Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Láska mého života. Předem se omlouvám, tento komentář bude asi trochu patetický a nechutně sentimentální, ale v tomhle případě si to nemůžu odpustit. Už ne jen z toho důvodu, co všechno pro mě tahle hra znamená.

Žil byl na přelomu století jeden malý klučina. Měl rád hry, v lese si rád hrál na hrdiny a miloval film Exculibur. I jednoho dne se stalo, že otec tohoto chlapce přinesl domů novinku. RPG tomu říkali. RPG ze světa fantasie, zázraků a mocné magie. Chlapec o tom prd věděl, přesto ho onen tajemný a podivný svět zaujal, už jen kvůli analogii s jeho hrátkami v lese. A tak společně s otcem vytvořili šestici hrdinů, kterým velel černovlasý statný paladin Vurhor, jemuž chlapec jméno vymyslel. A poté se vydali do světa, který měl navěky změnit chlapcův osud...

Příliš to dramatizuju, já vím, ale nemohl jsem si to odpustit. Icewind Dale bylo moje absolutně první RPG, jaké jsem kdy hrál. A mělo takovou sílu, že určilo, jakým směrem jsem se měl v životě vydat, co budu milovat, co mě bude zajímat. Rázem veškeré moje dřevárny v lese se točily kolem tohoto světa, kolem charakteru Vurhora a veškeré moje epické fantastické představy, které mám dodnes, vycházejí právě ze světa Zapomenutých Říší. Existence Icewind Dale je důvodem mé lásky ke světu fantasie a zázraků. Důvod, proč miluji RPGčka a vše kolem toho. Ukázalo mi to cestu. Nebyl to Harry Potter, nebyla to Narnie, nebyl to dokonce ani Pán prstenů. Byla to tahle hra, která, což je docela legrační, je zaměřená především na haldu soubojů a bitek, má slaboučkej primitivní příběh (ale hezky odvyprávěnej) a nemá žádnou interakci mezi společníky. Ale mně to nevadilo, já ji tam v duchu měl. Dokonce jsem i na A4 sešit napsal třetí díl, kterak se udatná Vurhorova družina vydala jednou provždy skoncovat se strašným démonem Belhifetem, který byl mým imaginárním Nemesisem celé dětství. To mimo jiné započalo také mou zálibu a koníček psát. Což mi taktéž zůstalo dodnes. Icewind Dale má však mimo jiné překrásnou atmosféru, které kraluje mrazivá a fantastická hudba Jeremy Soula, jenž se stala historicky mým prvním herním sountrackem, který jsem si zamiloval. A myslím, že i má následná láska k Pánovi prstenů vycházela z toho, že se mi hrozně líbila podobnost družiny, ve které se nachází leader čaroděj level 32, dwarf válečník level 27, člověk hraničář level 30,...

Icewind Dale je mou nejoblíbenější a nejmilejší hrou všech dob. Uvědomuji si její chyby a závady, proto nehodnotím 100% tním hodnocením, což u mě po citové stránce samozřejmě má. Zde hodnotím s ohledem na nějaké ty hrubky, které tam sice vidím, ale jelikož tu hru tolik miluju, tak mi to vlastně nevadí. Baldurs Gate je lepší hra, Icewind Dale však mému srdci bližší. Sakra, měla by! Mám dokonce kérku na rameni se stromovým logem, věřte nevěřte. Takže milý Icewind Dali, děkuji ti za to, cos přinesl do mého života. Děkuji, že jsi určil cestu, po které mám kráčet. Děkuji za představení světa fantasie a všeho s tím spojeným. Vždy zůstaneš tím největším favoritem, tomu věř. Prostě... děkuju...

(Tak a dost patetismu konečně!)

Pro: Atmosféra, hudba, zábavné souboje, ale hlavně - moje láska

+48
  • PC 80
Čas od času mám chuť postavit se na obranu IWD, který mnozí hráči považují za retardovaného bratříčka BG2(anžto většina z nich ani jedničkou nezačala). Já se teď pokusím v několika málo bodech shrnout, proč na mě IWD působí lépe, než ta cool holka, která netuší jestli se vlastně maluje jako emo nebo gothic - jo, mluvím o BG2.

Čas od času (bývalo to každý rok) na mne příjde chuť odpočinout si u nějakého zábavného béčka a tak si pustím Conana nebo Rudou Sonju. To možná není nejlepší přirovnání, a i když by se dalo říci, že IWD je ztělesněním nejklasičtějšího hrdinského Sword & Sorcery. Problémy se řeší zásadně pomocí břitkého ostří a magického klystýru.

Mrazivý vítr pronikající i skrze kožené slipy a skupina sveřepých hrdinů snažících se ohřát si promrzlé zadky tím, že nakope pár padouchů, to vše v potemnělé, husté atmosféře.
Není to jako v BG2, kde atmosféra hutní, a temne a temne a na konci zakopáváte o vlastní nohy a vrážíte hlavou do zdí, protože světlo si uraženě vzalo dovolenou. IWD si na nic nehraje.

Co se vyčítané malé volnosti týče, nadhodím pro někoho kacířskou myšlenku, že jsou na tom vlastně stejně. "Cože?!" Slyším ty dunící hlasy, "vždyť tam je na každém rohu kupa questů, člověk si může nakrásně vybírat!"
Což dle mého až tak neplatí. Některé questy jsou opradu dobré (osvobození otroků je můj oblíbenec, stejně tak questy týkající se householdů a vyšetřování vražd), ale ty questy tam nejsou jen tak. Bez jejich plnění ve hře nepokročíte. Takže jediná opravdu volná lokace je Strážcova věž.

Nechám toho trollení a prostě a jednoduše shrnu, proč mám IWD rád:

Icewind dale je krystalicky čistý dungeon v krásném izometrickém podání, jehož příběh neurazí a atmosféra je tak hustá, že cítím jak mi ledový vánek protahuje nohavice.

PS: Rozhodně doporučuji malý (český) modík Renovation, který pocit ze hry ještě více umocní. Čest jeho tvůrcům.

Pro: Izometrický dungeon, správná hrdinská atmosféra, občasný humor a Renovation

Proti: Možná přeci jen málo questů a užil bych lepší replayabilitu (po sedmé se mi už nechce)

+43 +44 −1
  • PC 85
Planina ľadového vetra... Prvýkrát som sa stretol s touto oblasťou vďaka knihe R.A.Salvatoreho Legenda o Drizztovi, konkrétne vďaka štvrtému dielu Magický kryštál, ktorý, ako som neskôr zistil, bol vlastne prvým a podľa mňa najlepším dielom celej knižnej trilógie. Teraz už mám doma kúpenú skoro celú knižnú sériu, dostával som ju len postupne, všelijako na narodeniny, mnohé časti ani nebolo kde kúpiť, čakal som na dotlače a zopár dielov som si kúpil s vreckového...

Aj keď v ďalších dieloch sa Drizzt a jeho spoločníci dostali aj do iných častí Mečového pobrežia, práve oblasť Icewind Dale bola tou hlavnou, tou prvou, kde jeho príbehy začali a kde sa následne stále vracal. A aj moja fantázia pri čítaní najviac fungovala práve v tejto oblasti. Práve preto bol najvyšší čas, aby som konečne zahral počítačové spracovanie. Dočítal som sa na nete, že príbeh hry sa odohráva veľa rokov pred Drizztom a tak som nemal žiadne očakávania, že okrem niektorých miest na niečo, alebo na niekoho s kníh narazím... Dokonca ma prekvapila nádherná dedinka Kuldahar, ktorá v Drizztovi nebola vôbec nikdy spomínaná. Hmm, prečo? Čo sa s ňou neskôr stalo? S tzv. Desaťmestia v hre navštívime iba jedno, aj to až v datadisku a práve (podľa knihy) to najmenšie a najzapadlejšie...
Celkovo je Planina ľadového vetra presne taká, aká má byť a akú som si ju pri čítaní knihy predstavoval... Teda, že je vlastne pustá, bez miest (Východný prístav aj Kuldahar s pár domčekmi sú len osady), plná rôznych jaskýň, zmrznutých pláni a opustených ruín, trpasličích dolov, ktoré obývajú už len zvieratá a príšery... A že niektoré lokality sú fakt originálne a úchvatné! Hlavne opustený palác s zmrznutými rybami a morskými príšerami má úžasnú atmosféru vďaka tým morbídnym obrovským akváriám, ale nezabudnuteľná je aj opustená pevnosť Useknutá ruka, kde spolu stále bojujú duchovia útočníkov a obrancov a kde mi asi navždy utkvie v pamäti malé dievčatko, ktoré sa aj po smrti stále skrýva, tak ako mu jeho už tiež dávno mŕtvi rodičia prikázali. V Useknutej ruke ma prekvapil aj asi najsympatickejší lich v Dungeons Dragons hrách (Larrel ) a vlastne celkovo príčina pádu je opísaná veľmi dobre, podrobne a presvedčivo.

Hru som hral v pôvodnej verzii, teda žiadny nový Enhanced Edition, žiadne širokouhlé rozlíšenie a môžem povedať, že to vôbec nevadilo. Akurát však len tesne predtým som dohral Baldurs Gate 1 EE a rozdiely medzi hrami boli značné. Nejde teraz o vylepšený engine v BG1 EE, ale o to, že v Icewind Dale prakticky nie sú žiadne postranné questy, žiadne významné NPC a keď sa o niečom hovorí, tak je to takmer vždy k veci. Je to v podstate také dungeonové RPG z izometrického pohľadu. To znamená, že nie je vôbec o postavách, ani o komplikovanom príbehu. To bolo u mňa, ako fanúšika Might and Magic 6 jasné plus, príbeh sa totiž dral vpred, nič ho nezdržovalo a zostalo iba priamočiare a čisté putovanie nebezpečnou a úchvatnou krajinou...
A nakoniec som bol ešte aj príjemne prekvapený, že s Drizzta tu bol prítomný ten starobylý artefakt, kryštál Crenshinibon... Ja som tušil, že ten Jerrodov kameň je podozrivý... a že Akar Kessel s Luskanu neskôr vedel, čo a kde má hľadať...:)

Pro: Vydarená atmosféra chladnej opustenej krajiny, prehľadné izometrické dungeony, Jeremy Soule v najlepšej forme...

Proti: Parťáci bez akejkoľvek osobnosti, keď niektorý zomrie, ani slzu nevyroníte...:)

+33
  • PC 70
Icewind Dale je živoucím kontrastem mezi úžasnou prezentací a dementním obsahem. Jak nádherně umí působit svou hudbou, překrásnou grafikou, popisem každého detailu v každé lokaci vždy naplněné atmosférou. Jak opojně působí onen pocit hrdinů na začátku velkého dobrodružství. A jak ubíjející je samotné hraní...

Ve skutečnosti má i Icewind Dale velmi pěkný příběh. Kresselack, Yxunomei, Belhifet, Icasarach jsou vynikající záporáci a dají odpustit i tomu, že tvůrci slyšeli o Válce Krve pravděpodobně jen z projíždějícího autobusu, což se projevuje v naprosto nezvládnutém vztahu baatezu x tanar’ri.

Samotné hraní je však až k uzoufání nudné. Tisíce a tisíce soubojů doslova na každém kroku, bez přestávek k odpočinku či "vychutnání vítězství". Vrátíte se z obtížné výpravy a nikdo vám ani neposkytne oslavu hodnou hrdinů (vzpomínáte na Trademeet v BG2?). Není zde nic jiného na práci, než tlouct příšerky po kebulích, házet do magické knihy nová kouzla a spát. Na světě neexistuje jiná hra s tak úžasnou "omáčkou okolo" a přitom s tak prohnilým obsahem.

Nic a nic to bohužel zcela nespraví. Naprostou odtrženost postav od děje ještě můžete vylepšit kvalitním NPC modem (kdy pak čekáte na jakýkoliv dialog jak na smilování boží), ale základnímu konceptu hry bohužel nic nepomůže.

Icewind Dale je skutečnou tragédií. Nejde o hru příšernou ani podprůměrnou. V mnoha ohledech je i naprosto úžasná. Ale když si uvědomím, jak skvělá mohla tahle hra být, tak se mi chce vraždit. A to i přes to, že musím nutně ocenit její nepopiratelné kvality poměrně vysokým hodnocením.

Pro: Grafika, hudba, atmosféra, děj, mody

Proti: Ubíjející nuda, absence povolání Barbar

+29 +31 −2
  • PC 80
Icewind Dale je výtečným komplementem k Baldur's Gate a Planescape: Torment. Typově opět jiná, ale rovněž krásná; neposkytuje volnost v prozkoumávání světa ani široké možnosti v hraní role, nevšední pocit dobrodružství, pro nějž se k ní stále rád vracím, však ano.

Hlavní dějová linka je slabá a slouží především jako průvodce – úžasně navrženými a různorodými – lokacemi, skrze než promlouvá druhá, podstatně lepší část příběhu, která se odehrála před mnoha zimami. Při nedávném hraní už jsem se příležitostně pousmál nad jeho jistou naivitou, přesto je tento příběh neobyčejně silný. Napomáhá tomu způsob vyprávění, kdy procházíme již časem rozvrácenými či proměněnými lokacemi a příběh k nám promlouvá z minulosti; nostalgie je silná a atmosféra značně romantická. Kouzlo uplynuvšího je pro mne hlavní zbraní IWD a nejmocněji na mne působilo při plnění jednoho z nejkrásnějších questů, jaký ve hrách pamatuji – obnově Arboreta v Useknuté ruce.

Herně stojí IWD téměř výhradně na soubojích; ty mají výrazně menší taktický potenciál než v případě BG2 nebo IWD2, přesto po dobu celé hry zábavnost nepostrádají. Především však jsou výše nastíněná atmosféra a příběh v širším slova smyslu natolik podařené, že IWD nenáleží do rodiny Infinity RPG jen použitým enginem, nýbrž i svou kvalitou.

Pro: návrh lokací; příběh na pozadí; atmosféra

Proti: ústřední zápletka; úzké možnosti vývoje postav (a jejich malá pestrost) vzhledem k důležitosti soubojů

+28
  • PC 80
Výborná hra klasického štýlu, prevedená do Infinity Enginu. Má všetko, čo človek mal rád na hrách ako Eye of the Beholder, či podobných "dungeon crawlerov". Vytvorenie vlastnej party, preliezanie podzemí a do istej miery klišé, ale aspoň zaujímavý príbeh v dobre odvedenom a spracovanom prostredí. Nie, toto nie je RPG v novodobom duchu započaté BioWare, toto je RPG v tom najklasickejšom zmysle - kvalitný dungeon. A také hry sa už dnes bohužial nerobia.

Pro: Infinity Engine, prostredie Icewind Dale, kráča v stopách klasických dungeonov, možnosť vytvoriť si celú družinu...

Proti: Pre mňa osobne nič, avšak pre ľudí, ktorí nevedia, čo je klasický dungeon - plochejší príbeh, nedostatočne zaujímavé NPC

+27 +28 −1
  • PC 70
Po sedmnácti letech jsem si prošel počeštěnou třícédéčkovou verzi z roku 2003 a musím říct, že to není špatná hra... pokud máte náladu na stereotypní vytloukání dungeonů. Což jsem zřejmě zrovna měl. Celé jsem to prošel na normální obtížnost bez záseků či zákysů během tří (delších) odpolední. Celkovou dobou hraní odhaduji pod 20 hodin.

Hra je tedy (relativně) krátká a kromě toho i celkem snadná. Ale můžete si ji svévolně či z neznalosti ztížit a tím pádem i prodloužit. Například můžete hrát na jinou obtížnost než na normální. K dispozici jsou ještě tři těžší. Obtížnost "podle pravidel" se ještě dá, pokud chcete většinu soubojů opakovat několikrát a zjišťovat, co všechno se dá vyždímat z kouzel, lektvarů a schopností vašich postav. Ještě vyšší obtížnosti, "těžká" a "šílená" jsou už jen pro vyslovené masochisty. Také se můžete pokusit projít hru s menší družinou než šestičlennou. To vás také potrápí a zpomalí. V každém případě se vyplatí věnovat dostatečnou pozornost počátečnímu vytváření postav, trpělivě nahazovat hodnoty vlastností a čekat na vysoká čísla. S partou chcípáčků se totiž nedostanete daleko ani na lehkou obtížnost.

A tady narážím na hlavní vadu hry. Pokud nemáte dobře sestavenou skupinu, tak v určitou chvíli narazíte na dílčího bosse, přes kterého se prostě nedostanete. Můžete to zkoušet znovu a znovu, ale stejně neprorazíte. Vaši miláčci pokaždé skončí v kalužích krve. Hra je totiž čistě lineární a vy nemáte možnost (jako třeba v Baldurs Gate) odskočit si do nějakých přívětivějších luhů a hájů, vykydlit tam pár podvyživených skřetů, vylevelovat, získat pár použitelných itemů, vrátit se do dříve neproniknutelné lokace a zbušit její obyvatele do kuličky. V Icewind Dale se totiž nedá odbočovat. Musíte jít stále kupředu. Kupředu, levá, kupředu, levá, zpátky ni krok. Pokud jste zanedbali řádný vývoj svých svěřenců, tak se můžete do dalších dungeonů podívat akorát na youtube. Přesně tohle se mi, jak si matně vzpomínám, stalo při prvním hraní v roce 2003, když jsem se pokusil o pokoření hry s čtyřčlennou partou. Pak už máte jen jedinou možnost: zkusit to znovu od začátku a bez zbytečného frajeření.

Hra je tady označována za "retardovaného bratříčka BG" - a já s tím musím souhlasit. Z BG sakumprásk převzala grafiku, systém soubojů, systém interakce ... a víc už nic. Dialogy můžete buď číst a nebo odklikávat. Ani v druhém případě o mnoho nepřijdete. Ať odkliknete cokoliv, příběh se stejně nerozvětví. A pokud mluvíme o příběhu tak ten je následující: s partou jdete od dungeonu k dungeonu a jejich obyvatelům pokládáte stereotypní otázku: "Hledám zlo, které sužuje Kuldahar. Nejsi to náhodou ty?"... V praxi to probíhá asi takhle: "Hledám zlo, které... to je vlastně jedno. Chcípni, potvoro!" Prásk-třísk-aúúú-hůůůššš-auúúú-pích-sek-chcíp!... "Sákryš, tenhle to taky nebyl"... a za vaší partou zůstávají zakrvácená i spálená těla citlivých inteligentních bytostí.

Ale, jak už jsem napsal, pokud máte zrovna náladu na stereotypní vytloukání dungeonů, tak je to hra pro vás.
+25
  • PC 100
Ak by som stanovil môj rebríček najlepších infinity engine hier, potom by to bolo jednoduché: Planescape: Torment, Baldur's Gate II: Shadows of Amn, Icewind Dale. O prvých dvoch si možno zaspomínam v inom komentári, ale IWD má pre mňa špeciálny význam. Je to moja prvá prejdená infinity engine hra a vryla sa mi tak hlboko do duše, že nič iné ako 100vku som vtedy proste vytiahnuť nemohol.

Vtedy som len začínal s hraním a z "RPG" hier som mal za sebou len Nox a Diablo 2. Ponorenie do IWD sa mi ťažko opisuje. S postavičkami sa dalo normálne porozprávať, súboje už neboli otázkou pár sekúnd, svet okolo si žil vlastným životom a prakticky každá maličkosť mala svoj patričný význam. Najmä košatosť dialógov mi vtedy vyrážala dych a neboli to len prázdne reči. Dnes už je pre mňa IWD viac akčné RPG ako ukecaná hra, presnejšie napísané, dobre ukecané trošku menej epické RPG s dôrazom najmä na súboje.

Dodnes krútim hlavou, ako som bol schopný prežiť celé ľadové dobrodružstvo, keď som nemal najmenší šajn o D&D pravidlách 2.edície a používanie kúziel bolo len na potešenie oka, ale inak som o nich nevedel ani ťuk. Našťastie ma hra neodradila, práve naopak, bol to jeden z najlepších herných zážitkov, aký som kedy zažil.

Nejako som si vyklikal všetkých 6 hrdinov, splnil drobné questíky v Easthavene a vydal som sa pár krokov ďalej, kde ma doslova zošrotovala hŕstka gobliních lučištníkov. Ani som ich nelízol. Fakt neviem, ako som potom dostal jedného z najťažších súperov hry (nepríjemného licha), ktorého je nutné poraziť už v 2.kapitole (celkovo je ich 6). O záverečnom súboji nehovoriac. Hľadaním páky, ktorá mi otvorila cestu ďalej v 2.kapitole som strávil 2 (!) dni. Hľadaním lana, ktoré bolo potrebné na prekonanie provizórneho mostu to bolo podobné. A predsa som sa nevzdal, pretože som chcel vedieť, čo bude ďalej a ako to celé skončí. Dôležitý nebol len koniec, ale aj cesta, ktorá ku nemu viedla. Trvalo mi to pekných 21 dní, odhadom 60+ hodín.

V tej dobe som bol ešte zasadený na kobky a IWD ich obsahuje obrovský kopec. Pohyb so zlodejom vpredu, aby odhalil všetky pasce bola nutnosť. Súboje na každom kroku a veru nie hocijaké. Naposledy som si ich zopakoval spolu s obomi datadiskami v júli 2012. Ten čas ale letí.

Dosť ma bralo aj čítanie kníh. V rámci zlepšovania angličtiny ale aj pochopenia univerza som hltal každý kúsok. To potom pokračovalo aj v BG2 a neskôr v PST. Obe tieto hry ešte výraznejšie rozšírili moje herné obzory a odvtedy som hltal každú jednu hru od Bioware alebo Black isle studios. Priznám sa, že Baldur's Gate: Tales of the Sword Coast aj Icewind Dale II sa pri prvom hraní stali obeťou mojej neznalosti D&D pravidiel, ale pri opakovanom hraní som potom všetko napravil.

Pro: hrateľnosť, grafika, dĺžka hry, taktické súboje, prijateľný príbeh

Proti: pre niekoho príliš akčné

+23
  • PC 85
Přiznám se, že jsem nikdy moc nechápal, proč je Icewind Dale tak zatracovaná hra, velmi často jsem četl poznámky ve stylu, že BG nesahá ani po kotníky atd.. Baldur's Gate mám moc rád a tak jsem přistupoval k ID po přečtení toho všeho trochu s oabvami, které se ale naštěstí vůbec nenaplnily.

Když tomu člověk odpustí nemožnost najímání cizích NPC do družiny, ale nutnost vytvořit si postavy vlastní a trochu větší zaměření na boj, tak se mu dostane v podstatě toho samého co v případě BG. Krásné lokace, zajímavé questy i rozhovory (ne nejsem z těch, kteří požadují absolutní "volnost" rozhovorů, které by měli pamatovat na všechny možné i nemožné blbosti.) Linearita je vynahrazena větší intenzitou bojů, které mi přišly zajímavější a zábavnější než v BG.

Všem, kteří mají rádi fantasy izometrická RPG bych ID určitě doporučil, fanouškům série BG taktéž, dostanou možná trochu jinak "chutnající", ale i tak výbornou herní stravu :)

Pro: Příběh, krásná grafika, atmosféra

Proti: Nemá to takovou "hloubku" jako BG

+22
  • PC 80
Pozerať sa na tú báječnú severskú krajinku a pri tom počúvať chorály Jerema Souleho ma bavilo celú dobu. Icewind Dale je taktická RPG hra, ktorá sa na nič nehrá. Jedna z tých hier, ku ktorým sa vraciam aj po desiatich rokoch. Ako všetky infinite engine hry, s widescreen modom vypadá stále nádherne a graficky zrejme nikdy nezostarne.
+21 +23 −2
  • PC 85
S Icewind Dale mě pojí mnoho pěkných vzpomínek. Byla to první hra ze světa forgotten Realms, kterou jsem hrál a jako taková na mě dokonale zapůsobila.

Ledová atmosféra, kterou na Vás dýchne hřbet světa, dokonale pohlcuje až je hráč rád, že sedí doma v teple.

Možnost zvolit si různorodou družinu také potěší, vzhledem k množství ras a povolání se naskýtá vysoké množství kombinací. Hráč tak může opětovně zkoušet hru, s jinou sestavou, jinou strategií.

Po grafické stránce je hra výborně zvedená, tvůrci si s prostředím opravdu vyhráli a v kombinaci s epickou hudbou se jedná o výborný zážitek.

Icewind Dale jsem opravdu neměl co vytknout do doby, než jsem si zahrál Baldur´s Gate. Z tohoto srovnání si najednou hráč povšimne, že základní hra postrádá vedlejší úkoly (je jich tam opravdu jen pár a úplně triviálních).

Absence nějakých charakterových rysů, jednotlivých postav je také citelně znát (schází to vzájemné remcání postav v družině). A když si můžete vytvořít postavu navíc. když ji zrovna potřebujete a pak ji prostě smazat, může z této hry udělat kolotoč neustálého upravování družiny (na konci můžete stanout s úplně odlišnou družinou).

Icewind Dale má jistě své chyby v porovnání s Baldurś Gate. Působí celkově nedodělaně a jak přes kopírák. Avšak nabízí pěknou hratelnost a atmosférický příběh, ve kterém vaše postavy sice nemají pevnou pozici, či historii ale dokáže pohltit a zabavit na dlouhé hodiny.
Má oblíbená hra - 85%

Pro: Atmosféra, příběh, hřbet světa

Proti: Minimum vedlejších questů, absence vlastního myšlení u postav v družině, oproti Baldurs Gate působí suše.

+19
  • PC 90
Icewind Dale je dalším ze série těch nejkvalitnějších RPG. Je pravda, že narozdíl od Baldurs Gate nebo Falloutů se tady nedočkáte skoro žádný volnosti. Hra má danou linii, po který prostě budete muset jít, pokud se chcete dostat dál. Když si na to člověk zvykne, tak mu to ani nevadí...může se o to víc soustředit na boj a taktiku postav. Je to prostě akčnější kousek, kterej nemá moc postraních questů, ale o to víc je promakanější ten hlavní. Opět se dočkáme krásně vykreslený izometrický grafiky, tentokrát se spoustou ledu...ještě si vzpomínam, že finální bitva byla jednou z nejhardcorovějších co pamatuju :)

Pro: Grafika, hratelnost, design úrovní, postavy, příběh

Proti: linearita

+18
  • PC 80
Když Nobue vyčerpala jako obvykle své zásoby cigaret, jala se jako obvykle prohledávat všechna zákoutí svého psacího stolu; třeba se jedna někam zatoulala! Po kuřivu nebylo ani stopy, zato však objevila připomínku nepříliš dávné minulosti – tři roky starý rozpis postavy pro hru v systému AD&D. Díky němu si zavzpomínala, kterak se v roli zlodějky se specializací na sněhové koule a se třemi body ve stavění sněhuláků proháněla spolu s několika kamarády po Planině ledového větru. Namísto vypravěčem zamýšleného vymítání zlých sil se však věnovali zimním a hospodským radovánkám, a tak netrvalo dlouho a na hostinec, v němž zrovna přespávali, nešťastnou náhodou šlápl tarrasque.

Libé vzpomínky v Nobue zahnaly chuť na tabák a naopak probudily touhu znovu si zahrát. Třeba jako vypravěč.

Miu se pro onen nápad samozřejmě v mžiku nadchla – ona se ostatně chytí každé ptákoviny –, ovšem s povoláním nindžy útočícím ze zálohy měla smůlu. Nobue jasně prohlásila, že Anime d20 se hrát nebude, a přidělila jí nejpodobnější povolání: bojovnici/zlodějku. Ani z vrhače kompaktních disků nic nebylo, a Miu se tak musela spokojit s krátkým lukem.

Macuri se zalíbilo povolání barda. Zpívá ráda a prý také hezky, jak ji pan učitel jednou pochválil. Nobue zase dodala, že i v roli kočičky si Macurka vedla pěkně (Konničinja!), jistě má tedy i herecké nadání. Že půlčice dle pravidel bardkou být nemůže? To by Nobue Macurčiným rozzářeným očkům rozhodně říct nemohla.

Čika z dalšího sestřina prdlého výmyslu nijak nadšená nebyla, ale když se přidaly Míča a Macurka, také se do pravidel začetla. S cílem vyhnout se čachrování s kouzly a počítání úspěchu ve zlodějských schopnostech si zvolila bojovnici. Nobue jí navrhla, aby byla vůdkyní družiny, jelikož s Miu bude dost problémů už takhle a Macurka a Anka jsou sice roztomilé, do čela se však naprosto nehodí. To Čika popřít nemohla.

Ana se stále nedokázala pro žádné povolání rozhodnout, až přišla Nobue s nápadem: Jednou přeci byla Anka pěknou zdravotní sestřičkou, co kdyby se tedy věnovala ozdravným a posilovacím kouzlům? Anka se začertila při vzpomínce na to, jak jí doktorka Miu nadzdvihla bílou sukýnku, ale role kleričky se chopila. (Ze strany Nobue v tom byla i snaha ulehčit trochu holčinám jejich putování, jelikož se to v jejím příběhu hemžilo nemrtvými.)

Družina je tedy kompletní. Hurá za dobrodružstvím!

(Postavy pocházejí z anime Ičigo mašimaro.)

Pro: družina lolitek

Proti: družina bez lolitek

+18 +21 −3
  • PC 85
Ačkoliv mnoho lidí nepovažuje oba díly Icewind Dale zrovna za vrchol série izometrických RPG od Black Isle Studios (potažmo Bioware), je třeba si přiznat, že tyto hry odehrávající se na dalekém Severu úplně nezklamaly. Jistě, příběh nedosahuje kvalit Baldur's Gate nebo Planescape: Torment, avšak v ničem jiném ID nezaostává. Pro fanoušky RPG je to povinnost, pro ostatní "jen" doporučeno.

Pro: povinnost pro fanoušky Infinity enginu

Proti: zaměření na boje, slabší příběh, bez interakcí v partě - tvoříte si ji sami

+15
  • PC 70
Icewind dale je s přehledem nejhorší RPG produkt, jemuž Black Isle vdechlo život. A jakkoliv byl první díl ještě podstatně lepší než hrůzně nudné pokračování, padá na něj hlavní vina jako na zakladatele špatného směru. V něm rozvinuté dialogy, poutavé úkoly a družiníky s charakterem nahradily naprostá odosobněnost a záplava úmorně nudných bojů podle stejného vzorce. První dva souboje odčerpaly většinu naučených kouzel, další tři zlikvidovaly zásobu lektvarů a pak zůstala už jen otřesná rubačka s tím, kdo měl co po ruce. Příběh sám o sobě je snad i celkem dobrý, ale byl podán tak mizerně, jako by se hrdinů ani netýkal a vůbec je nezajímal. Proč by tedy měl zaujmout mě? Grafické zpracování je pěkné a hudební doprovod se zmůže na několik velice zdařilých motivů, ale kvůli tomu se přece hry nehrají. Tohle Black Isle Studios prostě nevyšlo.
+3 +11 −8
  • PC 80
Povedené akční RPG, odehrávající se v zamrzlých koncích světa Forgotten Realms. Hru jsem dohrál nejméně dvakrát a rozehrál nejméně čtyřikrát.

Pro: Hudba, pravidla, dobrá hratelnost, Infinity Engine.

Proti: Oproti BG akčnější pojeti, Infinity Engine.

-7 +2 −9
  • PC 80
Ajswint Dejl je fajnučká hra s krásnou grafikou a fajnou hudbou postavená na pravidlech D&D. PS: Nechtěl jsem psát dlouhý komentář abych nezatížil vaší ctěnou šedou kůrou mozkovou protože jak jsem zjistil někteří z vás nemají rádi eseje a proto tenhle výstižný krátký komentík. PSS: Doufám že jste tuhle geniální satiru pochopily milášci moji ;P PSSS: Vidím že zrovna tenhle krátký komentík se nelíbí a to jsem nemusel ani zmiňovat mrtvé a zmrzačené děti hehe.

Pro: Grafika, Příběh, RPG prvky, D&D pravidla

Proti: Logo vydavatele, Krabice vydání ExtraKlasiky

-8 +6 −14