Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Callahan's Crosstime Saloon

82
8 hodnocení Platformy
Žánr:
adventura > 2D adventura *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ne
Datum vydání:
01.04.1997 PC
Vývojáři:
Callahan's Crosstime Saloon je kreslená 1st person adventura s panoramatickým pohledem, založená na stejnojmenné sérii knih od Spidera Robinsona.

Vtělíte se do role folkového zpěváka Jakea Stonebendera (alter ego samotného autora), který je štamgastem v Callahanově baru na Long Islandu. Ten kromě obvyklých hostů navštěvují cestovatelé časem, vesmírná monstra, upír nebo třeba mluvící pes. Jake zde utápí zármutek a pomáhá těmto podivným přátelům od útrap a problémů. Problém ale nemají jen oni, ale celý známý vesmír, který je svým stavitelem nazývaný "Raymond". Tvůrci světů se jej totiž z důvodu finanční náročnosti a nulové přínosnosti chystají navždy uzavřít. Je tedy na Jakeovi, aby pomohl nejen svým přátelům, ale i celému světu.

Hra kombinuje bizarní dobrodružství (typu záchrany vzácného typu čokoládovníku v Brazílii od vykácení) s výborně vykreslenými charaktery a humorem obsáhnutým už v knižních předlohách.


Poslední diskuzní příspěvek

Richmond: Klasicky sympatický abadonware a komunity! GOG to vše jen kazí. Ale tedy připadně i krabičku, u CCS bych ji uvítal, ale tedy ne…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 95
Do adventury kombinující to nejlepší z textovek a klasických point'n'click Callahan's Crosstime Saloon z roku 1997 jsem se dostával poměrně obtížně. Zvláště díky konceptu rámcového příběhu tvořeného pěticí podúkolů, který už od dob I Have No Mouth, and I Must Scream příliš nemusím. Po pár odehraných hodinách však tento pocit odezněl, a já si tak mohl užíval každý detail který vývojáři připravili u titulu, jenž si bere za námět univerzum Spidera Robinsona, které tak trochu připomíná to D. Adamse v díle The Hitchhiker's Guide to Galaxy.

To nejpodstatnější, a to kvalita jednotlivých úkolů. Šla by charakterizovat jako kolísavá, ačkoliv to záleží jen a pouze na preferencích hráče, jelikož všechny problémy hostů v Callahanově baru si drží nadprůměrnou hodnotu. První je na řadě daleká výprava do Transylvánie, nebo-li Sadmihradska, kde upír-kamarád hlavního hrdiny hry Jakea Pyotr ztrácí úspěch u své přítelkyně. Tento úkol mi příliš nesedl, a je také důvodem, proč jsem měl CCS rozehráno několik měsíců. Hned poté ale následovala výprava za zácharnou čokoládovníku v jednom deštém pralese v Brazílii, kterou po dohrání musím řadit nejvýšše už jen kvůli nádherně zpracované džungli grafiky Legendů a samotnému tématu. Třetí úkol má naprosto rozdílnou atmosféru vůči minulým dobrodružstvím, kdy Jake spolu s Noahem jsou nuceni opravit satelit (vysílající testosteron :) na oběžné dráze Země. Znovu parádní úkol, tak trochu připomínající Mission Critical (a doporučuji hrát s The Blue Danube na pozadí).

Dále bylo třeba se vydat do blízké budoucnosti (2020), a nalézt zde doktora Duplisciduse, který jistě zná protilátku proti nekontrolované psychické schopnosti číst myšlenky. Zajímavé, leč z mého pohledu úplně nevyužitý minipříběh. Posledním úkolem je zachrána mluvícího psa, jenž je vyslýchán v přísně střeženém objektu. Na závěr ideální dobrodružství, které podtrhuje celkově velice pozitivní dojem z celého titulu.

Obtížnost hádanek není nejvyšší, přesto ale díky celé řadě interaktivních míst na každé obrazovce je třeba postupovat dle logických postupů, a ne zkoušet vše na vše (ačkoliv to na druhou stranu vyvolá nové, mnohdy vtipné monology Jakea). Samostanou kapitolou je vyplňování tabule, kde za pomoci indicií je třeba vyplnit názvy kapel nebo známější herce, což bylo pro mě neřešitelné, jelikož o folkově rockových skupinách jako Grateful Dead nebo Supertramp jsem nikdy předtím neslyšel. S čímž souvisí i to, že řada narážek, vtipů a punů v CCS je pro nerodilé Američany nezpracovatelná – titulu to všk více neubližuje, jelikož stojí na více základech než pouze na humoru.

K technické stránce se není třeba více vyjadřovat, pokud jste měli možnost vidět hry Legendů, tak vás nepřekvapí padnoucí dabing, user friendly interface a výborná grafika, která je na rodíl od žánrových Death Gate či Mission Critical i více rozmanitá. Hudba se ke stylu hry hodí, příliš neruší od čtení a zazní jen v situacích kdy má. Potěší i celkově viditelné nadšení tvůrců při výrobě Callahan's Crosstime Saloon – nazapomenulo se na easter eggy a různé další narážky s dějem nepřímo souvisejícími.

Titul tak mohu doporučit každému, kdo hledá dlouhou, vizuálně zdařilou adventuru s inteligentním humorem a symaptickými charaktery. Podmínkou je však nadprůměrná znalost anglického jazyka a nezaleknutí se tuny textu – pokud jste však nic od Legend Entertainment doposud nehráli, tak si CCS nechte až po vyzkoušení více klasických titulů jako je například Shannara.

Pro: dialogy, postavy, grafika, vyvážená obtížnost, délka (15+ hodin)

Proti: nic podstatného

+27
  • PC 70
Tohle bude těžký komentář, shodit hru která se všeobecně líbí, ale nemám na výběr. Callahan´s Crosstime Saloon mě prostě celkově nesedl. A dopředu říkám, že to není jen hrou, ale i mnou. Když jsem před léty začal hrát Legend hry, tuhle hru jsem rozehrál, ale odložil. Teď jsem se donutil ji dohrát, i když mě chvílemi šíleně štvala, chvílemi viděl její kvality, ale celkově mě příliš nebrala.

Grafika je podle mě ústupem od fantastických obrazů v Shannaře, Death Gate nebo Mission Critical. Je víceméně zdigitalizovaná, není špatná, ale ani nijak zajímavá.

Hratelnost zabíjí spousta věcí. Na rozdíl od předchozích legendovek tu není rozdělení na čtverce, ale "plynulé" otáčení po místnostech. Těch není v každé epizodě moc, čeho je ale moc je všeho ostatního. Hned na začátku na Vás v hospodě hra vychrlí snad 30 postav v hospodě, což pokračuje i na ulici v prvním úkolu a následně v kanclu (tady jsem to kdysi vzdal). Spousta postav má co říct, dialogy jsou větvené a velice složité, k čemuž se ještě vrátím. Totéž v bleděmodrém se týká aktivních míst, kterých je na každé obrazovce tuna, každá s dlouhým popisem a několika činnostmi co s nimi jde udělat. A 99% je jich na houby. U mě tak vznikl pocit přehlcenosti vším, záplavou textů, předmětů, postav a prostě mě to nebavilo. Ruku v ruce s tím jdou absolutně nelogické úkoly (ukradnete muži řezačku skla a označovač jen abyste mu je vrátili a dostali nálezné), občas brutální pixelhunting a puzzly na které normální člověk nemá šanci přijít.

Příběh je absurdní jak jen může být. V titulní hospodě se pohybuje dlouhovlasý chlápek, který pomáhá místním štamgastům s řešením problémů. Nejsou to ledajací štamgasti a ledajaké problémy. A tak se vydáte s časovou policistkou do Brazílie zachránit vzácný čokoládovník, starému upírovi ve městě plném příšer pomůžete s jeho láskou, mimozemšťanovi zase zastavit satelit s antitestosteronovým paprskem, podíváte se do budoucnosti sužovanou telepatickou drogou a z vládního zařízení zachráníte mluvícího psa. Nakonec musíte zabránit v zrušení našeho vesmíru (což vyplývá i z intra).

Příběhy jsou to podivné, první dva mě nebavily absolutně, třetí a čtvrtý ano (kosmická stanice je super, budoucnost ovládaná mafií taky), pátý obsahuje šílené bludiště a ten rámcový je prostě úlet. Prostředí hospůdky mě jakožto věčného štamgasta nakonec celkem chytlo. Hlavní problém je určitě ve mě a jmenuje se humor. Humor založený na dvojsmyslech, urážkách, narážkách a bohužel sdělovaný tak šíleně složitou angličtinou, že jsem drtivou většinu nepobral. A i to co jsem pobral mě nechytalo.

Kdyby byl Callahan´s Crosstime Saloon filmem, tak by to byl nějaký nezávislý nízkorozpočtový úlet. A to je můj další problém - já mám rád tradiční příběhy a ne ty alternativní. Prostě raději Jamese Camerona či Stevena Spielberga než Davida Lynche či Davida Cronenberga pokud se budu držet 90. let.

Pro: Některé příběhy, pro někoho humor a celková ulítlost.

Proti: Pro někoho humor a celková ulítlost, přehlcenost předměty, postavami a možnostmi, pixelhunting.

+11