Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
V různých fázích své existence jsem měl tuto hru rozehranou už mockrát, vždy jsem se ale zasekl u jednoho levelu – tam, kde je nutné vykopat poklad dříve než soupeři. I tentokrát visel život mé herní soustavy na pověstném stébélku (hádejte, kdo asi v našem domě ukradnul požární sekyru z pohotovostní vitríny a nebál by se ji použít?), protože tohle, to teda ne. Už jsem to prostě musel pokořit, musel jsem se zbavit tohoto mouchami posraného skeletu v mé skříni a dokráčet až k branám vytouženého dračího města…

Když se vrátím na začátek, jako hráč můžete zvolit jednu ze čtyř mytických ras. Nevím čím to (vlastně vím, draky), ale já vždy více tíhnul k řecké mytologii, tedy má volba padla na warlocka Alamara, s armádou kentaurů, hyder, minotaurů a draků. I když ani zbytek bestiáře není k zahození, na draky, nejsilnější jednotku, zkrátka není. Mimo tuto větev je tu ještě mytologie egyptská (Lord Slayer), středověká (Lord Ironfist) a ta, co se točí kolem lesních víl, druidů a kouzelníků (Queen Lamanda). Každá se svými specifickými jednotkami (černý rytíř, vlci, kyklop, bájný Fénix a mnoho jiných).

V každém kole se vesměs začíná vždy stejně. S jedním hradem, jednou nebo dvěma jednotkami a hrstkou surovin. A právě v surovinách vidím kouzlo celé hry. Ne že by tu neměly svou důležitost samotné tahové souboje, oproti důležitosti surovin jsou ale jen jako pšouk šedého vlka v poměru k napalmové šleze nadýmavého draka. Suroviny se nacházejí rozeseté po celé mapě, a jak už to tak v počítačových hrách bývá, ty, které by se vám celkem hodily, jsou spolehlivě umístěný ve vzdálených místech a navíc dobře střeženy. To už musíte na pomoc zavolat šedou kůru mozkovou a začít strategicky uvažovat - je lepší mít kupu slabých jednotek a postupně doplňovat nebo se co nejdříve dostat na ty nejsilnější, i když budou v počtu menším než malém? Většinou, ať jsem se rozhodl jakkoliv, o mé (ne)připravenosti mě vždy ponaučil soupeř, svou inteligencí celkem nadprůměrný a v pozdějších fázích tuhý jak dásně stoleté babky. Protivník se dokáže vylízat i z jasně prohnaného boje, na druhou stranu je ochoten i svůj marný boj vzdát a dát se na ústup - to však neplatí o sídlech, ty brání do posledního muže.

Na posilněnou svého hrdiny, jeho atributů a armády je možné sesbírat několik ztracených artefaktů (hlídaných silnými bestiemi). Je možné verbovat za mrzký peníz nestranné jednotky a jsou i okamžiky, kdy se k vám napadené jednotky sami přidají. Je také dobré mít několik šiků, mezi nimiž si pak můžete jednotky přehazovat…

Do současných dnů funguje hra výborně i po technické stránce, ozvučení počítá zvlášť pro každou jednotku, v pozadí fouká vítr, při přesunu je slyšet dusot kopyt a pohádkově detailní grafika vypadá pořád k světu. Největší zápor hry vidím v rychlém osvojení si taktiky (co a jak kupovat, na koho se ta která jednotka nejvíc hodí a jaké kouzlo kdy použít), kdy se ze hry začíná vytrácet prvotní kouzlo a celé počínání tak začne sklouzávat do rutiny. Pouze dva tři levely z osmi dokážou potrápit, což není mnoho. I když jsem u hraní strávil moře hodin a dobře se bavil, stále jsem měl pocit, že by to ještě něco chtělo, něco, co by více nutilo k strategickému myšlení a třeba i odstranilo (z mého pohledu) chabou logiku v příběhu v posledním kole.

Pro: grafika, ozvučení, draci

Proti: po osvojení jednodušší, závěr

+25
  • PC 85
Moje první setkání se sérií Heroes of Might and Magic bylo v době, kdy jsem jako malý kluk pozoroval staršího kamaráda, jak nadšeně hraje. Hra se mi na první pohled moc líbila, hlavně její kreslená grafika a souboje příšer. Když jsem si ale posléze hru zahrál, nedokázal jsem moc pobrat základní mechaniku hry. Dokázal jsem si sice postavil malou armádu, ale následný souboj s hydrami uprostřed mapy mi přinesl takové ztráty, že mě následně soupeř slupnul jako malinu. Tato zkušenost mě bohužel od dalšího hraní celkem odradila, naštěstí jsem se k Heroesům ještě dokázal vrátit později a to k druhému a především ke třetímu dílu. No a letos jsem se rozhodl sérii Heroesů oprášit a to hezky od prvního dílu.

Postupně jsem projel kampaně za všechny strany a musím říct, že jsem si v prvé řadě musel dost těžce zvykat na to, že zde nejsou některé mechaniky známé z pozdějších dílů. Mám na mysli především sekundární skilly hrdinů a manu. Počet kouzel, které může hrdina vykouzlit je tak dán pouze jeho atributem knowledge a doplňuje se pouze ve městech. Dále mi ještě chyběla možnost mít více jednotek stejného typu v jedné armádě. Tato možnost je totiž v pozdějších dílech někdy dobrou strategickou výhodou. 

Obtížnost misí v kampani docela kolísá. První mise je doslova brnkačka, protože nepřátelé bojují mezi sebou. Později ale obtížnost narůstá, protože jednotliví soupeři spolupracují. Jsem rád, že už i zde, v prvním díle, je občas cílem mise hledání pokladu. Ale mám takové podezření, že počítačem ovládaný hráč moc dobře ví, kde je poklad zakopaný. Při hraní jsem si totiž všiml, že po pokladu šel najisto již po několika navštívených obeliscích s tím, že ty na mé části mapy neviděl ani z daleka. Ale zpět k misím. Po několika náročnějších misích následují 3 odpočinkové kousky, kdy se na každé mapě postupně bojuje s každou frakci s tím, že soupeř má velkou výhodu v počtu hradů a zdrojů, ale na druhou stranu po mně (s výjimkou barbarů) nejde, ale jen tupě čeká, až já zaútočím. Finální mise pak ale naopak stojí za to. Tři silné frakce spojené proti mně nebylo moc jednoduché porazit. Naštěstí je cílem mapy dobýt město draků nacházející se ve středu mapy, takže se mi ve výsledku osvědčilo si vybudovat středně silnou armádu, "proplížit se" kolem soupeřů k městu a porazit draky. Až když jsem hrál za čaroděje, tak se mi podařilo s pomocí OP draků všechny soupeře na "férovku" porazit. 

Po čase jsem zjistil, že AI soupeře jede stále stejnou strategii, kdy rozděluje svoji armádu rovnoměrně mezi všechny své hrdiny (s výjimkou případného statického finálního hrdiny). Celkem se mi osvědčilo hrát na jednoho hrdinu s maximální silou armády. Ten sice bojoval ve výsledku proti přesile hrdinů, ale jejich rozdělené armády mi dělaly jen malé potíže. A pokud i toto bylo málo, stačilo obětovat nějaké město, AI soupeře tam vždy nechá část své armády, takže následný souboj s hrdinou je hned lehčí. 

Kreslený vizuál hry se mi i dnes zamlouvá, vše vypadá pěkně, hlavně města. Ale je pravda, že některé věci se zase tak moc nepovedly (fialoví draci). Hudba ve městech je taky příjemná na poslech a rád si ji někdy poslechnu jen tak při práci.

Ve výsledku jsem byl s hrou hodně spokojen. Nesmí se od ní očekávat velká propracovanost, co se týče strategických možností. Přeci jen je to první díl série. Stejně tak trošku zamrzí nevyváženost jednotlivých frakcí (jakmile získají čarodějové draky a mají aspoň trochu zdrojů, tak jsou prakticky nezastavitelní), ale hraní poskytuje skvělou zábavu na řadu večerů.
+18
  • PC 75
Tohle je moje srdcovka, byť už mechanikami hodně zestárla a oproti dvojce a trojce už dnes nemá kromě nostalgie moc co nabídnout. Je zkrátka vidět, že na téhle hře se JVC teprve učil a potenciál pořádně naplnil až v dalším díle, který je absolutně skvělý. Pro mě je tu ale navíc obrovská nostalgie, protože tuhle hru jsem docela dost hrál jako malý (ačkoli jsem tehdy horko těžko po mnohahodinovém utrpení zvládl druhou misi a nikdy se nedokázal dostat v kampani přes třetí misi - já se sotva rozkoukával a už mi přišla zpráva, že počítač vykopal artefakt :-D), než se mi později dostaly do rukou další díly. Nebudu tu popisovat hru jako takovou pro ty, kdo HOMAM neznají; to už udělalo výborně několik recenzentů přede mnou. Spíše bych se tu rád soustředil na to, čím se tento první díl liší od pozdějších a proč jej nehodnotím tak vysoko.

V první řadě tu hrdinové nemají manu, ale vždy se navštívením magické guildy (ve městě) doplní počet použití jednotlivých kouzel na maximální hodnotu danou atributem Knowledge (takže když má například hrdina Knowledge 5 a v magické guildě jsou 3 kouzla, jejím navštívením si nabije každé ze tří kouzel na 5 použití). To není úplně dobrý systém sám o sobě, protože slabá kouzla lze zakouzlit stejně často jako silná, ale je zajímavý a použitelný. Daleko horší je to, že u hrdiny nejsou žádné nároky na schopnost naučit se kouzla vyšších úrovní, takže i čerstvě najatý level 1 hrdina se může naučit Armageddon a působit obrovské škody.

Absence sekundárních skillů taky zamrzí, navíc hrdinové mají každý jeden "sekundární" skill implicitně (Knight bonus k morálce, Barbarian nemá postih za pohyb po náročném terénu, Sorceress má bonus k pohybu na moři a Warlock větší radius dohledu hrdiny). To má dost negativní vliv na balanc hry, protože například plavba na moři se využije ojediněle a jen v některých misích/mapách, zatímco barbarův rychlejší pohyb po náročném terénu je ultimátně užitečný vždy.

Dále musím zmínit výrazně menší bojiště než v dalších dílech, takže taktika je tu sekundární. Žádné složité manévrování, monstra jsou u sebe většinou skoro hned a jedinou roli hraje blokování střelců rychlou létající jednotkou. Navíc hrdina nemůže mít více stacků jednoho typu jednotky, což dále omezuje možnosti.

A konečně prvek náhody, kterým trpí všechny HOMAM hry, je tady dle mého subjektivního názoru výrazně nejhorší. Jaké artefakty padnou, jaká monstra v blízkosti startovního hradu se spawnou, co udělá AI (někdy je agresivní, někdy strašně pasivní, někdy zahraje něco docela chytře, jindy se zachová neuvěřitelně stupidně - až na pár hard-codovaných pravidel, která je snadná pochopit a využít, o tom často rozhoduje jen náhoda) a především zda se jednotky chtějí k hrdinovi přidat nebo bojovat, to vše má až příliš drastický dopad na hratelnost. Mám čerstvou zkušenost, kdy jsem za Lorda Ironfista bez větších problémů profrčel celou kampaní a všechny mise mi přišly poměrně lehké, až jsem se dostal do poslední mise, kde jsem se od začátku nechytal. Monstra okolo mé startovní lokace byla příliš tuhá, takže buď jsem měl hned na začátku moc velké ztráty nebo jsem musel pasivně čekat na nový týden na posily, nepřítel mě tak přečíslil, AI útočila z více stran a já si říkal, že poslední mise se jim tedy povedla, ta je vážně těžká. Restart a nový pokus. Všechny stacky neutrálních monster okolo mé startovní lokace se ke mně chtěly přidat. Neudělal jsem nic jinak, nehrál jsem jinak, vše stejné, jen tento náhodný prvek úplně otočil obtížnost mise. Najednou to byla brnkačka. S tak silnou armádou první týden jsem bez problémů vyčistil půl mapy a pak už to bylo jednoduché.

Pro: Atmosféra, kouzelná grafika (i dnes), super vtipný příběh v manuálu, všechna města se jmenují po městech v MM1-5

Proti: Druhý díl je ve všech ohledech o tolik lepší, že dnes už nedává moc smysl jedničku vůbec hrát

+17
  • PC 80
Čas od času je potřeba změnit na čas žánr a já si tak od adventur odkočil ke strategii. Nejsem žádný stratég a nikdy jsem nebyl, ale hry jako UFO, Duna, Warcraft, Command and Conquer a Heroes patřily k 90. létům a konkrétně k Heroes se vracím vždy rád.

Co je pro tuhle sérii typické? Kouzelná, malebná pohádková grafika, putování po mapě, vypiplané taktické souboje, budování měst, doly. Ano je tu i příběh, ale pokud si ho nevšimnete o nic moc nepřijdete. V podstatě si vybíráte ze 4 bojovníků (čarodějka, temný čaroděj, barbar a rytíř) kteří soupeří o zemi Enroth. Dle wiki rytíř Ironfist má kanonicky vyhrát, takže jsem hrál za něj. Celý příběh nemá ani intro (jen rozanimovanou titulní obrazovku) a na konci Vás asi v deseti sekundové scéně přijme král.

Podstatná je hratelnost. Tady dostanete hrdinu, jeden nedostavěný hrad, pár jednotek a okolí k průzkumu. V hradě můžete stavět - 4 úrovně magické věže pro bojová i nebojová kouzla, pár podpůrných budov a především 6 různých druhů kasáren (první už je vždy postavená) pro bojovné jednotky. Ty jsou rozličné - některé umí střílet, což je fajn, některé létají což je také fajn, některé chodí a útočí na blízko a jsou pomalé jak sviňa, což fajn není. Hlavně proto, že většina těchto pomalých jednotek se soustředí právě v rytířově armádě.

Jakmile utratíte základní kapitál, vybudujete jakžtakž obranu, vydáte se do světa. V každém tahu máte určitý počet kroků kam dojedete a můžete zkoumat - tady se dá obsadit důl (je jich 7 druhů), tady porazíme pár neutrálních potvor, tady se k nám někdo přidá, nebo nám nabídne artefakt. Artefakty zvyšují jednu ze 4 základních vlastností hrdiny (attack, defense, knowledge a spell power), nebo třeba přidávají štěstí, morálku (což se hodí v boji pro dvojitý či silnější útok) či zlepšují dojezd postavy.

Když dojde k boji, je to taktická paráda. Na mapě vidíte jednotlivé jednotky, každá perfektně naanimovaná se svým specifickým útokem a musíte přemýšlet co na koho platí (většinou ovšem hrubá síla platí na všechny). Soupeři se většinou zaměřují na střílející postavy, takže to bohužel u rytíře věčně odnášel už tak slabý lučištník. Pokud se boj nevyvíjí dobře, můžete se vzdát a v hospodě hrdinu naverbovat znovu.

Tohle všechno - výstavba, průzkum, boje, dobývání měst je naprosto super a baví mě to i po letech. I když se dá říct, že až druhý díl přinesl spoustu nového a zajímavého - upgrady jednotek atd a doladil hratelnost k dokonalosti.

Můj problém se hrou je ale čistě subjektivní. Nejsem stratég. Vím že bych měl obsadit x měst, vybudovat tam armády s dalšími hrdiny, dělat různé rush attacky, ale prostě to neumím. Takže se zuby nehty prvních pár misí držím a pak to probíhá stylem, že zoufale odvracím útoky dalších a další nepřátelských hrdinů, kteří mě padají do zad, obsazují dávno dobyté hrady, města a doly. A tak nakonec většinou přijdou na řadu nějaké cheaty a černí draci (to hlavně ve dvojce).

Geniální hrou je až druhý díl, ale jednička přináší základy na které dvojka stavěla a pořád má něco do sebe.

Pro: Grafika, výstavba měst, tahové souboje, explorace a dobývání dolů, arfetaktů, měst a hradů

Proti: Ke konci šíleně obtížné.

+13
  • PC 95
Jedna z mých prvních dohraných her, malebná grafika, povedený systém kouzel (žádné jednoduché doplňování many jako u dvojky), zajímavé bitvy, výtečná hratelnost a ten mulťák... Heroes 1 odstartoval jednu z nejlepších strategických sérií.

Pro: Grafika, brutální "skřeky" v bitvě, hratelnost, multiplayer

Proti: Někdy hru až moc rozhodovala náhoda (na strategii), kdy se k vám nepochopitelně přidávaly silné jednotky. A taky mi celkem vadilo, že má hrdina jen pět slotů na jednotky a města produkují typů šest.

+10 +11 −1
  • PC 85
Když jsem tuhle hru tenlrát spustil poprvé, moc jsem nepochopil, o co v ní vlastně jde a smazal ji. Poté mi ale kamarád ve škole začal vysvětlovat, že je to úplná paráda. vysvětlil mi co a jak a voilá, je ze mě Heroes maniak. První díl byl sice překonán pozdějšími díly, ale prvenství mu už nikdo nevezme. I u něj jsem strávil desítky a desítky hodin a vzpomínám na něj jen a jen v dobrém.

Pro: Detailní grafika, vytříbená hratelnost.

Proti: První díl bez vychytávek pozdějších dílů. Moc velké jednotky na bojišti.

+9 +10 −1
  • PC 80
Tahle hra může ža moje originálky Heroes v poličce... :-) Odstartovala výbornou sérii strategických tahových her. NWC tehdy uhodili hřebíček na hlavičku, byť hra byla velice podobná hře King`s Bounty, ze které vycházela. Ale až HOMAM série přinesla tomuto systému masovou oblibu (i když podobná byla též již starší hra "Master Of Magic". Každopádně, 4 hrady a tahové souboje kombinované s objevitelskou částí při zabírání území fungovala nadmíru dobře.

Pro: První HOMAM hra, zpopularizování žánru, 4 odlišné hrady, zábavnost a trvanlivost.

Proti: Jednotky při bojích jsou moc veliké, nevejde se jich tedy na pole tolik.

+5 +7 −2
  • PC 80
1.díl série Heroes už věděl na co hráče nalákat, jeho dlouhodobá výdrž hratelnosti v podobě prohledávání světa nenechá jediný koutek mapy bez prozkoumání a výjimečné artefakty onu zábavu prodlužovaly, je to také nutné aby hráč zabíral ostatní města a porážel ostatní hrdiny a hráčova síla a moc přecházela postupně v návykovost být nejlepším hrdinou na oné vybrané mapě. 1.díl má ve zkrze pohádkově kreslenou grafiku a boje v tehdejším 2D měli již krásnou animaci, i efekty kouzel zaujali svou animací a těšil jsem se na každé kouzlo jak vlastně bude vypadat. Ačkoli mám rád i jiné tahové strategie a Heroes je jedna s těch nej mám však argument že Heroes jakožto neznámější tahovka trochu zavinila v zapomnění i jiné skvělé tahovky. Dovolím si říct že tahovky jako třeba Disciples 2 nebo série UFO (i když se jedná o sci-fi) se dokážou Heroesovi vyrovnat.

Pro: animace postav, dlohodobá nálož zábavy, časová nenáročnost

Proti: špatný tah či přehmat někdy znamená těžké dokončení mapy