Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heroes of Might and Magic II: The Succession Wars

31.10.1996
86
253 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Následníckym vojnám netrvalo dlho, aby sa stali oveľa populárnejšími než ich predchodca.
Hlavný princíp ostal zachovaný, opäť tu máme príjmenú rozprávkovú kreslenú grafiku a tentokrát až šesť znepriatelených frakcií. Pribudla taktiež možnosť upgradovať niektoré budovy v ktorých sa trénujú jednotky, z toho vyplývala možnosť kúpiť silnejšiu verziu jednotky (najvýraznejšie sa to zaznamenalo v prípade drakov, ktorých bolo možnosť upgradovať niekoľkokrát).
Prim hry tvorí kampaň v ktorej zvedú boj o trón po svojom otcovi (odtiaľ aj podtitul hry) bratia Roland a Archibald Ironfist. Ako to skutočne dopadlo sa hráč môže dozvedieť v Might and Magic VI: The Mandate of Heaven, pretože tento titul na HOMAM 2 nepriamo naväzoval a odohrával sa niekoľko rokov po následníckych vojnách.

V dalším roce byla hra rozšířena datadiskem The Price of Loyalty.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
Absolutní klasika, kterou ovšem poprávu zastínil třetí, propracovanější díl série.

Já se ale radši vracím k The Succession Wars, který má pro mě přehlednější grafické zpracování a především nezapomenutelnou hudbu v jednotlivých městech a bitvách (Knight Town, Barbarian Town, Combat 3 ). Dlouhé desítky hodin se na člověku podepíší, a musím říci, že jde o jednu z nejlepších voleb u přiložených her (Level).

Přiběh kampaně o dvou bratrech, zlého Archibalda a hodného Rolanda, kteří chtějí uzmout trůn po svém zemřelém otci ničím nepřekvapí, ale jako výplň mezi několika mapy (konkrétně jich je kolem osmi) funguje. To vše navíc doplňuje nesčetné množství samostatných misí a editor, v němž stvoření kvalitní mapy je otázkou jen pár desítek minut až hodin a následná zkouška v hot saetu (až šest hráčů) ověří vaše konstruktérské schopnosti. A tak jediným větším záporem je repetivnost konání. Vždy je tu ale možnost Heroes odložit, a vrátit se k nim za pár týdnů. Proto jsem také hrál HoMaM II příbližně rok, a to především s kamarádem u jednoho počítače. Krásná protiváha stejně tak populárnímu, ale zcela odlišnému, Age of Empires II: The Age of Kings.

Ekonomická rovina je do puntíku vyladěná, a tak všechna města mají stejné šance (ehm, watlock, ehm) na víteztví v jednotlivých scénářích. Hrdina po kapitulaci nepřátelské tvrze (a po jejím pracném dobývání) si může nakombinovat armádu z pěti různých typů jednotek a tak se může stát, že bude ovládat pět nejsilnějších kreaktur z rozdílných měst. Z řadových jednotek jsem měl nejraději zombíky, pro něž byl typický pohyb, kdy šoupají druhou nohu za první. Pomalé, neohrabané a celkově nesympatické = a tedy ideální underdog!

Jak jednou nainstalujete a pochopíte základní princip, těžko se vám bude vstávat od počítače po dlouhé týdny. Co dodat, vedle her jako UFO, Jagged Alliance 2 či Incubation nejpovedenějí tahovka 90. let. Doporučuje deset z deseti drolinů.

Pro: hudba, mnoho scénářů, krásná grafika, není tak rozsáhlé jako třetí díl

Proti: repetivnost

+31
  • PC 95
Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, k dokonalému PC druhé půlky devadesátek patří Heroes 2 jako k velbloudovi hrby. Pravda, první díl také vyvolá obdiv a hraní s partou kamarádů vykoná své, ale Heroes 2 je Heroes 2. Vůbec nechápu, jak jsem bez něj těch třináct let mohl žít. Těm z vás, kterým příjde tenhle úvod divný, jedná se o mojí chabou parafrazi na povídku Šimka a Grossmanna Jak jsem se učil kouřit.

V éře DOSu a 486ek mi žánr strategií moc neříkal. Dune 2 a Warcraft mi připadaly chaotický, Civilizace a UFO zase na mě byly moc složitý a Transport Tycoon se kvůli časový náročnosti nedal moc hrát po návštěvách u kámoše. Když jsem u něj poprvý hrál Heroes, bylo to zároveň i poprvý, co celá jedna návštěva padla na stategii. Sice byla taky dost komplexní, ale s trochou snahy se dala rychle pochopit. Bavila nás dlouho, ale když kámoš nainstaloval dvojku, k jedničce už jsme se nikdy nevrátili. Nebyl důvod.

Dvojka byla ve všech směrech lepší. Na první pohled mě chytla za srdce nádherná grafika. Tu ostatně považuju za nejlepší v celý sérii. Mapa světa se od prvního dílu prakticky nelišila, spousta věcí vypadala totožně (hromádky se surovinama, pokladničky, stromy, hrdinové atd.). Co se ale změnilo zásadním způsobem, to byl vzhled všech jednotek, který působily mnohem dospělejším a vyzrálejším dojmem než ve skoro dětsky vyhlížející jedničce. Úžasný byly i hudební motivy, který hrály v každým hradu.

Ale přibyla i spousta dalších věcí. Nejviditelnějším rozdílem byly dva nový hrady (Necromani a Wizardi), který výrazně zvýšily variabilitu hry a dost jsme si je oblíbili. Navíc jsou hrady dobře vyvážený, takže při správným stylu hraní máte dobrou šanci na vítězství za kterýkoliv z nich. Důležitou novinku byla i možnost upgradovat některý jednotky. V každým hradě pak přibyly budovy. Ať už ty, který byly pro všechny společný (střílny, vodní příkop, tržiště), tak speciální pro každý národ.

Novinkou v bojový části hry bylo podstatný zvětšení bojiště a přidání sekundárních vlastností pro hrdiny, takže hráč si mohl svýho hrdinu líp přizpůsobit ke svýmu stylu hraní.
Ač se to třeba nezdá, všechny tyhle novinky zásadním způsobem změnily hraní celý hry a jednička najednou vypadala jako polotovar.

Ještě jednu věc bych chtěl zmínit v souvislosti s druhým dílem. To, že se z hradů nedalo získat moc peněz a muselo se dost brzo začít dobývat vesnice a hrady, případně zlatý doly, považuju za velkou výhodu hry, protože když třeba hrajete ve čtyřech lidech u jednoho kompu, nezvrhne se hra v taktický vyčkávání, naopak má mnohem větší spád, protože kdo zůstane zalezlý v hradu, dostane se docela brzo do slušný nevýhody. Stejný je to i s bitvama. Přiznám se, že když trojka přidala možnost v bitvě čekat, sám jsem to uvítal, protože bitvy se staly výrazně taktičtější. Na druhou stranu ve dvojce, kde všechny letecký jednotky přeletí celý bojiště hned napoprvý a střelci nejsou limitovaný vzdáleností, mají bitvy o něco větší spád, než ve svým pokračování. A to mi celkem vyhovovalo.

U Heroes 2 jsem propařil stovky a možná tisíce hodin a na dny, kdy jsme se u kámoše sešli v pěti lidech a hráli jednu mapu celou sobotu i neděli budu vždycky rád vzpomínat jako na jednu z nejhezčích vzpomínek v celým svým hráčským životě.

Pro: Mraky vylepšení oproti předchůdci, krásná grafika i hudba, akčnější hratelnost

Proti: Fakt nic

+25
  • PC 90
Druhý díl Heroes byla ta pravá nostalgie z dětství. Je to jedna z mála her, pokud nepočítám staré NES a arkády, které jsme hráli spolu s bráchou a jedna partie se klidně vyrovnala Dostihám a Sázkám.

Druhý díl nabízí prakticky totéž co jednička. Princip bojů, budování města, obsazování dolů, sbírání artefaktů, průzkumu mapy se nezměnil, nezměnila se příliš ani grafika. Jediný rozdílem jsou samotné boje, kde jednotlivé potvory vypadají menší a méně pohádkověji.

Ani ve dvojce nehraje příliš velkou roli příběh - tentokrát tu máme dva syny rytíře Ironfista, kteří soupeří o trůn. Hodný Roland a zlý Archibald, přičemž každý z nich preferuje určité jednotky. Oceňuji že tvůrci vytvořili jakousi kampaň pro oba, kde si dvakrát vyberete misi, jednou zda chcete splnit nepovinný level a jednou můžete i zradit. Jinak jsou si obě kampaně podobné jak vejce vejci. Na mulimediální pozlátko se opět nehraje, předěly mezi misemi doprovází rozanimované obrázky, podobně vidíte zhruba v desetisekundových animacích i konce (kanonický je ten Rolandův).

Co se tedy změnilo? Drobnosti, které dolaďují hru k dokonalosti. Ve městě můžete stavět spoustu nových budov (opevnění, příkop, podpůrné stavby), většina ze 6 jednotek má nějaký upgrade a moc krásně ta výstavba vypadá. Přibyli dva noví hrdinové (světlý čaroděj a nekromant), kteří mají specifické jednotky. Nekromant se svými zombie, upíry, mumiemi a kostlivci byl v dětství jasná volba, ale díky pomalému pohybu postav se za něj moc hrát nedá, oblíbil jsem si spíše čarodějku (dvě střílecí a dvě létající jednotky).

Úpravu získaly i vlastnosti - kromě těch základních získáváte díky levelování i sekundurání jako například lukostřelbu, rychlejší pohyb, lepší navigaci, štěstí. Každá vlastnost má 3 úrovně a některé jako například Logistica a Pathfinding jsou nezbytné pro trošku normální pohyb hrdiny. Bohužel jejich získávání je náhodné. A konečně přibylo spousta nových artefaktů, který přidávají nejen body k základním vlastnostem, ale i různé specifické výhody.

Co druhý Heroes dělí od dokonalé hry je obtížnost, která je naprosto šílená. Zhruba od půlky kampaně začnou soupeři posílat desítky hrdiny, které Vám v nestřežené chvíli obsadí město a pokud ho máte hlídané a máte mega armádu, ze všech stran Vám obsazují doly. Peněz je málo a tak máte v budově jednotky, ale nemáte je za co koupit. A i když se vše daří tak narazíte na soupeře, který má 10* větší sílu a můžete se jít klouzat.

Takže jsem nakonec byl nucen vzpomenout na nezapomenutelný cheat na černé draky (32167, něco jako IDDQD), se kterým se obtížnost proti evidentně cheatujícímu počítači trošku vyrovná. I tak byly poslední kola obou kampaní peklem. Přiznávám tady narovinu, že ani první ani druhý díl, jsem snad v životě bez cheatů nedohrál, protože to není zkrátka v mých silách (narozdíl od realtimovek). Každopádně i přes obtížnost jsou druzí Heroesy nezpochybnitelnou legendou.

Pro: To podstatné je stejné v jako jedničce a přibývá k tomu spousta nenápadných ale skvělých vylepšní.

Proti: Stále ta naprosto šílená obtížnost.

+19
  • PC 95
Vedle UFA/X-COMu považuju sérii Heroes of Might and Magic (kromě mnou nikdy nepochopeného čtvrtého dílu) za to nejlepší, co se dá mezi tahovými strategiemi nalézt. Neskutečná detailnost prostředí, množství předmětů, monster a dalších objektů na mapě, nová města a možnosti, to vše jsou věci, které mě dokázaly ke hře přikovat a nevstát od ní až do dohrání. Tahový systém tohoto kousku jeprostě závislost, od které se vstává jen velmi těžko. I po těch letech ji rád spustím a odehraju "pár" tahů.

Pro: Skvělá detailní grafika, množství nových předmětů/monster/skillů/artafktů/dalších věcí...

Proti: Při hraní této hry je nutné počítat s nedostatkem spánku.

+17
  • PC 85
Druhý díl v pořadí je zároveň i můj druhý nejoblíbenější a zároveň jsem ho hrál i jako druhý v časové posloupnosti, to jen aby těch dvojek nebylo málo. Kdysi se mi dostalo do ruky vydání s českým dabingem, který na mě už tenkrát působil tuze směšně a připadal mi spíše jako fanouškovský přídavek než věc, kterou bych měl brát vážně. Pamatuji, jak jsme si z něj s kamarády dělali legraci. "Roland byl hodný a Archibald byl zlýý.." No nekecej.
Nyní už si čas od času pustím pouze originální verzi s datadiskem Heroes of Might and Magic II: The Price of Loyalty .

Oproti dnes již hodně zastaralé jedničce Heroes of Might and Magic: A Strategic Quest působí dvojka docela svěžím dojmem, grafická stránka pohádkového, možná bych si dovolil říct až dětského ražení, rozhodně neurazí a co se týče hudebního podkresu, ten dominuje na všech frontách a v některých případech dokonce i překonává téměř dokonalý třetí díl. Jedná se samozřejmě jen o můj názor.
S jednotlivými městy a jednotkami v nich (i mimo ně) jsem byl vždy nadmíru spokojen a vlastně zde se mi celkové uspořádání líbilo nejvíce ze všech dílů, které jsem zatím hrál. Hrdinové získali nějaké možnosti navíc a hlavně! bitvy už mě konečně bavily a jednotky nezabíraly půlku obrazovky. Výborně!

No a na závěr bych jen rád upozornil, že Heroes of Might and Magic II: The Succession Wars zdárně pokračuje v sérii neskutečné náročnosti a od půlky hry v příběhovém režimu jsem se už jen vztekal a loadoval a rozehrával jednotlivé questy pořád dokola a dokola od začátku. Nevím, co si tím vývojáři chtěli dokázat. Možná je i chyba ve mně a prostě nejsem dostatečně schopný hráč. Přiznávám, že ovládání dvaceti hrdinů naráz mě nikdy moc nebralo, spíše jsem vždy věnoval pozornost dvěma, maximálně třem na jedné mapě. To platí obecně na celou sérii. Tak i tak, po několika letech se mi tuto krásně vypadající šílenost podařilo dokončit i včetně datadisku a své místo v mém žebříčku vynikajících her rozhodně má. 85%.

Pro: města, jednotky, hudba, bitvy

Proti: náročnost, příběh o zlém a hodném bratrovi mě moc nebral, český dabing

+16