Komentáře

Do adventury kombinující to nejlepší z textovek a klasických point'n'click Callahan's Crosstime Saloon z roku 1997 jsem se dostával poměrně obtížně. Zvláště díky konceptu rámcového příběhu tvořeného pěticí podúkolů, který už od dob I Have No Mouth, and I Must Scream příliš nemusím. Po pár odehraných hodinách však tento pocit odezněl, a já si tak mohl užíval každý detail který vývojáři připravili u titulu, jenž si bere za námět univerzum Spidera Robinsona, které tak trochu připomíná to D. Adamse v díle The Hitchhiker's Guide to Galaxy.

To nejpodstatnější, a to kvalita jednotlivých úkolů. Šla by charakterizovat jako kolísavá, ačkoliv to záleží jen a pouze na preferencích hráče, jelikož všechny problémy hostů v Callahanově baru si drží nadprůměrnou hodnotu. První je na řadě daleká výprava do Transylvánie, nebo-li Sadmihradska, kde upír-kamarád hlavního hrdiny hry Jakea Pyotr ztrácí úspěch u své přítelkyně. Tento úkol mi příliš nesedl, a je také důvodem, proč jsem měl CCS rozehráno několik měsíců. Hned poté ale následovala výprava za zácharnou čokoládovníku v jednom deštém pralese v Brazílii, kterou po dohrání musím řadit nejvýšše už jen kvůli nádherně zpracované džungli grafiky Legendů a samotnému tématu. Třetí úkol má naprosto rozdílnou atmosféru vůči minulým dobrodružstvím, kdy Jake spolu s Noahem jsou nuceni opravit satelit (vysílající testosteron :) na oběžné dráze Země. Znovu parádní úkol, tak trochu připomínající Mission Critical (a doporučuji hrát s The Blue Danube na pozadí).

Dále bylo třeba se vydat do blízké budoucnosti (2020), a nalézt zde doktora Duplisciduse, který jistě zná protilátku proti nekontrolované psychické schopnosti číst myšlenky. Zajímavé, leč z mého pohledu úplně nevyužitý minipříběh. Posledním úkolem je zachrána mluvícího psa, jenž je vyslýchán v přísně střeženém objektu. Na závěr ideální dobrodružství, které podtrhuje celkově velice pozitivní dojem z celého titulu.

Obtížnost hádanek není nejvyšší, přesto ale díky celé řadě interaktivních míst na každé obrazovce je třeba postupovat dle logických postupů, a ne zkoušet vše na vše (ačkoliv to na druhou stranu vyvolá nové, mnohdy vtipné monology Jakea). Samostanou kapitolou je vyplňování tabule, kde za pomoci indicií je třeba vyplnit názvy kapel nebo známější herce, což bylo pro mě neřešitelné, jelikož o folkově rockových skupinách jako Grateful Dead nebo Supertramp jsem nikdy předtím neslyšel. S čímž souvisí i to, že řada narážek, vtipů a punů v CCS je pro nerodilé Američany nezpracovatelná – titulu to všk více neubližuje, jelikož stojí na více základech než pouze na humoru.

K technické stránce se není třeba více vyjadřovat, pokud jste měli možnost vidět hry Legendů, tak vás nepřekvapí padnoucí dabing, user friendly interface a výborná grafika, která je na rodíl od žánrových Death Gate či Mission Critical i více rozmanitá. Hudba se ke stylu hry hodí, příliš neruší od čtení a zazní jen v situacích kdy má. Potěší i celkově viditelné nadšení tvůrců při výrobě Callahan's Crosstime Saloon – nazapomenulo se na easter eggy a různé další narážky s dějem nepřímo souvisejícími.

Titul tak mohu doporučit každému, kdo hledá dlouhou, vizuálně zdařilou adventuru s inteligentním humorem a symaptickými charaktery. Podmínkou je však nadprůměrná znalost anglického jazyka a nezaleknutí se tuny textu – pokud jste však nic od Legend Entertainment doposud nehráli, tak si CCS nechte až po vyzkoušení více klasických titulů jako je například Shannara.