Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

John Saul's Blackstone Chronicles: An Adventure in Terror

76
5 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 3D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
31.10.1998 PC
Vývojáři:
Legend Entertainment
Hra Blackstone Chronicles je adaptací stejnojmenné novely Johna Saula. Odehrává se v novoanglickém městečku poloviny 20. století, jehož dominantou je již po dlouhou dobu budova léčebny pro duševně choré. Dnes už však svému původnímu účelu neslouží, je přeměněna v muzeum. A jelikož se do něj hráč za nanejvýš podivných okolností musí vypravit, bude se moci podrobněji seznámit jak s velmi drastickými léčebnými metodami používanými v (ne tak vzdálené) minulosti, tak s osudy nešťastníků, kteří byli jejich objekty. A některé z neklidných duší, jež na tomto místě uvízly, bude možná s to i nějak pomoci.

Bývalou léčebnu prozkoumáváme „krokovacím“ způsobem z pohledu vlastních očí, přičemž přechody mezi jednotlivými obrazovkami obstarávají enginové animace. Herní náplň stojí především na interakci s prostředím pomocí sbírání, kombinování a používání předmětů, s čímž je spojena řada logických rébusů.


Poslední diskuzní příspěvek

90210: Tak ten dvojník to je fakt že na to bych nepřišel ani za milion let. A ještě jak se tam skládají ty runy a pak musíš přenastavit ten…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Blackstone Chronicles byla řadu let jednou z her, které jsem si chtěl zahrát. Důvodem byla nejen pro mě zajímavá tématika, ale také všeobecně kladné přijetí mezi kritiky i hráči, kdy se poslední adventura Legend Entertainment stala jistou menší klasikou v žánru adventur z prvního pohledu s lehce mysteriózním či hororovým nádechem, která inspirovala pozdější tituly jako Scratches nebo sérii Dark Fall.

A vložené předpoklady byly naplněny, ono snad ani jinak u takto renomovaných tvůrců nešlo. Technicky jde o prvotřídní adventuru, kdy detailní vizuální stránka dodnes neztratila nic ze svého kouzla, dabing patří k tomu lepšímu v dobové konkurenci a ovládání je jednoduché a přesné. A ještě lépe je na tom hratelnost, která nesklouzává k dlouhým zásekům díky nižší obtížnosti a čas od času nabídne i zpestření v působivě zpracovaných úkolech s omezeným časem na vyřešení.

Děj, těžící především z představivosti hráče za pomoci textů (kterých je, na poměry Legendů, vcelku málo) je podobně jako v minulé hře studia Callahan's Crosstime Saloon rozdělen do pěti dílčích úkolů – tentokrát však nepříliš rozdílných, ale řešících minulost pacientů sanatoria. Samotný příběh ale příliš originality nepobral, kdy cílem je zpřetrhat nadvládu již zesnulého otce nad hlavní postavou hry, synem Oliverem a posléze zachránit syna vlastního. Čekal jsem o něco výraznější zápletku, ale o tu zde v první řadě na rozdíl od atmosféry nejde. Závažnějším problémem je však délka, respektive krátkost hry – plus mínus dvacet pět místností je málo, nepotěší ani to, že některé označitelné dveře zůstanou po celou dobu zavřeny, což může naznačovat, že Blackstone Chronicles nebyl při vydání stoprocentně dodělán.

Ve výsledku se jedná o nadprůměrnou adventuru, která však kvalit předchozích děl jako Death Gate či Mission Critical - především ve vyváženosti všech prvků - nedosahuje. Pokud ale vyhledáváte hry typu podobně laděného Sanitarium, sympatické podivnosti Harvester nebo unikátního I Have No Mouth, and I Must Scream, pak si klidně hru dle námětu Johna Saula připište do seznamu k zahrání. Stojí za to.

Pro: vyvážená obtížnost, atmosféra, audiovizuální stránka, námět

Proti: konec

+16
  • PC 80
Moje poslední legendovka a rovněž premiéra (Hoboken je RPG a tudiž ho hrát teď nebudu). Z Blackstone jsem měl obavy po příliš ujetém Callahan´s Crosstime Saloon, navíc znásobené tím, že při předchozím pokusu se mi ho nepodařilo rozjet. Obavy se ukázaly být liché, hru jsem nakonec rozjel bez problémů a rozhodně mě nezklamala.

S Blackstone Chronicles se Legendi pustili do hororového žánru, konkrétně tradičního námětu blázince hrůzy. Právě tady se vydává Oliver Metcallf, aby našel uneseného syna Joshuu. V Ústavu dělal roky ředitele jeho zesnulý otec, který zde prováděl hodně bizarní experimenty a to že je přes 30 let mrtvý ho vůbec netrápí. Naopak je zklamaný že jeho syn se nevydal v jeho stopách a pomocí únosu Joshuy ho chce přinutit ke změně názoru. Oliver prochází jednotlivé místnosti, potkává duše lidí co zde byli umučeni, sleduje jejich příběhy a snaží se jim v rámci možnosti pomoc.

Hra nestraší lacinými lekačkami, naopak parádně stupňuje míru hnusu se kterou se hráč potkává. Musím ale říct že díky spoustě nasledovaných hororů jsem z toho byl víceméně otupělý - nejvíce mě dostal hned první příběh holky, kterou zde rodina zavřela, protože si myslela že je těhotná. Celou dobu netušíte jestli byla blázen, nebo opravdu těhotná. Nahnáno jsem měl jen jednou při první časované sekvenci, protože jsem to nečekal. Na konci jsem čekal nějakou pointu, ale konec je víceméně tradiční a normální.

Co se týče hratelnosti, ta je parádní. Hned na začátku dostanete obrovský svazek klíčů, ale nevíte co od čeho je a jak se to dovídáte, postupně odemykáte další a další místnosti. Předměty se kombinují či používají snadno - co jde udělat se ohlásí, co nejde se neohlásí. Všechno je krásně viditelné, veškeré úkoly jsou logické a na hádanky se dá se zapojením mozku většinou přijít. Občas narazíte na nějaký prokletý předmět a vyzkoušíte si na vlastní kůži nějakou léčebnou metodu a pak přichází časovaná sekvence při které se musíte rychle zachránit. V rámci hry si také můžete přečíst o spoustě psychických nemocí.

Ze začátku jsem se děsil obrovského baráku, ale kupodivu i architektura je celkem logická a bloudit nebo běhat od čerta k ďáblu nebudete i bez mapy. Spíše mě zarazilo že některé místnosti vlastně za celou hru ani nenavštívíte.

Technická stránka je rovněž perfektní - krásná vyhlazená grafika, podmanivá hudba, nulový interface (výhled je na celou obrazovku), tradiční pohyb šipkami. Jediné co bych vytknul je absence titulků, proboha proč? Naštěstí všichni mluví srozumitelně, zřetelně a čistou angličtinou, takže jsem celou hru neměl problém projít i bez nich.

Shrnutí? Blackstone Chronicles je pohodová, perfektně odladěná adventura se skvělou technickou stránkou a víceméně klasickým hororovým příběhem, který příliš nepřekvapí.

Pro: Duchové a jejich příběhy, odladěná hratelnost, pěkná grafika, postupný průzkum blázince.

Proti: Chybí titulky

+9
  • PC 50
Když se dovedně popíše (a Petr Bulíř to v LEVELu svedl), vypadá Blackstone Chronicles jako fantastická hra. Prostředí blázince "staré školy" považuji za jedno z pro hru nejatraktivnějších, a to platí obzvlášť tehdy, dějí-li se v něm věci jako v tom místním. Vynaložil jsem proto značné úsilí, abych tuhle hru sehnal.

Jejím obrovským problémem ovšem je, že byla léčebna - ve shodě s literární předlohou, která mimochodem nestojí za mnoho - přestavěna na muzeum, a tak i ono nahlížení na utrpení chovanců, byť byly jejich osudy pohnuté, je charakteru dokumentárního, což prostě NENÍ zdaleka tak působivé! Blackstone Chronicles tak není o zakoušeném utrpení ani o pohledu na ně, ale spíš o vyprávění o něm, nadto z úst nikoli dovedného vypravěče. Mizivá možnost vcítění se, sterilní atmosféra muzea... je to jako číst si nepříliš podrobnou encyklopedii.

I hratelnostně jde o adventuru jen mírně nadprůměrnou.
+5 +6 −1