Shadow Ops vůbec není špatná hra. Vlastně je to celkem solidní řežba. Je to hodně rychlé. Vyžaduje neustálé soustředění a rychlé reakce. V lineárním postupu na hráče nabíhají nepřátelé po desítkách. Nepřítel vykoukne zpoza zdi a hned střílí. Je důležité mít rychlou reakci a střílet dřív. Každé nabití zásobníku jsem musel vážit, protože na to často není vůbec čas. Díky nemožnosti uložit hru během mise je na místě i trochu rozvážnější postup. Tento přístup je podle mého správný. Přispívá k většímu napětí a díky krátkým misím nefrustruje.
Hru jsem zkoušel rozehrát na třetí ze čtyř obtížností. Hned od začátku jsem trpěl nedostatkem munice. Dokonce takovým, že jsem chvílemi neměl náboje ani v pistoli. Snížil jsem tedy obtížnost o jeden stupeň a najednou bylo nábojů víc. Nepřátel pořád stejné množství a hra se stala mnohem zábavnější. Bohužel Shadow Ops trpí stejným nešvarem jako třeba single kampaň Condition Zero. Nemůžete sebrat zbraň od padlých nepřátel a munici nechávají jen občas.
Shadow Ops se rozhodně netváří, že by bylo něčím víc než brutálně arkádovým béčkem. Důležité je si pořádně zastřílet a pocit ze střelby je výborný. Nepřátelé netrpí syndromem potřeby dvou zásahů do hlavy v pozdější fázi hry. Celou herní dobu jsou to opravdu lidé. Jen jich nabíhá víc ve výhodnějších pozicích a jsou lépe ozbrojeni. A když vás zaměří, dokáží vás překvapivě rychle zabít. Sbírání a vracení se pro lékárny se do tohoto typu hry opravdu nehodí. Ničí to dynamiku akční hratelnosti. Musím jen kvitovat, že druhý Call of Duty přinesl do žánru auto-heal. Hodil by se už tady.
Příběh hry v cut-scénách je tak vážný a tak béčkový, až mě to trochu ubíjelo. Představte si, kdyby svět fungoval jako ve filmu Poslední Akční Hrdina. Hlavní hrdina všechno vystřílí, bez zranění přežije a na konci se políbí se svou milou. Je to béčko plné toho největšího klišé jaké si umíte představit. Bohužel se, na rozdíl od Posledního Akčního Hrdiny, bere dost vážně a hra tím dost trpí. Je to prostě tupé. Nepomáhá tomu ani epická hudba, kterou jsem nemohl poslouchat. Naopak grafika, prostá barev, postavená na nenáročném a rychlém Unreal 2 enginu, vykresluje přesně to, co hra potřebuje.
Na Shadow Ops: Red Mercury hráč potřebuje klid na soustředění. Je potřeba vypnout všechny ostatní části mozku a jen se odreagovat u dobře zpracovaného střílení. Hra to není úplně krátká a celou herní dobu si drží svou kvalitu.
Hru jsem zkoušel rozehrát na třetí ze čtyř obtížností. Hned od začátku jsem trpěl nedostatkem munice. Dokonce takovým, že jsem chvílemi neměl náboje ani v pistoli. Snížil jsem tedy obtížnost o jeden stupeň a najednou bylo nábojů víc. Nepřátel pořád stejné množství a hra se stala mnohem zábavnější. Bohužel Shadow Ops trpí stejným nešvarem jako třeba single kampaň Condition Zero. Nemůžete sebrat zbraň od padlých nepřátel a munici nechávají jen občas.
Shadow Ops se rozhodně netváří, že by bylo něčím víc než brutálně arkádovým béčkem. Důležité je si pořádně zastřílet a pocit ze střelby je výborný. Nepřátelé netrpí syndromem potřeby dvou zásahů do hlavy v pozdější fázi hry. Celou herní dobu jsou to opravdu lidé. Jen jich nabíhá víc ve výhodnějších pozicích a jsou lépe ozbrojeni. A když vás zaměří, dokáží vás překvapivě rychle zabít. Sbírání a vracení se pro lékárny se do tohoto typu hry opravdu nehodí. Ničí to dynamiku akční hratelnosti. Musím jen kvitovat, že druhý Call of Duty přinesl do žánru auto-heal. Hodil by se už tady.
Příběh hry v cut-scénách je tak vážný a tak béčkový, až mě to trochu ubíjelo. Představte si, kdyby svět fungoval jako ve filmu Poslední Akční Hrdina. Hlavní hrdina všechno vystřílí, bez zranění přežije a na konci se políbí se svou milou. Je to béčko plné toho největšího klišé jaké si umíte představit. Bohužel se, na rozdíl od Posledního Akčního Hrdiny, bere dost vážně a hra tím dost trpí. Je to prostě tupé. Nepomáhá tomu ani epická hudba, kterou jsem nemohl poslouchat. Naopak grafika, prostá barev, postavená na nenáročném a rychlém Unreal 2 enginu, vykresluje přesně to, co hra potřebuje.
Na Shadow Ops: Red Mercury hráč potřebuje klid na soustředění. Je potřeba vypnout všechny ostatní části mozku a jen se odreagovat u dobře zpracovaného střílení. Hra to není úplně krátká a celou herní dobu si drží svou kvalitu.
Pro: pocit ze střelby, svižnost hry, hodně nepřátel není na škodu, nemožnost ručního ukládání zvyšuje napětí
Proti: někdy až ubíjející béčko, vracení se pro lékárny, nemožnost sbírání zbraní po padlých nepřátelích