Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Heroes of Might and Magic IV

76
273 hodnocení Platformy
Žánr:
strategie > tahová strategie *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
28.03.2002 PC
Vývojáři:
New World Computing
Oficiální stránky:
https://web.archive.org/web/20121210052507…
Heroes of Might and Magic IV je najkontroverznejším titulom celej série. Rozporuplné bolo grafické "polo3D" spracovanie, vizuálne stvárnenie jednotiek, ako aj neobvyklý hudobny doporovod. HOMAM IV zbúral niekoľko základných princípov na ktorých hra stála a priniesol tak veľa hrateľnostných zmien, až to niektorí fanúšikovia série nemohli rozdýchať. Jedna z najvýraznejších zmien je aktívna účasť hrdinu v boji. Už to nie je len veliteľ sediaci na koni, ktorý občas zošle nejaké to kúzlo, ale sám sa zapája nielen kúzlom, ale aj zbraňou do bojovej vravy a môže aj umrieť. Smrť hrdiny však neznamená automatickú prehru (ak sa nejedná teda o hrdinu v kampani, kde jednoducho musí prežiť), pretože jednotky sa po mape môžu presúvať aj bez hrdinu a zároveň jednu družinu môže tvoriť niekoľko hrdinov. Frakcií máme šesť a je vidieť, že množstvo jednotiek pomenilo strany (kentaurovia u barbarov, pekelníci sa spojili s warlockmi do jednej frakcie a podobne). Zároveň pri sa musí hráč pri výstavbe budov v meste rozhodovať o tom čo postaví nielen z hľadiska taktiky a vlastných zdrojov, ale aj preto, že občas má hráč na výber z dvoch budov, pričom môže postaviť v danom hrade len jednu z nich (napríklad u Chaosu sa rozhoduje či postaví močiar Hydry alebo brloh čierneho draka). Z hry vymizlo vylepšovanie jednotiek a taktiež aj v treťom dieli tak výborne spracovaný balanc. Toto všetko vytvorilo veľmi rozporuplné názory v hráčskej komunite, celkovo však hru viacej hráčov zatracovalo ako oslavovalo. Napriek tomu si našla svojích fanúšikov a ak si uvedomíme, že sa skutočne nejedná o klasický HOMAM ako ho poznáme, je tu šanca dobre sa zabaviť pri hraní.

Navzdory svému přijetí byla hra rozšířena o datadisky The Gathering Storm a Winds of War.


Poslední diskuzní příspěvek

To je prostě do očí bijící zlatá jednička dvojka. Hrál jsem to se synem a prostě humus na víc, To má problém s grafikou sekundární, na kterou…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 70
HoMaM IV je... trochu zvláštní hra. Tedy zvláštní v tom, že každé vybočení z konceptu série bývá po zásluze potrestáno. Plastiková grafika srdce umělce asi nepotěší, podobně ostatně i města sama, jejichž vnitřek přešel do "3D".

Největším lákadlem čtvrtého dílu ovšem měli být hrdinové a komplexnější systém RPG. Ten se celkem povedl a i dříve zbytečné skilly (za nimiž ovšem NWC skálopevně stojí) jsou tak... zbytečné o něco méně (diplomacie například).

Vedle většího počtu jednotlivých skillů a vlastností (nově například oživování či povolávání) potěší HoMaM IV i dalšími povoláními, jichž je možné dosáhnout přímo ve hře. K nim příslušné bonusy často stojí zato a povyšování je tak zase o trochu více zábavné (díky pozitivní motivaci).

Nicméně zároveň je nutné smířit se s tím, že hrdinu patřičně vycvičíte jen v kampani (ta 70 úroveň v komentáři níže mi ale přijde jako celkem blaf - počítejte tak max do 40.). Díky velkému počtu dovedností vám prostě nebude stačit nějakých ubohých 20 (+/-) úrovní, které jednotlivé mapy nabízí. Nicméně se přiznám, že mi v tomto ohledu seděl třetí (/druhý) díl více.

Hudba je spíše návratem k druhému dílu. A to už vzhledem k tomu, že v některých městech je dokonce slyšet "opera", jak tomu bylo například u lidí v HoMaM II (kde ovšem šlo o nepoměrně kvalitnější "kousek"). Přiznám se, že hudba mi po čase spíše lezla na nervy. Stran přímé účasti hrdiny v bitvě je to opět trochu problematické. V bitvách hrají často rozhodující úlohu, nicméně ani ten nejlepší toho zase až tak moc nevydží a soustředěné útoky jej za chvilku vyřídí. Což je zvláště smutné u mágů, kteří nebyli vycvičeni v taktice a neposkytují tak posmrtné bonusy zbytku armády.
Poslední výtka jest k "rychlému rozhodnutí soubojů", které se vám nabídne jen pokud máte výraznou převahu. Nicméně vypočítané ztráty z těchto soubojů vás nakonec často donutí všechny bitky absolvovat, jelikož jste schopni zvládnout je o dost lépe. A to je zatraceně úmorné i nudné. :-/

Ve zkratce fajn turn-based strategie. Ale většina změn nebyla úplně doladěna. V případě čtvrtého dílu je možné říci, že mezi fantasy turn-based strategiemi už zdaleka nekraluje tak "suverénně". Pokud tedy vůbec ještě kraluje...


P.S. Jo a spojení Kreeganů (démoni) s nekromanty mě rovněž nasralo. ;)
+27
  • PC 85
U trojky HoMaM jsem strávil docela dost času. U čtyřky ještě víc času. Bavila mě o dost víc. Spousta lidí sice nedá na trojku dopustit, ale mě už tam spousta věcí chybí. Jednoznačně boj. Tady je pohled na bojiště vyřešen tak, že tu máte mnohem víc prostoru na taktizování. Do bojů můžete aktivněji zapojit hrdiny, kteří můžou hodně rychle umřít.

To že se jednotky nedají vylepšovat bych připočetl spíše k dobru. Místo toho si můžete vybrat například, jestli chcete Behemota nebo Fénixe. Dají se takto vytvářet zajímavé kombinace. Můžete si klidně udělat armádu jenom ze samých hrdinů (pokud si troufáte). Systém skillů je mnohem propracovanější a zábavnější. Pak jsou tady ještě různé maličkosti. Ve městech můžete vojsko vyrábět najednou, a najednou si je přetáhnout. Odpadá zdlouhavé klikání. Nemusíte čekat na konec týdne, abyste si vyrobili jednotky. Jednotky se postupně rodí, což mi také připadá zajímavější. Táhnout, můžete i bez hrdiny, což se dá krásně využít třeba k obraně dolů. Možností je spousta.

Co mi naopak vadí, je dobývaní hradů. Hodně nešťastně vyřešené. Vodní příkop ztrácí funkci. Pokud hrad bráníte bez střelců, tak jste strašně znevýhodnění. Zmizeli věže. No, prostě už to není tak velká taktická výhoda. Další věc co nepotěší, je grafika měst. Kam sakra zmizela ta pohádkovost z trojky. Nějak to postrádá atmosféru. Řekl bych ale, že hratelnosti se to nějak nedotýká.

Postupem času se může dostavit stereotyp. Je to vlastně pořád to samé. Tah, boj, obsazení dolu. Hned tak to ale nebude.

Pro: spousta nových možností, boje, taktika, posun v hratelnosti

Proti: dobývaní hradů, grafika měst, po čase stereotyp

+26
  • PC 90
Po skoro dvou týdnech prakticky nonstop pařby dohrán rozporuplně přijímaný čtvrtý díl. Stálo to za to? Určitě, protože čtverka je prvním z dílů, který přináší do série spoustu novinek. Hru odpálí bombastické intro (konečně), které popisuje apokalypsu na starém světě, když se střetnou dva mocné meče. Naštěstí se v tu chvíli otevřou portály a většina obyvatelstva se stihne zachránit přechodem do Axeothu - aby mohli začít další sérii válek o moc, peníze i z dalších důvodů.

Čtvrtý díl vypadá graficky trošku jinak. Celá hra je komplet izomerická jak při průzkumu, tak při soubojích, čímž se vytratilo trochu toho pohádkového kouzla. Na druhou grafika je špičková a celý ten izomerická styl je jedním z důvodů, proč to má mnohem více RPG feeling než kdy dříve.

Hratelnost přináší změn mnohem více. Začnu tou pro mě nejpodstatnější - obtížnost je nastavitelná a na těch nižších se soupeř víceméně drží základny a jejího okolí s tím že občas vyšle nějakou průzkumnou jednotku. Díky tomu jsem si čtvrtý díl užil poctivě bez cheatování, i když to rozhodně nebyla procházka růžovou zahradou. Změnilo se ale daleko více. V každém městě můžete teoreticky postavit 8 druhů jednotek, ale v reálu si musíte volit od druhé úrovně vždy mezi dvěmi. Občas je to Sophiina volba (upíři vs. plivači jedu), ale není problém zaměřit jeden hrad na výrobu něčeho a druhý na něco jiného. Jednotky se už nyní nevylepšují, za to se vylepšuje hrdina.

Právě hrdina a jeho vývoj je největším skokem k RPG. Hrdinu můžete stejně jako v předchozích dílech šatit, vybírat mu spoustu předmětů, ale především obrovskou škálu skillů. Ty jsou rozděleny do skupin (průzkumnictví, různé školy magie, boj, velení jednotkám), každá skupina má 4 skilly a každý má pět stupňů. Do čeho investovat napoví většinou samotná podstata hrdiny (nekromant magie smrti, elf magie přírody) navíc levelů není moc (a je tu naprosto nesmyslný level cap na jednotlivé mise). Ale i tak doporučuji minimálně částečný vývoj bojových skillů. Hrdina je totiž samostatná jednotka, která může střílet, útočit (a také zařvat) a ve spoustě map začínáte právě jen s hrdinou, pár mizernými jednotkami a bez hradu. A pokud máte nabušence s pár slušnými artefakty, tak se ala RPG dá projít půlka mapy defacto bez jednotek.

RPG připomíná i průchod mapou, který je linérnější, mapa je členěna na menší oddíly, abyste šli tak jak tvůrci chtějí tu funguje systém barevných bran a stanů na jejich otvírání. Nechybí podzemí, moře a samozřejmě všechno co v předchozích dílech - doly, města, artefakty, potulné příšery. Další změny jsou kosmetické - v jedné partě můžete mít více hrdinů, jednotky se občas toulají na mapě (a někdy dokonce zaútočí i na hrad), v rámci kampaně většinou narazíte na jeden, max dva druhy hradů a jednotek.

Obtížnost šla dolů ve strategické fázi, ale o to je hra krutější v té taktické. To si tak procházíte mapu jako nůž máslem a najednou narazíte na desetinásobnou přesilu, která Vás smete z povrchu zemského. Nezbývá tedy než projít všechny hrady, pobrat co jde a pak taktizovat. Výběr jednotek, kdo na koho zaútočí, síla hrdiny, to vše může změnit i skoro prohranou bitvu. Klíčem jsou silné a rychlé střelecké jednotky, které dokážou z protivníka udělat řešeto dříve než se dostane na dosah meče či pařátu. Jedno mínus - mapy jsou až úmorně obrovské, zejména u poslední kampaně se jedna mise dá hrát i 8 hodin a to těch misí je 32!

No a nakonec si nechám kampaně a příběhové pozadí. Je jich šest a mají jedno společné - jsou parádně napsané, plné zvratů, skvělých postav, dialogů a především spoustu kvalitních textů během misí.

Pravá čepel: Lord Lysander se vydává odhalit podvodného Gryphonhearta Wortona, který si dělá zálusk na trůn Paleadry. Celé je to vyprávěno z pohledu stárnocího panoše Miltona, který přes věrnost zjišťuje, že by chtěl i něco víc od života. Hratelnost je vyrovnaná, zdálky se dá pálit lučištníky a mnichy, anděl je opět ultimátním létajícím killerem.

Sláva minulých dnů: Tady sledujeme mladého barbara Waerjaka, který se snaží změnit způsob života založený na válčení a naučit národ i trochu hospodařit. Je tu jedno těžké rozhodnutí, ale jinak je to průměr o boji proti dalším náčelníkům. Co se týče jednotek byl to boj. Barbaři mají poměrně slabé a pomalé jednotky, málokterá střílí, k mocným Hromovým ptákům se jen tak nedostanete.

Cena míru: Asi nejlepší kampaň. Emilia Nighthaven, obyčejná čarodějná učnice se rozhodne pomoci lidem co utíkají před silnějšími soupeři a založit království Great Arcane. Stává se nezkušenou královnou a proti ní stojí džin Solymr, který slouží nesmrtelnému Magnusovi. Přestože jsou na opačných stranách, je tu úžasně pojatý jejich respekt přecházející k přátelství a nakonec ke spojenectví, rovněž Magnus je záporák par excelence. Hratelnost je parádní, Emilia má spoustu kouzel, navíc kombinace mágů, džinů a mocných titánů dělá z nepřátel cedník.

Elvin a Shaera: Kampaň za efly nám představuje nesmrtelnou lásku titulní dvojice, kterou se snaží překazit zákeřný lord Harke. Je tu spousta citů, romantiky, ale také změna zhýčkaného šlechtice na velitele. Hratelnost je slušná, Elvin je ze začátku sice loser, ale jakmile ovládnete vyvolávání a odemknete bránu nestvůr, Vaší armádou se stanou elementálové doplnění ultimátním fénixem (či pohádkovým drakem).

Polomrtvý: Tady to bylo slabší. Gauldoth je napůl nemrtvý, který se rozhodne pomstít za všechny příkoří. A tak vytváří říši Nekros, mění lidi na nemrtvé a neváhá cynicky obětovat cizí život, aby nakonec prohlédl a postavil se většímu zlu. Nemrtvé jednotky jsou snad nejslabší ze všech - pomalé zombie, duchové, kostlivci, nepříliš silní kostěný drak či ďábel. Jedinou výhodou je upír, který vysává životy a léčí se a který pokud jich je hodně dokáže rozhodnou prakticky sám bitvu.

Pirátova dcera: Tawni je pirátka, který se rozhodla obsadit celé Zlaté moře. Je to drsná hrdlořezka, takže vás čeká spousta vražd, zrad, mordů a minulost v pirátské hospodě. Většina postav zařve, nebo zradí, mise moc nenavazují a mapy jsou opravdu úmorně obrovské. Na druhou stranu si užijete spoustu cestování mořem a navíc Tawni má k dispozici kromě více či méně průměrných jednotek opět zabijáckého černého draka.

Celkově jsem si čtverku užil i díky různým kampaním a nižší strategické obtížnosti. Jen ty mise jsou opravdu neskutečně zdlouhavé. A drobná výtka - kampaně nejsou asbolutně propojené a po jejich odehrání chybí jakýkoliv spojující prvek, nebo třeba i nějaké celkové outro.

Pro: Jednodušší obtížnost a strategická část, větší důraz na RPG prvky a hrdiny, kampaně mají skvěle napsané příběhy, spousta taktizování v bojích.

Proti: Chybí propojení kampaní, některé mapy jsou až neskutečně velké a zdlouhavé.

+23
  • PC 95
Heroes of Might and Magic IV jsem poprvé viděl kdysi dávno u známýho a musím říct že jsem si tu hru oblíbil, nejspíš taky proto, že jsem nehrál předchozí díly (1,2 jsem hrál až zpětně, 3 téměř vůbec, to chci ale napravit). Vůbec jsem té hře nerozuměl a bylo to na mě dost složitý (tolik měst, jednotek, schopností atd.). Doma jsem si ji nainstaloval a začal jsem hrát. Každým dnem jsem jí rozuměl čím dál tím víc, trochu jsem se seznámil s městy, kouzly a schopnostmi hrdinů. Hra mě zkrátka chytla a to taky možná díky příběhu (příběhům) které byli perfektní.

Z hry zmizela schopnost vylepšování jednotek a jednotky se rodí kadý den (což mi vyhovuje, v 5ce jsem si na to nikdy nezvykl). Hrdinové mají pro bitvu celkem zásadní význam a pokud máte silnou armádu a slabého hrdinu tak vás může v pohodě porazit armáda se silným hrdinou a armádou značně slabší. Vybrat si lze z několika povolání, které leze posléze kombinovat (max 5). Obvykle spolu povolání souvisí a nejčastěji jsem si vybíral jeden druh magie + boj (aby taky mág něco vydržel). Pokud vám hrdina zamře tak se ještě nic neděje, můžete sebrat jeho ikonku (hrob) a donést ji do hradu či kaple kde ho znovu oživí (v kampani zpravidla ne, tam zemřít nesmí) Ve hře máte ne výběr ze 4 obtížností

Grafická stránka je obrovské plus. Prostředí obsahuje pestré barvy, přehlednost a mnoho objektů které jsou vymodelovány opravdu pěkně (města ještě lépe). Hudba super, 10/10. Hratelnost na velmi dobré úrovni, jednou jsem ji hrál 2 měsíce tak hodinu až dvě denně.

Heroes of Might and Magic IV je pro mě zkrátka nejlepší díl série a taky jedna z nejlepších her vůbec. Herní zážitek ještě prodloužili dva výborné datadisky. Pro mě třetí nejlepší hra

Pro: Grafika, zvuky, hudba, hratelnost, kampaně, příběh........

Proti: Nic mě nenapadá

+21
  • PC 95
Ke hře Heroes IV jsem se dostal snad jako každý po dlouhém hraní královských Heroes III, hru jsem znechuceně odložil. Asi po roce jsem si v nějaké akci koupil originál a dal hře znovu šanci. Heroes IV mne neskutečně chytl a začal bavit. Směr, jakým se tato hra pustila byl skvělý. S postupem času jsem velice rád, že hra pouze nepřevzala osvědčené mechanismy z trojky a nedala je do nové grafiky, jak se to často děje. Zapojení hrdiny do boje beru jako veliké plus. Rozšíření o nové skilly a překopaný vývoj postavy byl taktéž parádní. Minusem bylo snížení počtu jednotek a nemožnost jejich upgradu, toto ale vynahradil fakt , že naprosto každá jednotka měla své specifikace (kostlivec odolnost proti střelám, tygr útočil vždy jako první atd....). Další výtka bylo spojení hradu Nekropole a Inferna v jedno.
Bohužel mnoho lidí změny nevydýchalo a hra nebyla vřele přijata, škoda pro ostatní ,kteří nad ní ohrnuli nos, pro mne je tato hra spolu s HoMaM III králem fantasy tahovek a stále se k ní rád vracím.

Pro: Nový směr hry, schopnosti jednotek, více skillů, propracovanější vývoj postavy, soundtrack

Proti: Méně hradů, výstavba měst byla hezčí a atmosféritější v HoMaM III

+21 +22 −1