Alpha Prime

Není divu, že po slovenském Chaserovi, který se mi nesmazatelně vryl do paměti a dodnes jej považuji za jednu z nejlepších FPS, jsem českou Alpha Prime velmi pečlivě sledoval a netrpělivě očekával její vydání. Tehdy to byla snad první česká akční sci-fi z pohledu vlastních očí. A nutno podotknout, že ze screenshotů a videí hra vypadala postupem času líp a líp. Snad i proto jsem neváhal a krátce po jejím vydání si ji koupil v naději, že mě čeká minimálně stejně vydařený zážitek, jako v Chaserovi. Psal se rok 2006 a já se opravdu velmi těšil na další řádnou porci akce, tentokrát původem z České republiky.

Příběh téhle hry se točí kolem důlního zařízení kdesi na odlehlém asteroidu uprostřed hlubokého vesmíru. Zde se těží hubbardium, vzácná látka, která se používá k výrobě pozitronových mozků. Co by to ovšem bylo za sci-fi, kdyby se něco nepokazilo. Hubbardium totiž taky negativně ovlivňuje lidskou mysl, a tak netrvá dlouho a celá důlní kolonie se odmlčí. Než se tak nadějete, ocitáte se na cestě s cílem najít bývalého přítele, který v kolonii zůstal uvězněn. Jenže ve skutečnosti není nic tak, jak by se na první pohled mohlo zdát, a vy tak postupně začnete odkrývat, co se na Alpha Prime skutečně děje. Je jasné, že příběh slibuje zajímavý a napínavý zážitek plný zvratů a nečekaných událostí, což byl mimo jiné také jeden z důvodů, proč jsem se tuhle hru rozhodl zahrát.

O to větší zklamání přišlo po pár prvních levelech, kdy se ukázalo, jak je hra neskutečně nevyvážená a obtížná. Každá střela nepřítele nemilosrdně drásala hlavního hrdinu na kusy a umírání se stalo pravidelnou součástí doslova všech přestřelek. Takže nějaké vžití do příběhu zůstalo zcela stranou. Navíc zvuková stránka hry z mně nepochopitelných důvodů trpěla podivným zkreslením, které znělo, jako kdybych si na uši nasadil prázdné kelímky od jogurtu. Přitom co hře nebylo možné upřít, a to i dnes, bylo krásné vizuální zpracování, které ve své době rozhodně patřilo na špici. Zkrátka zlaté české ručičky. Říkal jsem si, jak je možné, že zbytek hry je tak – nedoladěný…

Můj první pokus o dohrání Alpha Prime vzal za své asi tak v první čtvrtině hry, kdy mě už doslova naštvala neskutečná přesnost nepřátel a mé opakované umíraní v místě, přes které jsem se nemohl dostat. I když příběh hry sliboval zajímavý zážitek, tuhle frustraci jsem fakt neměl za potřebí. A tak se mi hra s prvními dojmy zapsala do paměti jako neskutečný a nehratelný paskvil s nevyužitým potenciálem. Bohužel se ukázalo, že střílečky zkrátka nejsou jen o grafice a příběhu, ale i o vyvážené hratelnosti. Bez dobré hratelnosti prostě hra nikdy fungovat nemůže, ať už má jakkoliv dobrý či špatný příběh. A mně bylo jen líto, že právě čeští vývojáři tohle nezvládli.

Přesto i tak časem následoval další pokus. Přece jen mě ta hra lákala. A pokaždé, když jsem otevřel šuplík u stolu, padla mi zaprášená krabička hned do oka. Asi po dvou letech jsem dal hře další šanci. Nainstaloval jsem ji do PC a znovu ji rozehrál. Tentokrát už jsem přetrvávající problémy se zvukem přehlížel a snažil se do hry vžít. To se částečně povedlo. Nicméně opět celý zážitek ubíjela zcela nezvládnutá hratelnost. A já si opět řekl, že tohle vážně zapotřebí nemám. Snad ještě u žádné hry jsem se tak nerozčiloval, jako právě u Alpha Prime. Netrvalo dlouho a hra opět skončila v šuplíku. To jen začalo potvrzovat fakt, že tahle hra se vážně moc nepovedla. Bohužel…

Dnes máme rok 2012 a po dlouhém rozmýšlení nad tím, co si zahrát, jsem znovu oprášil Alpha Prime. Fakt, že jsem si tuhle hru tehdy kupoval s takovým nadšením a hlavně očekáváním, a dosud jsem ji nebyl schopen dohrát, mě trochu štvala. A tak mi to nedalo a zkusil jsem to zase, tentokrát s vědomím, co mě čeká a na co se připravit. Přece nemůžu být taková lama, abych to nedal, no ne? A ejhle – ono to vážně zabralo!

V dnešní době, kdy vám každá střílečka říká, co máte udělat a jak to máte dělat, jsem musel obtížnost Alpha Prime naopak ocenit. Teď si teprve uvědomuji, co je to pojem oldschool. No, pořád to není přesně to, co bych od hry očekával. Ta obtížnost mi stále přijde extrémní. Na druhou stranu ale stačilo naučit se tu hru hrát a hned to šlo o poznání lépe. Klíčem k úspěchu bylo hlavně využívat vyklánění zpoza rohů, zpomalení času a prohledávání beden kvůli munici a lékárničkám. Lékárniček je naštěstí všude dost. Najednou mě tahle hra začala bavit mnohem víc, než kdysi. A to i včetně docela zajímavého příběhu, který sice ve hře tohoto žánru není až zas tak důležitý, ale přece jen hraje docela významnou roli.

Musím uznat, že grafické zpracování téhle české hry je i po těch šesti letech docela na úrovni a rozhodně nelze tvrdit, že by nějak razantně zestárlo. Má sice své chyby, technologie už taky dost pokročily. Ale pořád se na to dá dívat a s radostí objevovat kdejaká zákoutí. Musím také ocenit některé skvělé nápady, které se už snad nikdy potom ve hrách neobjevily. Například hackování kamer přes zeď a zjišťovaní s jejich pomocí, kde je jaký nepřítel. Případně kde je jaký ventil, který by se dal dalším hacknutím odpálit a nepřátele tak zlikvidovat ještě dříve, než vůbec do místnosti vkročím. I zmíněné zpomalení času se ukázalo jako užitečné a uvítal jsem, že k jeho obnovení bylo vždy potřeba nejprve nasbírat dostatek hubbardia. Stejně tak u zdraví, kdy musíte sbírat lékárničky či hledat terminály k jeho naplnění. Takže žádná postupná regenerace a podobné kávoviny, které se dnes považují za vrchol vývoje žánru FPS.

Pokud jde o zbraně, tam není moc co vytknout, ale ani chválit. Je to takový průměr. Najdete zde kladívko, které prakticky nikdy nevyužijete. Pistolka se hodí zejména ze začátku hry. Brokovnice se ukázala jako celkem účinná zbraň na blízko. Rotační kulomet v mých rukou našel asi největší využití pro svou všestrannost. Jakási futuristická sniperka se také občas hodila. Celkem časté využití našly i granáty. Naopak příležitostí pro raketomet a plamenomet se moc nenašlo. Každopádně je ale dobře, že je tu od každého kalibru zastoupen alespoň jeden kousek, takže by si každý měl vybrat dle svých chutí.

Co mě ovšem značně zklamalo, tak to byla herní doba. Na krabičce hry se doslova píše, cituji: "15 až 20 hodin hraní". Já jsem celou hru dohrál za nějakých 5 a půl hodiny. A to včetně průzkumu okolí a občasného opakování některých částí, kdy jsem zapomněl ukládat hru. Jako tohle má být co? Říkal jsem si, že je trochu divné, aby hra měla delší hrací dobu než můj oblíbený Chaser, kde se to v průměru pohybuje kolem nějakých 16 hodin. Ale minimálně těch 10 hodin jsem od Alpha Prime očekával. Škoda… Jinak bych ve výsledném hodnocení dal hře o pár procent víc :-/

Nuže, abych to tedy nějak shrnul. Alpha Prime není zas tak špatná hra, jak by se na první pohled mohlo zdát. Má sice několik chyb a hlavně náročnou hratelnost. To ovšem jiní za chybu ani považovat nemusí – ba naopak. Grafické i zvukové zpracování je dnes také na docela dobré úrovni. U zvuků je to bohužel trochu nedoladěný, ale dá se to překousnout. I příběh, ať se zdá jakkoliv nepodstatný, není vůbec špatný a je na něm znát, že ho má na svědomí skutečný spisovatel současné české sci-fi. Hlavní vadou hry ale zůstává její zcela nevyužitý potenciál, zejména pak příliš krátká herní doba.

Pokud bych měl tuto hru někomu doporučit, tak pak jedině všem těm, co hledají v dnešní záplavě přihlouplých stříleček typu CoD klasickou oldschool adrenalinovou akci. Jestli chcete zažít pořádnou výzvu, mohla by právě Alpha Perime být pro vás tou pravou volbou. Navíc je to česká hra, a to už samo o sobě je velké plus, kvůli kterému by si tuto hru měl každý český fanoušek sci-fi her prostě zahrát. Já osobně jsem rád, že jsem hře tu šanci ještě dal a že jsem ji konečně dohrál až do konce ;-)