Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heroes of Might and Magic: A Strategic Quest

79
105 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > tahová strategie *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
31.08.1995 PC
Vývojáři:
New World Computing
Oficiální stránky:
https://web.archive.org/web/20121210052512…
V roku 1995 prišla ťahová stratégia, ktorá mala vytvoriť legendárnu sériu a dočkať sa tak (zatiaľ) štyroch pokračovaní a množstva datadiskov.

Základný princíp hry spočíva v troch odlišných paralelách. Hráč má svoje mesto/hrad v ktorom riadi výstavbu budov. Každý deň si môže postaviť jednu budovu (pochopiteľne len ak má na ňu dostatok peňazí a surovín). Každá budova má svoj účel, v niektorých sa trénujú bojové jednotky, iné hráčovi prinášajú zisk, v ďalších sa účí kúzla a schopnosti. Ďalším prvkom je to, že nemôže hneď postaviť tie najlepšie budovy, ale celá výstavba má stromovú štruktúru, čiže vždy treba postaviť niečo čo má silnejšia budova v požiadavkoch, aby sa táto lepšia odomkla pre možnosť výstavby.

Druhé pole hráčovej pôsobnosti je mapa herného sveta, kde v rámci svojho ťahu pohybuje svojími hrdinami, zbiera suroviny, zaberá bane a hrady a hlavne bojuje so súperom a neutrálnymi jednotkami na mape.

Treťou časťou hry je samotný boj, ktorý funguje na ťahy. Zjednodušene povedané sa jedná o akýsi druh šachu. Každá jednotka má vlastnú rýchlosť a iniciatívu, ktorá určuje kedy je jej ťah a zároveň ako ďaleko sa môže pohybovať. Samozrejmosťou je aj sila jednotiek, počet životov, obrana alebo špeciálne schopnosti.

Prvý diel série HOMAM priniesol 4 súperiace strany a to ľudí na čele s kráľom Ironfistom, barbarov, warlockov a kúzelníčky. Každá z týchto štyroch strán má odlišne štylizované hrady a bojovníkov a úplne odlišné jednotky.


Poslední diskuzní příspěvek

armageddon - smažení nepřátel, pálení je drakem (ten oheň jak splachování záchodu) - poslední souboje ve 4 kampaňových misích, závěrečná…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
V různých fázích své existence jsem měl tuto hru rozehranou už mockrát, vždy jsem se ale zasekl u jednoho levelu – tam, kde je nutné vykopat poklad dříve než soupeři. I tentokrát visel život mé herní soustavy na pověstném stébélku (hádejte, kdo asi v našem domě ukradnul požární sekyru z pohotovostní vitríny a nebál by se ji použít?), protože tohle, to teda ne. Už jsem to prostě musel pokořit, musel jsem se zbavit tohoto mouchami posraného skeletu v mé skříni a dokráčet až k branám vytouženého dračího města…

Když se vrátím na začátek, jako hráč můžete zvolit jednu ze čtyř mytických ras. Nevím čím to (vlastně vím, draky), ale já vždy více tíhnul k řecké mytologii, tedy má volba padla na warlocka Alamara, s armádou kentaurů, hyder, minotaurů a draků. I když ani zbytek bestiáře není k zahození, na draky, nejsilnější jednotku, zkrátka není. Mimo tuto větev je tu ještě mytologie egyptská (Lord Slayer), středověká (Lord Ironfist) a ta, co se točí kolem lesních víl, druidů a kouzelníků (Queen Lamanda). Každá se svými specifickými jednotkami (černý rytíř, vlci, kyklop, bájný Fénix a mnoho jiných).

V každém kole se vesměs začíná vždy stejně. S jedním hradem, jednou nebo dvěma jednotkami a hrstkou surovin. A právě v surovinách vidím kouzlo celé hry. Ne že by tu neměly svou důležitost samotné tahové souboje, oproti důležitosti surovin jsou ale jen jako pšouk šedého vlka v poměru k napalmové šleze nadýmavého draka. Suroviny se nacházejí rozeseté po celé mapě, a jak už to tak v počítačových hrách bývá, ty, které by se vám celkem hodily, jsou spolehlivě umístěný ve vzdálených místech a navíc dobře střeženy. To už musíte na pomoc zavolat šedou kůru mozkovou a začít strategicky uvažovat - je lepší mít kupu slabých jednotek a postupně doplňovat nebo se co nejdříve dostat na ty nejsilnější, i když budou v počtu menším než malém? Většinou, ať jsem se rozhodl jakkoliv, o mé (ne)připravenosti mě vždy ponaučil soupeř, svou inteligencí celkem nadprůměrný a v pozdějších fázích tuhý jak dásně stoleté babky. Protivník se dokáže vylízat i z jasně prohnaného boje, na druhou stranu je ochoten i svůj marný boj vzdát a dát se na ústup - to však neplatí o sídlech, ty brání do posledního muže.

Na posilněnou svého hrdiny, jeho atributů a armády je možné sesbírat několik ztracených artefaktů (hlídaných silnými bestiemi). Je možné verbovat za mrzký peníz nestranné jednotky a jsou i okamžiky, kdy se k vám napadené jednotky sami přidají. Je také dobré mít několik šiků, mezi nimiž si pak můžete jednotky přehazovat…

Do současných dnů funguje hra výborně i po technické stránce, ozvučení počítá zvlášť pro každou jednotku, v pozadí fouká vítr, při přesunu je slyšet dusot kopyt a pohádkově detailní grafika vypadá pořád k světu. Největší zápor hry vidím v rychlém osvojení si taktiky (co a jak kupovat, na koho se ta která jednotka nejvíc hodí a jaké kouzlo kdy použít), kdy se ze hry začíná vytrácet prvotní kouzlo a celé počínání tak začne sklouzávat do rutiny. Pouze dva tři levely z osmi dokážou potrápit, což není mnoho. I když jsem u hraní strávil moře hodin a dobře se bavil, stále jsem měl pocit, že by to ještě něco chtělo, něco, co by více nutilo k strategickému myšlení a třeba i odstranilo (z mého pohledu) chabou logiku v příběhu v posledním kole.

Pro: grafika, ozvučení, draci

Proti: po osvojení jednodušší, závěr

+22
  • PC 80
Čas od času je potřeba změnit na čas žánr a já si tak od adventur odkočil ke strategii. Nejsem žádný stratég a nikdy jsem nebyl, ale hry jako UFO, Duna, Warcraft, Command and Conquer a Heroes patřily k 90. létům a konkrétně k Heroes se vracím vždy rád.

Co je pro tuhle sérii typické? Kouzelná, malebná pohádková grafika, putování po mapě, vypiplané taktické souboje, budování měst, doly. Ano je tu i příběh, ale pokud si ho nevšimnete o nic moc nepřijdete. V podstatě si vybíráte ze 4 bojovníků (čarodějka, temný čaroděj, barbar a rytíř) kteří soupeří o zemi Enroth. Dle wiki rytíř Ironfist má kanonicky vyhrát, takže jsem hrál za něj. Celý příběh nemá ani intro (jen rozanimovanou titulní obrazovku) a na konci Vás asi v deseti sekundové scéně přijme král.

Podstatná je hratelnost. Tady dostanete hrdinu, jeden nedostavěný hrad, pár jednotek a okolí k průzkumu. V hradě můžete stavět - 4 úrovně magické věže pro bojová i nebojová kouzla, pár podpůrných budov a především 6 různých druhů kasáren (první už je vždy postavená) pro bojovné jednotky. Ty jsou rozličné - některé umí střílet, což je fajn, některé létají což je také fajn, některé chodí a útočí na blízko a jsou pomalé jak sviňa, což fajn není. Hlavně proto, že většina těchto pomalých jednotek se soustředí právě v rytířově armádě.

Jakmile utratíte základní kapitál, vybudujete jakžtakž obranu, vydáte se do světa. V každém tahu máte určitý počet kroků kam dojedete a můžete zkoumat - tady se dá obsadit důl (je jich 7 druhů), tady porazíme pár neutrálních potvor, tady se k nám někdo přidá, nebo nám nabídne artefakt. Artefakty zvyšují jednu ze 4 základních vlastností hrdiny (attack, defense, knowledge a spell power), nebo třeba přidávají štěstí, morálku (což se hodí v boji pro dvojitý či silnější útok) či zlepšují dojezd postavy.

Když dojde k boji, je to taktická paráda. Na mapě vidíte jednotlivé jednotky, každá perfektně naanimovaná se svým specifickým útokem a musíte přemýšlet co na koho platí (většinou ovšem hrubá síla platí na všechny). Soupeři se většinou zaměřují na střílející postavy, takže to bohužel u rytíře věčně odnášel už tak slabý lučištník. Pokud se boj nevyvíjí dobře, můžete se vzdát a v hospodě hrdinu naverbovat znovu.

Tohle všechno - výstavba, průzkum, boje, dobývání měst je naprosto super a baví mě to i po letech. I když se dá říct, že až druhý díl přinesl spoustu nového a zajímavého - upgrady jednotek atd a doladil hratelnost k dokonalosti.

Můj problém se hrou je ale čistě subjektivní. Nejsem stratég. Vím že bych měl obsadit x měst, vybudovat tam armády s dalšími hrdiny, dělat různé rush attacky, ale prostě to neumím. Takže se zuby nehty prvních pár misí držím a pak to probíhá stylem, že zoufale odvracím útoky dalších a další nepřátelských hrdinů, kteří mě padají do zad, obsazují dávno dobyté hrady, města a doly. A tak nakonec většinou přijdou na řadu nějaké cheaty a černí draci (to hlavně ve dvojce).

Geniální hrou je až druhý díl, ale jednička přináší základy na které dvojka stavěla a pořád má něco do sebe.

Pro: Grafika, výstavba měst, tahové souboje, explorace a dobývání dolů, arfetaktů, měst a hradů

Proti: Ke konci šíleně obtížné.

+10
  • PC 95
Jedna z mých prvních dohraných her, malebná grafika, povedený systém kouzel (žádné jednoduché doplňování many jako u dvojky), zajímavé bitvy, výtečná hratelnost a ten mulťák... Heroes 1 odstartoval jednu z nejlepších strategických sérií.

Pro: Grafika, brutální "skřeky" v bitvě, hratelnost, multiplayer

Proti: Někdy hru až moc rozhodovala náhoda (na strategii), kdy se k vám nepochopitelně přidávaly silné jednotky. A taky mi celkem vadilo, že má hrdina jen pět slotů na jednotky a města produkují typů šest.

+8 +9 −1
  • PC 85
Když jsem tuhle hru tenlrát spustil poprvé, moc jsem nepochopil, o co v ní vlastně jde a smazal ji. Poté mi ale kamarád ve škole začal vysvětlovat, že je to úplná paráda. vysvětlil mi co a jak a voilá, je ze mě Heroes maniak. První díl byl sice překonán pozdějšími díly, ale prvenství mu už nikdo nevezme. I u něj jsem strávil desítky a desítky hodin a vzpomínám na něj jen a jen v dobrém.

Pro: Detailní grafika, vytříbená hratelnost.

Proti: První díl bez vychytávek pozdějších dílů. Moc velké jednotky na bojišti.

+6 +7 −1
  • PC 80
Tahle hra může ža moje originálky Heroes v poličce... :-) Odstartovala výbornou sérii strategických tahových her. NWC tehdy uhodili hřebíček na hlavičku, byť hra byla velice podobná hře King`s Bounty, ze které vycházela. Ale až HOMAM série přinesla tomuto systému masovou oblibu (i když podobná byla též již starší hra "Master Of Magic". Každopádně, 4 hrady a tahové souboje kombinované s objevitelskou částí při zabírání území fungovala nadmíru dobře.

Pro: První HOMAM hra, zpopularizování žánru, 4 odlišné hrady, zábavnost a trvanlivost.

Proti: Jednotky při bojích jsou moc veliké, nevejde se jich tedy na pole tolik.

+4 +6 −2