byly už zase levné lekačky (příšeru v galerii ještě beru, protože tam jsem aspoň věděla, že někde za rohem bude, ale když na mě z ničeho nic vyskočila ze tmy v nemocnici, tak jsem jí dobrý den fakt neřekla) a stealth pasáže mi taky daly docela zabrat.

Pro: ATMOSFÉRA, příběh, postavy, propad do šílenství, soundtrack, více možností řešení problémů, více konců, délka akorát

Proti: lineárnost, úplně zbytečné RPG prvky, zastaralejší grafika

+24
  • PC 75
Jakmile jsem poprvé došlápl na ostrov Darkwater, okamžitě mě ovanula povědomá atmosféra. Cítil jsem se, jako bych vpadl do jedné z knížek H. P. Lovecrafta. A tahle atmosféra vydržela poměrně dlouho i díky pomalejšímu přemýšlivějšímu tempu hry a systému šílenství. Právě šílenství hlavního hrdiny je zpracováno velmi pěkně a kvituji, že i kniha nebo kresba mohou hlavnímu hrdinovi ubrat příčetnost, což opět připomíná knižní předlohu.

Hlavně ze začátku hry je hezky zpracováno i větvení příběhu a alternativní cesty k cíli. Okamžitě mě to nabudilo k druhému dohrání. RPG systém je už trochu méně povedený. Některé atributy jsou téměř zbytečné a člověk relativně brzo začne zjišťovat, kam má význam investovat. Nicméně zážitek to nijak nekazilo.

Bohužel hra v posledních pár kapitolách ztrácí dech. Zhruba od chvíle, když hráč dostane do ruky zbraň. Tempo hry se tím změní, přestane to být o přemýšlení a plíživém zdolávání překážek. Závěr je o prostém prostřílení se z bodu A do bodu B. A navíc střelba působí tak nějak prkenně a neuspokojivě.

Je to škoda, protože právě ono fungování bez zbraně dělá tuhle hry velmi zajímavou a výjimečnou. Do té chvíle to byla krásná adventura. I přes horší závěr je Call of Cthulhu pro fanoušky H. P. Lovecrafta nutnost.

Pro: atmosféra jak z knih, větvení, adventurní mechaniky

Proti: závěrečných pár kapitol kazí zážitek

+21
  • PC 70
Není třeba popírat, že titul Call of Cthulhu nepatří k těm nejoriginálnějším. Vše, co člověk ve hře uvidí, tak už viděl jinde a příběh, který je hráči představen, tak je natolik plný klišé, že jsem tušila, co se na ostrově děje, jak to bude rámcově probíhat a jak hra nejspíše i bude končit už při svém příjezdu na lodi do Darkwater. Tato hra má vše, co se dnes v moderní adventuře vyskytuje: snové pasáže, jednoduchou kombinaci předmětů (pokud vůbec nějakou), akční část, plížící část a nějakou pitomou část označenou jako "logickou" část. Co ovšem tuto hru zachraňuje, tak je krásně vystihnutá tajuplná a děsivá atmosféra, která sálá z Lovecraftových děl.

Začnu tím nejlepším. Na ostrově je zataženo, místy mlha, na pláži leží nějaký vorvaň či co, kolem stojí nepříjemní (rybo)lidé, nechybí tu skaliska s panstvím, sochy mořských božstev, psychiatrické oddělení (to o něčem vypovídá, když stálo za to otevřít psychinu na takovém ostrůvku a nevozit pacienty na pevninu), zmínka o rituálech a do toho případ opředený tajemstvím. Už první vteřiny na ostrově dají znát, že bude zle a otázkou je, kdy to přijde. Tohle se vývojářům opravdu povedlo. Ze začátku mě příběh i přes svoji předvídatelnost vtáhl a se zaujetím jsem četla každý záznam v deníku a každý popis předmětu. Navíc vyobrazení místních "Cthulhu bytostí" se mi esteticky líbilo, vypadaly dost odpudivě a závěrečný sám Cthulhu mi svým vzezřením opravdu udělal radost, protože tak nějak jsem si ho představovala a vypadal opravdu velkolepě.

Počáteční nadšení z rozhovorů s obyvateli bylo postupně vystřídáno lehkým zklamáním, neboť dialogy postupně ke konci hry ubývaly a i samotné vyšetřování se objevovalo již méně. Čeho naopak, k mé nelibosti, přibylo, tak byly ony snové pasáže či halucinace. Já vím, že tady to naprosto sedí, vždyť příčetnost ztratil v Lovecraftových knihách kde kdo, ale mě to jako herní mechanismus už strašně nebaví. Vizuálně to sice vypadalo poutavě, ale popravdě jsem si často říkala, proč vlastně zrovna tohle teď dělám, jaký to má význam a co to znamená. A já si nejsem úplně jistá, jestli sami tvůrci měli nějakou jasnou představu, co to má vše znamenat nebo jestli si řekli, že tam dáme tohle a tohle a hráč si s tím poradí sám. Působilo to lacině. Třeba to procházení portály v léčebně. Nebavilo mě to a příběhově mi to nic nedalo. Hra má postupně klesající kvalitu. První části mě bavily, ale postupem času jsem byla spíše otrávena z toho, co musím s hlavní postavou zase podstoupit. Vrcholem byla jedna ze závěrečných částí, která se tvářila jako puzzle, ale doopravdy bylo třeba danou část projít metodou pokus-omyl a působilo to jako zbytečné natahování konce.

Plížení ve hře nakonec nebylo tolik, jak jsem čekala (naštěstí), ale i tak jsem z něho nadšená nebyla a kdyby se hra dokázala obejít bez něj, byla bych raději. Akční část působila opravdu bizarně a jak píše Drolin ve svém komentáři, takové pojetí střílení jsem opravdu ještě neviděla. Bylo tak divné, že jsem zpočátku nechápala, jak vlastně funguje. Hra má i úsměvné momenty, ale ne tak, jak by si člověk představoval. Komická byla scéna, kdy jsem coby doktorka rozkázala sestře dát pacientovi infuzi. Sestra cosi udělala u infuzního vaku, ovšem hadička místo aby vedle třeba do žíly nemohoucího pacienta, tak visela ve vzduchu. Chvíli jsem tam čekala, jestli se ještě něco nebude dít, ale nic se nedělo. Vím, že je to detail, ale je to tak do očí bijící blbost, že jsem jen kroutila hlavou.

Když už jsem myslela, že hra skončí, čekal mě ještě nekonečný výstup na jakousi horu a shodou okolností, jak už to ve hrách bývá, moje postava kulhala a mě nezbývalo nic jiného než se do těchto výšin pomalu plazit. Už tak pomalý výstup byl přerušován nesmyslnými dialogy a celou tuhle estrádu šlo nahradit jedním videem.

Vím, že komentář odpovídá nižšímu hodnocení, než jsem udělila, ale i přes veškeré výtky mě hra (spíše) bavila a napínala a dost tomu pomohla i značka Call of Cthulhu a také, že jsem fanoušek Lovecraftova díla.

Pro: atmosféra, Cthulhu záležitosti, první třetina hry, dabing

Proti: poslední části hry, plížení, halušky, předvídatelnost příběhu

+17