Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Diablo II


Komentáře

« Předchozí Následující »
  • PC 95
Chtěl jsem si přečíst ostatní komentáře, ale nejprve musím napsat vlastní, abych pak nebyl ovlivněný :)

Je to už hodně let, co jsem hrál D2 v základní podobě. A přesto si to pamatuju až překvapivě dobře. Jak jsem si pouštěl celé intro při každém startu hry. Nebo jak jsme hráli společně s bratrancem "multiplayer" tak, že jsme seděli u jednoho PC a v pravidelných intervalech se střídali. Náš barbar level 15 nám tehdy připadal jako nepřekonatelný bouchač. První akt jsme měli prolezlý horem spodem. A tak se nám líbil, že když jsme se dostali do druhého, s obdivným údivem si prohlédli město a honem rychle šup zpátky "do lesa".

Tím moje zkušenost se základní hrou skončila, protože pak přišel datadisk a ostatní akty už jsem hrál vždy jenom s ním. Největším argumentem pro instalaci Lord of Destruction byla větší truhla. Sbíral jsem všelijaké haraburdí a bylo mi líto prodat všechny ty krásné věci (i když byly třeba pro úplně jinou postavu).

Diablo 2 bylo pro mě vždy "nové", protože většina prostředí se dynamicky generuje. Málokdy se stalo, že bych někam přišel a měl pocit, že to už znám. Hlavní lokace byly sice vždycky stejné, ale většina "přechodů" se měnila. I díky tomu mě hra vydržela bavit hodně dlouhou dobu. Samotného by mě zajímalo, kolik času jsem s ní strávil. Ten svět byl prostě postavený tak, že se dalo jen těžko odtrhnout. A když už by se snad připlížila nuda, přišel další akt a úplně jiné všechno - nepřátelé, město, vzhled, hudba... Prostě jako by to byla jiná hra. Člověk musel přeskládat vybavení, zpřístupnily se mu nové věci a zase bylo co dělat. Druhá věc, která mě u hry držela dlouhé hodiny, byl Save and Exit. Pokud člověk nenašel waypoint, tak bylo putování "k ničemu". Takže "ještě najdu waypoint a půjdu spát" se občas dost protáhlo :)

Všechny postavy jsem hrál mockrát. Nejvíc se mi podařilo vytunit Paladina, kterého jsem dostal až někam nad level 70 (už nevím přesně). Vyhovoval mi jeho styl boje na blízko spojený s magickou přípravou před bojem (už jsem měl vychytané hmaty - F1 right-click F2 F7 byl standardní boj a F1 right-click F4 F9 byly souboje s bossy). I s kouzelnicí a barbarem jsem strávil bezpočet hodin a oba jsem dostal do obtížnosti Hell. Nekromancera jsem hrál o něco méně, ale to mi kompenzoval spolužák, který hrál jenom jeho a pořád jsme se o tom bavili. Asi nejméně jsem poznal amazonku, která mi byla sice hrozně sympatická svými hromadnými útoky, ale nikdy jsem se s ní nedostal tak daleko, aby mě bavila. Vždycky jsem zase raději pustil paladina a šel to sekat hlava nehlava nablízko :)

A nesmím zapomenout na to, že Diablo 2 dalo světu nejlepší herní soundtrack všech dob. Při poslechu Wilderness mám pokaždé pocit, že to musím zase nainstalovat a ponořit se znovu do toho úžasného světa. A pokud to udělám, bude moje duše opět příjemně zotročena pánem pekel...

Pro: Hra mě neustále okouzluje a láká / Skvěle udělaná prostředí / Hra přirozeně nutí se učit a zkoušet nové věci a postupy / Nepřekonatelný soundtrack

Proti: Příběh jsem vlastně nikdy pořádně nepochopil

+37
  • PC 80
(pozor! Následující komentář je dlouhý jak prase!)

Prvního Diabla jsem si nejvíce cenil pro jeho minimalismus (viz můj komentář), který jsem očekával i od druhého dílu. Bohužel, druhý díl mi přišel už mnohem více... řekněme... košatější. Přibylo spoustu drobností, včetně staminy, skill tree, v inventáři boty, opasek a rukavice (ještě chyběly chrániče kolen :D), cestování pomocí waypointů, quest log atp. Díky tomu všemu jsem si s D2 nejdříve moc nerozuměl, připadlo mi trochu nepřehledné a chvíli jsem si musel zvykat. Vadilo mi, že D2 není jako první Diablo. Že je úplně jiné - rychlejší, akčnější, šílenější. Že se nedá libovolně sejvnout a celá řada další věcí. Naštěstí jsem si brzy uvědomil, že by byla chyba očekávat, že Diablo 2 bude Diablo 1. Jsou to prostě jiné hry...

A tak jsem začal Diablu 2 pomalu propadat. Došlo mi, že jeho "košatost" nese sebou i spoustu výhod. Například je tu mnohem rozmanitější prostředí, dlouhé výpravy do okolí vesnice až do vzdálených jeskyní, lesů nebo klášterů. Jen mě moc nezaujal první act. Většina lokací nic moc. Pláně měly většinou tvar obdélníku a jeskyně se furt opakovaly. Kobky byly o něco lepší, atmosferičtější a už mě to začalo trochu více bavit.

Ale teprve až v druhém actu jsem D2 propadl úplně. Nejenom, že mě okouzlilo prostředí (a tvůrci z něj vymáčkly opravdu maximum - egyptské hrobky, hnízdo přerostlých červů, vesnice zničená morem, podzemní stoky, palác, sklepení pod palácem a dokonce jakýsi vesmír či co :D), ale objevila se tam první monstra, co dokázala více než jen sekat případně střílet šípy. Vzpomínám třeba na takové potvory, co dovedly skvěle skákat a rychle utíkat, nebo červíci, co se zahrabali do země. Druhý act byl prostě naprosto fajn, a dohrál jsem ho bez problémů. Tedy až na act bosse. Když jsem ho poprvé potkal, vypadalo to asi tak, jak ilustruje tento komix.

Třetí a čtvrtý act mi přišly taky fajn. Sice už ne tolik, jako ten druhý, ale rozhodně byly lepší, než ten první :D Jen jsem moc nepochopil, proč mě v džungli napadaly nějaký malý děcka a proč se jmenovaly "Fetiš" :D Tak jako tak jsem act III a act IV dohrál docela dost rychle a bez potíží.

Hratelnost je velice návyková, čímž se z ní velice rychle může stát žrout času. Průběh hrou byl velice zábavný a štvalo mě jen pár drobností, co dovedly hratelnost trochu pokazit. Například speciální skilly některých monster. Tuhle po mně jde hromada brouků a jeden vypadá skoro stejně, jen má trošičku světlejší kůži. Dotkne se mě a já najednou zamrznu. Než stačím něco udělat, obklopí mě a zabijí. Připadalo mi to kapku nefér, protože tihle minibossové často vypadali skoro stejně jako ostatní monstra. Brzy jsem se naučil, že se nesmím za nic na světě nechat obklíčit. A další věc - moc mě nebavilo časté přepínání skillů, což se sice dá urychlit pomocí F kláves, ale stejně se mi nejlépe hrálo za Barbara, kterému stačilo jen bash a concentrate. No a poslední věc k hratelnosti - je dobré si dělat pauzy a nehrát D2 denně, jinak se dostaví stereotyp.

To jsou ale drobnosti. D2 má ale mnohem větší mínus, které už jsem přes srdce nesl trochu hůře :)

Tak třeba systém ukládání. V D2 se neukládá pozice, nýbrž postava. Na jednu stranu to bylo aspoň trochu těžké a nedalo se to dohrát stylem Quick Save a Quick Load. Ale jelikož na hraní nemám moc čas a hraji jen večer před spaním, tak jistě chápete, že to pro mě nebylo ideální. Stávalo se mi třeba, že jsem byl unavený a chtěl jsem jít spát a Waypoint ne a ne najít. Našel jsem ho třeba až za 30 minut o dva dungeony dál. Jednou jsem si hru také omylem vypnul. Aspoň dotaz "opravdu chcete hru ukončit?" by bodnul. A už vůbec se mi nelíbilo, že každý waypoint byl dost daleko od act bosse, což platí pro všechny čtyři acty.
Sice jsem se s dost divným způsobem ukládání smířil, stejně to na mě působí od tvůrců trochu jako kdyby se vykašlali na single player a předpokládali, že ji většina lidí bude hrát v cooperative.

Stejně tak mě moc nepotěšilo, že po smrti ztrácím svoje milované věci. Sice se pro ně dalo dojít, ale ve spoustu případů jsem zemřel právě proto, že mě obklíčila hromada nasraných monster a běžet za nimi s holýma rukama nebyl moc dobrý nápad. Ještě tu byla možnost si vypnout hru pomocí alt + f4. Věci se pak objevily přímo přede mnou, ale zase jsem přišel o peníze a všechna mrtvá monstra se oživila. Já chápu, že smrt je neúspěch a za neúspěch musí být nějaký trest, ale stejně si myslím, že by se tohle dalo promyslet lépe.

No a poslední věc - inventář. Už v prvním díle mi vadilo, že je skoro furt plný. Tvůrci se rozhodli, že v druhém díle bude inventář nejenom úplně stejně malý, ale ještě mi budou situaci stěžovat tím že 1) musím tahat klíče, abych otevřel některé truhly 2) že si Item ze země musím dát nejdříve do inventáře, abych zjistil jeho atributy 3) že sebou devadesát procent hry musím tahat kostku (aspoň se do ní daly cpát věci) 4) že některé dobré věci - třeba runové kameny či talismany - musím mít v inventáři, aby fungovaly.

No, už svůj komentář nebudu dále protahovat. D2 se mi nejdříve moc nelíbilo, ale brzy mě do sebe vtáhlo a já musím uznat - ano, je to velice dobrá hra, i když mě v některých ohledech trochu sere. Snad mi odpustíte, že jsem ho dohrál zatím jen na normal a do nightmare a hell jsem se ještě nepustil. Kdo ví, jestli mám vůbec právo zatrhnout "dohrál jsem hru", nicméně jak jsem psal - D2 je prostě žrout času...

Pro: Chytlavá hratelnost, atmosféra některých míst, ACT II, hudba, nápaditost některých monster

Proti: Otravně omezený inventář, ne příliš sympatický systém ukládání pro single player a pak už jen drobnosti

+36
  • PC 100
Jednoho dne přišel můj bratr domů a říká:"Byl jsem u kamaráda a hrál u něj skvělou hru. Máš tam panáčka, kterýho si vybereš z pěti charakterů a potom si ho vylepšuješ věcma a zkušenostma ze zabíjení monster".Já jsem řekl, že je škoda, že nemáme počítač, protože tohle by mě určitě bavilo, ale naštěstí jej měl můj strýc, a tak jsme si vypůjčenou hru na vypůjčeném počítači mohli nainstalovat. Když jsem ji pak spustil poprvé, nevěřil jsem vlastním očím. Se svojí postavičkou, kterou si opravdu mohu vybrat z pěti různých charakterů, mám možnost dělat, co se mi zlíbí: mohu jí oblékat, měnit jí zbraně, chodit s ní kam se mi zachce… a po zabití hlavní příšery na konci aktu postupuji do dalšího s úplně jiným prostředím.

Po zjištění těchto skutečností se to náhle stalo. Nechtěl jsem jíst, spát, chodit do školy a psát si úkoly (spíše jsem na to všechno neměl čas). Tato hra mě natolik chytla, že jsem nemohl prostě dělat nic jiného než ji hrát. Vybral jsem si Nekromanta, jenž se stal mou nejoblíbenější postavou a se kterým šlo dokonce i vyvolávat kostlivce a golemy. Ostatně se stal i mým avatarem zde na DH.

Diablo II společně s jeho datadiskem hraji s přestávkami už skoro 9 let a stále mě to baví. Mít ho nainstalované v počítači je pro mě povinnost.

Pro: výběr z pěti postav, sposta předmětů, neuvěřitelná délka o čtyřech aktech, zábavnost a hlavně znovuhratelnost

Proti: možnost vytvoření závislosti

+33
  • PC 95
Když jsem se tehda dozvěděl informaci, že se připravuje pokračování Diabla, moje reakce (radost), která následovala byla jedna z nejintenzivnějších a největších. S každou další novinkou, preview, s novýma obrázkama jsem se na tuto hru těšil víc a víc.

Většinou, když se na něco těším moc a dlouhou dobu, tak můj zájem opadne a na závěr už nejsem tak zapálenej, nebo čekám od dané věci více a jsem třeba i zklamanej. V tomto případě tomu tak rozhodně nebylo. Čekání bylo dlouhé, nicméně se vyplatilo :)

Jakmile jsem se stal majitelem této hry, začal maraton probděných nocí, snaha o simulování nemocí za účelem zůstání doma (místo chození do školy), zvětšování kruhů pod očima, minimum vycházek ven na čerstvý vzduch s kamarádama, ... tak mě tato hra ovlivnila (do té doby to byla moje první velká závislost na PC hře).

Diablo 2 nezklamalo, opět se zde konají klikací orgie, návykovost postupovat dál a dál ve hře, touha zahrát si za všechny postavičky, zkoumat skilly postav, hledat lepší a lepší vybavení pro své postavičky. To vše opět při skvěle odvedené audio stránce hry. Grafická stránka je opět dle mého pokulhávající. I na tehdejší dobu rozlišení hry 640 x 480 bylo žalostně málo. Být Diablo 2 dokonalejší po grafické stránce, člověka jako jsem já by to asi u toho počítače zabilo (zapomněl bych jíst, pít, spát, ... :D ). Ovšem co musím smeknout, intro hry a sekvence mezi aktama byly superní, to se Blizzarďákům povedlo, Diablo by byl perfektní film :D

Multiplayer hry jsem nehrál, začal jsem jej hrát až s příchodem datadisku.

Mou nejoblíbenější postavou byl Barbarian (díky tomu jsem si i zvolil svůj první nick na Internetu - do různých xchatů apod. :D ) , Diablo 2 jsem s Barbarianem prošel i za hell obtížnost a udělal si tehda maximální 99 level postavičky. Škoda, že nemám zdokumentován výsledek.

Pro: hratelnost, návykovost, audio stránka hry

Proti: hra je nebezpečná vašemu (reálnému) životu :D , rozlišení hry

+28
  • PC 95
Komerční hity měly, mají a vždy budou mít dva tábory fanoušků. Pro první skupinu to bude perfektní hra se vším všudy a pro druhou vždy jen „hra“. U Diabla 2 jsem členem té první skupiny, ač je pravda, co se píše a říká, a to, že Diablo 2 je jen obyčejný klik-fest, pro mě je to náramně zábavná a do detailu vytvořená RPG hra. Rpg je další slovo sváru mezi těmito tábory příznivců. Já si osobně myslím, že to rpg je, jsou zde zkušenostní body za zabití stvůr a dokončení úkolů, které jsou rozdělovány do 4 vlastností (síla, obratnost, zdraví a mana) a do skillového stromu o 3 typech.

Jedná se o důstojné pokračování Diablo , jak v atmosféře hry, tak i po stránkách grafiky, hudby, zvuku a hratelnosti. Na výběr je z pěti postav a svým zařazením si je z čeho vybírat, kdo preferuje boj z blízka a hrubou sílu, může si vybrat Barbara a Paladina, kdo rád bojuje z dálky, či kouzlí vybírá mezi Nekromancerem, Amazonkou a Kouzelnicí. Příběhem se také dostáváme o další hutný kus dopředu, kde Diablo z jedničky byl jen začátek. Jak už jsem psal, nejvíc co mě na dvojce uchvátil hudební doprovod, grafické ztvárnění a variabilita prostředí, kde se mění den i noc. Prostředí se mění od pralesů s věčně otravnými pigmony ve 3. aktu přes všemožné kobky a podzemí po pouště a peklo, kde jsem narazil na výborně nadesignované nepřátele všeho druhu (nejvíc mně dávali pokouřit tzv. E-on týpci s elektřinou) a hromadu zbraní, za pomoci kterých je sprovodíte ze světa. A to se dostávám k části, která mně oproti jedničce docela vadí, a to obrovská spousta předmětů (zbraně, zbroj, prsteny, amulety atd.). Abych stále něco porovnával a nechával si u sebe nebo v truhle ve městě s pocitem, že se to bude v pozdějších fázích hry hodit, či se rozhodoval, zda nějaký ten kámen vložit do toho správného předmětu, který mně snad někdy vypadne. Další výtky, které již zmiňují jiní, jsou o hodně slabší třetí akt a to hlavně džungle s pigmony, kteří jsou pro postavy zaměřené na blízko špatně zasáhnutelní, a zbytečně mnoho skillů, kde ze začátku nevíte, kam cpát body, abyste později zjistili, že jste je mohly narvat někam jinam.

Samostatnou kapitolou Diablo 2 je velmi dobře udělaný a ve větším počtu hráčů zábavný multilpayer, kde se musí opravdu dobře rozvrhnout strategie na boj s bossy pro každou ze 4 kapitol, protože se mně zdá, že jsou daleko více odolnější než v singlu a mají kolem sebe větší množství nepřátel.

Pro: hudba, závěreční bossové, grafika, zvuky, skilly, mnoho předmětů

Proti: mnoho předmětů a skillů, 3. akt

+26
  • PC 90
Tak nevím, asi sem vyrůstal v jiném světě než ostatní. První Diablo bylo mou vůbec první zkušeností s RPG žánrem a jeho druhé pokračovaní se na dlouhou dobu stalo jeho symbolem. Podle některých zdejších komentů nabývám dojmu, že ani takový Might & Magic nebo KOTOR není RPG, ale nechme to plavat. Ještě za dob prvního dílu jsme s kamarádem ze školy snívali o kooperativním multiplayeru, tehdy to ovšem bylo nad naše osobní možnosti. Ale přání se nám přeci jen splnilo a nedávno jsme proseděli několik hodin u společného hraní Diabla II. Připoměl jsem si spoustu zážitků ze starých dobrých dob, kdy neznalost této herní legendy znamenala totální odcizení se od kolektivu vrstevníků. Nikdo a nic není dokonalé, takže i u Diabla II. jsou některé chybky a nedodělky. Například rozlišení 640x480 bylo už v roce vydání docela špatný vtip, nevyváženost hratelných postav přímo souvisí s obtížnosí hry a to není k hráči zrovna fér (s tím souvisí i rychlost dohrání titulu). Slovy klasika - co říci závěrem? Jsou hry a hry. Jedny už hrát v životě nemusím, ty druhé ano. Diablo II. patří do druhé skupiny.

Pro: různé styly hraní - různá povolání, tisíce předmětů, různorodé lokace, atmosféra

Proti: nevyváženost charakterů, občas stereotypnost, možnosti datadisku LOD měla obsahovat už původní hra, hlavně co se týká rozlišení a herního aktu navíc

+23
  • PC 90
když si bráchové koupili Diablo II, a milosrdně mě pustili si tuto hru také zahrát, měla jsem jasno o postavě Kouzelnice. Upřímě je mi milejší kosit nepřátele pomocí ohňostrojů a ledových polibků, než sledovat sekerový masakr.
Jedinou nevýhodou postavy byl, věčný nedostatek božské many. Musíte si už od začátku uvědomit, jak rozdělovat body na dovednosti. Opravdu vám bude na nic silné kouzlo, když vám uprostřed čarování dojde mana.
Hru jsem začala hrát jako Kouzelnice, co měla skoro holý zadek, ale před samotného Diabla jsem předstoupila jako mocná Kouzelnice. Diablo se mě ani nedotkl. Nedala jsem mu šanci!!!!
+22(23-1)
  • PC 80
Diablo II - co ještě dodat? Časem jedna z nejrozporuplněji přijímaných her, odmítaná zastánci pravověrných RPG a na druhé straně vyzdvihovaná modla těch, kteří v Diablovi - Vládci hrůzi, shledali nejzápornějšího ze záporáků na poli PC her. Jenomže v době, kdy jsme hltali každé preview, každý obrázek z této připravované hry, jsme nějaké rozpory vůbec neřešili, tešili jsme se jak malí kluci, až se tato velice epicky pojatá rubanice dostane na naše stroje. A hle, v létě 2000 spatřila světlo světa a to byl náš konec. Neznám moc her, které mě dokázaly na celé dny připoutat k PC, aniž bych zcela vypustil okolní svět - jednomu mému známému se to stalo tak osudným, že se na 3 měsíce zavřel v bytě s Diablem II a dokonce kvůli tomu prošvihl jeden celý semestr na ČVUT - přeci jen je v téhle hře víc démonického, než se na první pohled může zdát.

Od prvního spuštění, až do závěřečných titulků, je vše velice líbivě a efektivně provedeno, zde poprvé nasadil Blizzard laťku herních filmových sekvencí opravdu vysoko, hudba si nezadá s nejslavnějšími filmovými soundtracky, hra má dynamický vývoj a svižný spád. Už se nejednalo o pouhých 15 sklepení pod klášterem, konečně se boj dostal i do otevřené krajiny, plné světel a stínů. Jediná vada na kráse už tehdy bylo rozlišení, kdy to už na větším jak 17 palcovém monitoru nevypadalo moc vábně. To ale bohatě vyvažovalo pět, zcela rozličných postav a od toho i trochu odlišný přístup k hraní a od původního Diabla skok přímo sedmi-mílový.

Propracovaný strom sekundárních vlastností dával velikou variabilutu každé postavě, jak v single, tak i v multi hře. Hra je rozdělena na 4 Akty, kde na konci každého čeká závěrečný boss, který je opravdovým zadostiučiněním po čase stráveném vyvražďováním houfů podřadných stvůr. A to je vlastně jediný smysl, s kterým Diablo stojí i padá. Nic jiného, než pouhá mlátička se od něj čekat nedá. Úkolů je pomálu a krom běžných odměň akorát zpřístupňují další lokace. Klasické RPG dialogy tu neexistují a těch pár NPC, s kterými se dá mluvit, vám jen přednesou pár monologů, které na význam hry stejně vliv nemají.

Ono v podstatě pitvat se v jednotlivých aspektech hry ani nejde, a aby si člověk hru užil jak to jen jde, musí jí vnímat jako jeden celek, který teprve zaručuje pořádnou zábavu, znovu a znovu až do úplného omrzení.

Pro: znovuhratelnost, grafika, hudba, animace, rozličnost herních postav a prostředí

Proti: absence hlubších RPG prvků

+21
  • PC 100
Diablo 2 je a nejspíš bude hra, u které jsem strávil suveréně nejvíce času. A přitom je založeno na tak jednoduchým principu, až je to do nebe volající. Čím to asi bude?

Bezejmenný hrdina to dokázal. Zničil samotného pána pekel a záchránil nešťastné městečko Tristam. Jen na chvíli. Vyčerpán tuhým bojem neodolal. Zlo ho zlákalo a pán pekel "Diablo" našel novou podobu. Diablo z kobky vyšel do světa, a všude kde prošel rozséval smrt. Jenom vy ho můžete zastavit.

Vyberete si jednu z pěti postav a hra Vás vyplivne do ohyzdné grafiky, která se navíc (myšleno v původní verzi) sekala stejně na Pentium 166 jako na největších dělech té doby. Sakra, tak dlouho to patlali, a i ti blbí kostlivci vypadají hůř než v jedničce. Rozlišení 640x480. Nic moc. Naštěstí to alespoň trochu zachraňuje báječná hudba.

No nic, tak s chutí do toho. Po nějakých pěti hodinách rubání jsem zjistil, že se od toho nemůžu odtrhnout. Neuvěřitelně návykové. Těšil jsem se na každou vypadlou věc a na každé nové prostředí a vysekanou úroveň. Po nějakých dvaceti hodinách jsem přestal zvládat. Po bližším zkoumání jsem zjistil, že moje postava je vedená špatným směrem, zkažená a do budoucna nepoužitelná. No nic, znova a znova a znova... Nevím jaký bych našel další superlativ.

Diablo 2 i s datadiskem hraji nějakých deset let. Stále se k němu vracím. O těch propařených nocí v kooperaci snad ani nebudu mluvit. Možná ho s mým barbarem na 90 úrovni snad konečně dojedu na hell než vyjde trojka. Diablo 2 je prostě fenomén.

Pro: Návykovost, předměty, hudba, všechno, jupí, za chvíli budu mít další úroveň

Proti: v původní verzi špatná optimalizace a grafika, ale to už je spraveno

+21
  • PC 90
Diablo 2 je bezpochyby hra, která svůj předchozí díl překonala a celou sérií ještě více proslavila. Dlouhou dobu jsem hrál pouze první díl, na který dodnes nedám dopustit, ale v roce 2006 bylo na čase vyzkoušet toto pokračování.

V Diable 2 jsem se velice těšil na množství odlišných postav. Pět opravdu rozdílných postav je vítanou změnou oproti jedničce. Zvláště pak potěší tři různé typy skillů, které mezi sebou lze kombinovat. Hráč tak může zkoušet jiný typ hraní za stejný typ postavy

První akt na mě dýchl tou správnou Diablovskou atmosférou a Já se jen těšil jak to bude pokračovat. Ovšem to co mě zarazilo byla změna ukládání hry a fakt že s ukončením hry dochází k respawnu nepřátel. Ovšem na to všechno se dá zvyknout.

Bohužel Diablo 2 už nedisponuje takovou atmosférou jako jednička. Druhý akt mi přišel příliš světlý Poušť mi v Diable nikdy moc neseděla. A i další jinak zdařilé akty, již nemají tu hororovou atmosféru prvního dílu. Respektive Diablo má dobrou atmosféru, ovšem né tak silnou jako v jedničce.

Přijemnou novinkou je množství předmětů a herních prvků, které dvojka obsahuje.
Hra tak dokáže zabrat delší dobu a hráč si může s některými věcmi opravdu vyhrát. Již zmíněné oživování nepřátel dovoluje hledání lepších předmětů, či kompletování setů.

Možnost hrát za stejnou postavu znova a to na vyšší obtížnosti je také fajn. Hráč si může vyzbrojit postavu podle svých představ a poměřit se smrtonosnějšími monstry.
A vzhledem k tomu, že pouze na vyšších obtížnostech lze získat určité předměty, stává se z celé hry nekonečný běh za sebevylepšením.

Hra je striktně lineární a questů poskrovnu ale přiznejme si, že to je to Diablo co prostě máme rádi. Potěší aspoň s akty se měnící Npc a možnost různých žoldáků, kteří v záchraně světa dopomáhají.

Diablo 2 je hra, která opravdu první díl předčila. Bohužel pro mě bude stále na druhém místě, jednička u mě prostě kraluje. I tak si ale rád zahraji, toto zdařilé pokračovaní.

Pro: Různorodější a delší než jednička.

Proti: Pro mě -stále ve stínu jedničky. Pakliže hráč neprochází lokace stále dokola - na skilly 30 levelu se v první hře nedostane.

+17
  • PC 95
Ctyri roky jsme my, hraci Diabla ze stare skoly, museli cekat na vydani druheho dilu. A autorum z Blizzard North se skutecne povedl. Jedna se o jednu z mala hernich serii, ktera svym druhym dilem predcila dil prvni. Druhy dil je ve srovnani s prvnim mnohem delsi, lepe ozvucen, rozmanitejsi, nabizi dvakrat tolik postav a jeho atmosfera je stejne dobra jako v prvnim dile.

Dej hry se odehrava po zabiti Diabla, ktere se az zase tak uplne nepovedlo. Predchozi hrdina jej sice zabil, ale neodolal vabeni a namisto zniceni Diablova soulstone si jej vrazil do hlavy. Diablo jej pote snadno ovladl a pri svem uteku z Tristramu jej srovnal se zemi. To bylo videt hned v uvodnim intru, kde doslo k vypaleni hospody. Nasledne jste se ocitli v kuzi vami zvoleneho noveho hrdiny kdesi v divocine v Tabore tulacek. Prvni akt byl tedy vyhradne zamereny na putovani po okoli Tristramu. Prochazeli jste zejmena zelene lesy pasu mirneho podnebi, obcas nejakou tu jeskyni az do klastera, kde jste kuchli prvniho finalniho bosse - Andariel. Ta byla zodpovedna za zniceni sesterskeho radu, kdy spoustu z nich svedla na zcesti. Ve druhem aktu jste se premistili do mnohem tropictejsich mist, konkretne do poustniho mesta Lut Gholein. Zde nastaly s prichodem Temneho poutnika rovnez problemy a po dunach se zacali pohybovat ruzni prerostli cervi, brouci, mumie a dalsi podivne krvelacne kreatury. Ale to byste to nebyli vy, kdybyste vsechny mistni problemy nezarazili. Treti kapitola se odehravala v Kurastu. Pristavni mesto ukryte v hluboke dzungli predstavovalo idealni misto pro Mephista. Toho spolecne s vami hledali i Diablo s Baalem a pri jejich pronasledovani vas cekaly hodry monster. Putovani dzungli bylo vic nez dlouhe a vycerpavajici, ale nakonec jste po probiti se i pres radu starsich tretiho bosse nasli a zabili. Posledni ctvrty akt byl kratsi, ale nemene vydareny. Rozhodne byl nejtemnejsi, jelikoz se nachazel v samem nitru pekla. A cesta k samemu panu pekel byla strastiplna. Plahoceni popelem a zabijeni demonu pusobilo znacne depresivne, samozrejme okorenene stylovou muzikou. Po tuhem boji nakonec ale padl i Pan pekel a vy jste mohli slavit.

Vyhodou hry je jeji znovuhratelnost a obtiznost. I dnes, po temer dvaceti letech je druhy dil stale stejne dobry. Ac graficky jiz nestaci na novejsi ARPG, vsim ostatnim spoustu dnesnich titulu muze ucit. Po dohrani storyline jste si jej mohli vyzkouset na dalsi dve obtiznosti, kdy prvni na prvni Normal navazala Nightmare a pote Hell. Nejvetsi bomba ale vybuchla rok po vydani v roce 2001. Vysel datadisk Diablo II: Lord of Destruction, ktery do hry pridal paty akt odehravajici se ve meste barbaru Harrogatu. Baal se totiz snazil znicit Worldstone a jediny, kdo mu v tom mohl zabranit, jste byli samozrejme vy. K jiz existujicim charum: Amazon, Barbar, Necromancer, Paladin a Sorcerer pribyli dalsi dva - Assassin a Druid, hra vam zpristupnila runy. Ty dokazaly z predmetu udelat ty nejsilnejsi veci ve hre. Potesil i graficky narust rozliseni na tehdejsich 800x600. Z Diabla 2 se diky LoD stala jeste navykovejsi ARPG a old school hraci se k nemu po silenostech ve tretim dilu snad po pul roce vratili a nekteri jej hraji dodnes.

A ted k neduhum, kterych ale moc neni. Mne osobne nevyhovoval system ukladani v kombinaci s dumyslne ukrytymi waypointy. Casto mi trvalo, ze jsem waypoint nemohl najit treba i tri ctvrte hodiny. Navic pri umrti jste vsechny vase veci museli jit vyzvednout s holou postavou, coz byl zejmena na posledni obtiznosti temer nerealny ukol. Postava byla totiz extremne zranitelna. Nejradeji jsem se potuloval po prvnim a tretim aktu, kde me fascinovala zejmena tamni hudba, ale i zelene huste lesy. Poustni akt me prilis nebavil, i kdyz zpracovany byl diky inspiraci v egypstke kulture rozhodne nejlepe. A posledni paty akt byl vylozene nejnudnejsi. Nez jsem prosel uvodni dve masivne dlouhe lokace, uplynulo hodne casu. Spad nabral az ve sve druhe polovine. Nejoblibenejsimi postavami byli Necromancer, Paladin a Druid. Hra na Hardcore byla skutecne hardcore a dostal jsem se nejdal k Diablovi do Nightmare obtiznosti, kde jsem zdechl. A nemluve o PK idiotech, kteri me zabili i podvodne, kdyz mi 1v1 vyhlasili hostilitu v dungeonu. I tak ale Diablo 2 je vrcholem serie a nedivim se, ze old school hraci se k ni po par mesicich hrani trojky vratili.

Pro: znovuhratelnost, pet aktu, tri obtiznosti, sedm postav, horadricka kostka, runova slova, krasne zpracovane a odlisne lokace, paradni ozvuceni

Proti: system waypointu v kombinaci s ukladanim

+16
  • PC 95
Diablo2, hlavně s datadiskem Lord of Destruction, je opravdu příšerná hra... je brutální, repetivní, bezduchá a návyková, ale lepší hry se nehledají až tak snadno, hlavně co se hodin strávených hraním týče ;D U D2 (v kombinaci s Tibií )jsem strávil celou střední školu a část školy základní. Nakazil jsem dokonce i svého tatíka, který hraním obou dílů série Diablo strávil snad 10 let a super silných charakterů má tucty.

O hře samotné toho nemá cenu moc povídat. Diablo2 zná snad každý a kdo ho nezná, tomu ho ukažte!

Pro: Znovuhratelnost, 5 různých postav, každá se 3 stromy dovedností...

Proti: Návykovost, bezduchost, v podstatě se jedná "jen" o clickfest RPG

+15(17-2)
  • PC 95
Jakožto milovník jedničky jsem na dvojku čekal jako na smilování a když konečně vyšla, čuměl jsem jako chleba z tašky! Ta hra mě prostě tak pohltila, že bylo snad dobře, že jsem ještě doma neměl kompa, který by ji utáhl a chodil jsem ke kamarádovi. Kdybych měl kompa jen trochu silnějšího, zaručeně bych u hry umřel hlady, protože bych od ní nedokázal vstát!

Pro: To prostě nejde popsat, ta hra nemá chybu.

Proti: První polovina třetího aktu mě nikdy moc nebavila

+15(17-2)
  • PC 85
Stalo se to v zimě 2004. Neměl jsem asi tři roky na čem hrát a na podzim toho roku jsem si koupil aspoň Celerona pětikilo s 16megovo grafikou a 128ičkou RAMkou za 3000 abych mohl hrát aspoň něco. Tak tedy v té zimě 2004 jsem chodil na večerní nádstavbu a stěžoval si kolegovi, že nemám co hrát. Tak mi teda něco půjčil. A mezi Driverem, Mafií apod. se ukrývala i tahle pecka. O nějakém Diablu jsem do té doby slyšel, ale vůbec jsem nevěděl o co se jedná. Bylo to na 4 cédéčka. Tak jsem to teda nainstaloval. Spustil jsem hru a mé oči upoutalo opravdu dobře udělané video. Vybral jsem si panáčka a ocitl se v nějaké vesnici. Tak jsem to zkoušel až jsem se s tím Palladinem dojel na asi 20 level. Bohužel zadání questů jsem anglicky rozuměl, ale v popiskách předmětů jsem se nevyznal vůbec. To se změnilo s příchodem češtiny na můj harddisk a já si začal hru náležitě užívat. Nainstaloval jsem si i datadisk LoD vybral Asassinku a dojel to s ní na level 99. Opravdu paráda. To objevování světa, který byl při každé nové hře jiný, detailní líbivá grafika a perfektní ozvučení. RPG systém je jednoduchý k pochopení a kouzla jsou vyvedená dobře. Stovky tisíc různých předmětů k sebrání. 5 herních postav, 7 s datadiskem. Zajímavé lokace. Nápadité úkoly. A videa. Ty jsou v téhle hře opravdu nádherné. U hry jsem strávil rok života a moc toho ani nelituju.

Pro: Všechno.

Proti: Člověk u toho stráví fakt hodně času.

+14
  • PC 85
Nikdy som nebol nejakým fanúšikom clicfestov (nebavilo ma Dungeon Siege, so Sacred som tiež po čase sekol znechutený a dokonca ani Diablo 1 mi nič nedalo), ale práve trend nastolený nie až tak výnimočným prvým dielom a ohromne prepracovaný v dieli druhom, ma donútil, aby som túto hru 3x dohrál a práve nostalgicky po rokoch hral po štvrtý raz.
Áno, Diablo 2 má všetko čo slušný clicfest vyžaduje, výber z 5 povolaní, za ktoré sa hrá prevažne veľmi odlišným štýlom (Sorceress je typická magická postava, ktorá si potrebuje držať odstup, Barbarian je jednoducho mlynček na mäso a taký Necromancer sa "vyžíva" vo vyvolávaní minionov a zosielaní kliatob), ďalej ponúka vo svojich 4 aktoch variabilné prostredia, plné viac či menej zábavných dungeonov, to všetko vo veľmi malebnej grafike a so skutočne vynikajúcim hudobným doprovodom z pera Matta Uelmena. Možno v mojom ponímaní bol oproti prvému dielu krok zaujímavostí, práve k väčšej variabilite prostredí a k dôraze na exteriéry. Či už upršaný temný trávnatý "Tristramovitý" prvý akt, alebo malebný arabský druhý s mestom Lut Gholein, piesočnými dunami, oázami a starými hrobkami. Tak trochu odradzovacím dojmom na mňa zapôsobil džunglovitý akt tretí, pretože jeho chodníčkovosť v podobe neustáleho hľadania mostíkov cez úzke riečky dokázala skutočne degradovať stupeň zábavnosti celej hry. Celkovo sa však určite aj po rokoch jedná o nezosadenú jednotku na poli akčných hier s pár rpg prvkami (hru v ktorej nie je ani náznak voľnosti a variability rozhodovania a dôrazu na nebojové vlastnosti morálne presvedčenie hráča, naozaj nemôžem považovať za RPG).

Pro: výborne spracované exteriéry, hlavne druhý akt, zábavný boj za 5 rôznych postáv a ich schopnosti, hudba, výborne dokáže baviť aj po rokoch od vydania

Proti: design tretieho aktu, stále je to len hack n slash :)

+14(15-1)
  • PC 95
Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše, narovinu říkám, že jsem to hrál dobrých 5 let s občasnými přestávkami společně s datadiskem, který je nutností, nic jiného mě nebavilo. Adresář s uloženými pozicemi mám plný barbarů:)) Je to především hratelnost, zkrátka znovuhratelnost, která tuhle hru činí tak výjimečnou, kolik jiných her jsem hrál znovu a znovu od začátku jen proto abych věděl jaké předměty mi vypadnou z nepřátel tentokrát? Každá nová hra je jiná, generuje se nové prostředí i s nepřáteli a to jen podporuje znovuhrání. Pravda je, že v člověku, vždycky tak příjemně hrklo, když se na zemi po boji obejvila žlutá či zlatá barva. Chálím obrovský počet zbraní a statistik které mají, člověku to chvíli trvá než se ve všech vyzná, vzpomínám na ta dilemata, zda si nechat tento předmět nebo jiný apod. Množství nepřátel také stojí za to i když je kolikrát jen barevně odlišen, přítomnost bossů a speciálních monster také potěší. Dále je to hudba a zvuky, které taky považuji za hodně kvalitní a i přes stížnosti na grafiku za sebe říkám, že jsem s ní dokonale spokojen.

Pro: předměty, množství nepřátel a předmětů, statistiky, znovuhratelnost, tvorba postavy

Proti: několik bugů

+13(14-1)
  • PC 60
Jelikož tuhle hru všichni moji kamarádi milují, tak jsem se jí před časem rozhodl taky vyzkoušet a maximálně znuděn jsem po prvním aktu vypnul. Fakt jsem se do toho snažil proniknout, daval jsem si praci s vylepšováním, ale ta hra je pro mne příšerně stereotypní a neuveritelně jednotvárná. Navíc je hrozně tmavá a nebarevná, což mi taky nevyhovovalo. Jdete a naběhne na Vás deset goblinů (nebo něco jiného) a kydlíte. posbíráte pár zlatých a jdete dál. Naběhne na Vás pět pavouků a kydlíte a kydlíte a kydlíte.......

Pro: Řemeslně dobře odvedené, spousta možností k vylepšování postavy, délka

Proti: kydlíte a kydlíte a kydlíte

+12(17-5)
  • PC 100
Již od roku 1997 si každý rok aspoň jednou zahraju Diablo, teď Diablo II :-) Král akčních klikacích RPG který může být sesazen asi jedině sám sebou! Diablo je návykovka, kdy si říkáte "ještě jen nakouknu co je v dalším levelu a půjdu spát" a hrajete ještě několik hodin :-)

Pro: je to prostě Diablo :-)

+6(8-2)
  • PC --
Tahle hra není akční RPG, tohle je masivní vyvraždování nepřátel, kde si v podstatě zvolíte jen to, jak to budete dělat. Procházet zdlouhavé dungeony způsobem - buch buch buch, lečení, buch buch, léčení, boss, power up, smrt, sakra - mě fakt nebere. Krom toho je to největší destruktor myší v herní historii.

Co se mi na hře líbí, tak temná atmosféra a grafika, byt v té době pěkně zastaralá. Hudební doprovod tuším taky nebyl nejhorší, ale hlavním vizuálním esem byly videíčka, což byla vlastně jediná motivace abych onen akt dohrál. Hra má údajně velkou replayibilitu, píšou v manuálu, nicméně jediná věc co se při další hře změní je nesmyslný pokroucení levelů a předměty co vám vypadaj, a to pro mě spolu s levelování na 99. level není žádná výzva, díky nechci. Prostě: po hratelností stránce propadák co tak maximálně dobře vypadá, tot vše.

---
Alternativa:
Divine Divinity

Pro: Pěkná ale zastaralá grafika, videa

Proti: Hroooozná nuda

+5(15-10)