Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Icewind Dale

80
201 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
20.06.2000 PC
Vývojáři:
Icewind Dale je tradiční izometrické RPG z dílny Black Isle, stojící na Infinity Enginu vyvinutém pro hru Baldur's Gate. Příběh se odehrává ve světě Forgotten Realms, na nehostinném severu, Hřbetu světa. Neznámé zlo se probouzí, a tak je jen na hráči, aby si vytvořil vlastní skupinu dobrodruhů a jal se odvrátit dobu temna. Magie, meče, krásné lokace; typické fantasy se vším, co k typickému fantasy patří. Oproti sérii Baldur's Gate se však Icewind Dale podstatně více soustředí na takticky složité souboje a procházení zatuchlých kobek a jiných lokací nacházejících se v šeru podzemí.

O dva roky později (a po dvojici datadisků, Icewind Dale: Heart of Winter společně s Icewind Dale: Trials of the Luremaster) vychází druhý a zatím také poslední díl série, Icewind Dale II. O čtrnáct let později pak vychází i vylepšená a kompletní verze Icewind Dale: Enhanced Edition.


Poslední diskuzní příspěvek

Tak si to jedneho dna este nakoniec zahram aj s tahovymi subojmi :) Mozno, ak tu total konverziu do TOEE dokoncia :)

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Čas od času mám chuť postavit se na obranu IWD, který mnozí hráči považují za retardovaného bratříčka BG2(anžto většina z nich ani jedničkou nezačala). Já se teď pokusím v několika málo bodech shrnout, proč na mě IWD působí lépe, než ta cool holka, která netuší jestli se vlastně maluje jako emo nebo gothic - jo, mluvím o BG2.

Čas od času (bývalo to každý rok) na mne příjde chuť odpočinout si u nějakého zábavného béčka a tak si pustím Conana nebo Rudou Sonju. To možná není nejlepší přirovnání, a i když by se dalo říci, že IWD je ztělesněním nejklasičtějšího hrdinského Sword & Sorcery. Problémy se řeší zásadně pomocí břitkého ostří a magického klystýru.

Mrazivý vítr pronikající i skrze kožené slipy a skupina sveřepých hrdinů snažících se ohřát si promrzlé zadky tím, že nakope pár padouchů, to vše v potemnělé, husté atmosféře.
Není to jako v BG2, kde atmosféra hutní, a temne a temne a na konci zakopáváte o vlastní nohy a vrážíte hlavou do zdí, protože světlo si uraženě vzalo dovolenou. IWD si na nic nehraje.

Co se vyčítané malé volnosti týče, nadhodím pro někoho kacířskou myšlenku, že jsou na tom vlastně stejně. "Cože?!" Slyším ty dunící hlasy, "vždyť tam je na každém rohu kupa questů, člověk si může nakrásně vybírat!"
Což dle mého až tak neplatí. Některé questy jsou opradu dobré (osvobození otroků je můj oblíbenec, stejně tak questy týkající se householdů a vyšetřování vražd), ale ty questy tam nejsou jen tak. Bez jejich plnění ve hře nepokročíte. Takže jediná opravdu volná lokace je Strážcova věž.

Nechám toho trollení a prostě a jednoduše shrnu, proč mám IWD rád:

Icewind dale je krystalicky čistý dungeon v krásném izometrickém podání, jehož příběh neurazí a atmosféra je tak hustá, že cítím jak mi ledový vánek protahuje nohavice.

PS: Rozhodně doporučuji malý (český) modík Renovation, který pocit ze hry ještě více umocní. Čest jeho tvůrcům.

Pro: Izometrický dungeon, správná hrdinská atmosféra, občasný humor a Renovation

Proti: Možná přeci jen málo questů a užil bych lepší replayabilitu (po sedmé se mi už nechce)

+40+40 / 0
  • PC 85
Láska mého života. Předem se omlouvám, tento komentář bude asi trochu patetický a nechutně sentimentální, ale v tomhle případě si to nemůžu odpustit. Už ne jen z toho důvodu, co všechno pro mě tahle hra znamená.

Žil byl na přelomu století jeden malý klučina. Měl rád hry, v lese si rád hrál na hrdiny a miloval film Exculibur. I jednoho dne se stalo, že otec tohoto chlapce přinesl domů novinku. RPG tomu říkali. RPG ze světa fantasie, zázraků a mocné magie. Chlapec o tom prd věděl, přesto ho onen tajemný a podivný svět zaujal, už jen kvůli analogii s jeho hrátkami v lese. A tak společně s otcem vytvořili šestici hrdinů, kterým velel černovlasý statný paladin Vurhor, jemuž chlapec jméno vymyslel. A poté se vydali do světa, který měl navěky změnit chlapcův osud...

Příliš to dramatizuju, já vím, ale nemohl jsem si to odpustit. Icewind Dale bylo moje absolutně první RPG, jaké jsem kdy hrál. A mělo takovou sílu, že určilo, jakým směrem jsem se měl v životě vydat, co budu milovat, co mě bude zajímat. Rázem veškeré moje dřevárny v lese se točily kolem tohoto světa, kolem charakteru Vurhora a veškeré moje epické fantastické představy, které mám dodnes, vycházejí právě ze světa Zapomenutých Říší. Existence Icewind Dale je důvodem mé lásky ke světu fantasie a zázraků. Důvod, proč miluji RPGčka a vše kolem toho. Ukázalo mi to cestu. Nebyl to Harry Potter, nebyla to Narnie, nebyl to dokonce ani Pán prstenů. Byla to tahle hra, která, což je docela legrační, je zaměřená především na haldu soubojů a bitek, má slaboučkej primitivní příběh (ale hezky odvyprávěnej) a nemá žádnou interakci mezi společníky. Ale mně to nevadilo, já ji tam v duchu měl. Dokonce jsem i na A4 sešit napsal třetí díl, kterak se udatná Vurhorova družina vydala jednou provždy skoncovat se strašným démonem Belhifetem, který byl mým imaginárním Nemesisem celé dětství. To mimo jiné započalo také mou zálibu a koníček psát. Což mi taktéž zůstalo dodnes. Icewind Dale má však mimo jiné překrásnou atmosféru, které kraluje mrazivá a fantastická hudba Jeremy Soula, jenž se stala historicky mým prvním herním sountrackem, který jsem si zamiloval. A myslím, že i má následná láska k Pánovi prstenů vycházela z toho, že se mi hrozně líbila podobnost družiny, ve které se nachází leader čaroděj level 32, dwarf válečník level 27, člověk hraničář level 30,...

Icewind Dale je mou nejoblíbenější a nejmilejší hrou všech dob. Uvědomuji si její chyby a závady, proto nehodnotím 100% tním hodnocením, což u mě po citové stránce samozřejmě má. Zde hodnotím s ohledem na nějaké ty hrubky, které tam sice vidím, ale jelikož tu hru tolik miluju, tak mi to vlastně nevadí. Baldurs Gate je lepší hra, Icewind Dale však mému srdci bližší. Sakra, měla by! Mám dokonce kérku na rameni se stromovým logem, věřte nevěřte. Takže milý Icewind Dali, děkuji ti za to, cos přinesl do mého života. Děkuji, že jsi určil cestu, po které mám kráčet. Děkuji za představení světa fantasie a všeho s tím spojeným. Vždy zůstaneš tím největším favoritem, tomu věř. Prostě... děkuju...

(Tak a dost patetismu konečně!)

Pro: Atmosféra, hudba, zábavné souboje, ale hlavně - moje láska

+40+40 / 0
  • PC 85
Planina ľadového vetra... Prvýkrát som sa stretol s touto oblasťou vďaka knihe R.A.Salvatoreho Legenda o Drizztovi, konkrétne vďaka štvrtému dielu Magický kryštál, ktorý, ako som neskôr zistil, bol vlastne prvým a podľa mňa najlepším dielom celej knižnej trilógie. Teraz už mám doma kúpenú skoro celú knižnú sériu, dostával som ju len postupne, všelijako na narodeniny, mnohé časti ani nebolo kde kúpiť, čakal som na dotlače a zopár dielov som si kúpil s vreckového...

Aj keď v ďalších dieloch sa Drizzt a jeho spoločníci dostali aj do iných častí Mečového pobrežia, práve oblasť Icewind Dale bola tou hlavnou, tou prvou, kde jeho príbehy začali a kde sa následne stále vracal. A aj moja fantázia pri čítaní najviac fungovala práve v tejto oblasti. Práve preto bol najvyšší čas, aby som konečne zahral počítačové spracovanie. Dočítal som sa na nete, že príbeh hry sa odohráva veľa rokov pred Drizztom a tak som nemal žiadne očakávania, že okrem niektorých miest na niečo, alebo na niekoho s kníh narazím... Dokonca ma prekvapila nádherná dedinka Kuldahar, ktorá v Drizztovi nebola vôbec nikdy spomínaná. Hmm, prečo? Čo sa s ňou neskôr stalo? S tzv. Desaťmestia v hre navštívime iba jedno, aj to až v datadisku a práve (podľa knihy) to najmenšie a najzapadlejšie...
Celkovo je Planina ľadového vetra presne taká, aká má byť a akú som si ju pri čítaní knihy predstavoval... Teda, že je vlastne pustá, bez miest (Východný prístav aj Kuldahar s pár domčekmi sú len osady), plná rôznych jaskýň, zmrznutých pláni a opustených ruín, trpasličích dolov, ktoré obývajú už len zvieratá a príšery... A že niektoré lokality sú fakt originálne a úchvatné! Hlavne opustený palác s zmrznutými rybami a morskými príšerami má úžasnú atmosféru vďaka tým morbídnym obrovským akváriám, ale nezabudnuteľná je aj opustená pevnosť Useknutá ruka, kde spolu stále bojujú duchovia útočníkov a obrancov a kde mi asi navždy utkvie v pamäti malé dievčatko, ktoré sa aj po smrti stále skrýva, tak ako mu jeho už tiež dávno mŕtvi rodičia prikázali. V Useknutej ruke ma prekvapil aj asi najsympatickejší lich v Dungeons Dragons hrách (Larrel ) a vlastne celkovo príčina pádu je opísaná veľmi dobre, podrobne a presvedčivo.

Hru som hral v pôvodnej verzii, teda žiadny nový Enhanced Edition, žiadne širokouhlé rozlíšenie a môžem povedať, že to vôbec nevadilo. Akurát však len tesne predtým som dohral Baldurs Gate 1 EE a rozdiely medzi hrami boli značné. Nejde teraz o vylepšený engine v BG1 EE, ale o to, že v Icewind Dale prakticky nie sú žiadne postranné questy, žiadne významné NPC a keď sa o niečom hovorí, tak je to takmer vždy k veci. Je to v podstate také dungeonové RPG z izometrického pohľadu. To znamená, že nie je vôbec o postavách, ani o komplikovanom príbehu. To bolo u mňa, ako fanúšika Might and Magic 6 jasné plus, príbeh sa totiž dral vpred, nič ho nezdržovalo a zostalo iba priamočiare a čisté putovanie nebezpečnou a úchvatnou krajinou...
A nakoniec som bol ešte aj príjemne prekvapený, že s Drizzta tu bol prítomný ten starobylý artefakt, kryštál Crenshinibon... Ja som tušil, že ten Jerrodov kameň je podozrivý... a že Akar Kessel s Luskanu neskôr vedel, čo a kde má hľadať...:)

Pro: Vydarená atmosféra chladnej opustenej krajiny, prehľadné izometrické dungeony, Jeremy Soule v najlepšej forme...

Proti: Parťáci bez akejkoľvek osobnosti, keď niektorý zomrie, ani slzu nevyroníte...:)

+28+28 / 0
  • PC 80
Icewind Dale je výtečným komplementem k Baldur's Gate a Planescape: Torment. Typově opět jiná, ale rovněž krásná; neposkytuje volnost v prozkoumávání světa ani široké možnosti v hraní role, nevšední pocit dobrodružství, pro nějž se k ní stále rád vracím, však ano.

Hlavní dějová linka je slabá a slouží především jako průvodce – úžasně navrženými a různorodými – lokacemi, skrze než promlouvá druhá, podstatně lepší část příběhu, která se odehrála před mnoha zimami. Při nedávném hraní už jsem se příležitostně pousmál nad jeho jistou naivitou, přesto je tento příběh neobyčejně silný. Napomáhá tomu způsob vyprávění, kdy procházíme již časem rozvrácenými či proměněnými lokacemi a příběh k nám promlouvá z minulosti; nostalgie je silná a atmosféra značně romantická. Kouzlo uplynuvšího je pro mne hlavní zbraní IWD a nejmocněji na mne působilo při plnění jednoho z nejkrásnějších questů, jaký ve hrách pamatuji – obnově Arboreta v Useknuté ruce.

Herně stojí IWD téměř výhradně na soubojích; ty mají výrazně menší taktický potenciál než v případě BG2 nebo IWD2, přesto po dobu celé hry zábavnost nepostrádají. Především však jsou výše nastíněná atmosféra a příběh v širším slova smyslu natolik podařené, že IWD nenáleží do rodiny Infinity RPG jen použitým enginem, nýbrž i svou kvalitou.

Pro: návrh lokací; příběh na pozadí; atmosféra

Proti: ústřední zápletka; úzké možnosti vývoje postav (a jejich malá pestrost) vzhledem k důležitosti soubojů

+26+26 / 0
  • PC 80
Výborná hra klasického štýlu, prevedená do Infinity Enginu. Má všetko, čo človek mal rád na hrách ako Eye of the Beholder, či podobných "dungeon crawlerov". Vytvorenie vlastnej party, preliezanie podzemí a do istej miery klišé, ale aspoň zaujímavý príbeh v dobre odvedenom a spracovanom prostredí. Nie, toto nie je RPG v novodobom duchu započaté BioWare, toto je RPG v tom najklasickejšom zmysle - kvalitný dungeon. A také hry sa už dnes bohužial nerobia.

Pro: Infinity Engine, prostredie Icewind Dale, kráča v stopách klasických dungeonov, možnosť vytvoriť si celú družinu...

Proti: Pre mňa osobne nič, avšak pre ľudí, ktorí nevedia, čo je klasický dungeon - plochejší príbeh, nedostatočne zaujímavé NPC

+25+26 / -1