Moje první setkání se sérií Heroes of Might and Magic bylo v době, kdy jsem jako malý kluk pozoroval staršího kamaráda, jak nadšeně hraje. Hra se mi na první pohled moc líbila, hlavně její kreslená grafika a souboje příšer. Když jsem si ale posléze hru zahrál, nedokázal jsem moc pobrat základní mechaniku hry. Dokázal jsem si sice postavil malou armádu, ale následný souboj s hydrami uprostřed mapy mi přinesl takové ztráty, že mě následně soupeř slupnul jako malinu. Tato zkušenost mě bohužel od dalšího hraní celkem odradila, naštěstí jsem se k Heroesům ještě dokázal vrátit později a to k druhému a především ke třetímu dílu. No a letos jsem se rozhodl sérii Heroesů oprášit a to hezky od prvního dílu.
Postupně jsem projel kampaně za všechny strany a musím říct, že jsem si v prvé řadě musel dost těžce zvykat na to, že zde nejsou některé mechaniky známé z pozdějších dílů. Mám na mysli především sekundární skilly hrdinů a manu. Počet kouzel, které může hrdina vykouzlit je tak dán pouze jeho atributem knowledge a doplňuje se pouze ve městech. Dále mi ještě chyběla možnost mít více jednotek stejného typu v jedné armádě. Tato možnost je totiž v pozdějších dílech někdy dobrou strategickou výhodou.
Obtížnost misí v kampani docela kolísá. První mise je doslova brnkačka, protože nepřátelé bojují mezi sebou. Později ale obtížnost narůstá, protože jednotliví soupeři spolupracují. Jsem rád, že už i zde, v prvním díle, je občas cílem mise hledání pokladu. Ale mám takové podezření, že počítačem ovládaný hráč moc dobře ví, kde je poklad zakopaný. Při hraní jsem si totiž všiml, že po pokladu šel najisto již po několika navštívených obeliscích s tím, že ty na mé části mapy neviděl ani z daleka. Ale zpět k misím. Po několika náročnějších misích následují 3 odpočinkové kousky, kdy se na každé mapě postupně bojuje s každou frakci s tím, že soupeř má velkou výhodu v počtu hradů a zdrojů, ale na druhou stranu po mně (s výjimkou barbarů) nejde, ale jen tupě čeká, až já zaútočím. Finální mise pak ale naopak stojí za to. Tři silné frakce spojené proti mně nebylo moc jednoduché porazit. Naštěstí je cílem mapy dobýt město draků nacházející se ve středu mapy, takže se mi ve výsledku osvědčilo si vybudovat středně silnou armádu, "proplížit se" kolem soupeřů k městu a porazit draky. Až když jsem hrál za čaroděje, tak se mi podařilo s pomocí OP draků všechny soupeře na "férovku" porazit.
Po čase jsem zjistil, že AI soupeře jede stále stejnou strategii, kdy rozděluje svoji armádu rovnoměrně mezi všechny své hrdiny (s výjimkou případného statického finálního hrdiny). Celkem se mi osvědčilo hrát na jednoho hrdinu s maximální silou armády. Ten sice bojoval ve výsledku proti přesile hrdinů, ale jejich rozdělené armády mi dělaly jen malé potíže. A pokud i toto bylo málo, stačilo obětovat nějaké město, AI soupeře tam vždy nechá část své armády, takže následný souboj s hrdinou je hned lehčí.
Kreslený vizuál hry se mi i dnes zamlouvá, vše vypadá pěkně, hlavně města. Ale je pravda, že některé věci se zase tak moc nepovedly (fialoví draci). Hudba ve městech je taky příjemná na poslech a rád si ji někdy poslechnu jen tak při práci.
Ve výsledku jsem byl s hrou hodně spokojen. Nesmí se od ní očekávat velká propracovanost, co se týče strategických možností. Přeci jen je to první díl série. Stejně tak trošku zamrzí nevyváženost jednotlivých frakcí (jakmile získají čarodějové draky a mají aspoň trochu zdrojů, tak jsou prakticky nezastavitelní), ale hraní poskytuje skvělou zábavu na řadu večerů.
Postupně jsem projel kampaně za všechny strany a musím říct, že jsem si v prvé řadě musel dost těžce zvykat na to, že zde nejsou některé mechaniky známé z pozdějších dílů. Mám na mysli především sekundární skilly hrdinů a manu. Počet kouzel, které může hrdina vykouzlit je tak dán pouze jeho atributem knowledge a doplňuje se pouze ve městech. Dále mi ještě chyběla možnost mít více jednotek stejného typu v jedné armádě. Tato možnost je totiž v pozdějších dílech někdy dobrou strategickou výhodou.
Obtížnost misí v kampani docela kolísá. První mise je doslova brnkačka, protože nepřátelé bojují mezi sebou. Později ale obtížnost narůstá, protože jednotliví soupeři spolupracují. Jsem rád, že už i zde, v prvním díle, je občas cílem mise hledání pokladu. Ale mám takové podezření, že počítačem ovládaný hráč moc dobře ví, kde je poklad zakopaný. Při hraní jsem si totiž všiml, že po pokladu šel najisto již po několika navštívených obeliscích s tím, že ty na mé části mapy neviděl ani z daleka. Ale zpět k misím. Po několika náročnějších misích následují 3 odpočinkové kousky, kdy se na každé mapě postupně bojuje s každou frakci s tím, že soupeř má velkou výhodu v počtu hradů a zdrojů, ale na druhou stranu po mně (s výjimkou barbarů) nejde, ale jen tupě čeká, až já zaútočím. Finální mise pak ale naopak stojí za to. Tři silné frakce spojené proti mně nebylo moc jednoduché porazit. Naštěstí je cílem mapy dobýt město draků nacházející se ve středu mapy, takže se mi ve výsledku osvědčilo si vybudovat středně silnou armádu, "proplížit se" kolem soupeřů k městu a porazit draky. Až když jsem hrál za čaroděje, tak se mi podařilo s pomocí OP draků všechny soupeře na "férovku" porazit.
Po čase jsem zjistil, že AI soupeře jede stále stejnou strategii, kdy rozděluje svoji armádu rovnoměrně mezi všechny své hrdiny (s výjimkou případného statického finálního hrdiny). Celkem se mi osvědčilo hrát na jednoho hrdinu s maximální silou armády. Ten sice bojoval ve výsledku proti přesile hrdinů, ale jejich rozdělené armády mi dělaly jen malé potíže. A pokud i toto bylo málo, stačilo obětovat nějaké město, AI soupeře tam vždy nechá část své armády, takže následný souboj s hrdinou je hned lehčí.
Kreslený vizuál hry se mi i dnes zamlouvá, vše vypadá pěkně, hlavně města. Ale je pravda, že některé věci se zase tak moc nepovedly (fialoví draci). Hudba ve městech je taky příjemná na poslech a rád si ji někdy poslechnu jen tak při práci.
Ve výsledku jsem byl s hrou hodně spokojen. Nesmí se od ní očekávat velká propracovanost, co se týče strategických možností. Přeci jen je to první díl série. Stejně tak trošku zamrzí nevyváženost jednotlivých frakcí (jakmile získají čarodějové draky a mají aspoň trochu zdrojů, tak jsou prakticky nezastavitelní), ale hraní poskytuje skvělou zábavu na řadu večerů.
