Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Icewind Dale II

77
147 hodnocení Platformy
Žánr:
RPG > nezařazeno *
Forma:
placená hra
Rozsah:
samostatná hra
Multiplayer:
ano
Datum vydání:
27.08.2002 PC
Vývojáři:
Stejně jako první díl, i toto RPG se odehrává ve světě Forgotten Realms na zasněžené Planině ledového větru. Icewind Dale II je rovněž poslední hrou využívající proslavený isometrický engine Infinity, ergo nepřináší žádné podstatné novinky (snad vyjma třetí edice pravidel D&D) a čerpá ze stejné studny hratelnosti jako její předchůdce. Vytvořit družinku (možností je oproti schématu druhé edice podstatně více), nakopat zadek zlým hordám, při tom všem občas splnit nějaký ten vedlejší úkol.

Co se týče lokací, soustředí se při srovnání s jedničkou trochu méně na kobky a dungeony a více na otevřenou přírodu. Právě přírodní lokace jsou nakresleny úžasně, zde Icewind Dale II předvedlo konečný vrchol IE.


Poslední diskuzní příspěvek

MIGtheDRAGON (komentář): Pěkně napsané. Ale k té tvojí úvaze - problém je ten, že Legie Chiméry se řídí úplně tím nejhorším motem, jakým se…

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Bohaté možnosti, ktoré sú zahrnuté v pravidlách tretej edície AD&D, už boli spomenuté v predošlých komentároch, rozpisovať ich myslím netreba. Herný zážitok pre mňa začal študovaním manuálu, hra síce hneď v úvode ponúka na výber viaceré prednastavené družiny, ale vytvorenie vlastnej skupiny postáv je v tejto hre dôležitým prvkom, ktorý vyžaduje zo strany hráča svedomité uvažovanie a tiež aj isté plánovanie. Ak potom neskôr v priebehu hry zistíte, že vaša družina napĺňa predstavy a plány, ktoré ste do nej vložili v úvode pri vytváraní postáv, naplní vás to istou spokojnosťou a práve tento pocit považujem pri IWD2 za jeden z dôležitých bodov hernej zábavy.

Herný príbeh je podávaný príjemným spôsobom, úvodné intro je ručne kreslené a doplnené hlasom rozprávača, ktorý vás postupne zoznamuje s udalosťami na Planine ľadového vetra. Rovnakým spôsobom je vyriešené i prelínanie jednotlivých herných kapitol. Práve tieto ručne kreslené a štylizované animácie sú ďalším z dôvodov, prečo hru hodnotím pomerne vysoko; dotvárajú pocit dávno minulých časov a v dnešnej dobe nablýskaných 3D animácií mi práve takýto vlastnoručný umelecký dotyk autora často chýba.

Neskôr, v priebehu hry, som mal ku grafickému spracovaniu aj isté výhrady, pretože väčšina územia je pokrytá nánosmi snehu a hoci nočná atmosféra bola výborná, pri plnom slnečnom svetle ma postihla pravá snežná slepota a plávajúci text sa mi sledoval naozaj ťažko. Ak by som si mohol vybrať, uvítal by som jemnejšie a menej kontrastné farebné odtiene, ale to už je otázka osobného vkusu a medzi mínusy ju zaradiť nemôžem.

Udalosti sa odvíjajú pomerne priamočiarym spôsobom. Družina sa ocitne v osídlenej oblasti, kde postupne stretáva a spoznáva rôzne herné postavy, od ktorých získava jednotlivé úlohy. Postavy i úlohy sú navrhnuté dobre, či už sa jedná o hlavnú líniu príbehu, alebo iba o drobné a nepodstatné vedľajšie udalosti. Ako sa postupne odvíja príbeh hry, družina opúšťa jednotlivé osídlené oblasti a putuje nebezpečnými a divokými zákutiami ďalekého severu. Putovanie divočinou je založené väčšinou na súbojoch, no nájdu sa i miesta, na ktorých čaká hádanka alebo prekážka, ktorú treba zdolať rozumom. Hlavolamy sa však objavujú zriedkavo a prevládajú súboje, pre niekoho to môže byť nočná mora, pre ďalších zas vítaná výzva.

Najväčšie prekvapenie, čo sa príbehu týka, ma čakalo v záverečnej časti hry. Nemyslím tým vyvrcholenie udalostí a odhalenie jednotlivých súvislostí, ale skôr štruktúru. Vo chvíli, keď družina doputuje do starej elfskej pevnosti, priamočiare súboje a presekávanie sa hordami protivníkov zrazu ustúpi do pozadia a k slovu sa opäť dostanú rôzne úlohy a desiatky nehráčskych postáv. Vo väčšine hier to býva skôr opačne, príbeh sa v závere začne zjednodušovať, stáva sa priamočiary a úlohy jednoduché, ale tu je to naopak. Pevnosť je rozsiahla, bohato osídlená a hoci ponúka i náročné boje a tuhých protivníkov, neukráti vás ani o množstvo úloh, zopár hádaniek, alebo i objavovanie starobylých artefaktov a zbraní.

Zabudol som spomenúť hudbu, tá je spoločne s ostatnými zvukmi naozaj výborná a pre moje laické ucho bola zvuková stránka hry skutočným potešením.

Čerešničku na torte predstavuje špeciálny režim Srdce běsu, ktorý sa objavil aj v predošlej časti hry. Jedná sa o mód, ktorý je určený pre družinu zloženú z postáv na vyššej úrovni; protivníci sú mocnejší a očarované predmety majú lepšie vlastnosti. Pravá zábava sa teda začína až po prvom odohraní hry, keď vstúpite do Targu ako skúsení a neohrození dobrodruhovia, ktorí už niečo preskákali. Zároveň to otvára i priestor na širší rozvoj postáv, k dispozícii je dostatok úrovní a môžte tak skúšať zaujímavé kombinácie rôznych povolaní. Na svoje si prídu hlavne mágovia, ktorí získajú prístup k najvyšším a najničivejším kúzlam, čo platí nielen pre mágov vo vašej družine, ale i pre tých nepriateľských.

Pro: bohaté možnosti pri vytváraní postáv a družiny; desiatky lokalít; atmosféra mrazivého severu

Proti: nekompatibilita s novším hardware; veľa súbojov s rovnakými skupinkami súperov

+23+24 / -1
  • PC 90
IWD2 byla vlastně moje první hra založená na D&D pravidlech. Do mé paměti se však dostalo kvůli něčemu jinému a tím jsou dva hlavní záporáci, kteří se zde objeví. Ve spoustě her můžeme vidět mnoho charakterů, kteří jsou různě sympatičtí bez ohledu na to, jestli jsou záporní nebo kladní. Já osobně mám častěji tendenci se přiřazovat ke kladné straně konfliktu. Proto byl pro mě určitý šok, když jsem si uvědomil, že ta rádoby kladná parta dobrodruhů, kterou jsem vedl, je vlastně na záporné straně konfliktu. Na straně bezohledných rasistů, kteří nejsou schopní respektovat ostatní jen kvůli jejich barvě pleti, křídlům, nebo počtu končetin. Ještě nyní si vzpomínám, jak jsem si téměř na konci hry přál, abych dostal příležitost přiklonit se na stranu dvou hlavních „záporáků“ Isaira a Madae, kteří vlastně ve skutečnosti byli jen bojovníci za práva sociálně vyloučených ras.

Ano, určitě se objeví názory, že Isair a Madae ve skutečnosti vedli společenství zlých potvor, ale musíme si zde uvědomit skutečnost, že pokud nějaký jev definujeme jako reálný, tak se ve svých důsledcích reálným stane. Ze stejných důvodů byly například u nás ve středověku upalovány čarodějnice, protože stačila jen skutečnost, že je někdo jako čarodějnice definoval, aby byly upáleny. Všechny ty rasy ve společenství Isaira a Madae v základu vůbec záporné být nemusely, ale až kvůli nálepce, kterou dostaly od společnosti, se staly zlými. Tento jev se dá také nazvat „sebesplňující se proroctví“. Je to stejné jako v dnešním světě, kdy někteří lidé automaticky onálepkují každého Roma jakožto zloděje a on se až kvůli nálepce „zloděj“ tím zlodějem skutečně stane. Také proč by se měl chovat jinak, když společnost si už toto o něm myslí.

Proto nyní apeluji zvláště na ty z vás, kteří při výběru rasy svých hrdinů, ať už v Icewind dale nebo jiných hrách, které tuto možnost nabízejí, vybírají pouze rasy jako je člověk, nebo ty, které jim jsou velmi podobné. Lidi a například Elfové jsou velmi upřednostňováni, mezitím co takoví Orkové, půlorkové a jim podobní nebývají vybíráni příliš často. Toto však není vina jen hráčů, ale také vývojářů, kteří vás ani za žádnou sociálně vyloučenou rasu prostě hrát nenechají. Dá se považovat za štěstí, že se zde vůbec půlork objevil. Nechápu, proč nám nemůžou dát možnost zahrát si třeba i za čistokrevného skřeta, nebo třeba démona. I takový drak by mi udělal radost, i když tam by možná byl trochu problém s pohybem v interiérech :).

Tímto musím pochválit ty hry, ve kterých nejenže máte šanci si za tyto rasy zahrát, ale také jsou ukázány v lepším světle a ne jen jako ultimátní zlo.

Více se již o této problematice rozepisovat nebudu. Věřím tomu, že jste pochopili, co jsem se snažil tímto komentem říct a to ne jen z pohledu Icewind dale, ale také z pohledu ostatních her a možná také reálného života.

Pro: pěkně kreslené prostředí, zajímavý hlavní záporáci.

Proti: špatná optimalizace multiplayeru

+22+25 / -3
  • PC 85
Zlé sémě strašlivého arci-baatezu Belhifeta se vrací na mrazivé země Planiny ledového větru, by znovu zažehlo plamen války. Míšenci, vyvrhelové a stvůry z jam a propastí se spojují pod praporem mocné armády, která má přinést a nastolit nový řád na střeše Hřbetu světa. V zemi převládá strach, beznaděj a úzkost. Však hle, paladin Vurhor a jeho družina se vrací, pod jejich čepelemi a kouzly se třese půda pod nohama...

První Icewind Dale je po mě největší srdcovka, takže když jsem se dozvěděl, že je i druhý díl, bylo pro mě nutností to získat. A byl jsem spokojen? Inu, ano. Samozřejmě pro mě dvojka již nepředstavuje natolik sentimentální hodnotu, jako díl předešlý, tudíž se snad úspěšně vyvaruji nějakému patetismu. Icewind Dale 2 je o něco jiný. Přináší s sebou nejrůznější novinky, jako například různé podrasy, mezi-povolání, portréty a v neposlední řadě také jinak ustanovený inventář, než na jaký jsme byli zvyklí v jedničce a v Baldurovi. Hra je také velkolepější. V jedničce se potýkáte s neznámou tajemnou hrozbou, ve dvojce jste v podstatě ve válce, tudíž osud Desetiměstí leží v rukou pouze vám. Příběh je... dobrý. Není to žádný zázrak, což u série Icewind Dale bohužel není překvapení, nicméně nazval bych ho obstojným. Už jen z toho důvodu, že tvůrci stejně jako u datáče Heart of Winter se více ponořili do detailů o našich hlavních záporácích. Belhifet byl vynikající záporák, ale věděl jsem o něm prd, což byla škoda. Souboje jsou prima, s vlastní sestavou družiny mohou představovat odlišnou obtížnost, což je vždycky sranda jak Brno, zatím nejlepší zážitek byla moje trojce kněžka, čaroděj a druid, bóže, to bylo pozastavování! Icewind Dale 2 má také mimo jiné docela promakané dialogové možnosti (dávat body do diplomacie, nebudete litovat!), hláškující čaroděj je věc, kterou prostě nelze nemilovat. A konečně - svět Planiny je nádherný. Navíc mi vždycky přišlo, že když ve hře učiníte určitý progress, co se tedy přesunu do jiné lokace týče, tak se prostě opravdu cítíte, jako na nějaké dlouhé cestě. A hudba... ehhh, Jeremy neměl čas, nebo co? Nebo jako, byla samozřejmě pěkná, pár tracků mám i ve svém OST výběru v MP3jce (ledový chrám a finální souboj), ale i tak už z toho není cítit ta síla, kterou sršely Soulovy symfonie. Inon Zur je ale skvělý skladatel, s BG2: Throne of Bhaal podle mého překonal základní verzi a Dragon age byl pod ním velkolepý.

Bohužel, byť jsou ty souboje fajn, v některých částech začnou nudit. Je to především kvůli možná až moc velkému množství nepřátel, kteří se původově dost opakují. Proto jsem někdy měl chuť onu oblast pouze proběhnout, což je věc, která se mi v jedničce nikdy nestala. A byť je Planina pěkná, občas tam ta atmosféra prostě není. Což byl opět jeden ze zářivých podstavců dílu předešlého. A i když je příběh dobrý, jeho odvyprávění a podání bylo poněkud odfláklé.

Icewind Dale 2 je ale pěkná hra. Byť se odehrává 30 let po událostech jedničky a počítá se s tím, že pujde o jinou družinu než v jedničce, stejně jsem si tam toho Vurhora a jeho partu vytvořil. A jestli někdy vznikne trojka, která se bude odehrávat o 3000 let později, i tak si je i tak znovu udělám! Protože Vurhor je na Planině prostě legenda. (Please, nebrat jako odpornou aroganci.)

Pro: Krásný svět Planiny, souboje jsou fajn, lepší příběh, dialogy

Proti: některé souboje nudné, občas chybí atmosféra

+22+22 / 0
  • PC 70
Hlavní devízou IWD2 jsou bezchybně implementovaná pravidla 3. edice D&D a v důsledku toho všestranný a soudržný herní systém. Pro postavy je k dispozici řada specializací a jejich vlastnosti, ale např. i původ, se promítají do herních činností (rozhovory, alternativní řešení některých situací apod.). Lahůdkou je ovšem paleta zastoupených ras, mezi nimiž nechybí ani drowové či hlubinní gnómové, kteří nejsou ve společnosti oblíbení (což na vlastní kůži pocítíte), ale zase to vynahradí jejich výjimečné dovednosti. Už jen kvůli možnosti zcela odlišného složení party se vyplatí zahrát si IWD2 podruhé.

Druhou věcí, jež mě zaujala, jsou zajímavé herní lokace; často jsou vystavěny na dobrém nápadu - cestování den po dni do minulosti, abych zabránil zkáze lávového města; bludný les atd. - a hráčova činnost v nich se neomezuje jen na rutinní procházení a zabíjení nepřátel, ačkoli by právě mnohé na první pohled nápadité úkoly zasloužily důmyslnější a kreativnější možnosti řešení, než hra nabízí.

Když o IWD2 zpětně přemýšlím, nenapadají mě žádná vyložená negativa (snad až na tradiční fantasy příběh), skutečností ovšem je, že samotné hraní není až tak zábavné a návykové, jak by se podle na papíře uvedených vlastností mohlo zdát a jako tomu bylo u prvního dílu. Něco tam uvnitř jí zkrátka chybí.

Pro: implementace D&D pravidel; nápaditě navržené lokace

Proti: příběh; místy příliš obtížné a bez šťávy

+17+17 / 0
  • PC 75
Na Icewnid Dale II jsem se opravdu těšil. Po prvním díle jsem byl výborně nabuzen na další návrat na "Planinu ledového větru"

Nejpropracovanější stránkou hry, jsou možnosti družiny. Množství ras a jednotlivých povolání nabízí opravdu velký prostor pro různé kombinace, hráč si tak může sestavit družinu přímo na tělo. No jo, ale kdo stráví hodinu (v tom lepším případě) pročítáním všech možných informací a dodatků. Pro mě těch možností už bylo prostě moc, takže když jsem se rozhodoval, jakého paladina si zvolím, jednoduše jsem na jednoho kliknul.
Možnosti a variabilita jsou fajn, ale zde už je ta míra překročena.

Děj se se odvijí velice impulsivně, takže nehrozí, že by hráč procházel nudné pasáže. Oproti jedničce, je tento díl bohatší o vícero vedlejších úkolů a jsou tu i nové prvky, kterými je hra zpestřena.

Problém však nastává v "zásekových oblastech". Již o Icewind Dale I platilo, že bez návodu, se tato hra poprvé hrála obtížně (zvláště pak datadisky). U druhého dílu by se pak dalo říci, že to platí dvojnásob. Novinky jako složité spouštěcí mechanismy, či navolení správného postupu tuto hru dokáží solidně zkomplikovat.Ledový palác a vymýcený les mluví sám za sebe.

Icewind dale II má solidní příběh a řeší zajímavou problematiku. Atmosféra i grafika jsou taky povedené (zvlášt že se grafika o tolik neliší od jedničky). Ale už to nemá tu mrazivou a kouzelnou auru, jako první díl. Na můj vkus je hra řešena příliš globálně Legie zničí svět, musíme zachránit svět. Chybí mi ta družinka, odříznutá lavinou v horách, která prostě řeší co se jim namane a až do konce nikdo neví, že půjde o záchranu světa.

Jak už jsem zmínil, tato hra je docela povedená, na můj vkus však zbytečně komplikovaná. Návrat ke komornější a přímější jedničce by mi vyhovoval spíše.
75%

Pro: Návrat na "Planinu ledového větru"

Proti: Zbytečná komplikovanot

+12+12 / 0