Diablo II: Resurrected je kompletní remaster původního Diablo II i s datadiskem Diablo II: Lord of Destruction. Na pozadí nového enginu, starajícího se o novou grafiku ve 4K rozlišení, však běží původní hra, takže po hratelnostní stránce nečekají hráče žádné dramatické změny. Předělán byl interface, aby vyhovoval požadavkům hráčů na dnešní dobu a byly přidány drobná quality of life vylepšení, jako sdílený stash mezi postavami a automatické lootování. Mezi remasterovanou a původní grafikou navíc lze okamžitě přepínat stiskem jednoho tlačítka.
Velkým lákadlem je rovněž takzvaná cross-platform progression, což je ve zkratce možnost hrát na několika platformách. Save se vždy uloží online a pokud se svým účtem přihlásíte na jiné platformě, můžete pokračovat v hraní své postavy. Potěší rovněž možnost importu uložených pozic z původní hry.
@adam.kulhanek (21.03.2024 12:52): Cuphead jsem pořizoval nedávno. Díky za tip. Mě většinou baví hrát hry rovnou na nejvyšší obtížnosti. Tím tu ale nechci dělat ramena a často pak trpím jak čokl (za mě furt lepsi, než to mít moc EASY a nudit se). Třeba Witchera si jinak než na Pochod smrti nedokážu představit, ale jsou hry, kde si to člověk tímhle přístupem může i zbytečně kazit. Uncharted 4: A Thief's End jsem skočil u konce na Crushing a loni na o stupínek nižší obtížnost mě to bavilo podstatně víc. Stejný případ třeba s Far Cry: Primal (i když to není kdovíjaká paráda ani tak). Původní God of War jsem kvůli téhle úchylce taky nedohrál (úplně na konci po porážce Hl. Bosse jsem skočil… nedal jsem pasáž poté). Ze hraní libovolných COD rovnou na Veterána, zvlášť na konzoli bez AIM Assistu jsem se už taky vyléčil :).
Tim jsem ale od D2 hodně odskočil, za což se omlouvám.
Tim jsem ale od D2 hodně odskočil, za což se omlouvám.
Pro: Stále bombová hratelnost a zábava, graficky vymazlené
Proti: Slabý endgame, 20 let staré mechanismy, což může někomu vadit