Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Icewind Dale II

78
151 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
27.08.2002 PC
Vývojáři:
Stejně jako první díl, i toto RPG se odehrává ve světě Forgotten Realms na zasněžené Planině ledového větru. Icewind Dale II je rovněž poslední hrou využívající proslavený isometrický engine Infinity, ergo nepřináší žádné podstatné novinky (snad vyjma třetí edice pravidel D&D) a čerpá ze stejné studny hratelnosti jako její předchůdce. Vytvořit družinku (možností je oproti schématu druhé edice podstatně více), nakopat zadek zlým hordám, při tom všem občas splnit nějaký ten vedlejší úkol.

Co se týče lokací, soustředí se při srovnání s jedničkou trochu méně na kobky a dungeony a více na otevřenou přírodu. Právě přírodní lokace jsou nakresleny úžasně, zde Icewind Dale II předvedlo konečný vrchol IE.


Poslední diskuzní příspěvek

MIGtheDRAGON (komentář): Pěkně napsané. Ale k té tvojí úvaze - problém je ten, že Legie Chiméry se řídí úplně tím nejhorším motem, jakým se…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 90
IWD2 byla vlastně moje první hra založená na D&D pravidlech. Do mé paměti se však dostalo kvůli něčemu jinému a tím jsou dva hlavní záporáci, kteří se zde objeví. Ve spoustě her můžeme vidět mnoho charakterů, kteří jsou různě sympatičtí bez ohledu na to, jestli jsou záporní nebo kladní. Já osobně mám častěji tendenci se přiřazovat ke kladné straně konfliktu. Proto byl pro mě určitý šok, když jsem si uvědomil, že ta rádoby kladná parta dobrodruhů, kterou jsem vedl, je vlastně na záporné straně konfliktu. Na straně bezohledných rasistů, kteří nejsou schopní respektovat ostatní jen kvůli jejich barvě pleti, křídlům, nebo počtu končetin. Ještě nyní si vzpomínám, jak jsem si téměř na konci hry přál, abych dostal příležitost přiklonit se na stranu dvou hlavních „záporáků“ Isaira a Madae, kteří vlastně ve skutečnosti byli jen bojovníci za práva sociálně vyloučených ras.

Ano, určitě se objeví názory, že Isair a Madae ve skutečnosti vedli společenství zlých potvor, ale musíme si zde uvědomit skutečnost, že pokud nějaký jev definujeme jako reálný, tak se ve svých důsledcích reálným stane. Ze stejných důvodů byly například u nás ve středověku upalovány čarodějnice, protože stačila jen skutečnost, že je někdo jako čarodějnice definoval, aby byly upáleny. Všechny ty rasy ve společenství Isaira a Madae v základu vůbec záporné být nemusely, ale až kvůli nálepce, kterou dostaly od společnosti, se staly zlými. Tento jev se dá také nazvat „sebesplňující se proroctví“. Je to stejné jako v dnešním světě, kdy někteří lidé automaticky onálepkují každého Roma jakožto zloděje a on se až kvůli nálepce „zloděj“ tím zlodějem skutečně stane. Také proč by se měl chovat jinak, když společnost si už toto o něm myslí.

Proto nyní apeluji zvláště na ty z vás, kteří při výběru rasy svých hrdinů, ať už v Icewind dale nebo jiných hrách, které tuto možnost nabízejí, vybírají pouze rasy jako je člověk, nebo ty, které jim jsou velmi podobné. Lidi a například Elfové jsou velmi upřednostňováni, mezitím co takoví Orkové, půlorkové a jim podobní nebývají vybíráni příliš často. Toto však není vina jen hráčů, ale také vývojářů, kteří vás ani za žádnou sociálně vyloučenou rasu prostě hrát nenechají. Dá se považovat za štěstí, že se zde vůbec půlork objevil. Nechápu, proč nám nemůžou dát možnost zahrát si třeba i za čistokrevného skřeta, nebo třeba démona. I takový drak by mi udělal radost, i když tam by možná byl trochu problém s pohybem v interiérech :).

Tímto musím pochválit ty hry, ve kterých nejenže máte šanci si za tyto rasy zahrát, ale také jsou ukázány v lepším světle a ne jen jako ultimátní zlo.

Více se již o této problematice rozepisovat nebudu. Věřím tomu, že jste pochopili, co jsem se snažil tímto komentem říct a to ne jen z pohledu Icewind dale, ale také z pohledu ostatních her a možná také reálného života.

Pro: pěkně kreslené prostředí, zajímavý hlavní záporáci.

Proti: špatná optimalizace multiplayeru

+22+25 / -3
  • PC 85
Zlé sémě strašlivého arci-baatezu Belhifeta se vrací na mrazivé země Planiny ledového větru, by znovu zažehlo plamen války. Míšenci, vyvrhelové a stvůry z jam a propastí se spojují pod praporem mocné armády, která má přinést a nastolit nový řád na střeše Hřbetu světa. V zemi převládá strach, beznaděj a úzkost. Však hle, paladin Vurhor a jeho družina se vrací, pod jejich čepelemi a kouzly se třese půda pod nohama...

První Icewind Dale je po mě největší srdcovka, takže když jsem se dozvěděl, že je i druhý díl, bylo pro mě nutností to získat. A byl jsem spokojen? Inu, ano. Samozřejmě pro mě dvojka již nepředstavuje natolik sentimentální hodnotu, jako díl předešlý, tudíž se snad úspěšně vyvaruji nějakému patetismu. Icewind Dale 2 je o něco jiný. Přináší s sebou nejrůznější novinky, jako například různé podrasy, mezi-povolání, portréty a v neposlední řadě také jinak ustanovený inventář, než na jaký jsme byli zvyklí v jedničce a v Baldurovi. Hra je také velkolepější. V jedničce se potýkáte s neznámou tajemnou hrozbou, ve dvojce jste v podstatě ve válce, tudíž osud Desetiměstí leží v rukou pouze vám. Příběh je... dobrý. Není to žádný zázrak, což u série Icewind Dale bohužel není překvapení, nicméně nazval bych ho obstojným. Už jen z toho důvodu, že tvůrci stejně jako u datáče Heart of Winter se více ponořili do detailů o našich hlavních záporácích. Belhifet byl vynikající záporák, ale věděl jsem o něm prd, což byla škoda. Souboje jsou prima, s vlastní sestavou družiny mohou představovat odlišnou obtížnost, což je vždycky sranda jak Brno, zatím nejlepší zážitek byla moje trojce kněžka, čaroděj a druid, bóže, to bylo pozastavování! Icewind Dale 2 má také mimo jiné docela promakané dialogové možnosti (dávat body do diplomacie, nebudete litovat!), hláškující čaroděj je věc, kterou prostě nelze nemilovat. A konečně - svět Planiny je nádherný. Navíc mi vždycky přišlo, že když ve hře učiníte určitý progress, co se tedy přesunu do jiné lokace týče, tak se prostě opravdu cítíte, jako na nějaké dlouhé cestě. A hudba... ehhh, Jeremy neměl čas, nebo co? Nebo jako, byla samozřejmě pěkná, pár tracků mám i ve svém OST výběru v MP3jce (ledový chrám a finální souboj), ale i tak už z toho není cítit ta síla, kterou sršely Soulovy symfonie. Inon Zur je ale skvělý skladatel, s BG2: Throne of Bhaal podle mého překonal základní verzi a Dragon age byl pod ním velkolepý.

Bohužel, byť jsou ty souboje fajn, v některých částech začnou nudit. Je to především kvůli možná až moc velkému množství nepřátel, kteří se původově dost opakují. Proto jsem někdy měl chuť onu oblast pouze proběhnout, což je věc, která se mi v jedničce nikdy nestala. A byť je Planina pěkná, občas tam ta atmosféra prostě není. Což byl opět jeden ze zářivých podstavců dílu předešlého. A i když je příběh dobrý, jeho odvyprávění a podání bylo poněkud odfláklé.

Icewind Dale 2 je ale pěkná hra. Byť se odehrává 30 let po událostech jedničky a počítá se s tím, že pujde o jinou družinu než v jedničce, stejně jsem si tam toho Vurhora a jeho partu vytvořil. A jestli někdy vznikne trojka, která se bude odehrávat o 3000 let později, i tak si je i tak znovu udělám! Protože Vurhor je na Planině prostě legenda. (Please, nebrat jako odpornou aroganci.)

Pro: Krásný svět Planiny, souboje jsou fajn, lepší příběh, dialogy

Proti: některé souboje nudné, občas chybí atmosféra

+22+22 / 0
  • PC 70
Hlavní devízou IWD2 jsou bezchybně implementovaná pravidla 3. edice D&D a v důsledku toho všestranný a soudržný herní systém. Pro postavy je k dispozici řada specializací a jejich vlastnosti, ale např. i původ, se promítají do herních činností (rozhovory, alternativní řešení některých situací apod.). Lahůdkou je ovšem paleta zastoupených ras, mezi nimiž nechybí ani drowové či hlubinní gnómové, kteří nejsou ve společnosti oblíbení (což na vlastní kůži pocítíte), ale zase to vynahradí jejich výjimečné dovednosti. Už jen kvůli možnosti zcela odlišného složení party se vyplatí zahrát si IWD2 podruhé.

Druhou věcí, jež mě zaujala, jsou zajímavé herní lokace; často jsou vystavěny na dobrém nápadu - cestování den po dni do minulosti, abych zabránil zkáze lávového města; bludný les atd. - a hráčova činnost v nich se neomezuje jen na rutinní procházení a zabíjení nepřátel, ačkoli by právě mnohé na první pohled nápadité úkoly zasloužily důmyslnější a kreativnější možnosti řešení, než hra nabízí.

Když o IWD2 zpětně přemýšlím, nenapadají mě žádná vyložená negativa (snad až na tradiční fantasy příběh), skutečností ovšem je, že samotné hraní není až tak zábavné a návykové, jak by se podle na papíře uvedených vlastností mohlo zdát a jako tomu bylo u prvního dílu. Něco tam uvnitř jí zkrátka chybí.

Pro: implementace D&D pravidel; nápaditě navržené lokace

Proti: příběh; místy příliš obtížné a bez šťávy

+15+15 / 0
  • PC 75
Na Icewnid Dale II jsem se opravdu těšil. Po prvním díle jsem byl výborně nabuzen na další návrat na "Planinu ledového větru"

Nejpropracovanější stránkou hry, jsou možnosti družiny. Množství ras a jednotlivých povolání nabízí opravdu velký prostor pro různé kombinace, hráč si tak může sestavit družinu přímo na tělo. No jo, ale kdo stráví hodinu (v tom lepším případě) pročítáním všech možných informací a dodatků. Pro mě těch možností už bylo prostě moc, takže když jsem se rozhodoval, jakého paladina si zvolím, jednoduše jsem na jednoho kliknul.
Možnosti a variabilita jsou fajn, ale zde už je ta míra překročena.

Děj se se odvijí velice impulsivně, takže nehrozí, že by hráč procházel nudné pasáže. Oproti jedničce, je tento díl bohatší o vícero vedlejších úkolů a jsou tu i nové prvky, kterými je hra zpestřena.

Problém však nastává v "zásekových oblastech". Již o Icewind Dale I platilo, že bez návodu, se tato hra poprvé hrála obtížně (zvláště pak datadisky). U druhého dílu by se pak dalo říci, že to platí dvojnásob. Novinky jako složité spouštěcí mechanismy, či navolení správného postupu tuto hru dokáží solidně zkomplikovat.Ledový palác a vymýcený les mluví sám za sebe.

Icewind dale II má solidní příběh a řeší zajímavou problematiku. Atmosféra i grafika jsou taky povedené (zvlášt že se grafika o tolik neliší od jedničky). Ale už to nemá tu mrazivou a kouzelnou auru, jako první díl. Na můj vkus je hra řešena příliš globálně Legie zničí svět, musíme zachránit svět. Chybí mi ta družinka, odříznutá lavinou v horách, která prostě řeší co se jim namane a až do konce nikdo neví, že půjde o záchranu světa.

Jak už jsem zmínil, tato hra je docela povedená, na můj vkus však zbytečně komplikovaná. Návrat ke komornější a přímější jedničce by mi vyhovoval spíše.
75%

Pro: Návrat na "Planinu ledového větru"

Proti: Zbytečná komplikovanot

+11+11 / 0
  • PC 65
Pokud bych z RPG chtěl vytáhnout především příběh, tak ho nenabaluju tunou bezvýznamných dungeonových bitek, kterých je v Icewind Dale II bezpočet. Celé to pak hrozně hezky funguje, ale tohle onu hru šíleně shazuje. Nebo mně to alespoň tak přišlo. Co naplat, že hra se od Baldur´s Gate nijak nezměnila. Snaží se být od všeho trochu a pak z toho celku není vlastně vůbec nic.

Příběh je takový jednoduchý, nic zásadního nečekejte. Nicméně mě chvílemi dost bavil, chvílemi až moc. Líbilo se mi i to, že ačkoliv máte úkolů několik, u všech přesně víte, kam jít a co udělat. Nijak to hlavu nezamotá, a to je dobře. Horší už je to se samotnými bitkami, které mě vůbec nebaví. Nevím, jestli jsem z Baldur´s Gate vyrostl, ale přijde mi, že to na tehdejší dobu mělo daleko lepší systém a to jak inventáře, tak samotného boje. Nemůžu si pomoct. Tady je hrozně těžké se do hry pořádně dostat abych s čistou hlavou mohl říct. Ano, jsem na hře závislý stejně jako jsem byl na Baldur´s Gate, ale co Baldur, stačí i jiná RPG. Pro mě je hrozně důležitý příběh v RPG hrách a když ten chvílemi klame, tak je to pak těžké.

Icewind Dale II jsem ale nakonec dohrál. Prokoukal jsem u něj několik filmů, ale dohrál jsem ho. To, že jsem u něj koukal na filmy jenom a jenom svědčí, že samotné bitvy prostě nebyly to pravé ořechové a nejhorší je, že jich bylo až zbytečně hodně. Tvůrci chtěli příběh nebo čistou dungeonovku? To je v RPG obrovský rozdíl.
+5+7 / -2