Měl jsem bratra a ten seděl u počítače a neustále řezal obludy v Diablu. Přemlouval jsem ho prosil a ť už toho nechá, že je to stereotypní plytkost. Vynadal mi a poslal mě hladat, kde tesař nechal se přitlouct na kříž. Seděl u této hry věky.
Ovšem, když upadl únavou pod stůl, vloudil jsem se k počítači a ze zvědavosti Diablo zapnul.
Chodil tam takový divný panáček a pořád do něčeho (ne do někoho, ale něčeho) mlátil. Pak šel a něco tam zmlátíl. Poodešel a zmlátil něco dalšího. Když toho zmlátil, že by se tím dala zavalit Svatopeterská katedrála, začal mlátit do něčeho většího.
U toho sbíral cennosti.
A pak je prodával na trhu, kam se mohl odkouzlit.
A tam si koupil lepší meč. Nebo sekyru. Nebo oboje. A brnění.
A pak mlátil a mlátil a mlátil. A stále větší a větší něco.
Nevím, nedohrál jsem, bratr se dostal z narkotického spánku během pár hodin, ale nejsem si příliš jistý, jestli na konci této úchvatné hry byla nějaká změna. Třeba k lepšímu. Například. Ale asi jen zmlátil něco obludně velkého a už si neměl co koupit na trhu, tak to radši ukončil. A z existence druhého dílu usuzuju, že ne sebevraždou.
Ať žije podzemí, ale Kusturicovo jeví se mi vcelku vytuněnější.
Předem děkuji za negativní hodnocení, vím za co bude, urazil jsem Boha Diabla.
Jo a jen tak na okraj, bratra mám stále.