Icewind Dale: Enhanced Edition

Icewind Dale byl asi můj největší herní rest. Vícekrát jsem jej rozehrál, dokonce jsem byl na dostřel od konce, ale nikdy jsem to nedotáhl. Teprve u Enhanced verze s mody se mi to povedlo.

Samotný základ byl více přetvořen k obrazu Baldur's Gate II, přibyly kity (Archer je tu skoro cheat), nová kouzla, vyšší rozlišení, tab pro zvýraznění předmětů aj. Díky tomu se i významně snížila obtížnost a hra se tak stala dostupnější širšímu publiku. Icewind Dale ale zůstal onou nádhernou výpravou do severní části Faerunu, jež se nadto blíží způsobu vyprávění, které si pamatujeme ze seancí Dračáku (mám na mysli i popis detailů v místnosti po kliknutí na otazník). Plusem navíc pro celkovou atmosféru je pak krásná hudba. Na první vstup do Kuldaharu se dozajista zaposloucháte. Ostatně Icewind Dale má také (i v rámci IE her) řadu opravdu povedených lokací (Kuldahar, Severed Hand, Aquatic Museum). A ty se pak stále mění. S architekturou si, až na malé výjimky, někdo pořádně vyhrál.

Příběh je velmi klasický a ve svém základu vlastně velmi dobrý. Plusem jsou významné odkazy na knihy z Icewind Dale, perfektní záporáci a pak melancholické vzpomínání na doby minulé, kdy Sever žil v relativním klidu, míru a harmonii. O nezvládnutém vztahu baatezu x tanar’ri jsem pak psal už v komentáři k původní hře. Ta však nejvíce trpí tím, že se nikdo moc nepáral s větší hloubkou role-play, kdy okolí minimálně reaguje na váš postup hrou. Se slzou v oku vzpomínám, kolika poct se dostávalo udatným rekům po záchraně Trademeetu v BG 2. Tady dostane tak leda suché instrukce, kam dále jít cedit krev.

U datadisků pak platí, že jsou vlastně velmi krátké (zvláště s nižší obtížností EE verze). Heart of Winter je o něco lepší než původní hra (blíží se charakterem až Baldur's Gate), Trials of the Luremaster pak o něco horší. Poněkud mě zarazil systém, kdy se v rámci hlavní dějové linie původní hry musíte vydat (do určité fáze) do Lonelywoodu (jinak se přístup uzavře) a v určitém bodě HoW pak zase do TotL. Lze to samozřejmě vyřešit přetáhnutí charakteru po konci hry, ale to mi bohužel znemožnil NPC mod (k němu níže). Icasaracht z HoW si určitě budete pamatovat. Luremastera naopak ne. Kór když je na první pohled jasné, že s motivem prokletého hradu se dalo vyhrát podstatně více a podzemní kobky jsou až směšně rozsáhlé oproti části nad zemí.

Velkým bonusem pro mnohé hráče budou některé hádanky (i v původním IWD), ale tohle v posledku není u IE her nic atypického. Jako mínus u HoW beru nucené návraty do Lonelywoodu kvůli sledování postupu "hraničářského" questu. Rovněž mě pobavily situace (nevím, zda to není až v EE verzi), kdy se objeví noví nepřátelé se silnou vlastností, aby tu v zápětí odpálily kvanta nalezených předmětů, které ji v podstatě anulují. Mluvím například o omračujících harpyjích a prstenech volné akce, které naleznete ve více exemplářích (a navíc fungují s haste). Icewind Dale nabídl klidně pět šest vydání "unikátních" předmětů.

Rovněž pak... Především s datadisky je nemístně jednoduchá základní hra. Ani datadisky pak v žádné fázi nepředstavují výzvu, kterou občas nabídly oba díly Baldur's Gate. U hry, která stojí na soubojích, je to až trudné. Nicméně vím, že tohle se týká právě a jen Enhanced verze. Přebytek zkušeností, kdy se z datadisků vrátíte s postavami citelně převyšujícími vše v původní hře, je však logicky i záležitostí originálu. Překvapilo mě také, jak málo pastí hra obsahuje. Hlavně v pozdějších fázích z velké většiny vymizí (a zámky rovněž) a zloděje jsem tak pro jejich hledání už používal jen minimálně.

Nakonec k tomu nejdůležitějšímu. Hru jsem nedohrál kvůli EE verzi. Na to jsem byl příliš blízko konce i v té původní. Co mě ale celou dobu táhlo byly vynikající mody. Vedle samozřejmého Tweaks Anthology, který vám umožní nastavit si důležité podle sebe, by měl v každé vaší budoucí výpravě hrát prim Icewind Dale NPCs mod. Autorka (Kulyok) je na poměry IE moddingu velmi zdatná pisatelka a nic hře nedá více života, než její dílo. Nemusíte se bát nějakých trapných okamžiků, vše je dokonale odladěno situaci. A družníci se ozvou v ty správné momenty a s nápaditými reakcemi. Každý má svou velmi dobře propracovanou osobnost a výsledek je třebas s NPC z BG 2 naprosto porovnatelný. Navíc u každého z pěti souputníků můžete při instalaci upravit povolání tak, aby sedělo k vašemu hlavnímu charakteru. Malou výhradu bych mohl mít k tomu, že v podstatě nemá smysl hrát za zlý charakter. Ale upřímně na to IWD (potažmo i další IE hry) není stavěno celkově.

Další dva mnou doporučované mody jsou pak také záležitostí případného většího vtáhnutí do hry. Portraits Portraits Everywhere přidává, jak vyplývá i z názvu, většině důležitých postav nějaký ten (velmi vhodně zvolený) ksichto-obrázek. Divine Remix je tu pak pro ty, kteří chtějí na Sever přivést zase trochu jiný kit kněze. Osobně jsem hrál za klerika Rudé rytířky a jak patrno, byl to časem slušný bourák (AC kolem -10 jsem btw měl i u dalších válečníků - tenhle kněz ale sloužil jako primární lákadlo na opozičníky). Povšimněte si řady tematických předmětů (štít, zbroj, šachové figurky v quick items a pak i prsten), kvůli čemuž jsem jej do Icewind Dale přivedl, neb bylo jasné, že bude mít parádní role-play. :) Mimochodem končil jsem s ním na dvacáté sedmé úrovni (a se třemi útoky za kolo) a logicky jsem se tak v původním Icewind Dale v soubojích vlastně nudil (viz výše).

Tak to je v posledku asi celé. Nakonec to byla zábava. S Icewind Dale NPCs modem bych se s hodnocením pohodlně dostal na 80 % a hru bych tak bez problémů doporučil. Bez něj bych naopak IWD už nehrál a rozhodně nedohrál.