Tohle bude těžký komentář, shodit hru která se všeobecně líbí, ale nemám na výběr. Callahan´s Crosstime Saloon mě prostě celkově nesedl. A dopředu říkám, že to není jen hrou, ale i mnou. Když jsem před léty začal hrát Legend hry, tuhle hru jsem rozehrál, ale odložil. Teď jsem se donutil ji dohrát, i když mě chvílemi šíleně štvala, chvílemi viděl její kvality, ale celkově mě příliš nebrala.
Grafika je podle mě ústupem od fantastických obrazů v Shannaře, Death Gate nebo Mission Critical. Je víceméně zdigitalizovaná, není špatná, ale ani nijak zajímavá.
Hratelnost zabíjí spousta věcí. Na rozdíl od předchozích legendovek tu není rozdělení na čtverce, ale "plynulé" otáčení po místnostech. Těch není v každé epizodě moc, čeho je ale moc je všeho ostatního. Hned na začátku na Vás v hospodě hra vychrlí snad 30 postav v hospodě, což pokračuje i na ulici v prvním úkolu a následně v kanclu (tady jsem to kdysi vzdal). Spousta postav má co říct, dialogy jsou větvené a velice složité, k čemuž se ještě vrátím. Totéž v bleděmodrém se týká aktivních míst, kterých je na každé obrazovce tuna, každá s dlouhým popisem a několika činnostmi co s nimi jde udělat. A 99% je jich na houby. U mě tak vznikl pocit přehlcenosti vším, záplavou textů, předmětů, postav a prostě mě to nebavilo. Ruku v ruce s tím jdou absolutně nelogické úkoly (ukradnete muži řezačku skla a označovač jen abyste mu je vrátili a dostali nálezné), občas brutální pixelhunting a puzzly na které normální člověk nemá šanci přijít.
Příběh je absurdní jak jen může být. V titulní hospodě se pohybuje dlouhovlasý chlápek, který pomáhá místním štamgastům s řešením problémů. Nejsou to ledajací štamgasti a ledajaké problémy. A tak se vydáte s časovou policistkou do Brazílie zachránit vzácný čokoládovník, starému upírovi ve městě plném příšer pomůžete s jeho láskou, mimozemšťanovi zase zastavit satelit s antitestosteronovým paprskem, podíváte se do budoucnosti sužovanou telepatickou drogou a z vládního zařízení zachráníte mluvícího psa. Nakonec musíte zabránit v zrušení našeho vesmíru (což vyplývá i z intra).
Příběhy jsou to podivné, první dva mě nebavily absolutně, třetí a čtvrtý ano (kosmická stanice je super, budoucnost ovládaná mafií taky), pátý obsahuje šílené bludiště a ten rámcový je prostě úlet. Prostředí hospůdky mě jakožto věčného štamgasta nakonec celkem chytlo. Hlavní problém je určitě ve mě a jmenuje se humor. Humor založený na dvojsmyslech, urážkách, narážkách a bohužel sdělovaný tak šíleně složitou angličtinou, že jsem drtivou většinu nepobral. A i to co jsem pobral mě nechytalo.
Kdyby byl Callahan´s Crosstime Saloon filmem, tak by to byl nějaký nezávislý nízkorozpočtový úlet. A to je můj další problém - já mám rád tradiční příběhy a ne ty alternativní. Prostě raději Jamese Camerona či Stevena Spielberga než Davida Lynche či Davida Cronenberga pokud se budu držet 90. let.
Grafika je podle mě ústupem od fantastických obrazů v Shannaře, Death Gate nebo Mission Critical. Je víceméně zdigitalizovaná, není špatná, ale ani nijak zajímavá.
Hratelnost zabíjí spousta věcí. Na rozdíl od předchozích legendovek tu není rozdělení na čtverce, ale "plynulé" otáčení po místnostech. Těch není v každé epizodě moc, čeho je ale moc je všeho ostatního. Hned na začátku na Vás v hospodě hra vychrlí snad 30 postav v hospodě, což pokračuje i na ulici v prvním úkolu a následně v kanclu (tady jsem to kdysi vzdal). Spousta postav má co říct, dialogy jsou větvené a velice složité, k čemuž se ještě vrátím. Totéž v bleděmodrém se týká aktivních míst, kterých je na každé obrazovce tuna, každá s dlouhým popisem a několika činnostmi co s nimi jde udělat. A 99% je jich na houby. U mě tak vznikl pocit přehlcenosti vším, záplavou textů, předmětů, postav a prostě mě to nebavilo. Ruku v ruce s tím jdou absolutně nelogické úkoly (ukradnete muži řezačku skla a označovač jen abyste mu je vrátili a dostali nálezné), občas brutální pixelhunting a puzzly na které normální člověk nemá šanci přijít.
Příběh je absurdní jak jen může být. V titulní hospodě se pohybuje dlouhovlasý chlápek, který pomáhá místním štamgastům s řešením problémů. Nejsou to ledajací štamgasti a ledajaké problémy. A tak se vydáte s časovou policistkou do Brazílie zachránit vzácný čokoládovník, starému upírovi ve městě plném příšer pomůžete s jeho láskou, mimozemšťanovi zase zastavit satelit s antitestosteronovým paprskem, podíváte se do budoucnosti sužovanou telepatickou drogou a z vládního zařízení zachráníte mluvícího psa. Nakonec musíte zabránit v zrušení našeho vesmíru (což vyplývá i z intra).
Příběhy jsou to podivné, první dva mě nebavily absolutně, třetí a čtvrtý ano (kosmická stanice je super, budoucnost ovládaná mafií taky), pátý obsahuje šílené bludiště a ten rámcový je prostě úlet. Prostředí hospůdky mě jakožto věčného štamgasta nakonec celkem chytlo. Hlavní problém je určitě ve mě a jmenuje se humor. Humor založený na dvojsmyslech, urážkách, narážkách a bohužel sdělovaný tak šíleně složitou angličtinou, že jsem drtivou většinu nepobral. A i to co jsem pobral mě nechytalo.
Kdyby byl Callahan´s Crosstime Saloon filmem, tak by to byl nějaký nezávislý nízkorozpočtový úlet. A to je můj další problém - já mám rád tradiční příběhy a ne ty alternativní. Prostě raději Jamese Camerona či Stevena Spielberga než Davida Lynche či Davida Cronenberga pokud se budu držet 90. let.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Některé příběhy, pro někoho humor a celková ulítlost.
Proti: Pro někoho humor a celková ulítlost, přehlcenost předměty, postavami a možnostmi, pixelhunting.