Když se dovedně popíše (a Petr Bulíř to v LEVELu svedl), vypadá Blackstone Chronicles jako fantastická hra. Prostředí blázince "staré školy" považuji za jedno z pro hru nejatraktivnějších, a to platí obzvlášť tehdy, dějí-li se v něm věci jako v tom místním. Vynaložil jsem proto značné úsilí, abych tuhle hru sehnal.
Jejím obrovským problémem ovšem je, že byla léčebna - ve shodě s literární předlohou, která mimochodem nestojí za mnoho - přestavěna na muzeum, a tak i ono nahlížení na utrpení chovanců, byť byly jejich osudy pohnuté, je charakteru dokumentárního, což prostě NENÍ zdaleka tak působivé! Blackstone Chronicles tak není o zakoušeném utrpení ani o pohledu na ně, ale spíš o vyprávění o něm, nadto z úst nikoli dovedného vypravěče. Mizivá možnost vcítění se, sterilní atmosféra muzea... je to jako číst si nepříliš podrobnou encyklopedii.
I hratelnostně jde o adventuru jen mírně nadprůměrnou.
Jejím obrovským problémem ovšem je, že byla léčebna - ve shodě s literární předlohou, která mimochodem nestojí za mnoho - přestavěna na muzeum, a tak i ono nahlížení na utrpení chovanců, byť byly jejich osudy pohnuté, je charakteru dokumentárního, což prostě NENÍ zdaleka tak působivé! Blackstone Chronicles tak není o zakoušeném utrpení ani o pohledu na ně, ale spíš o vyprávění o něm, nadto z úst nikoli dovedného vypravěče. Mizivá možnost vcítění se, sterilní atmosféra muzea... je to jako číst si nepříliš podrobnou encyklopedii.
I hratelnostně jde o adventuru jen mírně nadprůměrnou.
