Diablo podruhé a opět 100%. Druhý Diablo je něco jako Terminátor 2. Je větší, bombastičtější, velkolepější, nabízí nepřeberně nových možností a přesto v určitých ohledech mám radši syrovější jedničku. Třeba proto, že se dá dohrát za jeden den, což u dvojky nehrozí ani náhodou a bez nemocenské/dovolené to ani nezkoušejte.
Diablo 2 nabízí konečně pořádný příběh. On byl sice i v jedničce, ale člověk ho musel hledat. Tady se mu nevyhnete - samozřejmě je to o tom, že mocný hrdina musí skolit tři primární zla - Mefista, Diabla a Baala. Ale tvůrci to obalili do spousty proroctví, řečí o vyvoleném, v každém městě které navštívíte si postupně získáváte důvěru lidí. Navíc příběh provází naprosto bombastické animace, které to berou trošku z jiného pohledu. Šílený stařec Marius vypráví tajemné postavě o svém putování s Poutníkem (hrdina prvního dílu), který se obětoval aby vstřebal esenci Diabla, ale ta získává navrch. Konec původní hry přinesl cliffhanger a nečekaný zvrat, který se naštěstí vyřešil v datadisku.
O grafice nemá cenu se rozepisovat, ono těch 800*600 nevypadá na dnešních monitorech nijak úchvatně, ale ve své době to byla určitě bomba a co se týče všech efektů, kouzel či některých úchvatných lokací, stojí za to i dnes.
Nejpodstatnější je samozřejmě hratelnost. Nic se nezměnilo na principu - posekat tisíce potvor, probít se pláněmi či dungeony, vybrat co se dá, sbírat stále nové a nové vybavení a na konci nakopat prdel Diablovi (či Baalovi v datadisku). Jinak se změnilo úplně všechno. Je tu 4+1 aktů, v každém máte startovní město se spoustou postav, které Vás vyléčí, prodají vám lektvary, svitky, zbraně i zbroj a především vám zadají úkoly, opraví Vám vybavení, můžete s nimi pokecat a budou Vás podporovat (psychicky, reálně nikdo nehne zadkem).
Hra je opravdu obrovská, každý akt nabízí spoustu venkovních lokací a k tomu menší, větší či několikapatrové dungeony. Poslední datadiskový akt mi zabral prakticky celý den hraní. Každý akt se odehrává v jiném prostředí (příroda, poušť, džungle, peklo a ledové pláně). A především jsou tu spousty možností. Zbraně a zbroje se rozšířily na různé typy (obyč, magické, unikátní, setové, neopravitelné), některý části vybavení mají sockety, do kterých můžete vložit drahokam či runu a vylepšit je. Sbíráte drahokamy, které mají pět úrovní kvality, sbíráte runy. S pomocí Horadricovy kostky si skládáte nové runy, předměty i drahokamy (možností je nepřeberně). Identifikace je zdarma, penízky už nezabírají místo v inventáři, na town portály máte knihu. K dispozici je skvělá truhla, do které naskládáte to co teď nepotřebujete, ale mohlo by se hodit. Dají se tu ukládat i prašule, takže o ně při úmrtí nepřijdete (vřele doporučuji). Když získáte trochu důvěry, můžete si nabírat pomocníky. Nostalgiky potěší krátký návrat do Tristramu z prvního dílu.
A samozřejmě je to o budování postavy. Těch je tu spousta, já sáhl tradičně po bojovém charakteru - barbarovi, protože nejlepší magie je pořádná rána mečem po palici. Novinkou v budování je strom schopností, který si odemykáte postupováním na vyšší úrovně. Za každou level získáte skill point, který investujete do jedné vlastnosti. Já se vykašlal na různé bojovné pokřiky nebo speciální komba. Zvolil jsem mistrovství meče a sekery, silný úder a v pozdějších fázích jsem posiloval obranu a resistence. V kombinace s předměty jsem měl ke konci resist all na max a v soubojích s různými mágy se to sakra vyplatilo.
Z jedničky zůstalo povyšování 4 základních vlastností a sbírání tuny a tuny předmětů a hledání toho nejlepšího. Tady přišlo první zklamání - 99.99% lootu je naprosto k ničemu, stejně jako nabídka obchodníků. Takže jsem sbíral, prodával a ke konci měl kolem 2.4 milionů zlaťáků, které nebyly za co utratit (podotýkám že jsem negrindoval a neprocházel nic opakovaně).
Na rozdíl od většiny jiných her tu má smysl i datadisk, který do základní hry přidává spoustu možností, přidává 2 charaktery a především uzavírá celý příběh.
A tak bych mohl pokračovat a chválit dál a dál (naprosto vymazelá monstra, hudba), ale zbytečně. Diablo 2 je téměř bezchybná záležitost. Mě osobně štve pouze nemožnost ukládání. Při save se uloží pouze postava, ale zároveň se ukončí hra. Tím dojde k obnovení všech monster na již projitích územích. Ano jsou tu sice waypointy, ale i tak se nevyhnete čištění již vyčištěného, což mě nebaví. Všeobecně je spousta RPG postavena na grindování a proto se do nich nerad znovu pouštím, nemám prostě chuť 14 dní zabíjet stále stejné potvory abych měl ve finále vůbec šanci (Dungeon Master, Albion)
Jinak bez chyby, Diablo 2 je velkolepá, stoprocentní záležitost.
PS: Nejtěžší monstrum/boss je už na konci Act II, jmenuje se Duriel a moc jsem ho nepochopil. Zatímco primární zla jsou víceméně zabitelná, Durielovi dáte 1-2 rány a jste mrtví.
Diablo 2 nabízí konečně pořádný příběh. On byl sice i v jedničce, ale člověk ho musel hledat. Tady se mu nevyhnete - samozřejmě je to o tom, že mocný hrdina musí skolit tři primární zla - Mefista, Diabla a Baala. Ale tvůrci to obalili do spousty proroctví, řečí o vyvoleném, v každém městě které navštívíte si postupně získáváte důvěru lidí. Navíc příběh provází naprosto bombastické animace, které to berou trošku z jiného pohledu. Šílený stařec Marius vypráví tajemné postavě o svém putování s Poutníkem (hrdina prvního dílu), který se obětoval aby vstřebal esenci Diabla, ale ta získává navrch. Konec původní hry přinesl cliffhanger a nečekaný zvrat, který se naštěstí vyřešil v datadisku.
O grafice nemá cenu se rozepisovat, ono těch 800*600 nevypadá na dnešních monitorech nijak úchvatně, ale ve své době to byla určitě bomba a co se týče všech efektů, kouzel či některých úchvatných lokací, stojí za to i dnes.
Nejpodstatnější je samozřejmě hratelnost. Nic se nezměnilo na principu - posekat tisíce potvor, probít se pláněmi či dungeony, vybrat co se dá, sbírat stále nové a nové vybavení a na konci nakopat prdel Diablovi (či Baalovi v datadisku). Jinak se změnilo úplně všechno. Je tu 4+1 aktů, v každém máte startovní město se spoustou postav, které Vás vyléčí, prodají vám lektvary, svitky, zbraně i zbroj a především vám zadají úkoly, opraví Vám vybavení, můžete s nimi pokecat a budou Vás podporovat (psychicky, reálně nikdo nehne zadkem).
Hra je opravdu obrovská, každý akt nabízí spoustu venkovních lokací a k tomu menší, větší či několikapatrové dungeony. Poslední datadiskový akt mi zabral prakticky celý den hraní. Každý akt se odehrává v jiném prostředí (příroda, poušť, džungle, peklo a ledové pláně). A především jsou tu spousty možností. Zbraně a zbroje se rozšířily na různé typy (obyč, magické, unikátní, setové, neopravitelné), některý části vybavení mají sockety, do kterých můžete vložit drahokam či runu a vylepšit je. Sbíráte drahokamy, které mají pět úrovní kvality, sbíráte runy. S pomocí Horadricovy kostky si skládáte nové runy, předměty i drahokamy (možností je nepřeberně). Identifikace je zdarma, penízky už nezabírají místo v inventáři, na town portály máte knihu. K dispozici je skvělá truhla, do které naskládáte to co teď nepotřebujete, ale mohlo by se hodit. Dají se tu ukládat i prašule, takže o ně při úmrtí nepřijdete (vřele doporučuji). Když získáte trochu důvěry, můžete si nabírat pomocníky. Nostalgiky potěší krátký návrat do Tristramu z prvního dílu.
A samozřejmě je to o budování postavy. Těch je tu spousta, já sáhl tradičně po bojovém charakteru - barbarovi, protože nejlepší magie je pořádná rána mečem po palici. Novinkou v budování je strom schopností, který si odemykáte postupováním na vyšší úrovně. Za každou level získáte skill point, který investujete do jedné vlastnosti. Já se vykašlal na různé bojovné pokřiky nebo speciální komba. Zvolil jsem mistrovství meče a sekery, silný úder a v pozdějších fázích jsem posiloval obranu a resistence. V kombinace s předměty jsem měl ke konci resist all na max a v soubojích s různými mágy se to sakra vyplatilo.
Z jedničky zůstalo povyšování 4 základních vlastností a sbírání tuny a tuny předmětů a hledání toho nejlepšího. Tady přišlo první zklamání - 99.99% lootu je naprosto k ničemu, stejně jako nabídka obchodníků. Takže jsem sbíral, prodával a ke konci měl kolem 2.4 milionů zlaťáků, které nebyly za co utratit (podotýkám že jsem negrindoval a neprocházel nic opakovaně).
Na rozdíl od většiny jiných her tu má smysl i datadisk, který do základní hry přidává spoustu možností, přidává 2 charaktery a především uzavírá celý příběh.
A tak bych mohl pokračovat a chválit dál a dál (naprosto vymazelá monstra, hudba), ale zbytečně. Diablo 2 je téměř bezchybná záležitost. Mě osobně štve pouze nemožnost ukládání. Při save se uloží pouze postava, ale zároveň se ukončí hra. Tím dojde k obnovení všech monster na již projitích územích. Ano jsou tu sice waypointy, ale i tak se nevyhnete čištění již vyčištěného, což mě nebaví. Všeobecně je spousta RPG postavena na grindování a proto se do nich nerad znovu pouštím, nemám prostě chuť 14 dní zabíjet stále stejné potvory abych měl ve finále vůbec šanci (Dungeon Master, Albion)
Jinak bez chyby, Diablo 2 je velkolepá, stoprocentní záležitost.
PS: Nejtěžší monstrum/boss je už na konci Act II, jmenuje se Duriel a moc jsem ho nepochopil. Zatímco primární zla jsou víceméně zabitelná, Durielovi dáte 1-2 rány a jste mrtví.
Jack Keane 2: The Fire Within
Pro: Příběh, animace, spousta nových možností se zachováním staré hratelnosti.
Proti: Chybí mi možnost ukládat.